KŘÍŽEK, Lukáš. To, co je skutečně důležité. Rozhovor s režisérem Václavem Poldou. Online. Web Jiráskův Hronov 10. 8. 2025
Kuchyně vznikla podle norsko-švédského filmu Povídky z kuchyně. Autoři Bent Hamer a Jörgen Bergmark u nás nepatří k nejznámějším. Jaká byla geneze adaptace?
O filmu mi tehdy řekl kamarád, někdy v roce 2003, a od té doby mi ležel v hlavě. Oproti mým předchozím dramatizacím to bylo poprvé, kdy jsem adaptoval film, a už to nikdy neudělám. (smích) Potíž je v tom, že už ten film je výrazná interpretace a ty nemáš tolik prostoru si to udělat po svém. Dokonce jsem se pídil, jestli neexistuje literární předloha. Mrzelo mě, že si to nemůžu vyložit úplně až tak po svém, jak bych si přál.
Bál ses toho, že filmové prostředky mají navrch? Je tam mj. hodně změn a střihů.
Samozřejmě, ale doufal jsem, že to nějak zvládneme. Vyhodil jsem některé postavy a pár událostí, které se odehrávají mimo Isaakovu chalupu. Takže v našem případě se všechno odehrává u něj, čímž se to dost zjednodušilo. Tok času ale zůstává, ten tam být musí.
Východiskem je absurdní, ale historicky doložený výzkum na téma: optimalizace práce žen v domácnosti. Posléze se proměňuje na pozorování starých mládenců. Zabýval ses problematikou?
Popravdě řečeno ne, protože mě ta fabulace tak moc bavila, až jsem se bál, že by to tak nebylo a tím by se mi to hrozně zkazilo. (smích)
Dával si hercům k dispozici film, nebo jsi je držel od předlohy co nejdále?
Viděl to Honza Milota. Nejsem si jistý, jestli to viděli ostatní. S Honzou se to navíc má tak, že už nepůjde do všeho, protože cítí, že je to jeho poslední věc. A já chtěl najít něco, aby mohl hezky skončit, protože jeho divadelní život byl ohromně plodný a v Klášterci má veliké zásluhy na tom, jak tam to divadlo funguje.
Já tomu věřit teda nechci, ale vy mu to věříte, že by se chystal skončit?
Hele, já asi jo. Asi jo. Chce skončit prostě hezky, tak jsem mu to chtěl takhle dát.
Kuchyně je hodně o lidskosti, co je tam ale pro tebe nejzásadnější?
Herectví a ta atmosféra. Ono se to sice táhne, ale mně se to líbí. Nemusí to být pro každého. Já mám rád silné příběhy a tohle je jeden z nich. Obyčejný příběh o obyčejných lidech, ale přitom o důležitých věcech. Tak to si, skrze příběh a inscenaci, zkusit uvědomit. Uvědomit si to, co je skutečně důležité, na pozadí té každodenní všednosti.
U tebe je známo, že jak dostaneš feedback, tak do věcí rád saháš.
Doznalo to trochu změn. Snažili jsme se udělat něco s temporytmem, ale zároveň je to pořád nějak napsané, seversky pomalé a já mám takové věci rád. Třeba i z toho našeho Hrabala (monodrama Příliš hlučná samota právě s Janem Milotou, Jiráskův Hronov 2010 – pozn. red.), kde se taky nic neděje, a přitom se toho děje dost. Snažili jsme se zpřesňovat situace, aby bylo jasný, co je důležitý. Prali jsme se s hudbou. Po Lounském divadlení jsme trošku měnili a po Pikniku v Mostě taky. Už od premiéry se vlastně snažíme zpřesňovat.
A chystáš teď něco nového? Chystáš, viď? Já to vím…
Sice jsme si zrovna s Mírou Nyklíčkem dělali srandu, jestli to stihnem, ale asi už to říct můžu. Bude to zase monodrama – Pan Theodor Mundstock.
autor: Lukáš Křížek / foto: Ivo Mičkal
KŘÍŽEK, Lukáš. To, co je skutečně důležité. Rozhovor s režisérem Václavem Poldou. Online. Web JIráskův Hronov 10. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/to-co-je-skutecne-dulezite [cit. 2025-08-10]
O filmu mi tehdy řekl kamarád, někdy v roce 2003, a od té doby mi ležel v hlavě. Oproti mým předchozím dramatizacím to bylo poprvé, kdy jsem adaptoval film, a už to nikdy neudělám. (smích) Potíž je v tom, že už ten film je výrazná interpretace a ty nemáš tolik prostoru si to udělat po svém. Dokonce jsem se pídil, jestli neexistuje literární předloha. Mrzelo mě, že si to nemůžu vyložit úplně až tak po svém, jak bych si přál.
Bál ses toho, že filmové prostředky mají navrch? Je tam mj. hodně změn a střihů.
Samozřejmě, ale doufal jsem, že to nějak zvládneme. Vyhodil jsem některé postavy a pár událostí, které se odehrávají mimo Isaakovu chalupu. Takže v našem případě se všechno odehrává u něj, čímž se to dost zjednodušilo. Tok času ale zůstává, ten tam být musí.
Východiskem je absurdní, ale historicky doložený výzkum na téma: optimalizace práce žen v domácnosti. Posléze se proměňuje na pozorování starých mládenců. Zabýval ses problematikou?
Popravdě řečeno ne, protože mě ta fabulace tak moc bavila, až jsem se bál, že by to tak nebylo a tím by se mi to hrozně zkazilo. (smích)
Dával si hercům k dispozici film, nebo jsi je držel od předlohy co nejdále?
Viděl to Honza Milota. Nejsem si jistý, jestli to viděli ostatní. S Honzou se to navíc má tak, že už nepůjde do všeho, protože cítí, že je to jeho poslední věc. A já chtěl najít něco, aby mohl hezky skončit, protože jeho divadelní život byl ohromně plodný a v Klášterci má veliké zásluhy na tom, jak tam to divadlo funguje.
Já tomu věřit teda nechci, ale vy mu to věříte, že by se chystal skončit?
Hele, já asi jo. Asi jo. Chce skončit prostě hezky, tak jsem mu to chtěl takhle dát.
Kuchyně je hodně o lidskosti, co je tam ale pro tebe nejzásadnější?
Herectví a ta atmosféra. Ono se to sice táhne, ale mně se to líbí. Nemusí to být pro každého. Já mám rád silné příběhy a tohle je jeden z nich. Obyčejný příběh o obyčejných lidech, ale přitom o důležitých věcech. Tak to si, skrze příběh a inscenaci, zkusit uvědomit. Uvědomit si to, co je skutečně důležité, na pozadí té každodenní všednosti.
U tebe je známo, že jak dostaneš feedback, tak do věcí rád saháš.
Doznalo to trochu změn. Snažili jsme se udělat něco s temporytmem, ale zároveň je to pořád nějak napsané, seversky pomalé a já mám takové věci rád. Třeba i z toho našeho Hrabala (monodrama Příliš hlučná samota právě s Janem Milotou, Jiráskův Hronov 2010 – pozn. red.), kde se taky nic neděje, a přitom se toho děje dost. Snažili jsme se zpřesňovat situace, aby bylo jasný, co je důležitý. Prali jsme se s hudbou. Po Lounském divadlení jsme trošku měnili a po Pikniku v Mostě taky. Už od premiéry se vlastně snažíme zpřesňovat.
A chystáš teď něco nového? Chystáš, viď? Já to vím…
Sice jsme si zrovna s Mírou Nyklíčkem dělali srandu, jestli to stihnem, ale asi už to říct můžu. Bude to zase monodrama – Pan Theodor Mundstock.
autor: Lukáš Křížek / foto: Ivo Mičkal
KŘÍŽEK, Lukáš. To, co je skutečně důležité. Rozhovor s režisérem Václavem Poldou. Online. Web JIráskův Hronov 10. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/to-co-je-skutecne-dulezite [cit. 2025-08-10]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.