FAMÍRA, Emanuel

Byl vyučen nožířem, ale zájem o umění ho přivedl v 1922 do baletního sboru Národního divadla v Praze, kde záhy vynikl i v sólových rolích. Zároveň se věnoval malířské a sochařské tvorbě.

Intenzivně pracoval v dělnickém hnutí, organizoval proletářské divadelnictví a spoluzaložil vysočanskou Proletscénu, kde působil jako herec, režisér i scénograf. Uvedl zde např. pantomimu Vítězství práce s hudbou V. Nejedlého, Afinogenovův Strach, Kiršonovy Koleje duní, Pogodinův Můj přítel. Pro provedení nepovolené hry Pařížská komuna (libreto napsal za spolupráce historika V. Husy, 1933), byl soudně stíhán a z ND dostal výpověď.
1934 se chtěl účastnit Světové olympiády revolučních divadel v Moskvě, ale po neúspěšném pokusu o ilegální přechod hranic byl opět odsouzen.

Pro nejmenší diváky založil Malou Proletscénu. Na přenosné maňáskové scéně předváděl dělnickým dětem improvizované maňáskové produkce. Vytvořil sadu kuboexpresivních maňáskových loutek - vyrezávaných hlav, které byly významným přínosem loutkářské i výtvarné kultuře své doby.
Tradičního Kašpárka nahradil postavou Pionýr Venca, rovněž další ustálený okruh postav tvořily ideově pojaté typy (např. buržoazní dítě, policajt, žebráčka, milostivá paní, pan domácí).
Za německé okupace 1939-1945 byl krátce vězněn gestapem.
Po válce byl jmenován vedoucím baletu ND v Praze (1945-1946), poté se věnoval malování,
od 1958 byl ředitelem Výtvarné školy v Praze.

Svůj všestranný talent věnoval vedle výtvarné práce především dělnickému ochotnickému divadlu. Po ideologické stránce se snažil prosazovat myšlenky o nesmiřitelnosti třídního boje, avšak narozdíl od předchozích dělnických pokusů o proletářské divadlo prosazoval tendence k modernímu syntetickému divadlu.

Bibliografie českého amatérského divadla.Praha, IPOS 1999, č. 266, 313, 562.

Bibliografie:
Autorské práce:

Co s jevištěm. 1937.
O revolučních loutkách. Československý loutkář 3, 1953, s. 29-31.
Protiklady umělecké tvorby. 1946.

Životopisné:
AD: Famíra Emanuel. In Národní divadlo a jeho předchůdci, 1988, s. 94.
BLAŽKOVÁ, Věra Umění bojující. Československý loutkář 9, 1959, s. 59.
DĚJINY českého divadla díl IV. Ved. red. František Černý. Praha, Academia 1983, s. 236-238.
DUBSKÁ, Alice: Heslo pro Databázi ČAD. Rkp. 2005.
E. FAMÍRA, nositel Řádu práce.Výstava Muzea hl. m. Prahy 1958. El-Car: Úvod, s. 1-2. Frauenterka, M.: Roky bojů a práce. Životopisná studie. Soupis 427 exponátů výstavy. (Výběr in Texty) Brožura 48 s.
ENCYKLOPEDIE divadelních souborů – Česká divadla. Praha, DÚ 2000, s.163, 335, 404.
JIRÁČEK, Karel: Famíra, ( katalog výstavy). Praha 1958.
KNÍŽÁK, Milan: Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla. 1. díl A-L. Nucleus HK, 2005, s. 244, 245.
MALÍK, Jan: K začátkům české loutkářské režie. Praha 1965, s. 12.

Čs. loutkář 1953, č. 2, s. 29-31; 1965, č. 10, s. 232; 1975, č. 11, s. 242.

Obrázky odkazy:

Československý loutkář 9, 1959, s. 59.