ČIVRNÝ, Tomáš. Romeo, Julie a tma v režii Juraje Hádera. Online. Divadelník.cz 19. 5. 2025
Mladistvá láska Pavla a Ester na pozadí jedné z nejtemnějších kapitol našich dějin znovu ožívá. Nová inscenace Divadelního spolku bratří Mrštíků Boleradice – Romeo, Julie a tma – přináší emotivní příběh, který zůstává aktuální i po více než 80 letech. Režisér Juraj Háder prozrazuje, proč si vybral právě tuto látku a jaký byl proces vzniku inscenace, která má premiéru v sobotu 24. 5. 2025.
Jurko, s jakou dramatizací pracuješ? Dělal sis ji sám nebo?
JH: Vzal jsem si dramatizaci Otakara Blandy a tu jsem si upravil. Je dlouhá a ukecaná, takže jsem hodně škrtal. Jednak, abych vyhodil nedůležité pasáže, ale také spoustu věcí jde „zahrát“ místo toho, abychom o nich dlouze mluvili.
Přemýšlíš při výběru hry i nad tím, jak oslovit mladší diváky nebo studenty? Je to pro tebe důležité?
JH: Určitě ano. Poslední dobou je v hledišti mladých míň a míň. Snad je tato hra, a zejména její silný příběh přitáhne. Druhá věc je, že Boleradické divadlo rovná se klasika. Lidi k nám chodí hlavně na klasiku. Romeo, Julie a tma by mohlo splňovat obojí. Je to česká klasika se silným a dojemným příběhem. Také doufám, že diváky přitáhne téma, které je dnes dost aktuální.
Inspirace
Veřejnost často zná hlavně filmovou verzi novely. Inspiroval ses něčím ve filmovém zpracování?
JH: Myslíš ten černobílý film z roku 1959 s Mistríkem v hlavní roli? To je nádherný film. Možná podvědomě některé věci, které jsem v něm viděl, zrovna se mi hodily a já si na ně vzpomněl. Ale vědomě, či záměrně jsem takto nepracoval. Jedna věc mě přece jen napadá, i když je více dílem náhody.
A to?
JH: Měl jsem málo chlapů a hodně holek, tak jsem řešil, jestli z některé postavy mohu udělat ženu. A volba padla na Pavlovýho rodiče. V originálním textu najdeš otce – krejčího Aloise. Já mám, stejně jako film, matku. Pojmenoval jsem ji Aloisie. Perfektně to funguje a navíc se z toho stala i osobní vzpomínka na moji babičku, která byla švadlena a jmenovala se Aloisie. Úplně to sedí. A hraje ji má žena.
Pak ještě existuje film z roku 1997.
JH: Ten jsem nedávno viděl taky a tolik se mi nelíbil.
Newsletter KUKÁTKO: Každý poslední den v měsíci můžete mít super informace a dosud nepublikovaný obsah portálu Divadelník.cz přímo ve své e-mailové schránce. Maximum exkluzivního obsahu, minimum recyklace. Přihlaste si odběr ZDE
Rovina osobních vzpomínek
Máš ty osobně, nebo někdo z osob, které se na inscenaci podílí – přímou vazbu k těmto dějinám? Jak se to propsalo to tvorby inscenace?
JH: Nevím o nikom.
Kde všude jsi bral inspiraci a nápady?
JH: Určitě se do hry nepřímo promítají mé vzpomínky na návštěvu Terezína, Osvětimi, Dachau nebo památníku Jad Vašem v Izraeli. To jsou silné zážitky, na které jen tak nezapomeneš. Inspirací pro mě bylo i vyprávění babičky mé kolegyně z práce, kterou zavřeli v lágru v Letech u Písku. Největší inspiraci jsem ale načerpal při návštěvě synagogy v Plzni. V historické expozici jsem objevil dopis, který den před transportem do Terezína napsala paní Anna Glaserová svému synovi a bratrovi v exilu. Upravenou část dopisu v inscenaci uslyšíte.
Teror a láska
Jde o silný emocionální příběh, kontrast mezi mladou láskou Pavla a Ester a teroru heydrichiády. Jak jsi přistoupil k vyvážení těchto dvou motivů a je vůbec potřeba vyvažovat? Pokud ano, jak?
JH: Oba motivy jsou dost zásadní. Ve hře se střídají a lehce prolínají. Já jsem je zkusil propojit ještě více, aby se vytvořil silnější kontrast mezi nimi. Pasáže, kdy z rozhlasu slyšíme seznamy popravených nebo zásadní historické milníky dávám často do podkresu intimních scén. Na první pohled bys řekl, že to moc nejde dohromady, ale ono to paradoxně zvýrazní i lásku i tíseň dohromady.
Děj se odehrává ve válečné době, kdy je lidskost vystavena těžkým zkouškám. Hledáš v tomhle tématu i nějaké paralely s událostmi dnešní doby, které se nás dotýkají? Chceš ony paralely divákům předložit velmi viditelně nebo spíš skrytě, aby si k nim divák došel sám?
JH: Ten text je sám o sobě dobře napsaný. Nechci to divákovi předkládat polopatě. Myslím, že, když si na to přijde sám, má to větší cenu. Tady to ani není moc těžké. Ta paralela s dneškem tam je skutečně silná. Nedělám si iluze, podobný příběh se právě teď odehrává někde na východ od nás. Bohužel. I to je jeden z důvodů, proč hrajeme právě Romea, Julii a tmu.
Obsazení
Jak probíhal výběr představitelů hlavních rolí Pavla a Ester?
JH: Snažím se kombinovat zkušené i méně zkušené herce, aby to posouvalo je samotné i celý soubor. Všechny postavy mám alternované. Nějakou představu jsem na začátku měl a celkem se mi ji podařilo naplnil. Oba (respektive všichni 4) jsou mladí, mají charisma, elán a energii. To je základ se kterým lze pracovat.
Režisér Juraj Háder předává instrukce během zkoušení |foto: soubor
Režisér Juraj Háder předává instrukce během zkoušení |foto: soubor
To zní jako velmi promyšlené rozhodnutí i směrem do budoucna.
JH: Ano, rozhodující pro mě není jen inscenace samotná ale i další rozvíjení souboru jako takového. Snažím se obklopit mladými, postavit to na nich a doplnit je „místními bardy“. Pro mě je důležité, aby každý herec dostal příležitost se ukázat, co v něm je. Když hraješ čurdu, příště ti zkusím najít větší roli. A naopak. Vím, že je risk, dát málo zkušenou herečku do hlavní role. Ale jak jinak může ukázat, že na to má? Navíc nechci budovat elitu, co hraje hlavní role a jejich křoví. Třeba tím dosáhnu toho, že většina mých herců v souboru zůstane a já časem budu mít výborné a zkušené herce v hlavních i vedlejších rolích. To je pro mě výzva.
Herecké výzvy
A teď k těm hereckým výzvám. Látka klade na herce nemalé nároky. Jak jste pracovali s hereckými výkony, aby nepůsobily přehnaně, ale zároveň diváky zasáhly?
JH: To je náročná práce. Zkoušíme, aranžujeme a hledáme různé varianty. Pokud herci s něčím přijdou sami, rád jim dám ten prostor. Snažím se z nich maximálně vycházet. Působí to více autenticky. Pokud něco nejde, tak naopak hledáme, kde je problém. Snažím se nepředehrávat, ale občas stejně vylezu na jeviště a na vlastní kůži zkouším, co a proč nefunguje. Během práce se snažím budovat prostředí důvěry. Herci ví, že je v tom nenechám. V intimních scénách se snažím netlačit na pilu a dávám jim čas, aby vše vstřebali a zvykli si.
Kdo další z boleradického souboru se na jevišti objeví?
JH: Z těch známých tváří tam je Radek Omasta a Nikola Háderová. V menších rolích Gabča Kočí, Štěpánka Veselá nebo Honza Koráb v alternaci s tátou Zbyňkem Háderem.
Nové tváře
A co nějací nováčci?
JH: V Hustopečích na Gymplu před pár lety vznikl divadelní soubor Neochotníci. Odtud k nám přišli Adam Šperka a Ondra Betáš. V Boleradicích si poprvé zahraje i Jana Lautrbachová a Zdeněk Prokeš. Oba znám z divadel Stodola nebo AMADIS, kde spolu hrajeme.
Jana Lautrbachová | zdroj: J. HáderJana Lautrbachová | zdroj: J. Háder
Zdeněk Prokeš | zdroj: J. HáderZdeněk Prokeš | zdroj: J. Háder
O scénografii
Kdo stojí za kostýmy a scénou?
JH: Scénu a kostýmy má na starosti Štěpánka Veselá. Je to už třetí věc, kterou spolu děláme a výborně se mi s ní spolupracuje. Vím, že se na ni vždy mohu spolehnout a práce je vždy profesionálně odvedená.
Strasti a radosti Juraje Hádera
Co je pro tebe jako režiséra z celého procesu vzniku inscenace to nejnáročnější? A co si na režii nejvíc užíváš?
JH: Nejnáročnější je asi začátek – úprava textu a dramaturgie. Já sice vím, co chci, ale nikdy nevím jak k tomu dospět. Právě proto se snažím, abych na to nebyl sám. Před první čtenou jsem vždy hodně nervózní, ale pak už si to užívám. Nejvíc mě baví, když aranžujeme a následně pilujeme jednotlivé scény. Ta tvůrčí práce na tom. A emoce! Mám rád i organizaci všeho kolem.
A když pak poprvé jedeme celý průjezd v plné scéně, se světly, zvukem, v kostýmech a se vším ostatním, vidím, že jsme dali život něčemu magickému a krásnému.
Termíny, přehlídky
Termín premiéry známe, ale co další reprízy?
JH: V této sezóně ještě zvládneme reprízy 6.6. a 8.6. – obě v Boleradicích. Od října pak chceme dál hrát v Boleradicích i hostovat.
Máš s inscenací přehlídkové ambice? Kam v příštím roce soutěžně vyrazíte?
JH: Plánujeme se přihlásit na některou přehlídku směrem na Vysoké. Rádi bychom jeli i na nepostupové přehlídky. Záleží, kam nás pozvou nebo vyberou. Mě osobně by se líbily třeba Napajedla a Václavov.
Jurko, mockrát díky za rozhovor. Zlomte vaz – nejen v sobotu 24. 5.
Plakát k inscenaci | zdroj: soubor
Plakát k inscenaci | zdroj: soubor
Činnost Divadelní spolku bratří Mrštíků Boleradice můžete sledovat na Facebooku nebo webových stránkách.
ČIVRNÝ, Tomáš. Romeo, Julie a tma v režii Juraje Hádera. Online. Divadelník.cz 19. 5. 2025 [cit. 2025-05-20]. Dostupné z: https://divadelnik.cz/romeo-julie-a-tma-v-rezii-juraje-hadera/
Jurko, s jakou dramatizací pracuješ? Dělal sis ji sám nebo?
JH: Vzal jsem si dramatizaci Otakara Blandy a tu jsem si upravil. Je dlouhá a ukecaná, takže jsem hodně škrtal. Jednak, abych vyhodil nedůležité pasáže, ale také spoustu věcí jde „zahrát“ místo toho, abychom o nich dlouze mluvili.
Přemýšlíš při výběru hry i nad tím, jak oslovit mladší diváky nebo studenty? Je to pro tebe důležité?
JH: Určitě ano. Poslední dobou je v hledišti mladých míň a míň. Snad je tato hra, a zejména její silný příběh přitáhne. Druhá věc je, že Boleradické divadlo rovná se klasika. Lidi k nám chodí hlavně na klasiku. Romeo, Julie a tma by mohlo splňovat obojí. Je to česká klasika se silným a dojemným příběhem. Také doufám, že diváky přitáhne téma, které je dnes dost aktuální.
Inspirace
Veřejnost často zná hlavně filmovou verzi novely. Inspiroval ses něčím ve filmovém zpracování?
JH: Myslíš ten černobílý film z roku 1959 s Mistríkem v hlavní roli? To je nádherný film. Možná podvědomě některé věci, které jsem v něm viděl, zrovna se mi hodily a já si na ně vzpomněl. Ale vědomě, či záměrně jsem takto nepracoval. Jedna věc mě přece jen napadá, i když je více dílem náhody.
A to?
JH: Měl jsem málo chlapů a hodně holek, tak jsem řešil, jestli z některé postavy mohu udělat ženu. A volba padla na Pavlovýho rodiče. V originálním textu najdeš otce – krejčího Aloise. Já mám, stejně jako film, matku. Pojmenoval jsem ji Aloisie. Perfektně to funguje a navíc se z toho stala i osobní vzpomínka na moji babičku, která byla švadlena a jmenovala se Aloisie. Úplně to sedí. A hraje ji má žena.
Pak ještě existuje film z roku 1997.
JH: Ten jsem nedávno viděl taky a tolik se mi nelíbil.
Newsletter KUKÁTKO: Každý poslední den v měsíci můžete mít super informace a dosud nepublikovaný obsah portálu Divadelník.cz přímo ve své e-mailové schránce. Maximum exkluzivního obsahu, minimum recyklace. Přihlaste si odběr ZDE
Rovina osobních vzpomínek
Máš ty osobně, nebo někdo z osob, které se na inscenaci podílí – přímou vazbu k těmto dějinám? Jak se to propsalo to tvorby inscenace?
JH: Nevím o nikom.
Kde všude jsi bral inspiraci a nápady?
JH: Určitě se do hry nepřímo promítají mé vzpomínky na návštěvu Terezína, Osvětimi, Dachau nebo památníku Jad Vašem v Izraeli. To jsou silné zážitky, na které jen tak nezapomeneš. Inspirací pro mě bylo i vyprávění babičky mé kolegyně z práce, kterou zavřeli v lágru v Letech u Písku. Největší inspiraci jsem ale načerpal při návštěvě synagogy v Plzni. V historické expozici jsem objevil dopis, který den před transportem do Terezína napsala paní Anna Glaserová svému synovi a bratrovi v exilu. Upravenou část dopisu v inscenaci uslyšíte.
Teror a láska
Jde o silný emocionální příběh, kontrast mezi mladou láskou Pavla a Ester a teroru heydrichiády. Jak jsi přistoupil k vyvážení těchto dvou motivů a je vůbec potřeba vyvažovat? Pokud ano, jak?
JH: Oba motivy jsou dost zásadní. Ve hře se střídají a lehce prolínají. Já jsem je zkusil propojit ještě více, aby se vytvořil silnější kontrast mezi nimi. Pasáže, kdy z rozhlasu slyšíme seznamy popravených nebo zásadní historické milníky dávám často do podkresu intimních scén. Na první pohled bys řekl, že to moc nejde dohromady, ale ono to paradoxně zvýrazní i lásku i tíseň dohromady.
Děj se odehrává ve válečné době, kdy je lidskost vystavena těžkým zkouškám. Hledáš v tomhle tématu i nějaké paralely s událostmi dnešní doby, které se nás dotýkají? Chceš ony paralely divákům předložit velmi viditelně nebo spíš skrytě, aby si k nim divák došel sám?
JH: Ten text je sám o sobě dobře napsaný. Nechci to divákovi předkládat polopatě. Myslím, že, když si na to přijde sám, má to větší cenu. Tady to ani není moc těžké. Ta paralela s dneškem tam je skutečně silná. Nedělám si iluze, podobný příběh se právě teď odehrává někde na východ od nás. Bohužel. I to je jeden z důvodů, proč hrajeme právě Romea, Julii a tmu.
Obsazení
Jak probíhal výběr představitelů hlavních rolí Pavla a Ester?
JH: Snažím se kombinovat zkušené i méně zkušené herce, aby to posouvalo je samotné i celý soubor. Všechny postavy mám alternované. Nějakou představu jsem na začátku měl a celkem se mi ji podařilo naplnil. Oba (respektive všichni 4) jsou mladí, mají charisma, elán a energii. To je základ se kterým lze pracovat.
Režisér Juraj Háder předává instrukce během zkoušení |foto: soubor
Režisér Juraj Háder předává instrukce během zkoušení |foto: soubor
To zní jako velmi promyšlené rozhodnutí i směrem do budoucna.
JH: Ano, rozhodující pro mě není jen inscenace samotná ale i další rozvíjení souboru jako takového. Snažím se obklopit mladými, postavit to na nich a doplnit je „místními bardy“. Pro mě je důležité, aby každý herec dostal příležitost se ukázat, co v něm je. Když hraješ čurdu, příště ti zkusím najít větší roli. A naopak. Vím, že je risk, dát málo zkušenou herečku do hlavní role. Ale jak jinak může ukázat, že na to má? Navíc nechci budovat elitu, co hraje hlavní role a jejich křoví. Třeba tím dosáhnu toho, že většina mých herců v souboru zůstane a já časem budu mít výborné a zkušené herce v hlavních i vedlejších rolích. To je pro mě výzva.
Herecké výzvy
A teď k těm hereckým výzvám. Látka klade na herce nemalé nároky. Jak jste pracovali s hereckými výkony, aby nepůsobily přehnaně, ale zároveň diváky zasáhly?
JH: To je náročná práce. Zkoušíme, aranžujeme a hledáme různé varianty. Pokud herci s něčím přijdou sami, rád jim dám ten prostor. Snažím se z nich maximálně vycházet. Působí to více autenticky. Pokud něco nejde, tak naopak hledáme, kde je problém. Snažím se nepředehrávat, ale občas stejně vylezu na jeviště a na vlastní kůži zkouším, co a proč nefunguje. Během práce se snažím budovat prostředí důvěry. Herci ví, že je v tom nenechám. V intimních scénách se snažím netlačit na pilu a dávám jim čas, aby vše vstřebali a zvykli si.
Kdo další z boleradického souboru se na jevišti objeví?
JH: Z těch známých tváří tam je Radek Omasta a Nikola Háderová. V menších rolích Gabča Kočí, Štěpánka Veselá nebo Honza Koráb v alternaci s tátou Zbyňkem Háderem.
Nové tváře
A co nějací nováčci?
JH: V Hustopečích na Gymplu před pár lety vznikl divadelní soubor Neochotníci. Odtud k nám přišli Adam Šperka a Ondra Betáš. V Boleradicích si poprvé zahraje i Jana Lautrbachová a Zdeněk Prokeš. Oba znám z divadel Stodola nebo AMADIS, kde spolu hrajeme.
Jana Lautrbachová | zdroj: J. HáderJana Lautrbachová | zdroj: J. Háder
Zdeněk Prokeš | zdroj: J. HáderZdeněk Prokeš | zdroj: J. Háder
O scénografii
Kdo stojí za kostýmy a scénou?
JH: Scénu a kostýmy má na starosti Štěpánka Veselá. Je to už třetí věc, kterou spolu děláme a výborně se mi s ní spolupracuje. Vím, že se na ni vždy mohu spolehnout a práce je vždy profesionálně odvedená.
Strasti a radosti Juraje Hádera
Co je pro tebe jako režiséra z celého procesu vzniku inscenace to nejnáročnější? A co si na režii nejvíc užíváš?
JH: Nejnáročnější je asi začátek – úprava textu a dramaturgie. Já sice vím, co chci, ale nikdy nevím jak k tomu dospět. Právě proto se snažím, abych na to nebyl sám. Před první čtenou jsem vždy hodně nervózní, ale pak už si to užívám. Nejvíc mě baví, když aranžujeme a následně pilujeme jednotlivé scény. Ta tvůrčí práce na tom. A emoce! Mám rád i organizaci všeho kolem.
A když pak poprvé jedeme celý průjezd v plné scéně, se světly, zvukem, v kostýmech a se vším ostatním, vidím, že jsme dali život něčemu magickému a krásnému.
Termíny, přehlídky
Termín premiéry známe, ale co další reprízy?
JH: V této sezóně ještě zvládneme reprízy 6.6. a 8.6. – obě v Boleradicích. Od října pak chceme dál hrát v Boleradicích i hostovat.
Máš s inscenací přehlídkové ambice? Kam v příštím roce soutěžně vyrazíte?
JH: Plánujeme se přihlásit na některou přehlídku směrem na Vysoké. Rádi bychom jeli i na nepostupové přehlídky. Záleží, kam nás pozvou nebo vyberou. Mě osobně by se líbily třeba Napajedla a Václavov.
Jurko, mockrát díky za rozhovor. Zlomte vaz – nejen v sobotu 24. 5.
Plakát k inscenaci | zdroj: soubor
Plakát k inscenaci | zdroj: soubor
Činnost Divadelní spolku bratří Mrštíků Boleradice můžete sledovat na Facebooku nebo webových stránkách.
ČIVRNÝ, Tomáš. Romeo, Julie a tma v režii Juraje Hádera. Online. Divadelník.cz 19. 5. 2025 [cit. 2025-05-20]. Dostupné z: https://divadelnik.cz/romeo-julie-a-tma-v-rezii-juraje-hadera/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.