SOPROVÁ, Jana. Tajemství lýkožroutského písma. Recenze Jany Soprové na inscenaci Ipsík. Online. Web Jiráskův Hronov 6. 8. 2025
Bramborová nadílka z Mostu měla včera na Hronově další přírůstek, a to Bramboračky a jejich představení Ipsík. Dvanáctiminutová hříčka v režii Barbory Gréeové názorně ukazuje, jak pracovat s nejmenšími dětmi, jak rozvíjet jejich fantazii, pohybové i hlasové aktivity.
Vzniká tak opravdu milé, bezprostřední představení, v němž je nejdůležitější, nakolik děti dokážou být autentické, svobodné, zda si dokážou na scéně opravdu hrát. A při takové hře oživuje příběh příjemně i případná chyba, zapomenutí a možná i nešikovné splnění úkolu. Nic tedy není problém.
Je fajn, že se Mosteckým daří vyhledávat zajímavé náměty a tvůrčím způsobem je využívat a opracovávat k obrazu konkrétního souboru. Tak se to podařilo i v případě zpracování Pohádky o Ipsíkovi ilustrátorky a grafičky (a samozřejmě i spisovatelky) Anety Františky Holasové, která napsala nejen hravý text, ale zároveň i poučenou informaci o tomto lesním tvorovi, o kterém si většina lidí nemyslí nic moc dobrého. Ips typographus čili lýkožrout smrkový totiž fatálně poškozuje stromy hloubením výrazných cestiček pod jejich kůrou. O důsledcích tohoto konání už byla napsána spousta slov a varování.
Nicméně v tomto příběhu je malý lýkožroutek do značné míry rehabilitován, neboť je korunován na jakéhosi věrozvěsta rodu lýkožroutů, který byl vypuzen ze svého domova ve stromě, náhodně vzdělán v zdejší škole a jako první, kdo se z rodu naučil číst a psát, se stal malým Komenským v komunitě lýkožroutů (a jejich larviček).
Tento příběh i činnost lýkožroutů se tak v nadsázce staly podkladem pohádkového vyprávění, a následně i inspirací pro drobničku mosteckého souboru. A byl využit opravdu velmi efektivně. 11 protagonistů a protagonistek v čele s nejmenším představitelem Ipsíka vykouzlí před našima očima na holé scéně dětskou verzi šikovného propojení fyzického divadla a voice bandu a v kratičkých etudách (Les. Hustej les. Město. Škola.) evokuje formou pohybových a hlasových střípků celou škálu různých prostředí a situací, které v jejich provedení působí velmi logicky a zároveň i s příjemnou nadsázkou tak, že na chvíli zapomeneme, že ta znalost písma u lýkožroutů je vlastně z pohledu lidí hóódně škodlivá.
foto: Ivo Mičkal
SOPROVÁ, Jana. Tajemství lýkožroutského písma. Recenze Jany Soprové na inscenaci Ipsík. Online. Web Jiráskův Hronov 6. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/tajemstvi-lykozroutskeho-pisma [cit. 2025-08-07]
Vzniká tak opravdu milé, bezprostřední představení, v němž je nejdůležitější, nakolik děti dokážou být autentické, svobodné, zda si dokážou na scéně opravdu hrát. A při takové hře oživuje příběh příjemně i případná chyba, zapomenutí a možná i nešikovné splnění úkolu. Nic tedy není problém.
Je fajn, že se Mosteckým daří vyhledávat zajímavé náměty a tvůrčím způsobem je využívat a opracovávat k obrazu konkrétního souboru. Tak se to podařilo i v případě zpracování Pohádky o Ipsíkovi ilustrátorky a grafičky (a samozřejmě i spisovatelky) Anety Františky Holasové, která napsala nejen hravý text, ale zároveň i poučenou informaci o tomto lesním tvorovi, o kterém si většina lidí nemyslí nic moc dobrého. Ips typographus čili lýkožrout smrkový totiž fatálně poškozuje stromy hloubením výrazných cestiček pod jejich kůrou. O důsledcích tohoto konání už byla napsána spousta slov a varování.
Nicméně v tomto příběhu je malý lýkožroutek do značné míry rehabilitován, neboť je korunován na jakéhosi věrozvěsta rodu lýkožroutů, který byl vypuzen ze svého domova ve stromě, náhodně vzdělán v zdejší škole a jako první, kdo se z rodu naučil číst a psát, se stal malým Komenským v komunitě lýkožroutů (a jejich larviček).
Tento příběh i činnost lýkožroutů se tak v nadsázce staly podkladem pohádkového vyprávění, a následně i inspirací pro drobničku mosteckého souboru. A byl využit opravdu velmi efektivně. 11 protagonistů a protagonistek v čele s nejmenším představitelem Ipsíka vykouzlí před našima očima na holé scéně dětskou verzi šikovného propojení fyzického divadla a voice bandu a v kratičkých etudách (Les. Hustej les. Město. Škola.) evokuje formou pohybových a hlasových střípků celou škálu různých prostředí a situací, které v jejich provedení působí velmi logicky a zároveň i s příjemnou nadsázkou tak, že na chvíli zapomeneme, že ta znalost písma u lýkožroutů je vlastně z pohledu lidí hóódně škodlivá.
foto: Ivo Mičkal
SOPROVÁ, Jana. Tajemství lýkožroutského písma. Recenze Jany Soprové na inscenaci Ipsík. Online. Web Jiráskův Hronov 6. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/tajemstvi-lykozroutskeho-pisma [cit. 2025-08-07]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.