Poděbrady, FEMAD, Cena Pavla Boška - LAURIN, František. Nominační životopis. 2023
František Laurin
Není moc divadelníků, kteří by o sobě mohli říct, že mimořádně ovlivnili československou profesionální divadelní scénu a souběžně s tím i vývoj českého amatérského divadla. František Laurin by to o sobě mohl říct, jenže neřekne, protože jeho život i práce jsou velmi bytostně spojeny se skromností. Jeho bílá janáčkovská hříva je charakteristickým znakem jeho gentlemanství, šarmu, slušnosti, elegance. Své vnímání divadla kdysi formuloval jako nikdy nekončící snahu prostřednictvím dramatických postav a situací sdělovat spolu s hercem a autorem cosi o světě, o lidech, o sobě a vést dialog s divákem. Profesionální dráha Františka Laurina je dostatečně známá i oceňována, ale není předmětem dnešního ocenění. Připomeňme proto jen, že jako režisér prošel Realistickým a Národním divadlem, pohostinsky režíroval v řadě pražských i mimopražských divadel, byl ředitelem Divadla na Vinohradech, uměleckým šéfem Východočeského divadla v Pardubicích a hlavně desítky let se staral jako skvělý pedagog o herce a herečky pražské DAMU a konzervatoře. Zcela nepřehlédnutelnou stopu však zanechal v amatérském divadle, kde téměř 40 let spoluvytvářel jeho podobu. S divadelními amatéry a zdaleka nejen na Jiráskově Hronovu a na vysockém Krakonošově podzimu spojil svůj život také jako zkušený umělec, pedagog a lektor. Stál i u zrodu moderního vzdělávání divadelních amatérů, stál v čele porot všech možných přehlídek a samozřejmě nemohl chybět ani ve slavných počátcích divadelního festivalu FEMAD v sedmdesátých letech. Pro Františka Laurina bylo typické, že pokaždé vystupoval jako citlivý a uvážlivý glosátor, který víc než obecné soudy preferoval praktický pohled zkušeného režiséra. Vždy dokázal formulovat své postřehy a všechny kolem sebe překvapoval rozsahem znalostí a fenomenální pamětí. Obdiv k amatérskému divadlu kdysi vyjádřil slovy: že mu je líto těch profesionálů, kteří amatérské divadlo přehlížejí a považují ho jen za osobní exhibici, nebo něco jako obrozence z 19. století. Přehlížením amatérského divadla se tito lidé zcela zbytečně připravují o zajímavé inspirace a postupy, které si profesionální divadlo často dovolit nemůže. A František Laurin k tomu ještě dodává, že nikdy nepřestane obdivovat obrovskou lidskou tvořivost a neutuchající radost z divadla.
Není moc divadelníků, kteří by o sobě mohli říct, že mimořádně ovlivnili československou profesionální divadelní scénu a souběžně s tím i vývoj českého amatérského divadla. František Laurin by to o sobě mohl říct, jenže neřekne, protože jeho život i práce jsou velmi bytostně spojeny se skromností. Jeho bílá janáčkovská hříva je charakteristickým znakem jeho gentlemanství, šarmu, slušnosti, elegance. Své vnímání divadla kdysi formuloval jako nikdy nekončící snahu prostřednictvím dramatických postav a situací sdělovat spolu s hercem a autorem cosi o světě, o lidech, o sobě a vést dialog s divákem. Profesionální dráha Františka Laurina je dostatečně známá i oceňována, ale není předmětem dnešního ocenění. Připomeňme proto jen, že jako režisér prošel Realistickým a Národním divadlem, pohostinsky režíroval v řadě pražských i mimopražských divadel, byl ředitelem Divadla na Vinohradech, uměleckým šéfem Východočeského divadla v Pardubicích a hlavně desítky let se staral jako skvělý pedagog o herce a herečky pražské DAMU a konzervatoře. Zcela nepřehlédnutelnou stopu však zanechal v amatérském divadle, kde téměř 40 let spoluvytvářel jeho podobu. S divadelními amatéry a zdaleka nejen na Jiráskově Hronovu a na vysockém Krakonošově podzimu spojil svůj život také jako zkušený umělec, pedagog a lektor. Stál i u zrodu moderního vzdělávání divadelních amatérů, stál v čele porot všech možných přehlídek a samozřejmě nemohl chybět ani ve slavných počátcích divadelního festivalu FEMAD v sedmdesátých letech. Pro Františka Laurina bylo typické, že pokaždé vystupoval jako citlivý a uvážlivý glosátor, který víc než obecné soudy preferoval praktický pohled zkušeného režiséra. Vždy dokázal formulovat své postřehy a všechny kolem sebe překvapoval rozsahem znalostí a fenomenální pamětí. Obdiv k amatérskému divadlu kdysi vyjádřil slovy: že mu je líto těch profesionálů, kteří amatérské divadlo přehlížejí a považují ho jen za osobní exhibici, nebo něco jako obrozence z 19. století. Přehlížením amatérského divadla se tito lidé zcela zbytečně připravují o zajímavé inspirace a postupy, které si profesionální divadlo často dovolit nemůže. A František Laurin k tomu ještě dodává, že nikdy nepřestane obdivovat obrovskou lidskou tvořivost a neutuchající radost z divadla.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.