HÁBL, Milan. Jak pouhé „díky“ změnilo vše. Recenze Milana Hábla na inscenaci Kuchyně. Online. Web Jiráskův Hronov 10. 8. 2025
Poslední den letošního Jiráskova Hronova dopomáhal uzavřít soubor DS Klas s dramatizací filmu Povídky z kuchyně (2003) režisérů Benta Hamera a Jörgena Bergmarka.
Na samém úvodu se dozvídáme o projektu, který by měl zefektivnit lidské fungování v kuchyni, aby se jedinec nemusel po místnosti tak často přesouvat a díky tomu byl schopen vyprodukovat více a rychleji. Tento koncept, jako vytržený z nějakého absurdního dramatu, je v podání souboru z Klášterce nad Ohří prezentován realisticky a psychologicky.
Rámec je ve své podstatě velice prostý. Když se přihlásíte do tohoto programu, bude vás ve vaší vlastní kuchyni monitorovat pracovník dané služby po dobu pěti týdnů, přičemž nesmí docházet k žádnému vzájemnému verbálnímu kontaktu. Zápletka postavená na nulové komunikaci je celá poněkud předvídatelná, čehož si je soubor evidentně vědom. Proto se rozhodl svou pozornost a námahu vložit do vybudování křehké a jemné atmosféry vznikajícího přátelství mezi starým a nemocným milovníkem koňů Isakem a pozorovatelem Folkem.
Pozoruhodná je detailní práce s přítomností červené barvy na scéně. Prostředí kuchyně a jeho barevná paleta je na první pohled poněkud „funkcionalisticky“ laděná, bez přebytečných zdobných prvků, až teda na jeden. Jedná se o malého dřevěného červeného koně, který v tomto bílo-modrém prostředí vyniká. Pokaždé, když se Isak vrací ze stáje svého koně Oskara, má se sebou bílý kapesník od krve. Tato rovina, během níž si divák nemusí být zcela jistý, zda je krev Isakova, nebo Oskarova, umocňuje jejich životní propojení. Postava Isaka se v průběhu představení několikrát rozčílí a jeho představitel Jan Milota ve tváři naprosto zrudne, čímž vzniká další význačná paralela. Vztah lidské bytosti a jejího zvířecího přítele vrcholí na samotném konci, když Grant přichází ze stáje do kuchyně s Isakovou čepicí, do níž si ukládal jablka pro Oskara. Jedná se o opravdu silný a emocionální moment i vzhledem k tomu, že Isakovo místo v kuchyni později přebírá pozorovatel Folke.
Bylo velice hluboké vidět, jak prostým způsobem se Isak a Folke sbližují. Isak zpočátku zapojení do programu sabotuje, často si dělá z Folkeho legraci a znepříjemňuje mu pracovní povinnosti tím, že si třeba veškeré kuchyňské potřeby odnese do ložnice – tam má z nějakého absurdního důvodu další sporák –, aby nemusel přicházet do kontaktu s Folkem. Když však Isakovi dojde tabák do dýmky, čistá a přirozená lidská empatie Folkeho donutí slézt z pozorovatelny a dát část svého tabáku postaršímu panu hostiteli. Právě díky těmto emočně výrazným chvílím, během nichž nezaznívá ani jedno slovo, se Kuchyně dokáže do publika zarýt a nepustit ho.
foto: Ivo Mičkal
HÁBL, Milan. Jak pouhé „díky“ změnilo vše. Recenze Milana Hábla na inscenaci Kuchyně. Online. Web Jiráskův Hronov 10. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/jak-pouhe-diky-zmenilo-vse [cit. 2025-08-10]
Na samém úvodu se dozvídáme o projektu, který by měl zefektivnit lidské fungování v kuchyni, aby se jedinec nemusel po místnosti tak často přesouvat a díky tomu byl schopen vyprodukovat více a rychleji. Tento koncept, jako vytržený z nějakého absurdního dramatu, je v podání souboru z Klášterce nad Ohří prezentován realisticky a psychologicky.
Rámec je ve své podstatě velice prostý. Když se přihlásíte do tohoto programu, bude vás ve vaší vlastní kuchyni monitorovat pracovník dané služby po dobu pěti týdnů, přičemž nesmí docházet k žádnému vzájemnému verbálnímu kontaktu. Zápletka postavená na nulové komunikaci je celá poněkud předvídatelná, čehož si je soubor evidentně vědom. Proto se rozhodl svou pozornost a námahu vložit do vybudování křehké a jemné atmosféry vznikajícího přátelství mezi starým a nemocným milovníkem koňů Isakem a pozorovatelem Folkem.
Pozoruhodná je detailní práce s přítomností červené barvy na scéně. Prostředí kuchyně a jeho barevná paleta je na první pohled poněkud „funkcionalisticky“ laděná, bez přebytečných zdobných prvků, až teda na jeden. Jedná se o malého dřevěného červeného koně, který v tomto bílo-modrém prostředí vyniká. Pokaždé, když se Isak vrací ze stáje svého koně Oskara, má se sebou bílý kapesník od krve. Tato rovina, během níž si divák nemusí být zcela jistý, zda je krev Isakova, nebo Oskarova, umocňuje jejich životní propojení. Postava Isaka se v průběhu představení několikrát rozčílí a jeho představitel Jan Milota ve tváři naprosto zrudne, čímž vzniká další význačná paralela. Vztah lidské bytosti a jejího zvířecího přítele vrcholí na samotném konci, když Grant přichází ze stáje do kuchyně s Isakovou čepicí, do níž si ukládal jablka pro Oskara. Jedná se o opravdu silný a emocionální moment i vzhledem k tomu, že Isakovo místo v kuchyni později přebírá pozorovatel Folke.
Bylo velice hluboké vidět, jak prostým způsobem se Isak a Folke sbližují. Isak zpočátku zapojení do programu sabotuje, často si dělá z Folkeho legraci a znepříjemňuje mu pracovní povinnosti tím, že si třeba veškeré kuchyňské potřeby odnese do ložnice – tam má z nějakého absurdního důvodu další sporák –, aby nemusel přicházet do kontaktu s Folkem. Když však Isakovi dojde tabák do dýmky, čistá a přirozená lidská empatie Folkeho donutí slézt z pozorovatelny a dát část svého tabáku postaršímu panu hostiteli. Právě díky těmto emočně výrazným chvílím, během nichž nezaznívá ani jedno slovo, se Kuchyně dokáže do publika zarýt a nepustit ho.
foto: Ivo Mičkal
HÁBL, Milan. Jak pouhé „díky“ změnilo vše. Recenze Milana Hábla na inscenaci Kuchyně. Online. Web Jiráskův Hronov 10. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/jak-pouhe-diky-zmenilo-vse [cit. 2025-08-10]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.