ŠVÁCHA, Jan. Gymnastika je radost. I když všechno bolí. Rozhovor s lektorem semináře GA Michalem Boltnarem. Web Jiráskův Hronov 4. 8. 2025
Michal Boltnar se z reprezentanta sportovní gymnastiky proměnil v klíčovou postavu novocirkusové scény. Už patnáct let působí ve skupině Cirk La Putyka a své bohaté zkušenosti dnes předává i jako pedagog. Na Jiráskově Hronově vede seminář zaměřený na gymnastiku a akrobacii. „Když vidím radost z pohybu i u úplných začátečníků, vím, že to má smysl,“ říká.
Jak ses dostal z reprezentační gymnastiky až k novému cirkusu?
Život vás někdy nasměruje tam, kam má. V roce 2010 jsem končil sportovní kariéru a ozval se mi Rosťa Novák, že shání akrobata do nové inscenace Cirk La Putyka. Šlo o představení Up’n’Down s disciplínou teeterboard. Zkusili si mě, sedli jsme si a od té doby to jelo. Už je to patnáct let a pořád je to jízda.
Co tě na novocirkusovém přístupu k pohybu nejvíc přitahuje?
Celý život jsem se hýbal, gymnastika je v naší rodině tradice. Rodiče byli reprezentanti i kaskadéři, dělali cirkus – a mně se to jako dítěti líbilo. Když jsem končil se sportem, přišla nabídka od Rosti v pravou chvíli. Mohl jsem zužitkovat, co jsem se dvacet let učil. A navíc – na rozdíl od sportu vám tady lidé zatleskají, místo aby vás hodnotili číslem.
Vzpomeneš si na první moment, kdy tě okouzlilo spojení pohybu a umění?
Bylo to právě s Rosťou. Znali jsme se od pohledu už ze školy, vždycky jsme se tak nějak zdravili, měli jsme k sobě blízko. Vznikla skvělá parta a najednou jsem mohl dělat to, co mě fascinovalo u rodičů – houpačku, teeterboard. V Česku to moc lidí nedělá, a právě to mě motivovalo.
Co si mají účastníci z tvého semináře odnést, kromě svalového vyčerpání?
Radost. Gymnastika není pro každého, ale když někoho nadchne, je to krásné. Učím děti, dospělé i studenty AMU – a baví mě, když se někdo překoná, zvedne nohy nad hlavu a najednou zjistí, že to jde. Nejde o výkon, ale o obratnost, orientaci a otevřenou mysl. Když mi dneska jedna slečna poděkovala, že jsem jí odboural odpor ke sportu, věděl jsem, že to dělám dobře.
Jak reagují divadelníci, kteří nejsou zvyklí na takovou fyzickou zátěž?
Zpočátku se diví, co všechno se dá dělat. Ale když vidí pokrok – i maličký – tak je to nakopne. Často slyším: „Děkuju, že jste mi to ukázal jinak.“ Snažím se být přísný i zábavný zároveň, aby z toho nikdo neměl trauma. Ale ano, tři hodiny denně tři dny po sobě – to prostě bolí.
Jaké principy si přenášíš z cirkusu do výuky herců?
Nejde jen o techniku. Je to o tom naučit se ovládat tělo, ať už ho pak člověk použije pro tanec, herectví, nebo pohybovou improvizaci. Gymnastika je základ. Učím tak, jak mě učili rodiče – přes hru, zábavu, ale i s vědomím, že nic není zadarmo.
Zmiňuješ často teeterboard. Můžeš ho přiblížit laikům?
Je to obrovská houpačka. Jeden na jednom konci, druhý ho vystřelí a on letí, točí salta a dopadá zpět. Je to krásné, ale extrémně nebezpečné. Opravdu to není pro každého. Když se někdo ztratí ve vzduchu nebo se netrefí, může to špatně dopadnout. Je to disciplína, kde musíte absolutně důvěřovat parťákovi.
Jak dlouho se dá v takové náročné disciplíně fungovat?
Už osm let skuhrám, ale pořád funguju. Ještě hraju v Putyce, i když už ne tak často. Asi do příštího října to potáhnu a pak už spíš učit. Ale hlavní je se hýbat, dělat, co člověka baví, i když už to nejde jako před patnácti lety.
Kdy ses naposledy při práci s tělem zasmál?
Směju se pořád. Třeba v zákulisí, kde si s kolegy navzájem popisujeme, co všechno nás bolí, než vylezeme na jeviště. Ale jakmile vystoupíme před diváky, jedeme naplno. A to je krásný.
A nakonec: kdybys měl superhrdinskou schopnost spojenou s pohybem, jaká by to byla?
Létání. Ulevilo by se mi kolenům. Pořád skáču, běhám, a s operovaným kolenem je to někdy náročné. Ale baví mě to pořád.
autor: Jan Švácha / foto: Ivo Mičkal
ŠVÁCHA, Jan. Gymnastika je radost. I když všechno bolí. Rozhovor s lektorem semináře GA Michalem Boltnarem. Web Jiráskův Hronov 4. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/gymnastika-je-radost-i-kdyz-vsechno-boli [cit. 2025-08-05]
Jak ses dostal z reprezentační gymnastiky až k novému cirkusu?
Život vás někdy nasměruje tam, kam má. V roce 2010 jsem končil sportovní kariéru a ozval se mi Rosťa Novák, že shání akrobata do nové inscenace Cirk La Putyka. Šlo o představení Up’n’Down s disciplínou teeterboard. Zkusili si mě, sedli jsme si a od té doby to jelo. Už je to patnáct let a pořád je to jízda.
Co tě na novocirkusovém přístupu k pohybu nejvíc přitahuje?
Celý život jsem se hýbal, gymnastika je v naší rodině tradice. Rodiče byli reprezentanti i kaskadéři, dělali cirkus – a mně se to jako dítěti líbilo. Když jsem končil se sportem, přišla nabídka od Rosti v pravou chvíli. Mohl jsem zužitkovat, co jsem se dvacet let učil. A navíc – na rozdíl od sportu vám tady lidé zatleskají, místo aby vás hodnotili číslem.
Vzpomeneš si na první moment, kdy tě okouzlilo spojení pohybu a umění?
Bylo to právě s Rosťou. Znali jsme se od pohledu už ze školy, vždycky jsme se tak nějak zdravili, měli jsme k sobě blízko. Vznikla skvělá parta a najednou jsem mohl dělat to, co mě fascinovalo u rodičů – houpačku, teeterboard. V Česku to moc lidí nedělá, a právě to mě motivovalo.
Co si mají účastníci z tvého semináře odnést, kromě svalového vyčerpání?
Radost. Gymnastika není pro každého, ale když někoho nadchne, je to krásné. Učím děti, dospělé i studenty AMU – a baví mě, když se někdo překoná, zvedne nohy nad hlavu a najednou zjistí, že to jde. Nejde o výkon, ale o obratnost, orientaci a otevřenou mysl. Když mi dneska jedna slečna poděkovala, že jsem jí odboural odpor ke sportu, věděl jsem, že to dělám dobře.
Jak reagují divadelníci, kteří nejsou zvyklí na takovou fyzickou zátěž?
Zpočátku se diví, co všechno se dá dělat. Ale když vidí pokrok – i maličký – tak je to nakopne. Často slyším: „Děkuju, že jste mi to ukázal jinak.“ Snažím se být přísný i zábavný zároveň, aby z toho nikdo neměl trauma. Ale ano, tři hodiny denně tři dny po sobě – to prostě bolí.
Jaké principy si přenášíš z cirkusu do výuky herců?
Nejde jen o techniku. Je to o tom naučit se ovládat tělo, ať už ho pak člověk použije pro tanec, herectví, nebo pohybovou improvizaci. Gymnastika je základ. Učím tak, jak mě učili rodiče – přes hru, zábavu, ale i s vědomím, že nic není zadarmo.
Zmiňuješ často teeterboard. Můžeš ho přiblížit laikům?
Je to obrovská houpačka. Jeden na jednom konci, druhý ho vystřelí a on letí, točí salta a dopadá zpět. Je to krásné, ale extrémně nebezpečné. Opravdu to není pro každého. Když se někdo ztratí ve vzduchu nebo se netrefí, může to špatně dopadnout. Je to disciplína, kde musíte absolutně důvěřovat parťákovi.
Jak dlouho se dá v takové náročné disciplíně fungovat?
Už osm let skuhrám, ale pořád funguju. Ještě hraju v Putyce, i když už ne tak často. Asi do příštího října to potáhnu a pak už spíš učit. Ale hlavní je se hýbat, dělat, co člověka baví, i když už to nejde jako před patnácti lety.
Kdy ses naposledy při práci s tělem zasmál?
Směju se pořád. Třeba v zákulisí, kde si s kolegy navzájem popisujeme, co všechno nás bolí, než vylezeme na jeviště. Ale jakmile vystoupíme před diváky, jedeme naplno. A to je krásný.
A nakonec: kdybys měl superhrdinskou schopnost spojenou s pohybem, jaká by to byla?
Létání. Ulevilo by se mi kolenům. Pořád skáču, běhám, a s operovaným kolenem je to někdy náročné. Ale baví mě to pořád.
autor: Jan Švácha / foto: Ivo Mičkal
ŠVÁCHA, Jan. Gymnastika je radost. I když všechno bolí. Rozhovor s lektorem semináře GA Michalem Boltnarem. Web Jiráskův Hronov 4. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/gymnastika-je-radost-i-kdyz-vsechno-boli [cit. 2025-08-05]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.