ZBORNÍK, František: Josefodolské Divadelní Jaro 2014. Hodnocení festivalu. Amatérská scéna 2014, č. 3, s. 43-46.
24. ročník Krajské postupové přehlídky venkovských divadelních souborů Josefodolské divadelní jaro 2014 se uskutečnil ve dnech 9. až 11. května tohoto roku. Zúčastnilo se jej celkem 7 souborů. Komplikaci způsobila na poslední chvíli neúčast Divadla Biber z Proseče (inscenace Čistírna), místo níž se pořadatelům povedlo zajistit inscenaci Manadarinkový pokoj Obnoveného divadelního spolku Jirásek z Olešnice. Přehlídku zahájil v pátek DS Havlíček Zákupy se Smočkovým Piknikem. Zákupští přijeli s čerstvou inscenací (2. repríza), zatím se jim nepodařilo vytvořit dramatické situace vnějšího i vnitřního ohrožení a i přes místy vysoké herecké nasazení představení postrádalo napětí a tím i výpověď o lidech v extrémní životní situaci. Z diskuse ale vyplynula snaha na inscenaci dál pracovat.
Autorská komedie Jiřího M. Šimka DRD aneb Výročí DS Josefa II. Kunratice u Cvikova neměla jiné ambice, než poskytnou třem protagonistům herecké příležitosti a divákům zábavu. Aby tuto ambici naplnila, musel by autor pečlivěji propracovat zápletky a motivace postav, herci prokázali talent i dovednosti (zejména v oblasti mluvené řeči), ale malou vynalézavost předlohy se jim dařilo překonat jen místy.
Úspěšnější byla další komedie ze současnosti z pera M. Doležalové a R. Vencla Když se zhasne. Předvedl ji DS Tyl Slaná. Manželský
čtyřúhelník se tu řeší s nadsázkou a dobrou hereckou prací. Škoda, že některé situace řešili protagonisté s nedůvěrou k textu a nadsazovali situační komediálnost až k nevkusu. Lepší přečtení žánru by jim možná otevřelo cestu k závěru, který fakticky v inscenaci scházel. Ale jde bezesporu o spolek s nadějnou divadelní budoucností.
Obnovený divadelní spolek Jirásek z Olešnice u Turnova vyšel s Mandarinkovým pokojem pořadatelům vstříc a přijal pozvání na poslední chvíli. Sehrál tři z Thomasových příběhů, prokázal vyrovnanost hereckou a celkově kultivovaný přístup k inscenování.
Dramaturgickým omylem bylo uvedení komedie R. Trinnera Holka odjinud DS TJ Sokol Poniklá. Velmi slabá předloha nedávala začínající režisérce žádnou šanci najít základy pro situace, sdělení příběhu stojícího poněkud mimo současnou realitu a hercům alespoň základní kontury pro vytvoření své postavy. Světlým zjevem tak byla účast několika mladých začínajících členů, zejména pak představitelky Jessie. Bez režijní osobnosti a kvalitnější dramaturgie to ale v Poniklé asi výš nepůjde.
Ochotnický DS TJ Sokol Bozkov přivezl spolu s inscenací Peškovy úpravy Slaměného klobouku radost z ochotničení a spolubytí na jevišti. Peškova předloha jim poskytla vhodné východisko pro vytváření komediálních situací, které Bozkovští řešili dle svých komediálních schopností a zkušeností. Pozitivem byla značná účast mladých herců i umná choreografie a zpěv.
Divadelní spolek J. K. Tyl Josefův Důl Félicien Marceau, komedie VA JÍČKO. Divadelních her, jejichž smysl spočívá v odhalení / ne/mravnosti člověka, který postupně odhazuje všechny skrupule, aby vystoupal na společenském žebříčku výš, aby pro osobní profit překročil společenský i osobní řád, je více. Vajíčko Filipa Marceaua patří mezi nimi k uznávané kvalitě. Žijeme v době, která stejně jako ta předchozí, takové lidi zná, žijí
mezi námi. Hra je tedy stále značně aktuální. Přitom její frekvence na českých jevištích není nijak vysoká. Proč? Myslím, že důvody jsou nejméně dva. Její struktura svou komplikovaností, mnohovrstevnatostí, střídáním epického a dramatického je nesnadno uchopitelná a bez vědomého režijně-dramaturgického klíče může sklouznout k nejasnosti výkladu či k povrchnosti, to za prvé. Druhý důvod je jednoduchý, soubor musí mít svého „Magise“. DS J. K. Tyl Josefův Důl má v této inscenaci obojí. Režie Karla Stuchlíka našla ve všech svých složkách způsob, jak Vajíčko
uchopit. Na scéně se v rychlém, dynamickém sledu střídají dramatické situace, kdy postavy hry skutečně hrají „vespolek“, s epickými (vyprávěcími) částmi, aniž by divák ztrácel orientaci v příběhu, aniž by změnami prostředí hra ztrácela tempo a co je klíčové, aniž by ztrácela napětí. Režisér suverénně pracuje se světelnými střihy stejně jako se zvukovým plánem inscenace. Na scéně, jíž vlastně tvoří jen „hřiště“ jeviště, zůstává jen jediný stabilní prvek – stolek s lampou, útočiště hlavní postavy. Bez herce, který utáhne svým výkonem tento režijně-dramaturgický záměr, by však zůstal tento koncept jen prázdnou, byť dovednou, konstrukcí. Lukáš Frydrych ovšem režijní záměr naplňuje excelentně. Dokáže od první vteřiny svého bytí na jevišti zaujmout diváka, strhnout svým temperamentem, střídáním nálad a emocí, nad nimiž ale ani na okamžik neztrácí
vládu, zcela suverénně přechází z epického partu do dramatických situací, vstupuje do vztahů s dalšími postavami, rozehrává hru své postavy uvěřitelně skrze svůj vnitřní svět a (!!!) skrze své vynikající herecké pohybové a mluvní dovednosti. Inscenace vlastně nemá hereckou slabinu, všechny postavy slouží své hře a přispívají k silnému vyznění, silnému zážitku. Snad by ve scéně soudu prospělo ubrat na teatrálnosti žalobce, větší úřední chlad by myslím byl těžším kalibrem pro nespravedlivý rozsudek a následný triumf pokrytectví Magise, který stanul pevně uvnitř svého vajíčka. Magisové žijí mezi námi, ba dokonce možná že i my sami v sobě nosíme kousky magisovské, možná nevíme o nich a nevyznáme se v těch uvnitř nás. Tohle Vajíčko dává šanci rozpoznání, v čem a čím žijeme. Josefodofští se zásadně dotkli smyslu divadla, totiž katarze, která by
mohla očisťovat. Vajíčko se stalo neoddiskutovatelným vrcholem přehlídky a bylo po zásluze nominováno na Národní přehlídku do Vysokého nad Jizerou.
Mimodivadelní součástí víkendu byla vernisáž obrazů malířky Lindy Liškové. Přehlídka neměla sice nijak výrazně vysokou divadelní úroveň, jejím
kladem však bylo několik pokusů vyjádřit se k otázkám světa a lidského života (Piknik, Vajíčko, svým způsobem i Když se zhasne). Smysl divadelničení v malé obci ukázali bouzkovští.
Přehlídka byla velmi dobře zorganizována, za což náleží Josefodolským zasloužený dík.
Porota pracovala ve složení: František Zborník (předseda), Rudolf Felzmann a Jan Hlavatý, tajemníkem poroty byl Jaromír Kejzlar.
František Zborník
lektor a režisér
ZBORNÍK, František: Josefodolské Divadelní Jaro 2014. Hodnocení festivalu. Amatérská scéna 2014, č. 3, s. 43-46
Autorská komedie Jiřího M. Šimka DRD aneb Výročí DS Josefa II. Kunratice u Cvikova neměla jiné ambice, než poskytnou třem protagonistům herecké příležitosti a divákům zábavu. Aby tuto ambici naplnila, musel by autor pečlivěji propracovat zápletky a motivace postav, herci prokázali talent i dovednosti (zejména v oblasti mluvené řeči), ale malou vynalézavost předlohy se jim dařilo překonat jen místy.
Úspěšnější byla další komedie ze současnosti z pera M. Doležalové a R. Vencla Když se zhasne. Předvedl ji DS Tyl Slaná. Manželský
čtyřúhelník se tu řeší s nadsázkou a dobrou hereckou prací. Škoda, že některé situace řešili protagonisté s nedůvěrou k textu a nadsazovali situační komediálnost až k nevkusu. Lepší přečtení žánru by jim možná otevřelo cestu k závěru, který fakticky v inscenaci scházel. Ale jde bezesporu o spolek s nadějnou divadelní budoucností.
Obnovený divadelní spolek Jirásek z Olešnice u Turnova vyšel s Mandarinkovým pokojem pořadatelům vstříc a přijal pozvání na poslední chvíli. Sehrál tři z Thomasových příběhů, prokázal vyrovnanost hereckou a celkově kultivovaný přístup k inscenování.
Dramaturgickým omylem bylo uvedení komedie R. Trinnera Holka odjinud DS TJ Sokol Poniklá. Velmi slabá předloha nedávala začínající režisérce žádnou šanci najít základy pro situace, sdělení příběhu stojícího poněkud mimo současnou realitu a hercům alespoň základní kontury pro vytvoření své postavy. Světlým zjevem tak byla účast několika mladých začínajících členů, zejména pak představitelky Jessie. Bez režijní osobnosti a kvalitnější dramaturgie to ale v Poniklé asi výš nepůjde.
Ochotnický DS TJ Sokol Bozkov přivezl spolu s inscenací Peškovy úpravy Slaměného klobouku radost z ochotničení a spolubytí na jevišti. Peškova předloha jim poskytla vhodné východisko pro vytváření komediálních situací, které Bozkovští řešili dle svých komediálních schopností a zkušeností. Pozitivem byla značná účast mladých herců i umná choreografie a zpěv.
Divadelní spolek J. K. Tyl Josefův Důl Félicien Marceau, komedie VA JÍČKO. Divadelních her, jejichž smysl spočívá v odhalení / ne/mravnosti člověka, který postupně odhazuje všechny skrupule, aby vystoupal na společenském žebříčku výš, aby pro osobní profit překročil společenský i osobní řád, je více. Vajíčko Filipa Marceaua patří mezi nimi k uznávané kvalitě. Žijeme v době, která stejně jako ta předchozí, takové lidi zná, žijí
mezi námi. Hra je tedy stále značně aktuální. Přitom její frekvence na českých jevištích není nijak vysoká. Proč? Myslím, že důvody jsou nejméně dva. Její struktura svou komplikovaností, mnohovrstevnatostí, střídáním epického a dramatického je nesnadno uchopitelná a bez vědomého režijně-dramaturgického klíče může sklouznout k nejasnosti výkladu či k povrchnosti, to za prvé. Druhý důvod je jednoduchý, soubor musí mít svého „Magise“. DS J. K. Tyl Josefův Důl má v této inscenaci obojí. Režie Karla Stuchlíka našla ve všech svých složkách způsob, jak Vajíčko
uchopit. Na scéně se v rychlém, dynamickém sledu střídají dramatické situace, kdy postavy hry skutečně hrají „vespolek“, s epickými (vyprávěcími) částmi, aniž by divák ztrácel orientaci v příběhu, aniž by změnami prostředí hra ztrácela tempo a co je klíčové, aniž by ztrácela napětí. Režisér suverénně pracuje se světelnými střihy stejně jako se zvukovým plánem inscenace. Na scéně, jíž vlastně tvoří jen „hřiště“ jeviště, zůstává jen jediný stabilní prvek – stolek s lampou, útočiště hlavní postavy. Bez herce, který utáhne svým výkonem tento režijně-dramaturgický záměr, by však zůstal tento koncept jen prázdnou, byť dovednou, konstrukcí. Lukáš Frydrych ovšem režijní záměr naplňuje excelentně. Dokáže od první vteřiny svého bytí na jevišti zaujmout diváka, strhnout svým temperamentem, střídáním nálad a emocí, nad nimiž ale ani na okamžik neztrácí
vládu, zcela suverénně přechází z epického partu do dramatických situací, vstupuje do vztahů s dalšími postavami, rozehrává hru své postavy uvěřitelně skrze svůj vnitřní svět a (!!!) skrze své vynikající herecké pohybové a mluvní dovednosti. Inscenace vlastně nemá hereckou slabinu, všechny postavy slouží své hře a přispívají k silnému vyznění, silnému zážitku. Snad by ve scéně soudu prospělo ubrat na teatrálnosti žalobce, větší úřední chlad by myslím byl těžším kalibrem pro nespravedlivý rozsudek a následný triumf pokrytectví Magise, který stanul pevně uvnitř svého vajíčka. Magisové žijí mezi námi, ba dokonce možná že i my sami v sobě nosíme kousky magisovské, možná nevíme o nich a nevyznáme se v těch uvnitř nás. Tohle Vajíčko dává šanci rozpoznání, v čem a čím žijeme. Josefodofští se zásadně dotkli smyslu divadla, totiž katarze, která by
mohla očisťovat. Vajíčko se stalo neoddiskutovatelným vrcholem přehlídky a bylo po zásluze nominováno na Národní přehlídku do Vysokého nad Jizerou.
Mimodivadelní součástí víkendu byla vernisáž obrazů malířky Lindy Liškové. Přehlídka neměla sice nijak výrazně vysokou divadelní úroveň, jejím
kladem však bylo několik pokusů vyjádřit se k otázkám světa a lidského života (Piknik, Vajíčko, svým způsobem i Když se zhasne). Smysl divadelničení v malé obci ukázali bouzkovští.
Přehlídka byla velmi dobře zorganizována, za což náleží Josefodolským zasloužený dík.
Porota pracovala ve složení: František Zborník (předseda), Rudolf Felzmann a Jan Hlavatý, tajemníkem poroty byl Jaromír Kejzlar.
František Zborník
lektor a režisér
ZBORNÍK, František: Josefodolské Divadelní Jaro 2014. Hodnocení festivalu. Amatérská scéna 2014, č. 3, s. 43-46
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.