HORKÝ, Luděk. Karel Čapek: R.U.R. DS Krakonoš Vysoké nad Jizerou. Online. Web Krakonošův divadelní podzim 4. 10. 2025
Budova Divadla Krakonoš oslaví ještě tento měsíc výročí 100 let od svého slavnostního otevření. Známé argumentační drama Karla Čapka o soužití lidí a robotů je přesně o pět let starší. Letos si připomínáme 105 let od jeho prvního vydání a v lednu to bude 105 let od jeho světové premiéry, o kterou se mimochodem shodou náhod postarali královéhradečtí ochotníci, když nechtěně předběhli činohru pražského Národního divadla.
KRAKONOŠ A ROBOTI
Myslím, že nastudovat R.U.R. bylo od spolku Krakonoš dobré dramaturgické rozhodnutí. A to nejen z důvodu těchto výročních souvislostí. Společenská situace se vždycky jednou za čas přiblíží té, která panovala Evropě a světu v relativně krátkém časovém úseku Čapkovy vrcholné tvorby. Téma umělé inteligence a jejího zneužití dnes rezonuje velice silně, stejně jako postupná proměna pracovního trhu, na kterém je člověk umělou inteligencí postupně nahrazován. Na východě Evropy zuří válečný konflikt, v němž poprvé v historii hrají prim chytré drony a který díky moderním technologiím sledujeme v přímém přenosu. A jestliže Helena se na dobře střežený ostrov do přísně utajené laboratoře na výzkum robotů dostává v roli aktivistky, která chce pro roboty prosadit lepší zacházení, pak ani tento motiv není ani trochu vzdálen současným problémům. Že lidstvu hrozí nějaký průšvih a že by se nad sebou mělo honem rychle zamyslet, to poznáte spolehlivě i podle toho, že se na repertoár českých divadel začne vracet Čapek hojněji než obvykle. A to se v posledních deseti letech stále více děje. Momentálně je na programu českých a moravských divadel nějaký Čapek ve více než třiceti případech. Nechybí Válka s mloky, Matka nebo právě R.U.R., které mezi posledními nastudovali například studenti Katedry činoherního divadla DAMU v divadle Disk. Inscenátoři hry R.U.R. mají vždy na vybranou, zda z mnoha témat a motivů vyzdvihnou především alarmující varování před technologickým, nebo jestli text vyloží primárně jako velkolepou oslavu člověčenství. Jako důkaz pro to, že lidskost a láska jsou možná pomalejší než technologie, ale že se bez nich nedá na světě žít a že si vždycky najdou svou cestu. Jsem rád, že i Krakonoš se rozhodl pro druhou z možností.
Pro vysocký soubor text hry osobitě upravila režisérka inscenace Magdalena Bartoňová. Téma Čapkovy předlohy předestřela divákům ve dvou paralelních příbězích. První linku tvoří příběh původní. Je převyprávěn velmi přehledně a s citem pro situaci. Režisérce skvěle pomáhá zvolené scénografické řešení – snadno proměnlivé paravány a prvky nábytku esteticky sjednocené v art deco stylu představují střídavě důstojně temnou, zlatočernou pracovnu a do starorůžové barvy laděný domácí salon plný naděje, ale i smutku. Jevištní narativ je přísně iluzivní, v některých momentech dovedený k dokonalosti – za všechny mohu jmenovat scénu „kouzelnického“ rozpůlení herečky představující robotku nebo motiv záchvatu, kdy se Marius v podání Metoděje M. Bartoně cukavými pohyby stále více zasekává s pěnou u úst. Tuto linii inscenace považuji za zásadní. Nabízí divákům skupinu zajímavých postav a vzbuzuje diváckou potřebu se s nimi ztotožnit, dostat se jim pod kůži, poznat je blíže. Tomu napomáhá i celá řada hereckých výkonů. Především pak Jan Lukeš v roli Harryho Domina. Celkově lze ale označit herecké výkony za nevyrovnané, což v natolik náročné látce, jakou je Čapek, vynikne více než jinde. Jitka Rolečková v hlavní ženské roli Heleny na jevišti poměrně málo vnímá partnery, hraje sólově a hlavně – značně monotónním, málo proměnlivým způsobem. Od začátku hry se v jejím pohledu zračí zvláštní zoufalství, kterým předjímá tragický závěr vlastního příběhu. A to brání situačnímu kontrapunktu. Vyloženě herecky silná je naopak druhá dějová linka, kterou režisérka do Čapkovy hry nově připsala. Odehrává se v nemocnici, kde jsou ke dvěma lůžkům připoutáni dva pacienti. Jeden je bodrý a druhý nabručený. Jeden by si rád povídal, aby dny lépe utíkaly, zatímco druhý je v jednom kuse na mobilu a konverzuje raději s chatbotem. Postupně k sobě oba pacienti naleznou cestu, a ještě, než je ten první z nemocnice propuštěn, zatímco je tomu druhému diagnostikována nevyléčitelná nemoc, společně odsoudí technologie a navážou hluboce lidský kontakt. Martin Hnyk a Tomáš Hellmuth nejen že skvěle zvládají na malé ploše odehrát tento hluboce klenutý oblouk (zakončený umíráním na scéně), ale střihem dokáží vybudovat důvěrnou atmosféru pro odlehčené vtipy a komentáře, místy až odkazující k forbínám Voskovce a Wericha. Přes to všechno přijímám nově připsanou linku velmi těžce. Především proto, že se nám snaží svým paralelním příběhem Čapkovy myšlenky z první dějové linky dovysvětlit. Ale my to nepotřebujeme. Režisérka i první linku příběhu vyložila natolik dobře, že žádné doplňkové vysvětlení není potřeba. Naopak. Podle mě hře vysloveně škodí. První dějová linka položí divákům palčivé otázky. Druhá linka vezme divákům právo si na ně v duchu odpovědět a převzít za tuto odpověď svou osobní zodpovědnost. Druhá linka tu odpověď dává za nás. A to je skoro škoda. Nemluvě o stylové, ale i kvalitativní propasti v literární úrovni dialogů původních a nově připsaných.
Přes všechny výhrady jde o v nejlepším slova smyslu ambiciózní scénický tvar a o divadlo, které rozhodně stojí za vidění. Po právu šlo o zahajovací představení letošního Krakonošova divadelního podzimu.
HORKÝ, Luděk. Karel Čapek: R.U.R. DS Krakonoš Vysoké nad Jizerou. Online. Web Krakonošův divadelní podzim 4. 10. 2025 [cit. 2025-10-06]. Dostupné z: https://www.kdpvysoke.cz/2025/karel-capek-r-u-r/. Také Vysoké nad Jizerou, Krakonošův divadelní podzim, Větrník, 2025. č 2, s. 2-3
KRAKONOŠ A ROBOTI
Myslím, že nastudovat R.U.R. bylo od spolku Krakonoš dobré dramaturgické rozhodnutí. A to nejen z důvodu těchto výročních souvislostí. Společenská situace se vždycky jednou za čas přiblíží té, která panovala Evropě a světu v relativně krátkém časovém úseku Čapkovy vrcholné tvorby. Téma umělé inteligence a jejího zneužití dnes rezonuje velice silně, stejně jako postupná proměna pracovního trhu, na kterém je člověk umělou inteligencí postupně nahrazován. Na východě Evropy zuří válečný konflikt, v němž poprvé v historii hrají prim chytré drony a který díky moderním technologiím sledujeme v přímém přenosu. A jestliže Helena se na dobře střežený ostrov do přísně utajené laboratoře na výzkum robotů dostává v roli aktivistky, která chce pro roboty prosadit lepší zacházení, pak ani tento motiv není ani trochu vzdálen současným problémům. Že lidstvu hrozí nějaký průšvih a že by se nad sebou mělo honem rychle zamyslet, to poznáte spolehlivě i podle toho, že se na repertoár českých divadel začne vracet Čapek hojněji než obvykle. A to se v posledních deseti letech stále více děje. Momentálně je na programu českých a moravských divadel nějaký Čapek ve více než třiceti případech. Nechybí Válka s mloky, Matka nebo právě R.U.R., které mezi posledními nastudovali například studenti Katedry činoherního divadla DAMU v divadle Disk. Inscenátoři hry R.U.R. mají vždy na vybranou, zda z mnoha témat a motivů vyzdvihnou především alarmující varování před technologickým, nebo jestli text vyloží primárně jako velkolepou oslavu člověčenství. Jako důkaz pro to, že lidskost a láska jsou možná pomalejší než technologie, ale že se bez nich nedá na světě žít a že si vždycky najdou svou cestu. Jsem rád, že i Krakonoš se rozhodl pro druhou z možností.
Pro vysocký soubor text hry osobitě upravila režisérka inscenace Magdalena Bartoňová. Téma Čapkovy předlohy předestřela divákům ve dvou paralelních příbězích. První linku tvoří příběh původní. Je převyprávěn velmi přehledně a s citem pro situaci. Režisérce skvěle pomáhá zvolené scénografické řešení – snadno proměnlivé paravány a prvky nábytku esteticky sjednocené v art deco stylu představují střídavě důstojně temnou, zlatočernou pracovnu a do starorůžové barvy laděný domácí salon plný naděje, ale i smutku. Jevištní narativ je přísně iluzivní, v některých momentech dovedený k dokonalosti – za všechny mohu jmenovat scénu „kouzelnického“ rozpůlení herečky představující robotku nebo motiv záchvatu, kdy se Marius v podání Metoděje M. Bartoně cukavými pohyby stále více zasekává s pěnou u úst. Tuto linii inscenace považuji za zásadní. Nabízí divákům skupinu zajímavých postav a vzbuzuje diváckou potřebu se s nimi ztotožnit, dostat se jim pod kůži, poznat je blíže. Tomu napomáhá i celá řada hereckých výkonů. Především pak Jan Lukeš v roli Harryho Domina. Celkově lze ale označit herecké výkony za nevyrovnané, což v natolik náročné látce, jakou je Čapek, vynikne více než jinde. Jitka Rolečková v hlavní ženské roli Heleny na jevišti poměrně málo vnímá partnery, hraje sólově a hlavně – značně monotónním, málo proměnlivým způsobem. Od začátku hry se v jejím pohledu zračí zvláštní zoufalství, kterým předjímá tragický závěr vlastního příběhu. A to brání situačnímu kontrapunktu. Vyloženě herecky silná je naopak druhá dějová linka, kterou režisérka do Čapkovy hry nově připsala. Odehrává se v nemocnici, kde jsou ke dvěma lůžkům připoutáni dva pacienti. Jeden je bodrý a druhý nabručený. Jeden by si rád povídal, aby dny lépe utíkaly, zatímco druhý je v jednom kuse na mobilu a konverzuje raději s chatbotem. Postupně k sobě oba pacienti naleznou cestu, a ještě, než je ten první z nemocnice propuštěn, zatímco je tomu druhému diagnostikována nevyléčitelná nemoc, společně odsoudí technologie a navážou hluboce lidský kontakt. Martin Hnyk a Tomáš Hellmuth nejen že skvěle zvládají na malé ploše odehrát tento hluboce klenutý oblouk (zakončený umíráním na scéně), ale střihem dokáží vybudovat důvěrnou atmosféru pro odlehčené vtipy a komentáře, místy až odkazující k forbínám Voskovce a Wericha. Přes to všechno přijímám nově připsanou linku velmi těžce. Především proto, že se nám snaží svým paralelním příběhem Čapkovy myšlenky z první dějové linky dovysvětlit. Ale my to nepotřebujeme. Režisérka i první linku příběhu vyložila natolik dobře, že žádné doplňkové vysvětlení není potřeba. Naopak. Podle mě hře vysloveně škodí. První dějová linka položí divákům palčivé otázky. Druhá linka vezme divákům právo si na ně v duchu odpovědět a převzít za tuto odpověď svou osobní zodpovědnost. Druhá linka tu odpověď dává za nás. A to je skoro škoda. Nemluvě o stylové, ale i kvalitativní propasti v literární úrovni dialogů původních a nově připsaných.
Přes všechny výhrady jde o v nejlepším slova smyslu ambiciózní scénický tvar a o divadlo, které rozhodně stojí za vidění. Po právu šlo o zahajovací představení letošního Krakonošova divadelního podzimu.
HORKÝ, Luděk. Karel Čapek: R.U.R. DS Krakonoš Vysoké nad Jizerou. Online. Web Krakonošův divadelní podzim 4. 10. 2025 [cit. 2025-10-06]. Dostupné z: https://www.kdpvysoke.cz/2025/karel-capek-r-u-r/. Také Vysoké nad Jizerou, Krakonošův divadelní podzim, Větrník, 2025. č 2, s. 2-3
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.