Ljuba Hermanová vzpomíná

Ljuba HERMANOVÁ- "Maminka byla ochotnická herečka. Jednak mně a bráškovi hrála doma loutkové divadlo -text,režie,výprava, to všechno bylo originální- hlavně ale působila v místním ochotnickém spolku. Brávala mě i Honzíka na zkoušky, protože nás neměla kam odkládat. ...Ochotničení však mamince patrně nestačilo, a tak se dala do samostatné umělecké tvorby a pro děti z okolí nastudovala pohádkový horor Perníková chaloupka. Postupovala jako zkušená režisérka a hlavní role obsadila skutečně spravedlivě a bez osobního zaujetí:já hrála Mařenku a Honza Jeníčka. Produkce to byla vskutku světová, ohromili jsme několik ulic v Neratovicích, a odměnou nám byl ohromný potlesk a také uloupané perníčky, které u příležitosti premiéry maminka napekla.Celá produkce se odehrávala mezi prostěradly ve futře dveří a já i Honzík jsme pro umělecký úspěch dělali vše."(s.13)
"V Tyláčku v Nuslích- právě tady, což mám černé na bílém, jsem uskutečnila své první krůčky na opravdových divadelních prknech, na prknech, která znamenají svět. ...V Nuslích v Tyláčku jsme nejen zkoušeli, ale také hráli dětská představení."(s.24)
Na reálném gymnáziu E.Krásnohorské,zvaného téže Minerva, hrála ve studentských představeních. "Vzpomínm si na jedno, byl to Svobodův Poslední muž a já v něm hrála mužskou roli. S nalepenými fousy. ...Už ani nevím, jak to mé vystupování dopadlo, jakou jsem měla premiéru a jestli vůbec někdo tleskal. Ale asi ano -vždyť tam byla v sále maminka, táta a bráška Jeník!"(s.32) (Ondřej Suchý:Ljuba Hermanová...a co jsem ještě neřekla)