TOMAN, Petr. O Václava z Václavova 2025. Reflexe jednoho z porotců. Rkp. 3. 12. 2025
Ve dnech 13. - 17. 11. 2025 se konal 18. ročník věhlasné soutěžní přehlídky ochotnických souborů O Václava z Václavova, který tradičně nabídl výběr z nejlepších inscenací od neprofesionálních divadelních souborů z rozličných měst i vesniček České republiky. Přehlídku finančně podpořil Olomoucký kraj a město Zábřeh, za což jim náleží srdečný dík! V odborné porotě, která po odehrání jednotlivých představení souborům nabídla bezprostřední reflexe, zasedli Luděk Horký, Štěpán Gajdoš a Petr Toman.
Po slavnostním zahájení václavovské jeviště opanoval DS AMADIS z Popůvek u Brna se hrou Taková normální rodinka, kterou dle stejnojmenného televizního seriálu pro divadlo upravil principál souboru Josef Širhal. Diváci se tak opět mohli setkat s babičkou píšící detektivky, maminkou pějící operní árie, dědečkem mazlícím se s „Poldinkami“ a dalšími známými postavami. První část věnovaná epizodě, kdy si Kačenka přivádí domů na první návštěvu svého nastávajícího Zdeňka, byla herecky náročnější, neboť bylo třeba představit všechny postavy, jež následně „hrály divadlo“ na Zdeňka, přičemž zejména expozice částečně předpokládala, že diváci seriál znají. Druhá část po přestávce byla situačně přehlednějším střetem mužského a ženského pohledu na fungování manželství, kdy jedno pohlaví na druhé hraje „nefér“ hry, aniž by tušilo, že jejich protějšek jim provádí totéž; to vše samozřejmě v patřičné nadsázce. Zejména mužská část souboru zde dostala příležitost ke komediálnímu herectví, jehož se zhostila na výtečnou.
Páteční večer otevřelo Divadlo Ragueneau z Plzně inscenací Ani spolu, ani bez sebe. Konverzační komedie pro jednu herečku a jednoho herce zachycovala sbližování dvou osamělých sousedů středního věku od počátečních neshod k postupnému zjištění, že jejich protikladné povahy se – v duchu lidového rčení – nejvíce přitahují. Inscenace zajímavě pracovala se střídáním napětí během hádek se vtipnými monology při hledání vztahu na internetové seznamce a intimnějšími scénami při společných „nucených pobytech“ na chodbě domu kvůli zapomenutým klíčům.
Netradičním příspěvkem do dramaturgie festivalu byla inscenace Sen od Divadla Stodola z Blažovic. Ústředním hybatelem děje byl návrat propuštěného vraha Hynka do malého městečka, kde na něj čeká půvabná dívka Růžena píšící mu do vězení dopisy, a která je do něj zamilovaná, resp. je zamilovaná do své vysněné představy o něm. Motiv snu se v obměnách objevoval i u dalších postav, zejména v temném náznaku Hynkovy schizofrenní mysli, jež nedokáže odlišit fikci od reality. Inscenaci slušely zejména soustředěné výstupy, kdy diváci mohli podprahově vnímat, že ono podstatné se ve skutečnosti odehrává „za slovy“, v nevědomí postav.
Sobotní odpoledne zahájil DS bratří Mrštíků z Boleradic divadelní adaptací novely J. Otčenáška Romeo, Julie a tma. Protektorátní drama o skrývání židovské dívky Ester chlapcem Pavlem a jejich vzájemném sbližování nabídl zejména přesvědčivý herecký výkon Filipa Fajta coby představitele Pavla, významově působivou scénu, promyšlený zvukový plán a v neposlední řadě citlivé vybalancování všech složek ze strany režie. Zobrazení přístupu a postojů rozličných postav v atmosféře strachu během heydrichiády divákům, kromě působivého zážitku, umožnilo konfrontovat vlastní morální hodnoty ve vyhrocené situaci, což se s ohledem na bezpečnostní nejistotu v Evropě stává nepříjemně aktuální. Inscenace získala hlavní cenu poroty, sošku Václava z Václavova.
Podvečer náležel dílu z produkce hostitelského Divadla Václav s názvem Tři na lavičce. Hra tematizující osamělost stáří, neuspokojivé vztahy s potomky i potřebu nalézt nový životní směr, poskytla prostor pro plastické ztvárnění ústřední dvojice penzistů seznámivších se na lavičce v parku. Pomyslné hozené rukavice se s velkou chutí herecky chopili Josef König a Ctirad Bartoň, kteří díky autentickému podání a nesentimentálnímu humoru dokázali dodat nadhled, optimismus, ale též hloubku ztvárnění závěrečné životní etapy.
Fantaskní černý „epos“ Srdcaři přivezl z Prahy soubor RADAR/Hrobeso. Ústřední motiv transplantace lidských srdcí, díky níž může příjemce získat absentující city nebo i osobnost původního majitele, byl rozvíjen škálou bizarních postaviček, od básníka po milionáře, od prostitutek po animátorku v hotelovém resortu. Inscenace, jejíž forma by se dala opsat slovy „Macourek s Tarantinem na večírku v Sin City“, byla nejintenzivnější v „komiksově“ hutných a „přepálených“ obrazech. Civilnost i humor jí dodávala dvojice bratrů – prostoduchého (v přesvědčivém podání Jana Žídka) a zcyničtělého „prodavače srdcí“ – jejichž vztah taktéž rámoval celý příběh.
Divadelní dramatizaci Mašinky podle knížky P. Naumanna přivezl z Lanškrouna gymnaziální divadelní soubor Škeble. Pohádkový příběh vyprávěl o přednostovi stanice, který si vysní největší mašinku, o tajemném černokněžníku-inženýru Zababovi – staviteli lokomotiv, a především o jednotlivých mašinkách majících své touhy. Početný ansámbl se zhostil mnoha rolí (nádražní personál, trampové s kytarou, brigádníci, mašinky) a podařilo se mu vytvořit poetickou atmosféru nádraží a parních vlaků, korunovanou „opravdickou“ ruční drezínou inženýra Zababy.
DS Slavkov u Brna se představil s tradičním zpracováním klasického vesnického dramatu Maryša. Ve folklorní stylizaci poctivě odehraný tragický příběh dívky, jež je proti své vůli provdána za mlynáře Vávru, byl ozvláštněn obsazením dvou věkově odlišných hereček – pro období před a po svatbě – originálně podtrhujícím Maryšinu životní proměnu. Režijně suverénní celek, emocionálně působivý a vyrovnaný ve všech složkách, si vysloužil Cenu diváků – sošku Václavíčka z Václavova.
Soutěžní část přehlídky v neděli večer uzavřel DS Ampulka Třebíč inteligentní bulvární komedií Kachna na pomerančích. Inscenace o manželce opouštějící manžela, jejím milenci a najaté sekretářce byla nejzábavnější v první polovině, kdy se divák seznamoval s postavami a byl překvapován vynalézavostí manželova „ďábelského plánu“ na přilákání ztrácené manželky zpět.
Sváteční pondělní odpoledne zpestřilo dětem Divadlo Máj Praha inscenací Hrnečku vař aneb Dvě pohádky pro mlsné jazýčky.
Letošní ročník měl vskutku pestrou dramaturgii, jež zahrnovala komedie, představení pro děti i vážnější dramata, a tak lze věřit, že v široké nabídce si vybral každý příznivce divadla. Plný sál diváků a příjemná atmosféra v hledišti i předsálí, kde probíhala přátelská setkání až do časných ranních hodin, byla největší odměnou pro členy domácího souboru Václav, kteří mohou být na svou – letos plnoletou – přehlídku právem pyšní!
TOMAN, Petr. O Václava z Václavova 2025. Reflexe jednoho z porotců. Rkp. 3. 12. 2025
Po slavnostním zahájení václavovské jeviště opanoval DS AMADIS z Popůvek u Brna se hrou Taková normální rodinka, kterou dle stejnojmenného televizního seriálu pro divadlo upravil principál souboru Josef Širhal. Diváci se tak opět mohli setkat s babičkou píšící detektivky, maminkou pějící operní árie, dědečkem mazlícím se s „Poldinkami“ a dalšími známými postavami. První část věnovaná epizodě, kdy si Kačenka přivádí domů na první návštěvu svého nastávajícího Zdeňka, byla herecky náročnější, neboť bylo třeba představit všechny postavy, jež následně „hrály divadlo“ na Zdeňka, přičemž zejména expozice částečně předpokládala, že diváci seriál znají. Druhá část po přestávce byla situačně přehlednějším střetem mužského a ženského pohledu na fungování manželství, kdy jedno pohlaví na druhé hraje „nefér“ hry, aniž by tušilo, že jejich protějšek jim provádí totéž; to vše samozřejmě v patřičné nadsázce. Zejména mužská část souboru zde dostala příležitost ke komediálnímu herectví, jehož se zhostila na výtečnou.
Páteční večer otevřelo Divadlo Ragueneau z Plzně inscenací Ani spolu, ani bez sebe. Konverzační komedie pro jednu herečku a jednoho herce zachycovala sbližování dvou osamělých sousedů středního věku od počátečních neshod k postupnému zjištění, že jejich protikladné povahy se – v duchu lidového rčení – nejvíce přitahují. Inscenace zajímavě pracovala se střídáním napětí během hádek se vtipnými monology při hledání vztahu na internetové seznamce a intimnějšími scénami při společných „nucených pobytech“ na chodbě domu kvůli zapomenutým klíčům.
Netradičním příspěvkem do dramaturgie festivalu byla inscenace Sen od Divadla Stodola z Blažovic. Ústředním hybatelem děje byl návrat propuštěného vraha Hynka do malého městečka, kde na něj čeká půvabná dívka Růžena píšící mu do vězení dopisy, a která je do něj zamilovaná, resp. je zamilovaná do své vysněné představy o něm. Motiv snu se v obměnách objevoval i u dalších postav, zejména v temném náznaku Hynkovy schizofrenní mysli, jež nedokáže odlišit fikci od reality. Inscenaci slušely zejména soustředěné výstupy, kdy diváci mohli podprahově vnímat, že ono podstatné se ve skutečnosti odehrává „za slovy“, v nevědomí postav.
Sobotní odpoledne zahájil DS bratří Mrštíků z Boleradic divadelní adaptací novely J. Otčenáška Romeo, Julie a tma. Protektorátní drama o skrývání židovské dívky Ester chlapcem Pavlem a jejich vzájemném sbližování nabídl zejména přesvědčivý herecký výkon Filipa Fajta coby představitele Pavla, významově působivou scénu, promyšlený zvukový plán a v neposlední řadě citlivé vybalancování všech složek ze strany režie. Zobrazení přístupu a postojů rozličných postav v atmosféře strachu během heydrichiády divákům, kromě působivého zážitku, umožnilo konfrontovat vlastní morální hodnoty ve vyhrocené situaci, což se s ohledem na bezpečnostní nejistotu v Evropě stává nepříjemně aktuální. Inscenace získala hlavní cenu poroty, sošku Václava z Václavova.
Podvečer náležel dílu z produkce hostitelského Divadla Václav s názvem Tři na lavičce. Hra tematizující osamělost stáří, neuspokojivé vztahy s potomky i potřebu nalézt nový životní směr, poskytla prostor pro plastické ztvárnění ústřední dvojice penzistů seznámivších se na lavičce v parku. Pomyslné hozené rukavice se s velkou chutí herecky chopili Josef König a Ctirad Bartoň, kteří díky autentickému podání a nesentimentálnímu humoru dokázali dodat nadhled, optimismus, ale též hloubku ztvárnění závěrečné životní etapy.
Fantaskní černý „epos“ Srdcaři přivezl z Prahy soubor RADAR/Hrobeso. Ústřední motiv transplantace lidských srdcí, díky níž může příjemce získat absentující city nebo i osobnost původního majitele, byl rozvíjen škálou bizarních postaviček, od básníka po milionáře, od prostitutek po animátorku v hotelovém resortu. Inscenace, jejíž forma by se dala opsat slovy „Macourek s Tarantinem na večírku v Sin City“, byla nejintenzivnější v „komiksově“ hutných a „přepálených“ obrazech. Civilnost i humor jí dodávala dvojice bratrů – prostoduchého (v přesvědčivém podání Jana Žídka) a zcyničtělého „prodavače srdcí“ – jejichž vztah taktéž rámoval celý příběh.
Divadelní dramatizaci Mašinky podle knížky P. Naumanna přivezl z Lanškrouna gymnaziální divadelní soubor Škeble. Pohádkový příběh vyprávěl o přednostovi stanice, který si vysní největší mašinku, o tajemném černokněžníku-inženýru Zababovi – staviteli lokomotiv, a především o jednotlivých mašinkách majících své touhy. Početný ansámbl se zhostil mnoha rolí (nádražní personál, trampové s kytarou, brigádníci, mašinky) a podařilo se mu vytvořit poetickou atmosféru nádraží a parních vlaků, korunovanou „opravdickou“ ruční drezínou inženýra Zababy.
DS Slavkov u Brna se představil s tradičním zpracováním klasického vesnického dramatu Maryša. Ve folklorní stylizaci poctivě odehraný tragický příběh dívky, jež je proti své vůli provdána za mlynáře Vávru, byl ozvláštněn obsazením dvou věkově odlišných hereček – pro období před a po svatbě – originálně podtrhujícím Maryšinu životní proměnu. Režijně suverénní celek, emocionálně působivý a vyrovnaný ve všech složkách, si vysloužil Cenu diváků – sošku Václavíčka z Václavova.
Soutěžní část přehlídky v neděli večer uzavřel DS Ampulka Třebíč inteligentní bulvární komedií Kachna na pomerančích. Inscenace o manželce opouštějící manžela, jejím milenci a najaté sekretářce byla nejzábavnější v první polovině, kdy se divák seznamoval s postavami a byl překvapován vynalézavostí manželova „ďábelského plánu“ na přilákání ztrácené manželky zpět.
Sváteční pondělní odpoledne zpestřilo dětem Divadlo Máj Praha inscenací Hrnečku vař aneb Dvě pohádky pro mlsné jazýčky.
Letošní ročník měl vskutku pestrou dramaturgii, jež zahrnovala komedie, představení pro děti i vážnější dramata, a tak lze věřit, že v široké nabídce si vybral každý příznivce divadla. Plný sál diváků a příjemná atmosféra v hledišti i předsálí, kde probíhala přátelská setkání až do časných ranních hodin, byla největší odměnou pro členy domácího souboru Václav, kteří mohou být na svou – letos plnoletou – přehlídku právem pyšní!
TOMAN, Petr. O Václava z Václavova 2025. Reflexe jednoho z porotců. Rkp. 3. 12. 2025
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.