HÁBL, Milan. Je hodně hustý, že takový malý děcka, jako jsme my, tu můžou být. Rozhovor s mladým souborem Bramboračky a pedagožkou Bárou Gréeovou. Online. Web Jiráskův Hronov 6. 8. 2025
Máte za sebou dvě reprízy a poslední před sebou. Jak se cítíte?
Hlas ze souboru: Je to takové zvláštní, když se hraje několikrát za sebou. Na Dětské scéně jsme hráli taky třikrát, akorát tam nebyly tak dlouhé časové rozestupy mezi představeními. Ve Svitavách to šlo rovnou za sebou. Tady jsme měli dvě dvouhodinové pauzy.
Co je podle vás lepší? Hrát rovnou po sobě, nebo s těma pauzama?
HZS: Mnohem lepší je hrát rovnou. Měli jsme dostatek energie, jenže teď už jsme takoví unavení.
HZS: Mně se to líbí naopak. Já se unaveně necítím, spíš ospale. (smích)
Jaké jsou vaše pocity ohledně toho, že tady na Jiráskově Hronově nejsou jen inscenace od dětských kolektivů, jako tomu bylo na Dětské scéně ve Svitavách, ale i ty „dospělácké“?
HZS: Já jsem z toho překvapený, že to tu takhle je. Mám radost, že tu můžeme být.
HZS: Radost máme vlastně úplně všichni.
HZS: Podle mě je hodně hustý, že takový malý děcka, jako jsme my, tu můžou být. Hodně to pro nás znamená.
Měli jste dneska čas si prohlédnout a poznat Hronov, nebo vám to nevyšlo? Jak to tu na vás zatím působí?
HZS: Bohužel jsme neměli tolik času si to tady celé projít. Mají tu hezký hřiště a náměstí.
HZS: Mně se tu líbí. Pamatuju si, že když jsem se vrátil ze Svitav, tak mi to místo chybělo. To byl velký stesk. Jsem zvědav, zda to budu po návratu z Hronova cítit taky.
Báro, jaká byla vaše cesta k Ipsíkovi? Byla to tvoje volba, nebo si tuto knížku donesla děcka?
BG: My si na úplném začátku povídáme o tom, co by soubor mohlo bavit. Vzhledem k tomu, že někteří teď nastupovali do první třídy a někdo už je ve třetí, začalo hodně rezonovat téma školy a učení. Rozebírali jsme, co je na učení baví nebo nebaví, potom jsme si povídali a porovnávali rozdíly mezi dobrou a špatnou školou. Při těchto diskuzích jsem si říkala, že by pro nás bylo lepší mít k ruce nějakou předlohu, z níž by se námětově dalo vycházet. Ipsík je velmi hezká knížka plná zajímavých obrazů.
Jak podle tebe byl dnešek pro děcka energicky náročný?
BG: Hodně moc, ale vypořádaly se s tím. Zapojovali jsme různé prostředky na udržování pozornosti, včetně kreslení si, malování s křídami, zpívání písniček a pak trocha odpočinku na žíněnkách v horním patře Sokolovny, za což děkuju technikům, že nám tohle umožnili a pomohlo nám to.
autor: Milan Hábl / foto: Ivo Mičkal
HÁBL, Milan. Je hodně hustý, že takový malý děcka, jako jsme my, tu můžou být. Rozhovor s mladým souborem Bramboračky a pedagožkou Bárou Gréeovou. Online. Web Jiráskův Hronov 6. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/je-hodne-husty-ze-takovy-maly-decka-jako-jsme-my-tu-muzou-byt [cit. 2025-08-07]
Hlas ze souboru: Je to takové zvláštní, když se hraje několikrát za sebou. Na Dětské scéně jsme hráli taky třikrát, akorát tam nebyly tak dlouhé časové rozestupy mezi představeními. Ve Svitavách to šlo rovnou za sebou. Tady jsme měli dvě dvouhodinové pauzy.
Co je podle vás lepší? Hrát rovnou po sobě, nebo s těma pauzama?
HZS: Mnohem lepší je hrát rovnou. Měli jsme dostatek energie, jenže teď už jsme takoví unavení.
HZS: Mně se to líbí naopak. Já se unaveně necítím, spíš ospale. (smích)
Jaké jsou vaše pocity ohledně toho, že tady na Jiráskově Hronově nejsou jen inscenace od dětských kolektivů, jako tomu bylo na Dětské scéně ve Svitavách, ale i ty „dospělácké“?
HZS: Já jsem z toho překvapený, že to tu takhle je. Mám radost, že tu můžeme být.
HZS: Radost máme vlastně úplně všichni.
HZS: Podle mě je hodně hustý, že takový malý děcka, jako jsme my, tu můžou být. Hodně to pro nás znamená.
Měli jste dneska čas si prohlédnout a poznat Hronov, nebo vám to nevyšlo? Jak to tu na vás zatím působí?
HZS: Bohužel jsme neměli tolik času si to tady celé projít. Mají tu hezký hřiště a náměstí.
HZS: Mně se tu líbí. Pamatuju si, že když jsem se vrátil ze Svitav, tak mi to místo chybělo. To byl velký stesk. Jsem zvědav, zda to budu po návratu z Hronova cítit taky.
Báro, jaká byla vaše cesta k Ipsíkovi? Byla to tvoje volba, nebo si tuto knížku donesla děcka?
BG: My si na úplném začátku povídáme o tom, co by soubor mohlo bavit. Vzhledem k tomu, že někteří teď nastupovali do první třídy a někdo už je ve třetí, začalo hodně rezonovat téma školy a učení. Rozebírali jsme, co je na učení baví nebo nebaví, potom jsme si povídali a porovnávali rozdíly mezi dobrou a špatnou školou. Při těchto diskuzích jsem si říkala, že by pro nás bylo lepší mít k ruce nějakou předlohu, z níž by se námětově dalo vycházet. Ipsík je velmi hezká knížka plná zajímavých obrazů.
Jak podle tebe byl dnešek pro děcka energicky náročný?
BG: Hodně moc, ale vypořádaly se s tím. Zapojovali jsme různé prostředky na udržování pozornosti, včetně kreslení si, malování s křídami, zpívání písniček a pak trocha odpočinku na žíněnkách v horním patře Sokolovny, za což děkuju technikům, že nám tohle umožnili a pomohlo nám to.
autor: Milan Hábl / foto: Ivo Mičkal
HÁBL, Milan. Je hodně hustý, že takový malý děcka, jako jsme my, tu můžou být. Rozhovor s mladým souborem Bramboračky a pedagožkou Bárou Gréeovou. Online. Web Jiráskův Hronov 6. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/je-hodne-husty-ze-takovy-maly-decka-jako-jsme-my-tu-muzou-byt [cit. 2025-08-07]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.