PRÁŠILOVÁ, Kateřina. Romance pro cimbál. Recenze Kateřiny Prášilové na inscenaci MATER SOLITARIA. Online. Web Jiráskův Hronov 5. 8. 2025
Na Přespolních je mi veskrze sympatické, že nemají potřebu svým divákům cokoliv usnadňovat. Pokud si vezmou do hlavy koncept, který jim připadá nezbytný pro sdělení, neuhýbají z něj ani za cenu toho, že na ten hořící ostrov na zemi ani z druhé řady nikdo neuvidí (narážím tím samozřejmě na loňskou inscenaci Rapa Nui). Platí to i pro mimořádně formalistní inscenaci MATER SOLITARIA.
Sledujeme v ní dvě roviny. V té první přijeli do vsi komedianti, tu druhou tvoří jejich cynický orchestrion předvádějící milostný příběh sestavený z lidových písní. Ten jaksi drhne, oživlé loutky se hororovým způsobem zasekávají a vzbuzují podezření, že tenhle románek šťastně neskončí. Pouťoví šejdíři nabízejí lásku jako frašku, jako fikci v kýčovitém a trochu obludném folklorním obalu. Dojde i na dobře známá temná zákoutí folkloru, jako je oplzlé, alkoholem notně podpořené pozpěvování. Hudební stránka vůbec dovede toto znepokojivé vyznění podpořit, například táborákově idylickým kytarovým doprovodem Jakuba Jílka a popovým nátiskem (výtečně zpívající) Terezy Kortanové, který lidovky balí do líbivého hávu.
Přitom je zřejmé, že obsah lidovek je kočovným světským celkem putna, symbol srdce je jim terčem pro střelbu, perníkové srdce z lásky odhazují ledabyle na zem, když si potřebují vzít kolíček. Nedozvíme se toho o nich moc, ale vidíme je pravděpodobně dvojsmyslně narážet na to, zda si na této štaci už „vystřelili růži“. Při pokusu toto dohnat před odjezdem ze vsi jeden z nich omylem sestřelí panáčka z orchestrionu a obě roviny se protnou. Muži se rychle zdekují, jenomže ve vesnici po nich zůstane mater solitaria, panenka z lidovek a zároveň stejná dívka, která se v úvodním obrazu modlí k panně Marii.
Lze jen odhadovat, že neurvalí kočovníci navěsili dívce láskyplnými písněmi bulíky na noc, využili ji a potom se nad ní pokrytecky pohoršili a zdekovali se. Předtím ještě buransky vybílili kostel, čímž dívce umožnili zaujmout místo mariánské sošky. Co s touhle paralelou, to už opravdu nevím. Je sice efektní, ale Marie přece není opuštěná matka a její příběh nijak nesouvisí s mužskou zradou. Pokud mělo jít o jakousi poctu mateřské houževnatosti, je to sice sympatické, ale obávám se, že nefunkční.
V závěru se tedy cítím inscenací a vším, co mi naznačuje, přehlcená. Je to obvinění folkloru z legitimizace a naivní romantizace milostné zrady a opuštění? Je to pocta samoživitelkám? Nadto si Přespolní pohrávají i s pozicí publika – scény s loutkovým kukátkem jsou postavené obráceně a hlediště se proměňuje v jeviště. Stejný princip naťuknou performerka a performeři i v závěrečné děkovačce. Mám si uvědomit, že jsem součástí celého tohoto milostného divadélka, které je zejména kruté k ženám? A netýkalo by se mě to i bez tohoto artistního gesta?
Je asi patrné, že mám pochybnosti o tom, jak soudržný by po důsledné rekonstrukci byl dramaturgický koncept MATER SOLITARIA. V první řadě si ale inscenace velmi vážím, a to za společensky citlivou volbu tématu a za řadu opravdu silných obrazů. A děkuju Přespolním za tu v úvodu zmíněnou uměleckou neústupnost. Těším se na další díl seriálu, třeba nám ještě zpětně něco vysvětlí…
foto: Ivo Mičkal
PRÁŠILOVÁ, Kateřina. Romance pro cimbál. Recenze Kateřiny Prášilové na inscenaci MATER SOLITARIA. Online. Web Jiráskův Hronov 5. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/romance-pro-cimbal [cit. 2025-08-07]
Sledujeme v ní dvě roviny. V té první přijeli do vsi komedianti, tu druhou tvoří jejich cynický orchestrion předvádějící milostný příběh sestavený z lidových písní. Ten jaksi drhne, oživlé loutky se hororovým způsobem zasekávají a vzbuzují podezření, že tenhle románek šťastně neskončí. Pouťoví šejdíři nabízejí lásku jako frašku, jako fikci v kýčovitém a trochu obludném folklorním obalu. Dojde i na dobře známá temná zákoutí folkloru, jako je oplzlé, alkoholem notně podpořené pozpěvování. Hudební stránka vůbec dovede toto znepokojivé vyznění podpořit, například táborákově idylickým kytarovým doprovodem Jakuba Jílka a popovým nátiskem (výtečně zpívající) Terezy Kortanové, který lidovky balí do líbivého hávu.
Přitom je zřejmé, že obsah lidovek je kočovným světským celkem putna, symbol srdce je jim terčem pro střelbu, perníkové srdce z lásky odhazují ledabyle na zem, když si potřebují vzít kolíček. Nedozvíme se toho o nich moc, ale vidíme je pravděpodobně dvojsmyslně narážet na to, zda si na této štaci už „vystřelili růži“. Při pokusu toto dohnat před odjezdem ze vsi jeden z nich omylem sestřelí panáčka z orchestrionu a obě roviny se protnou. Muži se rychle zdekují, jenomže ve vesnici po nich zůstane mater solitaria, panenka z lidovek a zároveň stejná dívka, která se v úvodním obrazu modlí k panně Marii.
Lze jen odhadovat, že neurvalí kočovníci navěsili dívce láskyplnými písněmi bulíky na noc, využili ji a potom se nad ní pokrytecky pohoršili a zdekovali se. Předtím ještě buransky vybílili kostel, čímž dívce umožnili zaujmout místo mariánské sošky. Co s touhle paralelou, to už opravdu nevím. Je sice efektní, ale Marie přece není opuštěná matka a její příběh nijak nesouvisí s mužskou zradou. Pokud mělo jít o jakousi poctu mateřské houževnatosti, je to sice sympatické, ale obávám se, že nefunkční.
V závěru se tedy cítím inscenací a vším, co mi naznačuje, přehlcená. Je to obvinění folkloru z legitimizace a naivní romantizace milostné zrady a opuštění? Je to pocta samoživitelkám? Nadto si Přespolní pohrávají i s pozicí publika – scény s loutkovým kukátkem jsou postavené obráceně a hlediště se proměňuje v jeviště. Stejný princip naťuknou performerka a performeři i v závěrečné děkovačce. Mám si uvědomit, že jsem součástí celého tohoto milostného divadélka, které je zejména kruté k ženám? A netýkalo by se mě to i bez tohoto artistního gesta?
Je asi patrné, že mám pochybnosti o tom, jak soudržný by po důsledné rekonstrukci byl dramaturgický koncept MATER SOLITARIA. V první řadě si ale inscenace velmi vážím, a to za společensky citlivou volbu tématu a za řadu opravdu silných obrazů. A děkuju Přespolním za tu v úvodu zmíněnou uměleckou neústupnost. Těším se na další díl seriálu, třeba nám ještě zpětně něco vysvětlí…
foto: Ivo Mičkal
PRÁŠILOVÁ, Kateřina. Romance pro cimbál. Recenze Kateřiny Prášilové na inscenaci MATER SOLITARIA. Online. Web Jiráskův Hronov 5. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/romance-pro-cimbal [cit. 2025-08-07]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.