ROZSYPALOVÁ-VYKOUPILOVÁ, Jarka. Jak se točí rozhlasová reportáž... aneb proč vidět představení „Romeo, Julie a tma". Online. Polehrad. Zpravodaj občanů Boleradic. 2026, č. 1, s. 41
Dovolte, abych se nejprve představila, i když mnozí z Boleradic mně možná už znají. Jsem Jarka Rozsypalová–Vykoupilová a začít musím tím, že jsem před 31 lety založila divadlo Prkno ve Veverské Bítýšce a že soubor z Boleradic byl vždy přátelským spolkem, se kterým byla radost spolupracovat a vracet se tam. Když jsem v Českém rozhlase Brno dostala za úkol naplňovat reportážemi seriál o spolcích s názvem „Tady to žije!“ , bylo mi jasné, že tohle ochotnické divadlo nemohu vynechat.
Domluva zněla jasně, přijedu na dopolední představení boleradických divadelníků, kteří hru „Romeo, Julie a tma“ hráli hned dvakrát za sebou, a to pro školní diváctvo. Už to samo o sobě není lehký úkol, jste-li do divadla povinně přivezen s partou vrstevníků, nabádá to k neustálému komentování toho, co se děje na jevišti. Bohužel nebo spíš bohudík, divadlo je živé, není to obrazovka mobilu nebo počítače, před kterou se dá komentovat cokoliv a protagonisty videa nebo filmu to neruší. Připočítejme k tomu to, že mnozí z omladiny byli v divadle snad vůbec poprvé v životě a kombinace toho všeho způsobila, že jsem do setmělého sálu vstoupila až těsně po začátku představení (omlouvám se, ale zavinila to páteční ranní brněnská špička) a sál doslova šuměl. Sedla jsem si do výklenku k radiátoru, protože do posledního místa, včetně přístavků bylo plno. Sám šum mě osobně vnitřně rozčiloval, měla jsem tisíc chutí okřiknout dítka školou povinná nebo alespoň důrazně dělat: pššššššt! Ale jak jsem se ponořila do příběhu, který se na jevišti začal rozvíjet, přestala jsem TO slyšet.
Byla jsem vtažena, zasažena. Herecké výkony všech byly zcela profesionální, a přesto v nich byla cítit pokora. K příběhu, ke kolegům a i k divadlu samotnému. Jednoduchá scéna s věšáky, na kterých visela pánská saka, mohla evokovat nejen krejčovskou dílnu, ale i to, co zbylo po těch, které „si vzala“ válka, vojáky nebo ty, kteří se hlásili k židovství. Síť, za kterou se odehrával druhý plán představení, se stala mříží, přes kterou je vidět, ale zároveň vás vězní, což bylo pro hlavní hrdinku to zásadní. V roli Julie dokonalé mladé dámy prožívající dohromady dvě silné emoce, první lásku i strach o život, září osmnáctiletá Dominika Kňůrová, která neváhala kvůli obsazení do role židovské dívky pátrat i na místech, kde smutná válečná historie nechala své stopy. V roli Romea je jí hereckou oporou Václav Kvapil v roli maturanta, který musí předčasně dospět. Oba dokáží jít s příběhem přesně a s jistotou, a to je poctivá a promyšlená práce režiséra Juraje Hádera, kterého stejně jako mě, představení opakovaně dojímá. Výběr textu souvisel pro divadelníky s oslavou loňského výročí konce druhé světové války a jeho přesah do dnešních dní se dá srozumitelně číst mezi řádky. Že jinakost se může stát důvodem k likvidaci, že to nejcennější, o co v životě jde, jsou vztahy a že zbabělost i strach mohou změnit charakter nebo spíš ukázat to skutečné „já“. Při závěrečné scéně jsem měla husí kůži a v očích slzy. Mladé obecenstvo ztichlo a poté dlouho tleskalo a dokonce spokojeně výskalo.
A po tom všem, co jsem viděla, jsem usedla na jeviště a natočila reportáž o historii i současnosti divadla v Boleradicích, najdete ji na webu:
brno.rozhlas.cz, poslechněte si ji. Já prozradím jen pár střípků, herec Jan Koráb v ní přiznává, že divadlo mu za 44 let přineslo spoustu
vynikajících kolegů i nádherných okamžiků na jevišti, především na tom domácím. Režisér Juraj Háder se k lásce k divadlu vyznal už tím, že
se na jevišti v Boleradicích oženil a říká, že místní divadlo je fenomén, o který je třeba pečovat. A udělejte to i vy milí čtenáři, stačí zajít do vašeho
krásného divadla, protože bez diváků by ochotnické divadlo nemohlo růst a vzkvétat, jak se to děje v Boleradicích už od roku 1897.
Jarka Rozsypalová–Vykoupilová,
Český rozhlas Brno
ROZSYPALOVÁ-VYKOUPILOVÁ, Jarka. Jak se točí rozhlasová reportáž... aneb proč vidět představení „Romeo, Julie a tma". Online. Polehrad. Zpravodaj občanů Boleradic. 2026, č. 1, s. 41. Dostupné z: https://www.boleradice.cz/modules/file_storage/download.php?file=9c45dbda|937&inline=1
Domluva zněla jasně, přijedu na dopolední představení boleradických divadelníků, kteří hru „Romeo, Julie a tma“ hráli hned dvakrát za sebou, a to pro školní diváctvo. Už to samo o sobě není lehký úkol, jste-li do divadla povinně přivezen s partou vrstevníků, nabádá to k neustálému komentování toho, co se děje na jevišti. Bohužel nebo spíš bohudík, divadlo je živé, není to obrazovka mobilu nebo počítače, před kterou se dá komentovat cokoliv a protagonisty videa nebo filmu to neruší. Připočítejme k tomu to, že mnozí z omladiny byli v divadle snad vůbec poprvé v životě a kombinace toho všeho způsobila, že jsem do setmělého sálu vstoupila až těsně po začátku představení (omlouvám se, ale zavinila to páteční ranní brněnská špička) a sál doslova šuměl. Sedla jsem si do výklenku k radiátoru, protože do posledního místa, včetně přístavků bylo plno. Sám šum mě osobně vnitřně rozčiloval, měla jsem tisíc chutí okřiknout dítka školou povinná nebo alespoň důrazně dělat: pššššššt! Ale jak jsem se ponořila do příběhu, který se na jevišti začal rozvíjet, přestala jsem TO slyšet.
Byla jsem vtažena, zasažena. Herecké výkony všech byly zcela profesionální, a přesto v nich byla cítit pokora. K příběhu, ke kolegům a i k divadlu samotnému. Jednoduchá scéna s věšáky, na kterých visela pánská saka, mohla evokovat nejen krejčovskou dílnu, ale i to, co zbylo po těch, které „si vzala“ válka, vojáky nebo ty, kteří se hlásili k židovství. Síť, za kterou se odehrával druhý plán představení, se stala mříží, přes kterou je vidět, ale zároveň vás vězní, což bylo pro hlavní hrdinku to zásadní. V roli Julie dokonalé mladé dámy prožívající dohromady dvě silné emoce, první lásku i strach o život, září osmnáctiletá Dominika Kňůrová, která neváhala kvůli obsazení do role židovské dívky pátrat i na místech, kde smutná válečná historie nechala své stopy. V roli Romea je jí hereckou oporou Václav Kvapil v roli maturanta, který musí předčasně dospět. Oba dokáží jít s příběhem přesně a s jistotou, a to je poctivá a promyšlená práce režiséra Juraje Hádera, kterého stejně jako mě, představení opakovaně dojímá. Výběr textu souvisel pro divadelníky s oslavou loňského výročí konce druhé světové války a jeho přesah do dnešních dní se dá srozumitelně číst mezi řádky. Že jinakost se může stát důvodem k likvidaci, že to nejcennější, o co v životě jde, jsou vztahy a že zbabělost i strach mohou změnit charakter nebo spíš ukázat to skutečné „já“. Při závěrečné scéně jsem měla husí kůži a v očích slzy. Mladé obecenstvo ztichlo a poté dlouho tleskalo a dokonce spokojeně výskalo.
A po tom všem, co jsem viděla, jsem usedla na jeviště a natočila reportáž o historii i současnosti divadla v Boleradicích, najdete ji na webu:
brno.rozhlas.cz, poslechněte si ji. Já prozradím jen pár střípků, herec Jan Koráb v ní přiznává, že divadlo mu za 44 let přineslo spoustu
vynikajících kolegů i nádherných okamžiků na jevišti, především na tom domácím. Režisér Juraj Háder se k lásce k divadlu vyznal už tím, že
se na jevišti v Boleradicích oženil a říká, že místní divadlo je fenomén, o který je třeba pečovat. A udělejte to i vy milí čtenáři, stačí zajít do vašeho
krásného divadla, protože bez diváků by ochotnické divadlo nemohlo růst a vzkvétat, jak se to děje v Boleradicích už od roku 1897.
Jarka Rozsypalová–Vykoupilová,
Český rozhlas Brno
ROZSYPALOVÁ-VYKOUPILOVÁ, Jarka. Jak se točí rozhlasová reportáž... aneb proč vidět představení „Romeo, Julie a tma". Online. Polehrad. Zpravodaj občanů Boleradic. 2026, č. 1, s. 41. Dostupné z: https://www.boleradice.cz/modules/file_storage/download.php?file=9c45dbda|937&inline=1
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.