PRÁŠILOVÁ, Kateřina. Běh života. Recenze Kateřiny Prášilové na inscenaci Budu. Online. Web Jiráskův Hronov 8. 8. 2025
K inscenaci Stonožky ve sprše Budu. se mi těžko něco dodává. Uvažuje nad základním, všelidským tématem a využívá k tomu minimalistické a zároveň funkční jevištní prostředky. V téhle prostotě tkví velká síla. Přitom se jedná o inscenaci extrémně frekventovaného žánru v kontextu mladého a studentského divadla – osobní zpověď směřující ke generačnímu tématu.
Tedy generačnímu – inscenace je sice věkově ukotvená někde mezi dětstvím a dvaceti lety, do nichž na začátku dívky samy sobě píšou dopis v domnění, že tou dobou už budou všechno mít vyřešené. Když je pak sledujeme, jak plány, které si „usnovaly“, berou během dospívání za své, můžeme se ztotožnit na základě prachobyčejné nostalgie, jak jsme se nechávali životem vyvést z mylných představ my, a zároveň si všichni kolektivně uvědomujeme, že ve dvaceti se tento životní princip (koloběh snění – pochybnosti a obavy – vyrovnání se) nezastaví ani omylem.
Síla inscenace tkví ale i v bezprostředním herectví mladých žen a vůbec v jevištní soudržnosti ženského kolektivu. Všechny dámy navíc mají skvělý smysl pro humor, díky kterému nejde jen o sentimentální, produmaný tvar. V jedné z výpovědí jsou zmíněny i zdravotní komplikace, jež mohou mladým ženám jejich plány na idylický život narušit zcela, a tak se ukáže, že jejich výpověď není plané teoretizování ze školní třídy.
Z názvu inscenace jako by vyplývalo, že existuje jediná jistota – že někdy nějak někde Budu. Stonožka ve sprše se však utěšuje i tím, že zůstane spolu, že jejich pevným bodem za všech okolností bude společné pouto. Přála bych jim to. Přála bych jim, aby jejich dramaťákové přátelství bylo tak nadstandardní, jako jejich autorská studentská inscenace.
foto: Ivo Mičkal
PRÁŠILOVÁ, Kateřina. Běh života. Recenze Kateřiny Prášilové na inscenaci Budu. Online. Web Jiráskův Hronov 8. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/beh-zivota [cit. 2025-08-09]
Tedy generačnímu – inscenace je sice věkově ukotvená někde mezi dětstvím a dvaceti lety, do nichž na začátku dívky samy sobě píšou dopis v domnění, že tou dobou už budou všechno mít vyřešené. Když je pak sledujeme, jak plány, které si „usnovaly“, berou během dospívání za své, můžeme se ztotožnit na základě prachobyčejné nostalgie, jak jsme se nechávali životem vyvést z mylných představ my, a zároveň si všichni kolektivně uvědomujeme, že ve dvaceti se tento životní princip (koloběh snění – pochybnosti a obavy – vyrovnání se) nezastaví ani omylem.
Síla inscenace tkví ale i v bezprostředním herectví mladých žen a vůbec v jevištní soudržnosti ženského kolektivu. Všechny dámy navíc mají skvělý smysl pro humor, díky kterému nejde jen o sentimentální, produmaný tvar. V jedné z výpovědí jsou zmíněny i zdravotní komplikace, jež mohou mladým ženám jejich plány na idylický život narušit zcela, a tak se ukáže, že jejich výpověď není plané teoretizování ze školní třídy.
Z názvu inscenace jako by vyplývalo, že existuje jediná jistota – že někdy nějak někde Budu. Stonožka ve sprše se však utěšuje i tím, že zůstane spolu, že jejich pevným bodem za všech okolností bude společné pouto. Přála bych jim to. Přála bych jim, aby jejich dramaťákové přátelství bylo tak nadstandardní, jako jejich autorská studentská inscenace.
foto: Ivo Mičkal
PRÁŠILOVÁ, Kateřina. Běh života. Recenze Kateřiny Prášilové na inscenaci Budu. Online. Web Jiráskův Hronov 8. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/beh-zivota [cit. 2025-08-09]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.