HRDINOVÁ, Radmila. Nejde jen o Brechta, ale o smysl toho, co a jak se hraje. Recenze Radmily Hrdinové na inscenaci Matka Kuráž. Online. Web Jiráskův Hronov 9. 8. 2025

Divadelní klub Jirásek z České Lípy je soubor renomovaný a zkušený, který se na Jiráskově Hronově objevuje pravidelně, a to s inscenacemi většinou zajímavě pojatých klasických textů. Volbu Brechtovy Matky Kuráže objasňuje v rozhovoru uveřejněném v tomto čísle Zpravodaje režisér a dramaturg inscenace v jedné osobě Václav Klapka tím, že doba není nejvhodnější pro komedie, takže sáhli po vážnějším textu s tématem války, která „je dnes nepříjemně blízko“. A zároveň vysvětluje, že mu nešlo ani tak o Brechta, jako o válku a ženský svět: „Chtěli jsme jít po emocích, ne po odcizení. Nechtěli jsme hrát německého Brechta – marxistu, ale Brechta jako génia, skrz český pohled. A ten ženský svět je přece hlavně o emocích.“

Pomiňme fakt, že označení Brechta-marxisty a Brechta-génia je hodně zjednodušující. Podstatnější v citaci je zmíněná touha hrát Brechta „po emocích“, což je ovšem cesta značně neschůdná. Brecht a emoce, to prostě dost dobře nejde dohromady. Jak píše Jan Grossman ve své precizní analýze Brechtovy dramatiky i divadla: „Brechtovi je emotivní působení příliš prchavé a konec konců iluzívní. Nevěří na přímou akci, pokud se tato vyžívá patetickými úchvaty a rozněcováním diváka.“ A dodává, že Brechtovo divadlo má diváka nutit k přemýšlení, nikoli k prožívání.

Neschůdnost uvedení Brechtovy hry skrze emoce patrně zjistil i sám Václav Klapka, protože text, který jeho herci nakonec hrají, má s Brechtovou Matkou Kuráží pramálo společného. Platí to ostatně i o překladu Kateřiny Bohadlové, která zdařile přeložila Brechtovu hru, nikoli to, co zde převážně zní ze scény, vydáváno za Brechtovu Matku Kuráž v jejím překladu.

Budiž tedy řečeno, že to, co Českolipští hrají, je jejich autorský text vytvořený volně na motivy Brechtovy Matky Kuráže. A bylo by daleko poctivější to takto uvádět. Množství dopsaných textů dosahuje značných rozměrů, počínaje vstupním a posléze průběžným pásmem dvojice vypravěčů, kteří provádějí diváky dějem třicetileté války, od pražské defenestrace přes vložené pasáže o Albrechtovi z Valdštejna, včetně jeho zavraždění v Chebu. A zásadními proměnami prošly i repliky samotné Kuráže, kterou tak inscenátoři výrazně posunují od postavy, jež je přímou součástí, dokonce plodem války, z níž žije, až kamsi k uvědomělé kritičce její krutosti. A to je poloha, která má k brechtovské postavě už hodně daleko. Klasickým příkladem může být její komentář k Eilifově „hrdinskému činu“, který je u Brechta naprosto jiný, rozhodně ne odsuzující zmaření pěti životů pro pár krav. A takových příkladů, kde se výrazně mění motivace postav i jejich vztahy, bychom v českolipské inscenaci našli opravdu hodně.

Příznačné je, že se inscenátoři zbavili i jedné z nejdůležitějších myšlenek hry, kterou hned v prvním dialogu vysloví Šikovatel: „To se hned pozná, že už dlouho nebyla válka. Morálka jde do kytek. V míru vládne chaos, teprve válka zjedná pořádek. Lidstvo se v míru hrozně rozcapuje. Jakoby nic se mrhá lidma i dobytkem.“ (Překlad Kateřiny Bohadlové). A přitom by se od ní dalo tak krásně odrazit k budování tématu, co válka činí s lidskou myslí i charakterem. Škoda je i důsledně škrtnutých všech písňových textů, které jsou ale pro kontext a čitelnost Brechtovy hry nezbytné. Jenže pardon, tady se nehraje Brecht. Dokonce ani Brecht „skrz český pohled“.

To, co se tu pod Brechtovým jménem hraje, je hybrid, inspirovaný mimo jiné Daňkovou Vévodkyní valdštejnských vojsk, formálně koketující s muzikálem. S emocionálně exponovaným až přeexponovaným herectvím a zřejmě záměrně nekonkrétní scénografií, kde Kurážin vůz připomíná cosi mezi stánkem vietnamského trhovce a komediantskou maringotkou. Za pomoci kouře a drátěných panelů se na scéně vytváří něco hodně obecného, co má zjevně evokovat všechny války, od té třicetileté až po tu současnou na Ukrajině. Chápu, že je to dramaturgicky svůdné, ale přesto si myslím, že kdyby se zahrála Brechtova Matka Kuráž se vší precizní brechtovskou dikcí tématu válkou zmrzačené lidskosti, bylo by to užitečnější a divadelně působivější. Poslání českolipské Matky Kuráže vlastně nedokážu z inscenace dost dobře odečíst. Nejtransparentnějším způsobem zaznělo ve výkřiku průvodců dějem: „Ženy a válka! Válka a ženy!“ Ale nebylo by lepší, kdyby si na to divák přišel sám? A jak to vůbec s tou válkou ženy v Brechtově Matce Kuráži mají? Myslím, že každá z nich trochu jinak.

‌foto: Ivo Mičkal

HRDINOVÁ, Radmila. Nejde jen o Brechta, ale o smysl toho, co a jak se hraje. Recenze Radmily Hrdinové na inscenaci Matka Kuráž. Online. Web Jiráskův Hronov 9. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/nejde-jen-o-brechta-ale-o-smysl-toho-co-a-jak-se-hraje [cit. 2025-08-09]
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?

Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.

Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.

Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':