KUBÁK, Ivo Kristián. Jsme vlastním strachem. Recenze Iva Kristiána Kubáka na inscenaci Ostro:Vy. Online. Web Jiráskův Hronov 9. 8. 2025
Divadlo Vydýcháno ZUŠ Liberec byl se svou jevištní poetickou koláží s kryptickým názvem Ostrov:Vy nominován z ústeckoorlické Mladé scény, což ještě stvrdilo předchozí doporučení ze Šrámkova Písku. Tridádu by směle mohlo doplnit i ocenění z Wolkrova Prostějova, neboť se jedná o typický příklad tzv. divadla poezie. Soubor spolu s režiséry Davidem Fickem a Libuší Vrtiškovou Hájkovou sestavil své autorské prozaické i básnické texty do umného pásma, které je velmi velmi velmi vágně inspirováno Goldingovým Pánem much.
Snové pásmo je rozděleno na čtyři části, v nichž nejprve pětice performujících ohledává svět-ostrov kolem sebe a v nich samých, zkoumá své strachy, setkává se s vnitřní příšerou a nakonec odplouvá směrem k nadějným vyhlídkám. Každá část divadelní estetiku a poetiku posouvá o něco dál, opřena o tu předchozí. Nejprve je svět ohledáván jen skrze stíny předmětů a dýchající barevná světla, aby se posléze obrazy zhmotnily do jakýchsi hereckých atributů: soustavy matracových pružin, čtvercového rámu na obraz, červeného husího krku, suché větve, tisového chvojí a otočného stojanu na letáky, který je oproti ostatním předmětům několikrát větší a klátí se spolu se „svým“ hercem v prostoru jak kostra pisánské věže.
Pak společně s těmito atributy rozžijí scénu zvukem: od tichého házení ořechů jako žabek do rybníka až po společný rytmizovaný, až rapovaný přednes a perkusní show. V předposledním obraze je animují v podivném rituálním tanečním reji, aby z nich na závěr složili kormidlované plavidlo, které je odnáší z jejich samoty a lodivodem je jim na jejich cestě zvuk kytary lyrizující námořnický motiv.
Toto mozaikové divadlo poezie zkoumá možnosti práce s předmětem, světlem, zvukem a hlasem. Občas se však některé divadelní složky překryjí a rozmlží navzájem, a tak není snadné všechny komponenty při jediném zhlédnutí pochytat a všemu porozumět – zejména mluvenému slovu. Autorským textům by také prospěla důslednější redakčně-dramaturgická práce, neboť v mnoha případech působí prvoplánově až naivně („Na ostrově seděla, / bavila se s ptáky, / nyní už věděla, / že není to hra na vojáky.“). To však může být cílem jejich další divadelní plavby, neboť tento vor, byť vratký, je už dovezl až do Hronova.
foto: Ivo Mičkal
KUBÁK, Ivo Kristián. Jsme vlastním strachem. Recenze Iva Kristiána Kubáka na inscenaci Ostro:Vy. Online. Web Jiráskův Hronov 9. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/jsme-vlastnim-strachem [cit. 2025-08-09]
Snové pásmo je rozděleno na čtyři části, v nichž nejprve pětice performujících ohledává svět-ostrov kolem sebe a v nich samých, zkoumá své strachy, setkává se s vnitřní příšerou a nakonec odplouvá směrem k nadějným vyhlídkám. Každá část divadelní estetiku a poetiku posouvá o něco dál, opřena o tu předchozí. Nejprve je svět ohledáván jen skrze stíny předmětů a dýchající barevná světla, aby se posléze obrazy zhmotnily do jakýchsi hereckých atributů: soustavy matracových pružin, čtvercového rámu na obraz, červeného husího krku, suché větve, tisového chvojí a otočného stojanu na letáky, který je oproti ostatním předmětům několikrát větší a klátí se spolu se „svým“ hercem v prostoru jak kostra pisánské věže.
Pak společně s těmito atributy rozžijí scénu zvukem: od tichého házení ořechů jako žabek do rybníka až po společný rytmizovaný, až rapovaný přednes a perkusní show. V předposledním obraze je animují v podivném rituálním tanečním reji, aby z nich na závěr složili kormidlované plavidlo, které je odnáší z jejich samoty a lodivodem je jim na jejich cestě zvuk kytary lyrizující námořnický motiv.
Toto mozaikové divadlo poezie zkoumá možnosti práce s předmětem, světlem, zvukem a hlasem. Občas se však některé divadelní složky překryjí a rozmlží navzájem, a tak není snadné všechny komponenty při jediném zhlédnutí pochytat a všemu porozumět – zejména mluvenému slovu. Autorským textům by také prospěla důslednější redakčně-dramaturgická práce, neboť v mnoha případech působí prvoplánově až naivně („Na ostrově seděla, / bavila se s ptáky, / nyní už věděla, / že není to hra na vojáky.“). To však může být cílem jejich další divadelní plavby, neboť tento vor, byť vratký, je už dovezl až do Hronova.
foto: Ivo Mičkal
KUBÁK, Ivo Kristián. Jsme vlastním strachem. Recenze Iva Kristiána Kubáka na inscenaci Ostro:Vy. Online. Web Jiráskův Hronov 9. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/jsme-vlastnim-strachem [cit. 2025-08-09]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.