MICHÁLEK, Petr. O kouzlu samoobsluhy aneb Konec světa za rohem? Online. Forendors.cz 9. 8. 2025
O kouzlu samoobsluhy aneb Konec světa za rohem?
Navštívil jsem samoobsluhu. Skutečnou samoobsluhu. Nešlo tedy o potraviny, kde si vše naházím do košíku a přejdu k paní pokladní, ale o obchod, kde jsem si před vstupem musel stáhnout aplikaci. Dovnitř jsem se totiž dostal jen přes QR kód. A byl jsem tam sám. Úplně sám.
Nabral jsem si jídlo a přešel k samoobslužné pokladně. Kousek po kousku jsem si ho napípal. U láhve piva jsem zaváhal. Kdo mi schválí, že je mi víc než osmnáct? Pak mi došlo, že tato kontrola proběhla už v okamžiku, kdy jsem se do aplikace přihlásil přes Google účet.
Ven jsem mohl vyjít zase jenom přes QR kód. Zkrátka můj pobyt uvnitř, včetně všech případných pokusů o finty všeho druhu, byl dokonale evidován. Pak jsem zaváhal. Proti mně šla totiž mladá dáma a já ji chtěl pro vstup přidržet vstupní dveře. Ale došlo mi to: když ji pozvu, pouštím ji do obchodu na svůj účet. Nezbývalo než zabouchnout a ukázat jí cedulku, kde si může i ona stáhnout aplikaci.
Co je důležité: Nestalo se to v Praze. Ani v Brně. Ale na Bílé, malé obci v Beskydech. (Počet obyvatel: 280.)
Nenakupoval jsem tam poprvé. Prodavačka Elina byla totiž legenda. Poradila se vším. Probrala všechno - i to, co jste nechtěli. Teď už se v místním obchodě můžeš zasmát jen vlastnímu vtipu.
Nabídka - poptávka. Já vím. Nikdo tam nechodil, obec to dotovala, tohle je levnější. Podobně to přece bylo s poštou. Leckde se zavírají hospody.
Nebo i ty budou samoobslužné? Vejdeš přes QR kód, natočíš si pivo, ťukneš si o pípu a… posedíš. Sám se sebou. To chceš.
Došel jsem s tím nákupem na fotbalový plácek. Byla totiž pouť (kterou oba dotuje, aby tam kolotoči dojeli) a měl se hrát fotbal. Tak jako desítky let předtím. Svobodní proti ženatým. Událost, legrace, dostředivý teambuilding pro celou obec.
Nakonec jsem musel hrát i já. Sešlo se totiž málo chlapů. Ženatým chyběli tři a svobodní - tak ti byli vůbec rádi, že to nějak slepili s kamarády z vedlejší obce.
Když se ptám, co se děje, všichni kroutí hlavou: „Oni už nechodí ani na pivo.“
„A co dělají?“ dotírám.
Všichni jen pokrčí rameny.
Co bude dál?
Každý bude mít doma svůj vlastní bazének, s angínou mi poradí ChatGPT, léky mi na balkon donese dron, jídlo přiveze Rohlík nebo Bolt, školu hodíme do onlinu, místo balení si pustíme porno a třeba kina postupně zavřeme?
A co divadlo?
Píšu tento newsletter poslední den 95. ročníku Jiráskova Hronova, v sále Josefa Čapka. Viděl jsem víc než dvacet představení a bylo tu plno! Diváků i inspirace.
U vstupu do sálu nám taky kontrolují QR kódy, ale tím ta paralela končí - divadlo totiž není samoobsluha! Divadlo je teď a tady a lidi se prostě musí sejít. Jinak není nic. Nic!
Mimochodem - píšu si poznámky k jednotlivým představením a zjišťuji, že je tu letos zřetelná výrazná linie:
Konec světa je fakt blízko. Pojďme si o tom povídat - skrze vlastní (autentické) příběhy a vzpomínky.
Je to zvláštní. Musím totiž dodat, že to na mě ale po letošním Hronově nepůsobí až tak beznadějně.
Pěkné léto přeje
Petr Michálek
PS: Natočil jsem tu další podcast. Tentokrát s Miriam Kičiňovou, ředitelkou činohry Slovenského národního divadla. Je mimo jiné o tom, co dělat, když to vypadá, že je všechno špatně.
MICHÁLEK, Petr. O kouzlu samoobsluhy aneb Konec světa za rohem? Online. Forendors.cz 9. 8. 2025. Dostupné z: https://www.forendors.cz/p/841652671407593033 [cit. 2025-08-09]
Navštívil jsem samoobsluhu. Skutečnou samoobsluhu. Nešlo tedy o potraviny, kde si vše naházím do košíku a přejdu k paní pokladní, ale o obchod, kde jsem si před vstupem musel stáhnout aplikaci. Dovnitř jsem se totiž dostal jen přes QR kód. A byl jsem tam sám. Úplně sám.
Nabral jsem si jídlo a přešel k samoobslužné pokladně. Kousek po kousku jsem si ho napípal. U láhve piva jsem zaváhal. Kdo mi schválí, že je mi víc než osmnáct? Pak mi došlo, že tato kontrola proběhla už v okamžiku, kdy jsem se do aplikace přihlásil přes Google účet.
Ven jsem mohl vyjít zase jenom přes QR kód. Zkrátka můj pobyt uvnitř, včetně všech případných pokusů o finty všeho druhu, byl dokonale evidován. Pak jsem zaváhal. Proti mně šla totiž mladá dáma a já ji chtěl pro vstup přidržet vstupní dveře. Ale došlo mi to: když ji pozvu, pouštím ji do obchodu na svůj účet. Nezbývalo než zabouchnout a ukázat jí cedulku, kde si může i ona stáhnout aplikaci.
Co je důležité: Nestalo se to v Praze. Ani v Brně. Ale na Bílé, malé obci v Beskydech. (Počet obyvatel: 280.)
Nenakupoval jsem tam poprvé. Prodavačka Elina byla totiž legenda. Poradila se vším. Probrala všechno - i to, co jste nechtěli. Teď už se v místním obchodě můžeš zasmát jen vlastnímu vtipu.
Nabídka - poptávka. Já vím. Nikdo tam nechodil, obec to dotovala, tohle je levnější. Podobně to přece bylo s poštou. Leckde se zavírají hospody.
Nebo i ty budou samoobslužné? Vejdeš přes QR kód, natočíš si pivo, ťukneš si o pípu a… posedíš. Sám se sebou. To chceš.
Došel jsem s tím nákupem na fotbalový plácek. Byla totiž pouť (kterou oba dotuje, aby tam kolotoči dojeli) a měl se hrát fotbal. Tak jako desítky let předtím. Svobodní proti ženatým. Událost, legrace, dostředivý teambuilding pro celou obec.
Nakonec jsem musel hrát i já. Sešlo se totiž málo chlapů. Ženatým chyběli tři a svobodní - tak ti byli vůbec rádi, že to nějak slepili s kamarády z vedlejší obce.
Když se ptám, co se děje, všichni kroutí hlavou: „Oni už nechodí ani na pivo.“
„A co dělají?“ dotírám.
Všichni jen pokrčí rameny.
Co bude dál?
Každý bude mít doma svůj vlastní bazének, s angínou mi poradí ChatGPT, léky mi na balkon donese dron, jídlo přiveze Rohlík nebo Bolt, školu hodíme do onlinu, místo balení si pustíme porno a třeba kina postupně zavřeme?
A co divadlo?
Píšu tento newsletter poslední den 95. ročníku Jiráskova Hronova, v sále Josefa Čapka. Viděl jsem víc než dvacet představení a bylo tu plno! Diváků i inspirace.
U vstupu do sálu nám taky kontrolují QR kódy, ale tím ta paralela končí - divadlo totiž není samoobsluha! Divadlo je teď a tady a lidi se prostě musí sejít. Jinak není nic. Nic!
Mimochodem - píšu si poznámky k jednotlivým představením a zjišťuji, že je tu letos zřetelná výrazná linie:
Konec světa je fakt blízko. Pojďme si o tom povídat - skrze vlastní (autentické) příběhy a vzpomínky.
Je to zvláštní. Musím totiž dodat, že to na mě ale po letošním Hronově nepůsobí až tak beznadějně.
Pěkné léto přeje
Petr Michálek
PS: Natočil jsem tu další podcast. Tentokrát s Miriam Kičiňovou, ředitelkou činohry Slovenského národního divadla. Je mimo jiné o tom, co dělat, když to vypadá, že je všechno špatně.
MICHÁLEK, Petr. O kouzlu samoobsluhy aneb Konec světa za rohem? Online. Forendors.cz 9. 8. 2025. Dostupné z: https://www.forendors.cz/p/841652671407593033 [cit. 2025-08-09]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.