BEČVÁŘ, Vladimír, Březenec, Jirkov, Chomutov

Vynikající pedagog Chomutovska, oblastní školní inspektor,
ochotnický herec a režisér, člen okresní rady ochotníků.
a okresního knihovnického sdružení, ale i kronikář a píšící oblastní historik.

Vladimír Bečvář (1938) stihl ve svém rodišti navštěvovat první třídu, sestra Růžena (1946) se narodila už ve Starém Březenci. Rodina po válce vyslyšela výzvu k osídlení pohraničí.
Po absolvování jirkovské základní školy
1957 Vladimír Bečvář maturoval na teplické čtyřleté pedagogické škole a následně učil na vesnické dvoutřídce v Boleboři. Po vojenské službě učil na dvoutřídní škole v Březenci a vedl místní knihovnu.
1961 přešel do Nových Ervěnic.
Po doplnění vzdělání na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem se stal učitelem dějepisu a českého jazyka.
Koncem šedesátých let byl jmenován vedoucím okresní sekce učitelů občanské výchovy a také do vybrané skupiny učitelů, kteří by se měli stát řediteli škol. Jako nestraník neskrýval svůj postoj proti okupaci (1968) a nadále v Jirkově nesměl učit. Dojížděl do Kundratic (od 1970) a krátce do Údlic. Učil na dvou školách v Chomutově (1975–1991). Nesměl však mít třídnictví v 9. třídách ani v nich učit dějepis a češtinu. Jeho dvěma dětem byla studia zapovězena.
Po rehabilitaci (1990) krátce řediteloval na 2. ZŠ v Jirkově (1991). Stal se pak školním inspektorem. Nebyl však jen úspěšným pedagogem.

Zkušenosti s divadelním kroužkem v Březenci ho na přelomu 50. a 60. let přivedly k jirkovskému divadelnímu spolku J. K. Tyl, kde poznal budoucí manželku Evu. Hrál, především však režíroval. V Jirkově uvedl světovou jevištní premiéru hry Ivana Raose (1921–1987) Měly by se zachovat zelené světlušky.
Vedle aktivit s jirkovskými ochotníky spolupracoval v polovině 70. let na třech hrách s divadelním souborem Karel Čapek Závodního klubu železničářů v Chomutově, například jednou z hlavních rolí v tragikomedii Grigorije Gorina (1940–2000) Zapomeňte na Hérostrata. V Klubu pracujících v Jirkově stál u zrodu pořadů Kavárna pro Ženy, Chlapklub, Večery pod lampou, byl moderátorem Jirkovského dětského sboru a Komorního ženského sboru.

2004 však společenské i pedagogické aktivity přervalo náhlé těžké onemocnění.
Zúročil své vědomosti městského kronikáře (1982–2006) a věnoval se publikační činnosti. Podílel se na překladu Gregerovy Historické kroniky města Jirkova z roku 1841 (1997) a Penslerových Dějin města Jirkova a zámku Červený hrádek z roku 1928 (1998).
2000 publikoval knihu Historická data Jirkova a jeho obcí.
Se synem Michalem (1963) napsal knihy Společenské, kulturní a sportovní dění v dějinách Jirkova (2005) a Život z kamene (2006) o městečku Ervěnice a velkodolu ČSA.

Zprostředkoval Petr Matoušek, knihovna Chomutov, říjen 2012.