JURÁŠOVÁ, Johana. Fascinace nepřijatelným. Recenze Johany Jurášové na inscenaci My se deme mejt. Online. Web Jiráskův Hronov 9. 8. 2025
„Co bys ošukala radši?“ Sonda do pod(s)vědomí s pokusem o rozhřešení na konci provokuje tabu tématy, testováním hranic přijatelnosti, ale hlavně násilím na diváctvu. Pásmo fragmentů z myšlenek jedné až několika mladých žen s nutkavými otázkami o sexuálních fantaziích ukazuje posunuté hranice a určitou zálibu v hnusu. Inscenace My se deme mejt, která nejprve vypadá jako série tematicky propojených etud na téma „lehké úchylky ze života mladých žen“ vyhnaných do absurdna, se postupně svou urputností a obsahem stala spíš zkoumáním sebedestrukce a vnitřního zla (která se projevuje agresí k sobě, k blízkým i k publiku).
Tvorba Chucka Palahniuka (Guts, Pygmy), koncerty Johnnyho Násilníka nebo teatrální pouliční existence Tylera Durdena jsou všechno příklady zneklidňujícího zacházení s publikem. V tomto kontextu se mi postupně vynořily vzpomínky na koncerty některých studentských kapel pokoušejících se o novodobý underground. Na koncertech Coitus Terraemotus (stále k dohledání na Bandzone) si frontman během hraní sundaval pásek od kalhot, nasazoval si ho kolem krku a nutil publikum vodit ho na něm jako psa, zatímco jim do uší šeptal svoje texty. Trochu výkřikovitá záležitost zabalená do psychedeliky tehdy posouvala naše vnímání uměleckých událostí jako příležitosti k provokaci. Šikanování diváctva má zkrátka svoji tradici a své příznivce v minulosti i dnes (ať už vzpomeneme na Artauda, futuristy, nebo underground).
Feminita hereček se prolíná s perverzemi postav, se zkoumáním hranic nechutnosti (představa o „šukání“ mrtvoly) a nepředstíranou agresivitou, která se projevuje v tyranizování publika i postav navzájem. Herečky vyvádějí publikum z komfortu vynucováním interakcí, jako je mluvení do mikrofonu nebo fyzický kontakt s chladným pohledem. Napětí roste, když divačka odmítne, že by se herečky dotkly, načež do ní herečka strčí. Jediným otazníkem z hlediska uvěřitelnosti násilného chování je část, kdy se herečky fackují. Nepořádnost facky shazuje jinak velmi přítomnou odhodlanost, protože po předcházejících krutostech je laťka poměrně vysoko. Přesto si ale cením sebevědomí hereček a jejich dotažení vlastní snahy šokovat.
V jednu chvíli přichází silný příběh jedné z postav o zkušenosti s polovyžádaným násilím během pohlavního styku, které přesáhlo vyžádanou míru. Nejdominantnější z trojice hereček vypráví o sexu s cizím mladíkem u ní doma. Během něj z její strany padne požadavek na surovější zacházení, ale sex končí fyzickým a psychickým ublížením. Téma soucitu a hledání oběti obvyklé v tomto kontextu je potlačeno a my nevidíme boj s násilníkem z vnějšku, ale boj dívky se sebou samotnou. K incidentu dojde v rámci dalšího destruktivního nadužívání alkoholu, drog a toxické zacházení s partnerem. To nerelativizuje závažnost dívčina zážitku, ale od publika zároveň nikdo nevyžaduje žádný soucit. Pro mě se tak z výpovědi stává komplexnější pokus o náhled do nitra lidské duše, která se potýká s vlastní temnotou.
S příchodem starší ženy mírumilovného vzezření jako by se mělo objevit smíření. Po předcházejícím teroru ale nedokážu přistoupit na váhu jejích slov. Všechno nebezpečí jako by pominulo a přítomnost ženy mě nedokáže přesvědčit, že může komentovat předcházející. Akt opláchnutí nahých těl pak stéká na podlahu, protože herečky mě zanechaly jinde, než kde si mě chtěly vyzvednout.
Kvalitu režijně-dramaturgické práce Lady Blažejové spatřuji v propojení feminity, agrese a fascinace tabu. Závěrečná symbolika očištění mi uniká, protože zůstávám ponořená v jiném způsobu komunikace. I přesto si odnáším intenzivní divadelní zážitek ze svědectví o vyrovnávání se s nepřijatelným, které nás uchvacuje.
PS: Kdyby si váš táta a váš kluk vyměnili těla, takže v každém z těchto těl je mysl toho druhého, s kterým z nich byste radši měly sex?
foto: Ivo Mičkal
JURÁŠOVÁ, Johana. Fascinace nepřijatelným. Recenze Johany Jurášové na inscenaci My se deme mejt. Online. Web Jiráskův Hronov 9. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/fascinace-neprijatelnym [cit. 2025-08-09]
Tvorba Chucka Palahniuka (Guts, Pygmy), koncerty Johnnyho Násilníka nebo teatrální pouliční existence Tylera Durdena jsou všechno příklady zneklidňujícího zacházení s publikem. V tomto kontextu se mi postupně vynořily vzpomínky na koncerty některých studentských kapel pokoušejících se o novodobý underground. Na koncertech Coitus Terraemotus (stále k dohledání na Bandzone) si frontman během hraní sundaval pásek od kalhot, nasazoval si ho kolem krku a nutil publikum vodit ho na něm jako psa, zatímco jim do uší šeptal svoje texty. Trochu výkřikovitá záležitost zabalená do psychedeliky tehdy posouvala naše vnímání uměleckých událostí jako příležitosti k provokaci. Šikanování diváctva má zkrátka svoji tradici a své příznivce v minulosti i dnes (ať už vzpomeneme na Artauda, futuristy, nebo underground).
Feminita hereček se prolíná s perverzemi postav, se zkoumáním hranic nechutnosti (představa o „šukání“ mrtvoly) a nepředstíranou agresivitou, která se projevuje v tyranizování publika i postav navzájem. Herečky vyvádějí publikum z komfortu vynucováním interakcí, jako je mluvení do mikrofonu nebo fyzický kontakt s chladným pohledem. Napětí roste, když divačka odmítne, že by se herečky dotkly, načež do ní herečka strčí. Jediným otazníkem z hlediska uvěřitelnosti násilného chování je část, kdy se herečky fackují. Nepořádnost facky shazuje jinak velmi přítomnou odhodlanost, protože po předcházejících krutostech je laťka poměrně vysoko. Přesto si ale cením sebevědomí hereček a jejich dotažení vlastní snahy šokovat.
V jednu chvíli přichází silný příběh jedné z postav o zkušenosti s polovyžádaným násilím během pohlavního styku, které přesáhlo vyžádanou míru. Nejdominantnější z trojice hereček vypráví o sexu s cizím mladíkem u ní doma. Během něj z její strany padne požadavek na surovější zacházení, ale sex končí fyzickým a psychickým ublížením. Téma soucitu a hledání oběti obvyklé v tomto kontextu je potlačeno a my nevidíme boj s násilníkem z vnějšku, ale boj dívky se sebou samotnou. K incidentu dojde v rámci dalšího destruktivního nadužívání alkoholu, drog a toxické zacházení s partnerem. To nerelativizuje závažnost dívčina zážitku, ale od publika zároveň nikdo nevyžaduje žádný soucit. Pro mě se tak z výpovědi stává komplexnější pokus o náhled do nitra lidské duše, která se potýká s vlastní temnotou.
S příchodem starší ženy mírumilovného vzezření jako by se mělo objevit smíření. Po předcházejícím teroru ale nedokážu přistoupit na váhu jejích slov. Všechno nebezpečí jako by pominulo a přítomnost ženy mě nedokáže přesvědčit, že může komentovat předcházející. Akt opláchnutí nahých těl pak stéká na podlahu, protože herečky mě zanechaly jinde, než kde si mě chtěly vyzvednout.
Kvalitu režijně-dramaturgické práce Lady Blažejové spatřuji v propojení feminity, agrese a fascinace tabu. Závěrečná symbolika očištění mi uniká, protože zůstávám ponořená v jiném způsobu komunikace. I přesto si odnáším intenzivní divadelní zážitek ze svědectví o vyrovnávání se s nepřijatelným, které nás uchvacuje.
PS: Kdyby si váš táta a váš kluk vyměnili těla, takže v každém z těchto těl je mysl toho druhého, s kterým z nich byste radši měly sex?
foto: Ivo Mičkal
JURÁŠOVÁ, Johana. Fascinace nepřijatelným. Recenze Johany Jurášové na inscenaci My se deme mejt. Online. Web Jiráskův Hronov 9. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/fascinace-neprijatelnym [cit. 2025-08-09]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.