SOPROVÁ, Jana. Don’t Worry, Be Happy. Recenze Jany Soprové na inscenaci Lúzri. Web Jiráskův Hronov 8. 8. 2025
Druhým divadlem ze zahraničí – opět na doporučení AITA/IATA a opět ze Slovenska – byl soubor Komorné divadlo Stupava – Neskorý zber. Sešli se v něm herci a herečky z různých částí Slovenska pod vedením na Jiráskově Hronově dobře známého Karola Horvátha. A prý se sešli právě proto, aby zrealizovali na scéně dramatický text Gabriely Alexové (občanským povoláním učitelky) Lúzri. Stejně jako text získal ocenění v celostátní soutěži Dráma 2011, i inscenace Komorného divadla sklidila ocenění, konkrétně Zlatou stuhu na 50. ročníku festivalu Belopotocký Mikuláš.
Podle anotace jde o dramedy ze života obyčejné slovenské rodiny a na rozdíl od Česka jsou tu patrné prvky spojené s katolickou vírou. S rodinou se setkáváme v den narozenin matky, kterých se účastní manžel a její dvě dospělé děti. Zpočátku to může vypadat, že se jedná o obyčejné rodinné setkání – ale jak víme z dramatické literatury, právě taková setkání jsou záminkou k nahlédnutí pod povrch zdánlivě fungujícího organismu a odkrytí špíny, která se pod ním ukrývá.
Matka, která se přesně v intencích nepsaných zákonů té správné katolické morálky celá léta obětavě starala o manžela a potomky na svůj úkor a přes všechno si dělala iluze, že rodina funguje, v tuto chvíli musí čelit kruté pravdě. Diagnostikovali jí totiž rakovinu a ona zjišťuje, že to nikoho z rodiny nezajímá. Zhýčkaný a značně nesnesitelný manžel (neustále až hystericky dbá na to, aby se ho nikdo nedotkl, nosí roušku a bílé gumové rukavice), ziskuchtivý syn, který drze kontroluje konta a výdaje svých rodičů, a dcera, která je úspěšná v práci, ale v osobním životě se stále hledá. Zbytnělá ega členů rodiny ovšem nemocnou paní nehodlají podpořit ani se o ni starat, a tak jí nakonec najmou mladou pečovatelku.
Zoja je temperamentní, trochu extravagantní osoba, která ovšem dokáže svou bezprostředností doslova zázrak. Smutná matka pod jejím vlivem a péčí doslova rozkvete, dočasně se uzdraví a hlavně nabude sebevědomí, takže najednou dokáže být sama sebou a vidět svou rodinu v pravých barvách. Příběh je ovšem zamotanější, než se zdá, ukáže se, že (v některých případech vědomě, v jiných nevědomě) téměř každý má k Zoje nějakou vazbu. A postupně vyplouvají na povrch skutečnosti, které se rozhodně s katolickou morálkou neshodují.
Skoro bychom mohli říci, že rodina svorně porušuje téměř všechna přikázání. Otec cizoložník, dcera lesba, syn ziskuchtivý okrádač rodiny. Snad proto jim bylo dáno souhrnné pojmenování Lúzri. Určité motivy se ovšem zdají až klišovité, jiné naopak přehnané. Tady nastupuje inscenační mód, který – i když to není příliš zřetelné – táhne text směrem ke grotesce. Napoví volba některých hudebních podkresů, které děj provázejí, ať jsou to melodie z filmů o Vinnetouovi (tedy romantizující pohled na indiány, když dnes víme, že realita byla zcela jiná), či v různých verzích opakovaná píseň Don’t Worry, Be Happy. Tu by si ostatně mohla v zoufalství zanotovat právě matka, zklamaná celou rodinou. Musím přiznat, že divadelní tvar, který přivezli Slováci, mě uvedl do nejistoty, nakolik se jedná o vážnou záležitost a nakolik má fungovat nadsázka či groteskní zkreslení. Nicméně herci a herečky odvedli na scéně zajímavou práci, takže chvílemi běžel mráz po zádech.
foto: Ivo Mičkal
SOPROVÁ, Jana. Don’t Worry, Be Happy. Recenze Jany Soprové na inscenaci Lúzri. Web Jiráskův Hronov 8. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/don-t-worry-be-happy [cit. 2025-08-09]
Podle anotace jde o dramedy ze života obyčejné slovenské rodiny a na rozdíl od Česka jsou tu patrné prvky spojené s katolickou vírou. S rodinou se setkáváme v den narozenin matky, kterých se účastní manžel a její dvě dospělé děti. Zpočátku to může vypadat, že se jedná o obyčejné rodinné setkání – ale jak víme z dramatické literatury, právě taková setkání jsou záminkou k nahlédnutí pod povrch zdánlivě fungujícího organismu a odkrytí špíny, která se pod ním ukrývá.
Matka, která se přesně v intencích nepsaných zákonů té správné katolické morálky celá léta obětavě starala o manžela a potomky na svůj úkor a přes všechno si dělala iluze, že rodina funguje, v tuto chvíli musí čelit kruté pravdě. Diagnostikovali jí totiž rakovinu a ona zjišťuje, že to nikoho z rodiny nezajímá. Zhýčkaný a značně nesnesitelný manžel (neustále až hystericky dbá na to, aby se ho nikdo nedotkl, nosí roušku a bílé gumové rukavice), ziskuchtivý syn, který drze kontroluje konta a výdaje svých rodičů, a dcera, která je úspěšná v práci, ale v osobním životě se stále hledá. Zbytnělá ega členů rodiny ovšem nemocnou paní nehodlají podpořit ani se o ni starat, a tak jí nakonec najmou mladou pečovatelku.
Zoja je temperamentní, trochu extravagantní osoba, která ovšem dokáže svou bezprostředností doslova zázrak. Smutná matka pod jejím vlivem a péčí doslova rozkvete, dočasně se uzdraví a hlavně nabude sebevědomí, takže najednou dokáže být sama sebou a vidět svou rodinu v pravých barvách. Příběh je ovšem zamotanější, než se zdá, ukáže se, že (v některých případech vědomě, v jiných nevědomě) téměř každý má k Zoje nějakou vazbu. A postupně vyplouvají na povrch skutečnosti, které se rozhodně s katolickou morálkou neshodují.
Skoro bychom mohli říci, že rodina svorně porušuje téměř všechna přikázání. Otec cizoložník, dcera lesba, syn ziskuchtivý okrádač rodiny. Snad proto jim bylo dáno souhrnné pojmenování Lúzri. Určité motivy se ovšem zdají až klišovité, jiné naopak přehnané. Tady nastupuje inscenační mód, který – i když to není příliš zřetelné – táhne text směrem ke grotesce. Napoví volba některých hudebních podkresů, které děj provázejí, ať jsou to melodie z filmů o Vinnetouovi (tedy romantizující pohled na indiány, když dnes víme, že realita byla zcela jiná), či v různých verzích opakovaná píseň Don’t Worry, Be Happy. Tu by si ostatně mohla v zoufalství zanotovat právě matka, zklamaná celou rodinou. Musím přiznat, že divadelní tvar, který přivezli Slováci, mě uvedl do nejistoty, nakolik se jedná o vážnou záležitost a nakolik má fungovat nadsázka či groteskní zkreslení. Nicméně herci a herečky odvedli na scéně zajímavou práci, takže chvílemi běžel mráz po zádech.
foto: Ivo Mičkal
SOPROVÁ, Jana. Don’t Worry, Be Happy. Recenze Jany Soprové na inscenaci Lúzri. Web Jiráskův Hronov 8. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/don-t-worry-be-happy [cit. 2025-08-09]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.