ČIVRNÝ, Tomáš. Suchdolský SUD slaví výročí v džungli. [Rozhovor s Lenkou Chaloupkovou.] Online. Divadelník.cz 22. 1. 2026
Jak jde dohromady britská elegance, jihočeský temperament a bolivijská džungle? Odpověď nabízí nová autorská komedie Suchdolského divadelního spolku SUD s názvem Slečna Marplová: Pletichy pralesa. Ta měla premiéru 3. ledna 2026. O tom, jak se staví detektivní zápletka, proč je živá hudba srdcem jejich souboru a kde končí úcta k Agathě Christie a začíná čirá parodie, jsem si povídal s režisérkou Lenkou Chaloupkovou.
Z anglické vesničky do bolivijského pralesa
Lenko, jak se zrodil nápad vzít tuhle ikonickou vyšetřovatelku a poslat ji ke žravé květeně bolivijských pralesů, jak avizuje anotace?
LCh: V roce 2026 si SUD připomíná dvě významná výročí. 120 let od založení prvního amatérského divadla v Suchdole nad Lužnicí a 20 let existence SUDu. Chtěli jsme připravit inscenaci, ve které si zahraje všech pětadvacet členů souboru. To byla výzva! S manželem Vítkem jsme chtěli vytvořit text, který budou ochotni inscenovat jak náctiletí, tak ti zkušenější (nejmladší člence je třináct let, nejstarší šedesát devět). Proto všemi oblíbená slečna M. A abychom měli volné pole působnosti, poslali jsme ji tam, kam Agatha Christie ne – do bolivijských pralesů.
Anotace dále slibuje „anglický humor s jihočeskou příměsí“. Co si pod tím představit? V předchozích inscenacích (např. Sherlock Holmes: Zrození zla) jste často pracovali s nadsázkou, ironií. Někdy až na hraně parodie detektivního žánru.
LCh: Jsme soubor stavějící na mezigenerační spolupráci a to se bez nadsázky neobejde. Naše kolektivní obliba unikátního českého zpracování anglického humoru, werichovských, brdečkovských a macourkovských šíleností i všelijakých jazykových hříček se propisuje do suchdolské poetiky, je-li o něčem takovém možno mluvit. A všeobecně se ví, že my jižané jsme v mnohém temperamentní a ironii holdující, divadlo nevyjímaje.
Momentka ze zkoušky inscenace Slečna Marplová: Pletichy pralesa | foto: archiv souboru
O autorství a jiných vkladech
Jak jsi při psaní vlastního textu na půdorysu světoznámé postavy Agathy Christie řešila otázku autorských práv? Co to obnáší?
LCh: Naše divadelní hra je tvůrčím osobitým zpracováním námětů z díla Agathy Christie. Použití těchto námětů není předmětem autorské ochrany, naopak sama divadelní hra je autorským dílem, které je předmětem autorského práva. A navíc dle autorského zákona: “Do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije dílo pro účely karikatury, parodie nebo pastiše.”
Co tě na těchto klasických žánrech a postavách tak baví? Je to právě ta možnost rozložit a postavit znovu po svém? Kde je pro tebe hranice úcty k autorovi?
LCh: Pokud něco parodujeme, pak zásady s klišé detektivního žánru a vždy s úctou k jeho velikánům. Naši Slečnu Marplovou vnímáme jako hold anglické klasice. Jen se na ni díváme novýma očima. A věřím, že jsme vytvořili tvar naprosto svébytný, který může zaujmout i ty, kteří nikdy o slečně Marplové nečetli.
O záskoku, který zůstal
V obsazení se objevuje Martin Rumler z pražského Divadla Bez záruky. U vás už dříve zaskakoval v komedii WES. Stalo se z toho záskoku trvalé spojení?
LCh: Tak pozor! Martin je právoplatným členem SUDu. Po premiéře spolu s dalšími dvěma příbytky složil přísahu člena Sudu. Prvně jsme se setkali, když nás zachránil. Vypadalo to, že nepojedeme na Hronov, a nebo pojedeme, ale bez Kulky (postava z inscenace WES). Martin v té roli učaroval nejenom nám. Máme několik videí zachycujících dětské diváky, jak v domácích podmínkách po představení přehrávají to nejlepší z výstupů Kulky.
Co vás na Martinovi baví a čím mu naopak učaroval váš soubor? Z Prahy do Suchdola nad Lužnicí to není zrovna krátká cesta.
LCh: Martin je pro nás s Vítkem spřízněná duše: je to skvělý a zkušený herec, vnímavý, má podobný smysl pro humor, o divadle ví první poslední a pro náš soubor dýchá. Co učarovalo jemu, nevím, ale jsem vděčná, že se to stalo.
Martin „Záchrana“ Rumler | foto: FB Suchdolský divadelní spolek SUD
Živá hudba
Kapela je u vašich her už standardem. Jaké nástroje uslyšíme tentokrát a kdo na ně hraje?
LCh: V Marplové účinkuje zatím nejrozsáhlejší doprovodná kapela v historii Sudu: dvě kytary, klávesy, kongo, housle a k tomu celkem pět hlasů. I tady jde o hudebníky všech generací a protože někteří jsou i herci (například v roli Kapitána září nováček David Sekáč, též hrající na ukulele a sólovou kytaru), symbióza na jevišti a v orchestřišti je někdy až zarážející.
Ve slečně Marplové zazní hity 50. let. Podle čeho jste vybírali skladby a na jaké konkrétně se divák může těšit?
LCh: Zásadní podmínka koexistence tolika lidí a tolika sluchových i vizuálních vjemů podle nás tkví ve stylové jednotě. Proto hudba 50. let (zejména rock-‚n‘-roll), pečlivě zvolená paleta a charakter kostýmů Alenky Pilné i promyšlená Vítkova scénografie a světla. Hity jsme si téměř vždy upravili k nepoznání, dokonce jsme je opatřili vlastními českými texty.
I ve Slečně Marplové pokračuje soubor v práci se stínohrou | foto: archiv souboru
Po premiéře
Premiéra proběhla 3. ledna. Jaké jsou první ohlasy?
LCh: Měli jsme dvě premiéry, aby se prostřídaly obě alternace. První na domácí půdě v Suchdole a druhou v nedaleké Majdaleně. To je vesnice, kde místní chodí do divadla v neuvěřitelném počtu, publikum je dokonalé a ještě tu jako osvícený starosta působí již zmíněný David Sekáč, který kulturu podporuje, jak jen může. Celkem Slečnu Marplovou vidělo dvě stě diváků a všichni byli nadšení. Dokonce jsme po druhé premiéře besedovali s publikem a i tady zaznívala jen chvála.
Je něco, o čem jako režisérka víš, že je potřeba doladit i po premiéře?
LCh: Samozřejmě! Už jsme s Vítkem dali dohromady jeden papír A4 poznámek a nápadů na vylepšení, který po zapracování nahradí dvě nové A4… a tak to půjde ještě několikrát. Naštěstí k největším devizám kolegů ze souboru patří, že jsou ochotni na inscenaci pracovat tak dlouho, jak je třeba.
Soubor je na jedné vlně. Doslova. Svědčí o tom uháčkovaný dar k premiéře od autorky kostýmů Aleny Pilné | foto: Lenka Chaloupková
Přístup k přehlídkám
Chystáte se na přehlídky ještě v letošním roce, nebo jsi spíš zastánkyní přístupu věc obehrát a na soutěžní postupové přehlídky tedy vyrazíte až v roce 2027?
LCh: Po druhé premiéře jsme se rozhodli, že vyrazíme na Dačické kejklování 2026, budeme-li zařazeni do programu. My jezdíme na přehlídky vždy s čerstvými inscenacemi. Nechceme epatovat, ale dostat zpětnou vazbu od zkušenějších a povolanějších a na základě toho náš výtvor vylepšit. Ti, kteří nás znají, snad potvrdí, že jsme vždy kritice a podnětům ke zlepšení přístupní. Vždyť jsme všichni – jak porota, tak my – na jedné lodi. Snažíme se dělat dobré divadlo. Jestli se to aspoň částečně daří, a neděláme stodvacetileté suchdolské divadelní tradici ostudu, to se teprve uvidí.
Zaujala vás poetika a přístup Suchdolského divadelního spolku SUD? Sledujte jejich web a soc. sítě.
ČIVRNÝ, Tomáš. Suchdolský SUD slaví výročí v džungli. [Rozhovor s Lenkou Chaloupkovou.] Online. Divadelník.cz 22. 1. 2026 [cit. 2026-01-22]. Dostupné z: https://divadelnik.cz/suchdolsky-sud-slavi-vyroci-v-dzungli/
Z anglické vesničky do bolivijského pralesa
Lenko, jak se zrodil nápad vzít tuhle ikonickou vyšetřovatelku a poslat ji ke žravé květeně bolivijských pralesů, jak avizuje anotace?
LCh: V roce 2026 si SUD připomíná dvě významná výročí. 120 let od založení prvního amatérského divadla v Suchdole nad Lužnicí a 20 let existence SUDu. Chtěli jsme připravit inscenaci, ve které si zahraje všech pětadvacet členů souboru. To byla výzva! S manželem Vítkem jsme chtěli vytvořit text, který budou ochotni inscenovat jak náctiletí, tak ti zkušenější (nejmladší člence je třináct let, nejstarší šedesát devět). Proto všemi oblíbená slečna M. A abychom měli volné pole působnosti, poslali jsme ji tam, kam Agatha Christie ne – do bolivijských pralesů.
Anotace dále slibuje „anglický humor s jihočeskou příměsí“. Co si pod tím představit? V předchozích inscenacích (např. Sherlock Holmes: Zrození zla) jste často pracovali s nadsázkou, ironií. Někdy až na hraně parodie detektivního žánru.
LCh: Jsme soubor stavějící na mezigenerační spolupráci a to se bez nadsázky neobejde. Naše kolektivní obliba unikátního českého zpracování anglického humoru, werichovských, brdečkovských a macourkovských šíleností i všelijakých jazykových hříček se propisuje do suchdolské poetiky, je-li o něčem takovém možno mluvit. A všeobecně se ví, že my jižané jsme v mnohém temperamentní a ironii holdující, divadlo nevyjímaje.
Momentka ze zkoušky inscenace Slečna Marplová: Pletichy pralesa | foto: archiv souboru
O autorství a jiných vkladech
Jak jsi při psaní vlastního textu na půdorysu světoznámé postavy Agathy Christie řešila otázku autorských práv? Co to obnáší?
LCh: Naše divadelní hra je tvůrčím osobitým zpracováním námětů z díla Agathy Christie. Použití těchto námětů není předmětem autorské ochrany, naopak sama divadelní hra je autorským dílem, které je předmětem autorského práva. A navíc dle autorského zákona: “Do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije dílo pro účely karikatury, parodie nebo pastiše.”
Co tě na těchto klasických žánrech a postavách tak baví? Je to právě ta možnost rozložit a postavit znovu po svém? Kde je pro tebe hranice úcty k autorovi?
LCh: Pokud něco parodujeme, pak zásady s klišé detektivního žánru a vždy s úctou k jeho velikánům. Naši Slečnu Marplovou vnímáme jako hold anglické klasice. Jen se na ni díváme novýma očima. A věřím, že jsme vytvořili tvar naprosto svébytný, který může zaujmout i ty, kteří nikdy o slečně Marplové nečetli.
O záskoku, který zůstal
V obsazení se objevuje Martin Rumler z pražského Divadla Bez záruky. U vás už dříve zaskakoval v komedii WES. Stalo se z toho záskoku trvalé spojení?
LCh: Tak pozor! Martin je právoplatným členem SUDu. Po premiéře spolu s dalšími dvěma příbytky složil přísahu člena Sudu. Prvně jsme se setkali, když nás zachránil. Vypadalo to, že nepojedeme na Hronov, a nebo pojedeme, ale bez Kulky (postava z inscenace WES). Martin v té roli učaroval nejenom nám. Máme několik videí zachycujících dětské diváky, jak v domácích podmínkách po představení přehrávají to nejlepší z výstupů Kulky.
Co vás na Martinovi baví a čím mu naopak učaroval váš soubor? Z Prahy do Suchdola nad Lužnicí to není zrovna krátká cesta.
LCh: Martin je pro nás s Vítkem spřízněná duše: je to skvělý a zkušený herec, vnímavý, má podobný smysl pro humor, o divadle ví první poslední a pro náš soubor dýchá. Co učarovalo jemu, nevím, ale jsem vděčná, že se to stalo.
Martin „Záchrana“ Rumler | foto: FB Suchdolský divadelní spolek SUD
Živá hudba
Kapela je u vašich her už standardem. Jaké nástroje uslyšíme tentokrát a kdo na ně hraje?
LCh: V Marplové účinkuje zatím nejrozsáhlejší doprovodná kapela v historii Sudu: dvě kytary, klávesy, kongo, housle a k tomu celkem pět hlasů. I tady jde o hudebníky všech generací a protože někteří jsou i herci (například v roli Kapitána září nováček David Sekáč, též hrající na ukulele a sólovou kytaru), symbióza na jevišti a v orchestřišti je někdy až zarážející.
Ve slečně Marplové zazní hity 50. let. Podle čeho jste vybírali skladby a na jaké konkrétně se divák může těšit?
LCh: Zásadní podmínka koexistence tolika lidí a tolika sluchových i vizuálních vjemů podle nás tkví ve stylové jednotě. Proto hudba 50. let (zejména rock-‚n‘-roll), pečlivě zvolená paleta a charakter kostýmů Alenky Pilné i promyšlená Vítkova scénografie a světla. Hity jsme si téměř vždy upravili k nepoznání, dokonce jsme je opatřili vlastními českými texty.
I ve Slečně Marplové pokračuje soubor v práci se stínohrou | foto: archiv souboru
Po premiéře
Premiéra proběhla 3. ledna. Jaké jsou první ohlasy?
LCh: Měli jsme dvě premiéry, aby se prostřídaly obě alternace. První na domácí půdě v Suchdole a druhou v nedaleké Majdaleně. To je vesnice, kde místní chodí do divadla v neuvěřitelném počtu, publikum je dokonalé a ještě tu jako osvícený starosta působí již zmíněný David Sekáč, který kulturu podporuje, jak jen může. Celkem Slečnu Marplovou vidělo dvě stě diváků a všichni byli nadšení. Dokonce jsme po druhé premiéře besedovali s publikem a i tady zaznívala jen chvála.
Je něco, o čem jako režisérka víš, že je potřeba doladit i po premiéře?
LCh: Samozřejmě! Už jsme s Vítkem dali dohromady jeden papír A4 poznámek a nápadů na vylepšení, který po zapracování nahradí dvě nové A4… a tak to půjde ještě několikrát. Naštěstí k největším devizám kolegů ze souboru patří, že jsou ochotni na inscenaci pracovat tak dlouho, jak je třeba.
Soubor je na jedné vlně. Doslova. Svědčí o tom uháčkovaný dar k premiéře od autorky kostýmů Aleny Pilné | foto: Lenka Chaloupková
Přístup k přehlídkám
Chystáte se na přehlídky ještě v letošním roce, nebo jsi spíš zastánkyní přístupu věc obehrát a na soutěžní postupové přehlídky tedy vyrazíte až v roce 2027?
LCh: Po druhé premiéře jsme se rozhodli, že vyrazíme na Dačické kejklování 2026, budeme-li zařazeni do programu. My jezdíme na přehlídky vždy s čerstvými inscenacemi. Nechceme epatovat, ale dostat zpětnou vazbu od zkušenějších a povolanějších a na základě toho náš výtvor vylepšit. Ti, kteří nás znají, snad potvrdí, že jsme vždy kritice a podnětům ke zlepšení přístupní. Vždyť jsme všichni – jak porota, tak my – na jedné lodi. Snažíme se dělat dobré divadlo. Jestli se to aspoň částečně daří, a neděláme stodvacetileté suchdolské divadelní tradici ostudu, to se teprve uvidí.
Zaujala vás poetika a přístup Suchdolského divadelního spolku SUD? Sledujte jejich web a soc. sítě.
ČIVRNÝ, Tomáš. Suchdolský SUD slaví výročí v džungli. [Rozhovor s Lenkou Chaloupkovou.] Online. Divadelník.cz 22. 1. 2026 [cit. 2026-01-22]. Dostupné z: https://divadelnik.cz/suchdolsky-sud-slavi-vyroci-v-dzungli/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.