ŠVÁCHA, Jan. Tři Quijoti a jedna radost. Rozhovor se souborem Teátr Vaštar. Online. Web Jiráskův Hronov 9. 8. 2025
Jak vlastně tahle hra vznikla?
Michal Ston: Potřebovali jsme udělat něco společně. Michal už dospěl a dětské kolektivy pro něj nebyly výzvou, tak jsme si s Ondrou, který je můj bývalý student, řekli, že si uděláme radost. Zkusili jsme poctivě nastudovat Dona Quijota, zpracovat si ho po svém a zjistit, co v té látce pro nás je.
Kolik z představení je improvizace a kolik pevně daný text?
Michal Ston: Je to vlastně pevně dané, ale postavené na živém kontaktu mezi námi a s diváky. Chceme, aby to pořád žilo a bylo čerstvé.
Ondřej Sosna: A taky do toho vnášíme naši hru, snažíme se si s tím hrát.
Představení působí hravě, skoro jako pouliční divadlo.
Michal Ston: Původně jsme si to taky mysleli. Ale postupně se ukázalo, že je to intimnější, než jsme čekali. Nedávno jsme to poprvé hráli venku – ve stanu – a tam byl život trošku jiný. Myslím, že na ulici by se to nechytlo, ale ve stodole před publikem, které na divadlo moc nechodí, se diváci skvěle bavili. To nám dodalo odvahu, že to funguje i pro nedivadelní publikum.
Co vás nejvíc bavilo při tvorbě?
Michal Ston: Hrát si s klukama, zavřít se do zkušebny…
Ondřej Sosna: … a opravdu si dospělácky, ale zároveň klukovsky zablbnout.
Michal Ston: Přesně tak – řádit.
Michal Bednář (s úsměvem): Bavily mě hlavně rvačky.
Ve hře se objeví i hra na létajícího koně, při které atakujete diváky hned několika způsoby. Jak na to návštěvníci inscenace reagují?
Michal Ston: Jsme překvapení, protože reakce jsou veskrze pozitivní.
Ondřej Sosna: Občas se najde někdo, komu to úplně nesedne, ale to bereme do hry. Nenutíme divákům naši představu.
Michal Ston: Jsou i lidé, kteří si scény vychutnávají se zavřenýma očima, a to mě překvapuje. Hodně z nich však oči občas otevře, možná proto, aby si ověřili, že je to bezpečné, a pak zase zavřou oči.
Na konci představení se zamýšlíte nad tím, zda by herec po třicítce měl dělat divadlo. Myslíte to vážně?
Michal Ston: Je to naše vnitřní otázka. Nevím, jestli to souvisí s věkem, spíš s tím, v jaké konstelaci a proč má divadlo smysl. Proč bychom zrovna my měli nutit diváka, aby se na nás díval? My spíš toužíme po tom, aby dělat divadlo stálo za to – pro diváka i pro nás.
autor: Jan Švácha / foto: Ivo Mičkal
ŠVÁCHA, Jan. Tři Quijoti a jedna radost. Rozhovor se souborem Teátr Vaštar. Online. Web Jiráskův Hronov 9. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/tri-quijoti-a-jedna-radost [cit. 2025-08-09]
Michal Ston: Potřebovali jsme udělat něco společně. Michal už dospěl a dětské kolektivy pro něj nebyly výzvou, tak jsme si s Ondrou, který je můj bývalý student, řekli, že si uděláme radost. Zkusili jsme poctivě nastudovat Dona Quijota, zpracovat si ho po svém a zjistit, co v té látce pro nás je.
Kolik z představení je improvizace a kolik pevně daný text?
Michal Ston: Je to vlastně pevně dané, ale postavené na živém kontaktu mezi námi a s diváky. Chceme, aby to pořád žilo a bylo čerstvé.
Ondřej Sosna: A taky do toho vnášíme naši hru, snažíme se si s tím hrát.
Představení působí hravě, skoro jako pouliční divadlo.
Michal Ston: Původně jsme si to taky mysleli. Ale postupně se ukázalo, že je to intimnější, než jsme čekali. Nedávno jsme to poprvé hráli venku – ve stanu – a tam byl život trošku jiný. Myslím, že na ulici by se to nechytlo, ale ve stodole před publikem, které na divadlo moc nechodí, se diváci skvěle bavili. To nám dodalo odvahu, že to funguje i pro nedivadelní publikum.
Co vás nejvíc bavilo při tvorbě?
Michal Ston: Hrát si s klukama, zavřít se do zkušebny…
Ondřej Sosna: … a opravdu si dospělácky, ale zároveň klukovsky zablbnout.
Michal Ston: Přesně tak – řádit.
Michal Bednář (s úsměvem): Bavily mě hlavně rvačky.
Ve hře se objeví i hra na létajícího koně, při které atakujete diváky hned několika způsoby. Jak na to návštěvníci inscenace reagují?
Michal Ston: Jsme překvapení, protože reakce jsou veskrze pozitivní.
Ondřej Sosna: Občas se najde někdo, komu to úplně nesedne, ale to bereme do hry. Nenutíme divákům naši představu.
Michal Ston: Jsou i lidé, kteří si scény vychutnávají se zavřenýma očima, a to mě překvapuje. Hodně z nich však oči občas otevře, možná proto, aby si ověřili, že je to bezpečné, a pak zase zavřou oči.
Na konci představení se zamýšlíte nad tím, zda by herec po třicítce měl dělat divadlo. Myslíte to vážně?
Michal Ston: Je to naše vnitřní otázka. Nevím, jestli to souvisí s věkem, spíš s tím, v jaké konstelaci a proč má divadlo smysl. Proč bychom zrovna my měli nutit diváka, aby se na nás díval? My spíš toužíme po tom, aby dělat divadlo stálo za to – pro diváka i pro nás.
autor: Jan Švácha / foto: Ivo Mičkal
ŠVÁCHA, Jan. Tři Quijoti a jedna radost. Rozhovor se souborem Teátr Vaštar. Online. Web Jiráskův Hronov 9. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/tri-quijoti-a-jedna-radost [cit. 2025-08-09]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.