KUBÁK, Ivo Kristián. I o tom život je, že se člověk sekne. Recenze Iva Kristiána Kubáka na inscenaci Lúzri. Web Jiráskův Hronov 8. 8. 2025
Snímek Thomase Vinterberga z roku 1998 Festen (česky Rodinná oslava), který se stal ikonou hnutí Dogma 95, Williamsovo drama Kočka na rozpálené plechové střeše či Lettsův Srpen v zemi indiánů mají jedno společné: odehrávají se nebo začínají na rodinném setkání, při němž vyplynou na povrch utajované pravdy a skutečnosti, které vztahy v těchto rodinách postupně rozvrátí. Uzavřené prostředí nukleární katolické rodiny, kde se není kam schovat před lží a kde se nevyřešené konflikty dříve či později musí projevit, je i výchozí situace dramatu Lúzri slovenské autorky a pedagožky Gabriely Alexové, která je v případě inscenace tohoto textu v podání souboru Neskorý zber Komorného divadla Stupava i choreografkou a herečkou. Původně rozhlasová realizace hry v RTVS se v roce 2013 dostala až do finále soutěže Prix Bohemia, rodiče Agátu a Pavola v ní ztvárnili Zuzana Kronerová a Robo Roth v režii Karola D. Horváta. Tentýž režisér, který jistě není hronovskému publiku neznámý, je pak podepsán také pod zmíněnou čtvrteční inscenací.
Stupavští přivezli v mnoha ohledech pozoruhodný projekt: žánrově jej zařazují jako dramedy, tedy žánr, který kombinuje prvky dramatu i komedie. Ze zdánlivě neškodného sourozeneckého hašteření dcery Lujzy a syna Pavola ml. na oslavě narozenin jejich matky Agáty vyjde najevo, že má matka pozitivní nález na zhoubné nádorové onemocnění. Rodina se k této informaci a jejímu řešení postaví velmi odtažitě (zejména Pavol st.), každý má totiž jiné starosti: Lujza se věnuje kariéře v korporátu a patrně i hledá svoji sexuální orientaci, partnerka Pavola ml., učitele a vášnivého myslivce, Verona je čerstvě těhotná a otec trpí odjakživa obsesivní germofobií. Z této zapeklité situace jim nemůže pomoci ani Panenka Marie, a tak najmou ošetřovatelku Zoju, aby se o matku starala. S ní nejprve svoji sexuální orientaci nalezne Lujza, aby se v závěru, když se Agáta ocitne v remisi, ukázalo, že je to vlastně její nemanželská sestra, počatá za otcova dávného pobytu v léčebně. Zoja do rodiny přináší nejen tento zásadní zvrat, ale nemocné matce postupně navrací chuť do života, vysmívá se neschopnosti sourozenců přervat neviditelnou pupeční šňůru a osamostatnit se, a u toho trousí různá moudra typu: „I o tom život je, že se člověk sekne.“
Inscenace je obsazena pěticí zajímavých typů, kteří si se zobrazováním těchto poměrně složitých postav příliš neví rady, stejně jako s principiální stavbou dílčích situací. Tvoří je (situace i postavy) spíše v náznacích, v občasných psychologizujících křečích a v rámci nejnutnějších přesunů v mizanscénách. Herecky ze souboru vynikají především ženy, živelná a řevnivá Valérie Potančoková (Lujza) a Daniela Gudabová (Agáta), která musí část své role odehrát v komatu na invalidním vozíku. Oba herci (otec Miroslav Beňušík a syn Marián Gečevský) jako by však ustrnuli u nejjednoduššího možného gestického a mimického výrazu. Alexová (Zoja) se pak ukáže i jako tanečnice, jednou v milostném duetu s Potančokovou, podruhé sólově. Smysl tohoto žánrového (i světelného) vyosení zůstane však divákovi poněkud utajen. Ostatně hodně tmavé a nepřesné svícení mnohokrát znesnadní čtení tohoto kusu stejně jako pohlcující akustika SJČ.
Tohle vše dohromady proložené hudbou inspirovanou vinnetúovskými motivy Martina Böttchera (vybíral režisér) vypadá na pořádně třaskavý inscenační koktejl. A svým způsobem i je, ale spíše v negativním slova smyslu. Autorka rodinné vztahy přirovnává k mixu něhy a zvrácenosti v různém poměru. S úspěchem by se tento příměr dal aplikovat i na stupavské Lúzry – a nechám na všech, kteří těch osmdesát minut protrpěli spolu se mnou a v průběhu představení neodešli, aby si ten svůj vztah k této inscenaci z nabízených ingrediencí namixovali sami.
foto: Ivo Mičkal
KUBÁK, Ivo Kristián. I o tom život je, že se člověk sekne. Recenze Iva Kristiána Kubáka na inscenaci Lúzri. Web Jiráskův Hronov 8. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/i-o-tom-zivot-je-ze-se-clovek-sekne [cit. 2025-08-09]
Stupavští přivezli v mnoha ohledech pozoruhodný projekt: žánrově jej zařazují jako dramedy, tedy žánr, který kombinuje prvky dramatu i komedie. Ze zdánlivě neškodného sourozeneckého hašteření dcery Lujzy a syna Pavola ml. na oslavě narozenin jejich matky Agáty vyjde najevo, že má matka pozitivní nález na zhoubné nádorové onemocnění. Rodina se k této informaci a jejímu řešení postaví velmi odtažitě (zejména Pavol st.), každý má totiž jiné starosti: Lujza se věnuje kariéře v korporátu a patrně i hledá svoji sexuální orientaci, partnerka Pavola ml., učitele a vášnivého myslivce, Verona je čerstvě těhotná a otec trpí odjakživa obsesivní germofobií. Z této zapeklité situace jim nemůže pomoci ani Panenka Marie, a tak najmou ošetřovatelku Zoju, aby se o matku starala. S ní nejprve svoji sexuální orientaci nalezne Lujza, aby se v závěru, když se Agáta ocitne v remisi, ukázalo, že je to vlastně její nemanželská sestra, počatá za otcova dávného pobytu v léčebně. Zoja do rodiny přináší nejen tento zásadní zvrat, ale nemocné matce postupně navrací chuť do života, vysmívá se neschopnosti sourozenců přervat neviditelnou pupeční šňůru a osamostatnit se, a u toho trousí různá moudra typu: „I o tom život je, že se člověk sekne.“
Inscenace je obsazena pěticí zajímavých typů, kteří si se zobrazováním těchto poměrně složitých postav příliš neví rady, stejně jako s principiální stavbou dílčích situací. Tvoří je (situace i postavy) spíše v náznacích, v občasných psychologizujících křečích a v rámci nejnutnějších přesunů v mizanscénách. Herecky ze souboru vynikají především ženy, živelná a řevnivá Valérie Potančoková (Lujza) a Daniela Gudabová (Agáta), která musí část své role odehrát v komatu na invalidním vozíku. Oba herci (otec Miroslav Beňušík a syn Marián Gečevský) jako by však ustrnuli u nejjednoduššího možného gestického a mimického výrazu. Alexová (Zoja) se pak ukáže i jako tanečnice, jednou v milostném duetu s Potančokovou, podruhé sólově. Smysl tohoto žánrového (i světelného) vyosení zůstane však divákovi poněkud utajen. Ostatně hodně tmavé a nepřesné svícení mnohokrát znesnadní čtení tohoto kusu stejně jako pohlcující akustika SJČ.
Tohle vše dohromady proložené hudbou inspirovanou vinnetúovskými motivy Martina Böttchera (vybíral režisér) vypadá na pořádně třaskavý inscenační koktejl. A svým způsobem i je, ale spíše v negativním slova smyslu. Autorka rodinné vztahy přirovnává k mixu něhy a zvrácenosti v různém poměru. S úspěchem by se tento příměr dal aplikovat i na stupavské Lúzry – a nechám na všech, kteří těch osmdesát minut protrpěli spolu se mnou a v průběhu představení neodešli, aby si ten svůj vztah k této inscenaci z nabízených ingrediencí namixovali sami.
foto: Ivo Mičkal
KUBÁK, Ivo Kristián. I o tom život je, že se člověk sekne. Recenze Iva Kristiána Kubáka na inscenaci Lúzri. Web Jiráskův Hronov 8. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/i-o-tom-zivot-je-ze-se-clovek-sekne [cit. 2025-08-09]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.