FELZMANN, Rudolf: Tak jak se letos hrálo na Josefodolském divadelním jaře 2006? Amatérská scéna 2006, č. 3, s. 46

16. ročník krajské přehlídky venkovských divadelních souborů pod názvem Josefodolské divadelní jaro se odehrál ve dnech 5. až 7. května 2006. Obec Josefův Důl, brána Jizerských hor, nabízí vždy vstřícnou náruč ochotníkům: má dobré organizační zázemí v místních divadelnících i obecní samosprávě, skvělého majitele budovy, který ač z Holandska, nezištně propůjčuje českým divadelníkům sál s jevištěm i další prostory potřebné pro představení, diskuze a společenská setkání, je tu úctyhodná řada sponzorů. Všechna představení (i dopolední!) se hrála před zaplněným hledištěm a při rozborových seminářích jste marně hledali volnou židli. Přehlídky se zúčastnilo šest souborů s šesti inscenacemi. A jak hrály?

Divadelníci ze Sokola Bozkov zastupovali typ vskutku vesnického souboru. Tentokrát zvolili pohádku Neohrožený Mikeš. Klasická předloha Boženy Němcové slibuje dramatický příběh, avšak ve Vaňátkově letité dramatizaci převažují slova nad dějem. Soubor se začal výrazně omlazovat, takže vznikla sice sympaticky mladá inscenace, ale limitovaná hereckou nejistotou a nezkušeností.

Divadelní spolek Krakonoš z Vysokého nad Jizerou patří k renomovaným souborům, jež také myslí na budoucnost. Což přináší i rizika, a tak svou první režii si Jan Hejral mladší zkomplikoval volbou titulu. Víkend Ivana Krause je text, který možná nabízí vtipné bonmoty, ale chybí mu dramatická stavba. Těžko se překonává lineární řazení mnohomluvných scének o vyhaslém manželství a následné oboustranné nevěře, takže i zkušení herci úporně hledali náznaky věrohodnosti ve vývoji vztahů, a místo situací museli předvádět řadu anekdot. Zůstává otázkou, zda by i třeba razantní dramaturgické zásahy učinily z Víkendu skutečnou komedii ze současnosti, jejíž humor by nebyl tak úzce vázán k oběhovým, zažívacím a rozmnožovacím funkcím lidského těla.

Hledání současné komedie nevyšlo ani DS Tyl ze Slané, nevelké obce u Semil. Hra Agentura Drahoušek sice naznačuje aktuální téma o kšeftaření v oboru soukromého podnikání (zde omšelé zprostředkování sňatků), ale její autor Rudolf Trinner, známý více z oblasti operety, po vzoru humoru české operetky volně řadí epizody, jejichž propojení není zápletkou s následným logickým rozuzlením. Postavy jsou schematicky charakterizovány a ani solidně herecky vybavený soubor nenacházel jednotu ve vzájemné souhře. Jednotlivé role se pohybovaly mezi bláznivou fraškou, estrádní plošností a realizmem pokoušejícím se o psychologickou věrohodnost.

Po dramaturgicky rozpačitém začátku přehlídky se rozpoutala bouře, neboť DS J.J. Kolár při TJ Sokol Poniklá vtrhl na jeviště s Krvavým románem Josefa Váchala v jevištní verzi Ladislava Horáčka. Agresivní černě laděný humor, bez ostychu střídající se epizody drastické i romanticky unylé a sentimentální, posloužil k fantazijně bohaté koláži výtvarných prvků, pohybu, slova a zpěvu. Vše vychází z kramářských písní, knížek lidového čtení a červené knihovny. Pokud se podaří dotáhnout rytmus celého představení, a dopracovat ještě taneční kreace i upřesnit funkci průvodce oním hrůzně sladkobolným románem, pak se tato mladá jevištní kreace může stát osvěžením venkovských jevišť, kde na uvolněnou představivost
zas tolik nejsme zvyklí. Ovšem zároveň si musí soubor uvědomit, že tematicky i formálně tuto cestu zřejmě vyčerpal, takže ho čeká hledání. Inscenace Krvavého románu byla nominována na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim.

DS Scéna Libochovice se v posledních letech několikrát prezentoval autorsky spornými, leč úspěšnými tituly, jimž dominovalo skvělé herectví Evy Andělové. Tentokrát v inscenaci Budiž světlobyla vlastní verze cizí předlohy natolik volná, až vznikl nový příběh, v němž se původní téma rozplynulo do nedostatečně motivovaného a tudíž ochuzeného portrétu hlavní ženské postavy. Zopakoval se příběh svérázné ženy, jež ignorací společenských konvencí si vytváří svůj svět dobroty a lásky. Protože motivy k tomuto postoji se nedozvíme a místo dramatického vývoje zaznívá spíše sentiment, pak hlavní protagonistku předčily epizodní postavy, byť' ne ve vyjádření ideje hry, ale solitérní hereckou charakteristikou. Rozpaky z této inscenace by měly do budoucna upozornit soubor na potřebu razantnější změny v dramaturgii.

Překvapivě jako textový objev vyzněla Herečka, komediální hříčka ruského klasika N.A. Někrasova, v podání DS Havlíček Zákupy. Místní nabob svým podceňováním umělců urazí proslulou herečku, proto ona mu za to razantně v několika převlecích sehraje divadlo, jímž ohrozí svatbu v jeho domě, a omezený guberniální činitel se odhalí jako zamindrákovaný náfuka. Už jen tento anekdotický nápad nese v sobě nemálo aktuálních motivů. Ale soubor se spolehl na nosnost základní dějové linie, přičemž inscenace by mohla získat na razanci i temporytmu rozvinutím nabízejících se dalších témat. Vedle solidního úsilí o hereckou zkratku ceníme na představení ze Zákup zajímavou volbu titulu. Možná by si Herečky mohli všimnout i další dramaturgové amatérských souborů, kteří doposud bloudí mezi několika málo obehranými hity z ruské klasiky.

Tak takhle se letos hrálo na přehlídce venkovských souborů v Josefově Dole.

FELZMANN, Rudolf: Tak jak se letos hrálo na Josefodolském divadelním jaře 2006? Amatérská scéna 2006, č. 3, s. 46
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?

Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.

Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.

Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':