KŘÍŽEK, Lukáš. Mám tým snů, takže není o čem. Rozhovor s ředitelkou KIS Hronov Šárkou Čmelíkovou. Online. Web Jiráskův Hronov 2. 8. 2025
Tradiční rozhovor s neustále energickou a pozitivně naladěnou ředitelkou KIS Hronov Šárkou Čmelíkovou započal tentokrát poněkud netradičně. Dovolte mi, zde malá příhoda.
Po svém dřívějším příjezdu do Hronova jsem se stal plánovanou součástí skromného týmu, který měl na starost přípravu obálek pro seminaristy. Ty jsou jako vždy nabušené všemi kruciálními informacemi (ubytování, strava, semináře, festivalové taxi,…). Hrdinsky jsem táhl dvě krabice plné těchto materiálů přes prázdnou kancelář této významné osobnosti a mé budoucí respondentky, abych následně drknul zadkem do skříňky, která rozkolébala keramickou sošku Kašpárka. Ta spadla a Kašpárek tak přišel o jednu stranu své čapky s rolničkami (řečeno s Pirandellem). Druhá ze tří už ale ulomená byla, přísahám! Polilo mě horko a už už jsem viděl tragicky laděného ducha Aloise Jiráska, který mě o půlnoci přijde proklít, že sošku vyrobil jako malé dítě a má zde své nezpochybnitelné místo. Když jsem se konečně mohl jít přiznat – mezitím Šárka hravě vyřídila asi tak deset telefonů – bylo mi s úsměvem odpuštěno, čímž paní ředitelka nejen potvrdila, ale přímo předčila svá dřívější slova: „Dokázala bych tvrdit, že jsem zjemněný cholerik.“ (viz rozhovor s Janou Soprovou, ročník 2023, 2. číslo, str. 10)
Znamenají-li střepy štěstí, tak díky rozbité čapce Kašpárka na tom budeme jistě famózně. Nebo už jste stihla vyrobit voodoo panenku, která mi znepříjemní pobyt?
Já bych vám měla poděkovat, protože jste mi ty střepy připravil, což je super. A Kašpárka, no, já to nějak přežiju… A voodoo panenka – já tu vaši vyrábět nebudu, ale pevně teda doufám, že někdo nemá moji.
Do vedení KIS jste nastoupila v rámci jubilejního 90. ročníku JH. To byl ročník covidový, takže nijak jednoduchý. Jaká je to zkušenost a co se od té doby změnilo?
Bylo to těžké, ale my byli přesvědčení, že to bude za každou cenu. A lidi opět přijeli, za což všem moc děkuju, že nám věřili a i přes všechna opatření tu byli. Byl to i jejich kus odvahy. O to větší radost pak přišla v 92. ročníku, kdy už jsme do toho mohli jít naplno. A co přineslo těch pět let… Určitě spoustu novinek, například právě od té doby budovaný nový systém prodeje vstupenek, který je teď už vymazlený a snažíme se i nadále, za což děkuji Honzovi Julínkovi a Petru Tomanovi. Díky nim se ze mě stal malý ajťák! Těch pět let mi přineslo také to, co přináší i ten život. Že všechno jde. Když se nechce, tak to prostě nejde, ale když se opravdu chce, tak se to dá zvládnout.
Počasí nám zatím příliš nepřeje. Jak velký vliv má tahle neovlivnitelná skutečnost na festival? Máte pocit, že to dokáže návštěvníky odradit?
Hronov v dešti je pořád Hronov, ale samozřejmě nás to ovlivňuje. Nejvíce pak doprovodný program, který je pod širým nebem. A my nemáme jak udělat suchou variantu. Já to říkám pořád, že festival a divadlo musejí za lidmi. Kolikrát se bavím tím, že vidím Hronováky, jak sedí v parku, smějí se a užívají si to. Počasí bohužel neovlivníme. Ale máme už vyzkoušeno, že i když prší – a že někdy i leje – tak když už tady ti lidi jsou, tak přijdou.
Kdy na vás dopadá největší tréma a obavy?
Ono to chodí v takových vlnách, ale u všech akcí je to vždy u toho startu. A jak se to odbouchne a už to jede, tak se nedá nic dělat a je to. Nerada bych něco zakřikla, ale jak už to jede, tak je to dobrý. Ale teď jste mne zachytil zrovna v tu chvíli, kdy jsem v takovém lehce rozstřelitelném stavu.
V čem bude letošní a podevatenácté půlkulatý ročník jiný?
Jak říkáme s kolegou Julínkem: my jsme fakt dobří. (smích) My jsme jako úplně nahoře. (větší smích) Letos je tu víc divadel, než kdy bývalo. Honza se sem snažil dostat všechno. Hraje se venku, hraje se na faře – loni jsme to vyzkoušeli jedním představením a teď tam budou snad čtyři. Je tady Den tance, který se rozšiřuje i ven. Bude večerní tančírek, který už jsme také jednou zažili a byla to exkluzivní párty. Tentokrát s Hot Wings a to bude velký. Pětadevadesátý ročník je tedy ještě nabušenější a mám velikou radost, že se nám také podařilo dokončit blackbox na zimním stadionu. A samozřejmě: 95. ročník nám odstřelí cestu k té stovce. Teď bude pět let, které budou důležité na přípravu. Přece jenom pro ty pořadatele jsou ty stovky, dvoustovky a jim podobné unikátnější a je to velká čest. Ale tím rozhodně neříkám, že jiný-kterýkoliv ročník není významný. Všechno je jen jednou.
Mají půlkulatiny vliv na účast, nebo se zkrátka pokračuje v téměř každoročním navyšování počtu návštěvníků?
Troufnu si říct, že možná ani nemají. Pořád to roste a o semináře je enormní zájem. Za to patří díky Tereze Ondrové, protože se toho chopila s absolutním nasazením. Takže nejde ani tak o ten rok, jako o tu náplň. Lidí je stále víc a my jsme moc spokojení.
Na co se letos nejvíc těšíte? A nebojte, klidně to vůbec nemusí být divadlo…
Já se těším na to celé. Každý den bude něco a těším se i na to, že se člověk potká s lidmi, popovídá si s nimi. Samozřejmě se těším na divadla, ráda bych viděla všechna, ale to bohužel není v mých silách. Těším se i do parku, že si dám pivo – teda víno, já moc pivař nejsem – poslechnu si alespoň jednu z kapel a zase půjdu pokračovat v práci.
Pokud byste měla návštěvníkům, kolegům a kamarádům něco vzkázat, co by to bylo?
Ať se jim tady u nás líbí, ať to přežijí ve zdraví, ať tady načerpají všechno, co mohou, a ať se k nám vracejí. Protože za mě je ta mladá generace v divadle strašně důležitá. Ať už hrají jakkoliv. Je mladej a chce hrát? Chytit a nepustit. A týmu bych vzkázala: držte se, jste skvělý. Já prostě vždycky a pořád říkám: mám tým snů, takže není o čem… Dál!
Nezbývá než popřát, aby 95. ročník byl tím správným krokem, který odstartuje cestu ke stovce.
PS: To, že mi šéfredaktor Michal Zahálka nabídl tento rozhovor, je čistou vůlí svébytně nahodilého osudu – Kašpárek (ještě) není mrtev, ať žije Kašpárek!
autor: Lukáš Křížek / foto: Ivo Mičkal
Šárka Čmelíková
KŘÍŽEK, Lukáš. Mám tým snů, takže není o čem. Rozhovor s ředitelkou KIS Hronov Šárkou Čmelíkovou. Online. Web Jiráskův Hronov 2. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/mam-tym-snu-takze-neni-o-cem [cit. 2025-08-04]
Po svém dřívějším příjezdu do Hronova jsem se stal plánovanou součástí skromného týmu, který měl na starost přípravu obálek pro seminaristy. Ty jsou jako vždy nabušené všemi kruciálními informacemi (ubytování, strava, semináře, festivalové taxi,…). Hrdinsky jsem táhl dvě krabice plné těchto materiálů přes prázdnou kancelář této významné osobnosti a mé budoucí respondentky, abych následně drknul zadkem do skříňky, která rozkolébala keramickou sošku Kašpárka. Ta spadla a Kašpárek tak přišel o jednu stranu své čapky s rolničkami (řečeno s Pirandellem). Druhá ze tří už ale ulomená byla, přísahám! Polilo mě horko a už už jsem viděl tragicky laděného ducha Aloise Jiráska, který mě o půlnoci přijde proklít, že sošku vyrobil jako malé dítě a má zde své nezpochybnitelné místo. Když jsem se konečně mohl jít přiznat – mezitím Šárka hravě vyřídila asi tak deset telefonů – bylo mi s úsměvem odpuštěno, čímž paní ředitelka nejen potvrdila, ale přímo předčila svá dřívější slova: „Dokázala bych tvrdit, že jsem zjemněný cholerik.“ (viz rozhovor s Janou Soprovou, ročník 2023, 2. číslo, str. 10)
Znamenají-li střepy štěstí, tak díky rozbité čapce Kašpárka na tom budeme jistě famózně. Nebo už jste stihla vyrobit voodoo panenku, která mi znepříjemní pobyt?
Já bych vám měla poděkovat, protože jste mi ty střepy připravil, což je super. A Kašpárka, no, já to nějak přežiju… A voodoo panenka – já tu vaši vyrábět nebudu, ale pevně teda doufám, že někdo nemá moji.
Do vedení KIS jste nastoupila v rámci jubilejního 90. ročníku JH. To byl ročník covidový, takže nijak jednoduchý. Jaká je to zkušenost a co se od té doby změnilo?
Bylo to těžké, ale my byli přesvědčení, že to bude za každou cenu. A lidi opět přijeli, za což všem moc děkuju, že nám věřili a i přes všechna opatření tu byli. Byl to i jejich kus odvahy. O to větší radost pak přišla v 92. ročníku, kdy už jsme do toho mohli jít naplno. A co přineslo těch pět let… Určitě spoustu novinek, například právě od té doby budovaný nový systém prodeje vstupenek, který je teď už vymazlený a snažíme se i nadále, za což děkuji Honzovi Julínkovi a Petru Tomanovi. Díky nim se ze mě stal malý ajťák! Těch pět let mi přineslo také to, co přináší i ten život. Že všechno jde. Když se nechce, tak to prostě nejde, ale když se opravdu chce, tak se to dá zvládnout.
Počasí nám zatím příliš nepřeje. Jak velký vliv má tahle neovlivnitelná skutečnost na festival? Máte pocit, že to dokáže návštěvníky odradit?
Hronov v dešti je pořád Hronov, ale samozřejmě nás to ovlivňuje. Nejvíce pak doprovodný program, který je pod širým nebem. A my nemáme jak udělat suchou variantu. Já to říkám pořád, že festival a divadlo musejí za lidmi. Kolikrát se bavím tím, že vidím Hronováky, jak sedí v parku, smějí se a užívají si to. Počasí bohužel neovlivníme. Ale máme už vyzkoušeno, že i když prší – a že někdy i leje – tak když už tady ti lidi jsou, tak přijdou.
Kdy na vás dopadá největší tréma a obavy?
Ono to chodí v takových vlnách, ale u všech akcí je to vždy u toho startu. A jak se to odbouchne a už to jede, tak se nedá nic dělat a je to. Nerada bych něco zakřikla, ale jak už to jede, tak je to dobrý. Ale teď jste mne zachytil zrovna v tu chvíli, kdy jsem v takovém lehce rozstřelitelném stavu.
V čem bude letošní a podevatenácté půlkulatý ročník jiný?
Jak říkáme s kolegou Julínkem: my jsme fakt dobří. (smích) My jsme jako úplně nahoře. (větší smích) Letos je tu víc divadel, než kdy bývalo. Honza se sem snažil dostat všechno. Hraje se venku, hraje se na faře – loni jsme to vyzkoušeli jedním představením a teď tam budou snad čtyři. Je tady Den tance, který se rozšiřuje i ven. Bude večerní tančírek, který už jsme také jednou zažili a byla to exkluzivní párty. Tentokrát s Hot Wings a to bude velký. Pětadevadesátý ročník je tedy ještě nabušenější a mám velikou radost, že se nám také podařilo dokončit blackbox na zimním stadionu. A samozřejmě: 95. ročník nám odstřelí cestu k té stovce. Teď bude pět let, které budou důležité na přípravu. Přece jenom pro ty pořadatele jsou ty stovky, dvoustovky a jim podobné unikátnější a je to velká čest. Ale tím rozhodně neříkám, že jiný-kterýkoliv ročník není významný. Všechno je jen jednou.
Mají půlkulatiny vliv na účast, nebo se zkrátka pokračuje v téměř každoročním navyšování počtu návštěvníků?
Troufnu si říct, že možná ani nemají. Pořád to roste a o semináře je enormní zájem. Za to patří díky Tereze Ondrové, protože se toho chopila s absolutním nasazením. Takže nejde ani tak o ten rok, jako o tu náplň. Lidí je stále víc a my jsme moc spokojení.
Na co se letos nejvíc těšíte? A nebojte, klidně to vůbec nemusí být divadlo…
Já se těším na to celé. Každý den bude něco a těším se i na to, že se člověk potká s lidmi, popovídá si s nimi. Samozřejmě se těším na divadla, ráda bych viděla všechna, ale to bohužel není v mých silách. Těším se i do parku, že si dám pivo – teda víno, já moc pivař nejsem – poslechnu si alespoň jednu z kapel a zase půjdu pokračovat v práci.
Pokud byste měla návštěvníkům, kolegům a kamarádům něco vzkázat, co by to bylo?
Ať se jim tady u nás líbí, ať to přežijí ve zdraví, ať tady načerpají všechno, co mohou, a ať se k nám vracejí. Protože za mě je ta mladá generace v divadle strašně důležitá. Ať už hrají jakkoliv. Je mladej a chce hrát? Chytit a nepustit. A týmu bych vzkázala: držte se, jste skvělý. Já prostě vždycky a pořád říkám: mám tým snů, takže není o čem… Dál!
Nezbývá než popřát, aby 95. ročník byl tím správným krokem, který odstartuje cestu ke stovce.
PS: To, že mi šéfredaktor Michal Zahálka nabídl tento rozhovor, je čistou vůlí svébytně nahodilého osudu – Kašpárek (ještě) není mrtev, ať žije Kašpárek!
autor: Lukáš Křížek / foto: Ivo Mičkal
Šárka Čmelíková
KŘÍŽEK, Lukáš. Mám tým snů, takže není o čem. Rozhovor s ředitelkou KIS Hronov Šárkou Čmelíkovou. Online. Web Jiráskův Hronov 2. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/mam-tym-snu-takze-neni-o-cem [cit. 2025-08-04]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.