KŘÍŽEK, Lukáš. Podivný případ s ambicí. Recenze Lukáše Křížka na inscenaci Podivný případ se psem. Online. Web Jiráskův Hronov 8. 8. 2025
Podivný případ se psem je detektivní román britského autora Marka Haddona. Pro divadlo tento temnokrásný příběh – o devět let později – dramatizuje Simon Stephens, o němž byla řeč už v souvislosti monodramatem Vlnolam. Na českých (profesionálních) jevištích se objevilo kolem desítky inscenací. Dramacentrum Bezejména je zřejmě první, kdo k předloze přistupuje takto svérázně. Dokonce se bojím, že tak moc, až z ní to nejdůležitější mizí.
Christopher nerozumí sociálním interakcím, v každodenním světě se ztrácí, citlivě reaguje na vnější podněty. Ačkoliv to nikde není explicitně řečeno, je zřejmé, že jde o poruchu autistického spektra. Vše začíná nálezem vidlemi probodnutého psa Wellingtona. Smrt sousedčina miláčka se patnáctiletý obdivovatel Sherlocka Holmese a geniální matematik rozhodne vyšetřit a napsat o tom knihu. Během pátrání se však ponořuje i do komplikované rodinné pravdy a jeho svět se obrací ještě víc naruby. Kniha se od své dramatizace liší ve způsobu vyprávění – jiná forma, perspektiva, důraz. Tady je svět ještě v pořádku.
Soubor BezOhledu si z této young-adult laděné nálože bere pouze torzo, aby na něm mnohohlasně odvyprávěl, co se asi tak děje v hlavě našeho detektiva. Zatímco si Christopher tiše kreslí výjevy ze života, který mu vidle rozťaly vedví, my se stáváme nedílnou součástí performativního chaosu. Procházíme jakousi mentální mapou, jejíž okraje směřují až do neurodivergentních vod, a jsme konfrontováni souborem, který nás vtahuje do nesourodých okamžiků a dělá z nás i samotného Christophera, aby apelativně atakující rámec vytvářel ještě větší tlak. Ve vzduchu voní (ne)vonná tyčinka, evokující kadidlo, hudba a ruchy na (ne)snesitelné maximum. Stroboskop. Záblesky událostí. Teď už asi víme, jak se Christopher cítí. Radikální zkratka se s ničím moc netrápí, protože prim tady hraje atmosféra, pocit úzkosti a ztížená možnost soustředění (nikoliv ta havlovská).
Půlhodinová sonda do hlavy jednoho neobyčejného chlapce je živelnou ukázkou nebojácnosti jednoho obyčejného souboru. Z dramaturgicko-pedagogického hlediska mne ale až provokovala, zdali už zbytečně nepřekračujeme nějakou hranu. Co kdyby z toho šlo vytěžit víc než jen frajerské wow-efekty a čoud pro nervovou soustavu? Tvar rozhodně dokáže zaujmout, ale dokáže mít současně i stejný dopad jako vidle na nebohého psa. Nebere totiž ohledy. Na diváky a ani na sebe. Představitel otce (jakkoliv skvělý!) je nucen vykouřit nesmysl cigaret, matce plody citrusů spíš nejedou, hlasivky dostávají záhul a tak nějak se jde až moc na dřeň. Útočná ambice, ve snaze dostát formátu, se bohužel stává vyprázdněnou. Nutno podotknout, že při tomto extrémním nasazení nebylo některým hercům, jednotlivě vystupujícím, rozumět. Možná stačilo najít místo, kde svět utichne, přijde kontrast či poetičtější obraz, který stejně silně ukáže, co hrdina prožívá. Kdyby se nakrátko vytvořil onen důraz. Na cokoliv z toho. Takhle je to na každém, co dokáže zachytit. Stejně tak jsem nucen přemýšlet, proč většina podkresů a ruchů, máme-li k dispozici moderní looper, je přednahrána. Herci kolikrát jen postávají, čekají na další randál a přitom by mohli ruchy vytvářet živě. Podobně jako je tomu v případě ptáků a lesa. Nebylo by silnější, skrzeva kolektivní roli všeho a všech, ruchy Christopherovi tváří v tvář vytvářet a ukotvovat tak tíhu okamžiku, kterým to on vnímá? Najednou totiž může vznikat i síla příběhová a ryze performativní. Problém je ale možná ještě v tom, že se zdá, že Christopher tady vlastně není až tak důležitý.
foto: Ivo Mičkal
KŘÍŽEK, Lukáš. Podivný případ s ambicí. Recenze Lukáše Křížka na inscenaci Podivný případ se psem. Online. Web Jiráskův Hronov 8. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/podivny-pripad-s-ambici [cit. 2025-08-09]
Christopher nerozumí sociálním interakcím, v každodenním světě se ztrácí, citlivě reaguje na vnější podněty. Ačkoliv to nikde není explicitně řečeno, je zřejmé, že jde o poruchu autistického spektra. Vše začíná nálezem vidlemi probodnutého psa Wellingtona. Smrt sousedčina miláčka se patnáctiletý obdivovatel Sherlocka Holmese a geniální matematik rozhodne vyšetřit a napsat o tom knihu. Během pátrání se však ponořuje i do komplikované rodinné pravdy a jeho svět se obrací ještě víc naruby. Kniha se od své dramatizace liší ve způsobu vyprávění – jiná forma, perspektiva, důraz. Tady je svět ještě v pořádku.
Soubor BezOhledu si z této young-adult laděné nálože bere pouze torzo, aby na něm mnohohlasně odvyprávěl, co se asi tak děje v hlavě našeho detektiva. Zatímco si Christopher tiše kreslí výjevy ze života, který mu vidle rozťaly vedví, my se stáváme nedílnou součástí performativního chaosu. Procházíme jakousi mentální mapou, jejíž okraje směřují až do neurodivergentních vod, a jsme konfrontováni souborem, který nás vtahuje do nesourodých okamžiků a dělá z nás i samotného Christophera, aby apelativně atakující rámec vytvářel ještě větší tlak. Ve vzduchu voní (ne)vonná tyčinka, evokující kadidlo, hudba a ruchy na (ne)snesitelné maximum. Stroboskop. Záblesky událostí. Teď už asi víme, jak se Christopher cítí. Radikální zkratka se s ničím moc netrápí, protože prim tady hraje atmosféra, pocit úzkosti a ztížená možnost soustředění (nikoliv ta havlovská).
Půlhodinová sonda do hlavy jednoho neobyčejného chlapce je živelnou ukázkou nebojácnosti jednoho obyčejného souboru. Z dramaturgicko-pedagogického hlediska mne ale až provokovala, zdali už zbytečně nepřekračujeme nějakou hranu. Co kdyby z toho šlo vytěžit víc než jen frajerské wow-efekty a čoud pro nervovou soustavu? Tvar rozhodně dokáže zaujmout, ale dokáže mít současně i stejný dopad jako vidle na nebohého psa. Nebere totiž ohledy. Na diváky a ani na sebe. Představitel otce (jakkoliv skvělý!) je nucen vykouřit nesmysl cigaret, matce plody citrusů spíš nejedou, hlasivky dostávají záhul a tak nějak se jde až moc na dřeň. Útočná ambice, ve snaze dostát formátu, se bohužel stává vyprázdněnou. Nutno podotknout, že při tomto extrémním nasazení nebylo některým hercům, jednotlivě vystupujícím, rozumět. Možná stačilo najít místo, kde svět utichne, přijde kontrast či poetičtější obraz, který stejně silně ukáže, co hrdina prožívá. Kdyby se nakrátko vytvořil onen důraz. Na cokoliv z toho. Takhle je to na každém, co dokáže zachytit. Stejně tak jsem nucen přemýšlet, proč většina podkresů a ruchů, máme-li k dispozici moderní looper, je přednahrána. Herci kolikrát jen postávají, čekají na další randál a přitom by mohli ruchy vytvářet živě. Podobně jako je tomu v případě ptáků a lesa. Nebylo by silnější, skrzeva kolektivní roli všeho a všech, ruchy Christopherovi tváří v tvář vytvářet a ukotvovat tak tíhu okamžiku, kterým to on vnímá? Najednou totiž může vznikat i síla příběhová a ryze performativní. Problém je ale možná ještě v tom, že se zdá, že Christopher tady vlastně není až tak důležitý.
foto: Ivo Mičkal
KŘÍŽEK, Lukáš. Podivný případ s ambicí. Recenze Lukáše Křížka na inscenaci Podivný případ se psem. Online. Web Jiráskův Hronov 8. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/podivny-pripad-s-ambici [cit. 2025-08-09]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.