Světové dědictví UNESCO

Jako světové dědictví se označují nejrůznější kulturní a přírodní památky po celém světě, které byly pro svou unikátnost vybrány organizací UNESCO (Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu, anglicky United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, zaměřená na podporu světového míru a bezpečnosti prostřednictvím mezinárodní spolupráce ve vzdělávání, vědě a kultuře se sídlem v Paříži) a přijaty na Seznam světového dědictví. Na tomto seznamu se nacházejí nejrůznější budovy, hory, jezera, národní parky i celá města. Podle Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví z roku 1975 jsou smluvní státy, na jejichž území se dané památky nachází, zavázány jejich ochranou.

Česká republika oficiálně vstoupila do UNESCO dne 22. února 1993. Prvními památkami Světového dědictví UNESCO na území České republiky (tenkrát ještě Československé federativní republiky) se staly na 16. zasedání Výboru pro světové dědictví konaném v americkém Sante Fe v prosinci 1992 historické centrum Prahy, historické centrum Českého Krumlova a historické centrum Telče. Součástí celkové nominace byla i dílčí nominace státního hradu Karlštejna, kterou Výbor pro světové dědictví odmítl. Po vzniku samostatné České republiky přešly všechny tři památky na nový stát.

Česká republika patří mezi státy s největší koncentrací památek světového dědictví v Evropě. V současné době má Česko na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví zapsáno celkem 17 památek hmotného charakteru, z toho 16 kulturních a jednu přírodní (Jizerskohorské bučiny). Některé z kulturních památek jsou sdíleny v rámci nadnárodních sériových památek světového dědictví. Patří mezi ně Západočeský lázeňský trojúhelník jakožto součást Slavných lázeňských měst Evropy, Hornická krajina Krušnohoří sdílená s Německem a Jizerskohorské bučiny sdílené s dalšími 17 zeměmi v rámci památky Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy.

V Úmluvě o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví vystupují dva pojmy světového dědictví - kulturní a přírodní. Hmotné památky pod ochranou UNESCO jsou centrum Prahy (zapsáno 1992, 2010 rozšířeno o zámecký park Průhonice), historické centrum Českého Krumlova (1992), historické centrum Telče (1992), poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené Hoře (1994), historické centrum Kutné Hory s chrámem svaté Barbory a kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci (1995), Lednicko-valtický areál (1996), zámek se zahradami v Kroměříži (1998), vesnická památková rezervace v Holašovicích (1998), zámek v Litomyšli (1999), sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci (2000), vila Tugendhad v Brně (2001), Třebíčská židovská čtvrť, židovský hřbitov v Třebíči a bazilika svatého Prokopa (2003, v roce 2018 rozšířeno o zámek v Třebíči), hornická krajina Erzgebirge/ Krušnohoří (2019; společně s Německem, českou stranu reprezentují hornická kulturní krajina Jáchymov, hornická kulturní krajina Abertamy – Horní Blatná – Boží Dar, hornická kulturní krajina vrchu Mědník, hornická kulturní krajina Krupka a Rudá věž smrti), národní hřebčín Kladruby nad Labem (2019), Západočeský lázeňský trojúhelník: Františkovy Lázně, Karlovy Vary a Mariánské Lázně (2021, součást nadnárodní sériové památky Slavná lázeňská města Evropy (společně s Belgií, Francií, Itálií, Německem, Rakouskem a Velkou Británií), Jizerskohorské bučiny (2021, součást nadnárodní sériové památky Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy, zapsané již 2007), Žatec a krajina žateckého chmele (2023).

Prohlášení mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva bylo učiněno generálním ředitelem UNESCO v roce 2001 z důvodu uvědomění si, že existují i nehmotné kulturní památky a že je nutné pomoci místním obyvatelům s ochranou těchto děl a k zachování těch místních lidí, kteří znají tyto formy kulturního vyjádření.

Na základě Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví se „nemateriálním” kulturním dědictvím rozumí zkušenosti, znázornění, vyjádření, znalosti, dovednosti, jakož i nástroje, předměty, artefakty a kulturní prostory s nimi související, které společenství, skupiny a v některých případech též jednotlivci považují za součást svého kulturního dědictví. Toto nemateriální kulturní dědictví, předávané z generace na generaci, je společenstvími a skupinami lidí neustále přetvářeno v závislosti na jejich prostředí, na jejich interakci s přírodou a na jejich historii, dává jim pocit identity a kontinuity, podporuje takto úctu ke kulturní rozmanitosti a lidské tvořivosti.

Tento seznam obsahuje souhrn nemateriálních památek pod ochranou UNESCO na území České republiky: Slovácký verbuňk (zapsáno 2005), Masopustní průvody s maskami na Hlinecku (2010), Sokolonictví (2010, součást nadnárodní sériové památky), Jízda králů (2011), Loutkářství (2016, součást nadnárodní sériové památky, společně se Slovenskem), Modrotisk (2018, součást nadnárodní sériové památky), Ruční výroba vánočních ozdob z foukaných skleněných perel (2020), Vorařství (2022, součást nadnárodní sériové památky) a Ruční výroba skla (2023, součást nadnárodní sériové památky).

Světové dědictví (Česko). Wikipedie.cz [cit. 2025-11-20]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Světové_dědictví_(Česko)


KOUŠKOVÁ, Irena. Cestou na Seznam − Loutkářství na Slovensku a v České republice. Online. Pro kulturu 9. 11. 2022 [cit. 2025-11-20]. Dostupné z: https://www.pro-kulturu.cz/cestou-na-seznam-loutkarstvi-na-slovensku-a-v-ceske-republice/ - viz Texty