HRDINOVÁ, Radmila. Kdo tedy patří na piedestal? Recenze Radmily Hrdinové na inscenaci Básník. Online. Web Jiráskův Hronov 10. 8. 2025
Statické divadlo z Frýdku-Místku zakončilo 95. Jiráskův Hronov inscenací Básník, v níž dramatik, muzikant, režisér a divadelník Jakub Tichý znovu otevírá spor o autorství Slezských písní. Víc než o samotné autorství mu ale jde o obecnější pohled na básníka, respektive umělce jako výjimečnou osobnost obklopenou společenstvím blbů, jejichž snaživost, nedostatek studu a bezskrupulóznost nachází ve společnosti živou rezonanci. A to dokonce i s vědomím, že to s kvalitou díla takovýchto kreatur není až tak úplně v pořádku. Nicméně – a to je jedno z dalších aktuálních témat inscenace – proč rýpat do něčeho, co už posvětilo zařazení do učebnic, podle kterých se po léta učí? A tady už nejsme zdaleka jen u Petra Bezruče nebo Vladimíra Vaška.
Inscenace začíná takzvaně od podlahy, to jest od dětství Vladimíra Vaška, který si umíní, že se stane slavným básníkem. A až jím bude, nechá zmrskat všechny, kdo se mu kdy posmívali. A že je čemu se posmívat – malý Vašek je ukázán jako velmi omezený žák a jeho první básnické pokusy jsou jen trapné rýmovačky.
Klíčovým bodem příběhu je setkání poštovního úředníka a neúspěšného veršotepce Vladimíra Vaška s učitelem, hercem, buřičem a slezským vlastencem Ondřejem Boleslavem Petrem, k němuž opravdu došlo v době Vaškova pobytu v letech 1891–93 ve Frýdku-Místku. U hospodského stolu přečte Petr, který si říká Petr Bezruč, Vladimíru Vaškovi svou první báseň, kterou mu poté neprozřetelně věnuje. Lakomý Vašek mu sice odmítne zaplatit i jediné pivo, ale báseň pečlivě uschová. A po ní další a další. Odtud jeho pozdější argumentace, ke které se ve hře několikrát vrací – kdybych ty básně nezachránil, nikdo by je dneska nemohl obdivovat. Jen mu z toho jaksi nějak vypadne fakt, že je začal posílat do Prahy pod svým jménem a že si přivlastnil i jméno jejich autora.
Kdo je tedy ten pravý Petr Bezruč? Naivně přihlouplý Vašek, k stáru unavený a odmítající oslavování své geniality, anebo dávno zapomenutý Ondřej Boleslav Petr? Ke cti autora hry nutno přičíst i to, že ani jednu klíčovou postavu nevidí černobíle, i ukřivděný Petr s naznačenými rysy disidenta je v jeho podání do značné míry předveden jako antisemita, xenofob a rasista, na druhé straně ani Vladimíru Vaškovi nejsou při vší jeho vypočítavosti a chabé sebeobhajobě odepřeny sympatie publika. Rozdělování společnosti na ty jednoznačně hloupé a chytré je zkrátka Jakubovi Tichému cizí. A nechává na divácích, aby si rozhodli sami. I proto v závěru zůstává připravený piedestal pro sochu BÁSNÍKA prázdný.
Herci Statického divadla pojali hru jako černou satirickou grotesku, kde své postavy hrají s jistým odstupem a nadhledem a sám autor tu vystupuje v roli vypravěče a komentátora příznačně oblečeného v kostýmu tenoristy oblastní operety. Všichni jsou tak trochu jetí a ujetí a o nikom se nedá jednoznačně říci, že právě on je tím pravým hrdinou. Stejně jako my sami. A i v tom je velmi aktuální poselství této v dobrém smyslu slova zdravě znepokojivé inscenace.
foto: Ivo Mičkal
HRDINOVÁ, Radmila. Kdo tedy patří na piedestal? Recenze Radmily Hrdinové na inscenaci Básník. Online. Web Jiráskův Hronov 10. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/kdo-tedy-patri-na-piedestal [cit. 2025-08-10]
Inscenace začíná takzvaně od podlahy, to jest od dětství Vladimíra Vaška, který si umíní, že se stane slavným básníkem. A až jím bude, nechá zmrskat všechny, kdo se mu kdy posmívali. A že je čemu se posmívat – malý Vašek je ukázán jako velmi omezený žák a jeho první básnické pokusy jsou jen trapné rýmovačky.
Klíčovým bodem příběhu je setkání poštovního úředníka a neúspěšného veršotepce Vladimíra Vaška s učitelem, hercem, buřičem a slezským vlastencem Ondřejem Boleslavem Petrem, k němuž opravdu došlo v době Vaškova pobytu v letech 1891–93 ve Frýdku-Místku. U hospodského stolu přečte Petr, který si říká Petr Bezruč, Vladimíru Vaškovi svou první báseň, kterou mu poté neprozřetelně věnuje. Lakomý Vašek mu sice odmítne zaplatit i jediné pivo, ale báseň pečlivě uschová. A po ní další a další. Odtud jeho pozdější argumentace, ke které se ve hře několikrát vrací – kdybych ty básně nezachránil, nikdo by je dneska nemohl obdivovat. Jen mu z toho jaksi nějak vypadne fakt, že je začal posílat do Prahy pod svým jménem a že si přivlastnil i jméno jejich autora.
Kdo je tedy ten pravý Petr Bezruč? Naivně přihlouplý Vašek, k stáru unavený a odmítající oslavování své geniality, anebo dávno zapomenutý Ondřej Boleslav Petr? Ke cti autora hry nutno přičíst i to, že ani jednu klíčovou postavu nevidí černobíle, i ukřivděný Petr s naznačenými rysy disidenta je v jeho podání do značné míry předveden jako antisemita, xenofob a rasista, na druhé straně ani Vladimíru Vaškovi nejsou při vší jeho vypočítavosti a chabé sebeobhajobě odepřeny sympatie publika. Rozdělování společnosti na ty jednoznačně hloupé a chytré je zkrátka Jakubovi Tichému cizí. A nechává na divácích, aby si rozhodli sami. I proto v závěru zůstává připravený piedestal pro sochu BÁSNÍKA prázdný.
Herci Statického divadla pojali hru jako černou satirickou grotesku, kde své postavy hrají s jistým odstupem a nadhledem a sám autor tu vystupuje v roli vypravěče a komentátora příznačně oblečeného v kostýmu tenoristy oblastní operety. Všichni jsou tak trochu jetí a ujetí a o nikom se nedá jednoznačně říci, že právě on je tím pravým hrdinou. Stejně jako my sami. A i v tom je velmi aktuální poselství této v dobrém smyslu slova zdravě znepokojivé inscenace.
foto: Ivo Mičkal
HRDINOVÁ, Radmila. Kdo tedy patří na piedestal? Recenze Radmily Hrdinové na inscenaci Básník. Online. Web Jiráskův Hronov 10. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/kdo-tedy-patri-na-piedestal [cit. 2025-08-10]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.