KAŠPAR, Jiří

Jiří Kašpar, narozen 24.3.1939 v Jizbici

Píše se rok cca 1961, kdy byl mladík, který se právě vrátil z vojny a založil v Meziměstí rodinu, náborován (možná donucen, v té době se to těžko rozlišovalo.) do kulturní komise ve Strojtexu a z něj byl delegován do výboru JKP (Jednotný klub pracujících). Tento klub sdružoval různé spolky, hudebníky, šachisty apod. A jedním z nich byl i někdejší divadelní soubor. Jiří Kašpar tehdy neměl ani tušení, co je to divadlo a nikdy by ho ani nenapadlo, že s ním sroste na celý život a k tomu pomyslnému srůstu stáhne i celou svoji rodinu.

Zpočátku byl jen jeden z mnoha, kteří se podíleli na chodu souboru. Nejvíc ho bavilo motat se okolo kulis a rekvizit. Koukal se pod ruce starším mazákům a postupně přebíral jejich roli. Sám říkal, že nechtěl být kulisák, ale po odchodu těch starších to neměl kdo dělat, a tak u toho zůstal. A ukázalo se, že to bylo jen dobře. Z nezkušeného eléva se stal postupně jevištním mistrem, který si dokázal poradit s jakoukoliv scénou. Ať se jednalo o drama, komedii, či krásně malované kulisy do pohádky. Jak šel čas, soubor zjistil, že umí malovat nejen kulisy, ale i lidi. A tak se ke kulisákovi přidala i funkce maskéra, který šminkami dokázal udělat ošklivého čerta i z okatého blondáčka.

Uběhlo pár let a Jiří natáhl do divadla i manželku Vlastu. Z té se stala herečka a pak zastávala důležitý post nápovědky. A jak už to u komediantů chodí, na prknech se nakonec ocitly i jeho 3 děti. Z dcery Ireny se stala úspěšná režisérka a nejmladší Honza se stal principálem souboru. A jak roky ubíhaly, stávala se z Jiřího Kašpara, coby původní pomocné síly, jedna z nejdůležitějších osob souboru. Kromě režie a herectví měl snad všechny funkce. Uklízeč, malíř, scénograf, kulisák, maskér, organizátor, grafik, archivář, až skončil na vrcholu jako manažer celého souboru.

Byl vždy tou osobou vzadu. Jeho jméno se nikdy neobjevovalo na plakátech, nepatřil mu nikdy přímý potlesk diváků. Byl však velmi důležitou osobou, která soubor držela, organizovala, byla jeho mluvčím. Uběhlo dlouhých 30 let, co žil společně s J. K. Tylem. Z eléva se stal pamětník. A když se v roce 1991 původní soubor rozpadl, dal se do vzpomínání a vytvořil, za pomocí několika starých divadelníků, celý archiv spolku. Roztřídil fotky, sepsal představení, srovnal plakáty a tím vytvořil pro budoucnost našeho divadla velmi neocenitelnou věc.

Poté přišly roky, kdy se v Meziměstí divadlo nehrálo a Jiří Kašpar byl „bez práce“. Radostně tedy uvítal nadšení své dcery Ireny, když s kamarádkou založila dětské divadlo, kde si zahráli i jeho vnuci. A když v roce 2002 měl svoji premiéru i obnovený soubor dospěláků, byl opět ve svém živlu. Zase měl doma stoly pomalované návrhy scén, programů, plakátů, opět měl v ruce kladívko a mohl být v divadle celé večery. Nadšeně se souborem jezdil stavět scény na štacích a přehlídkách, kde se mohl po létech vidět se svými známými a kamarády. Ovšem síly ubývaly, kamarádi navěky odcházeli a divadlo přebírala nová generace. Stal se ale důležitým propojovacím můstkem mezi mladou a starou gardou. Jeho zkušenosti a nadšení pro divadlo bylo dlouhá léta vzorem.

Dá se říci, že nebýt Jiřího Kašpara, tak by Irena Kozáková nebyla režisérkou, Jan Kašpar by nebyl principálem a v Meziměstí by nebyl žádný divadelní soubor.
Vždycky říkal – já vám to vymyslím, namaluju a přitluču, ale na jeviště mě nikdy nedostanete. A to mu vydrželo celý divadelní život, který trval cca 60 let. V březnu 2025 oslavil své 86. narozeniny…

K 1. květnu 2025 mu byl udělen Zlatý odznak J. K. Tyla na návrh Volného sdružení východočeských divadelníků.