KUBÁK, Ivo Kristián. Tichá lekce o přátelství. Recenze Iva Kristiána Kubáka na inscenaci Kuchyně. Online. Web Jiráskův Hronov 10. 8. 2025
V roce 2003 měl premiéru norsko-švédský snímek Salmer fra kjøkkenet (v českých kinech pod názvem Povídky z kuchyně) norského režiséra Benta Hammera, který scénář k tomuto komediálnímu dramatu napsal společně se švédským scenáristou a dramatikem Jörgenem Bergmarkem. Navzdory existenci divadelní verze od norského dramatika Hanse Pettera Blada, se východiskem pro inscenaci Kuchyně Divadla Zdrhovadlo, odnože DS Klas z Klášterce nad Ohří, stala režisérská adaptace filmového scénáře.
Děj je zasazen do Norska v padesátých letech minulého století a točí se kolem mladého vědce, který přijíždí do malé norské obce Landstad provádět výzkum, jehož cílem je analýza kuchyňských návyků a efektivita domácích prací u místních samotářských mužů. Výzkumný ústav pro domácnost (HFI), založený roku 1944 ve Švédsku, skutečně existoval a zabýval se studiem efektivity a ergonomie v domácnostech, byl však tehdy zaměřen výhradně na ženy. Pozorovatel Folke Nilsson (Jakub Hrbek) je přidělen ke sledování mlčenlivého a nekomunikativního samotářského farmáře Isaka Bjørvika (Jan Milota). Folkeho práce má jedno zásadní pravidlo – nesmí s Isakem mluvit, nesmí se ho dotýkat ani mu nijak zasahovat do života, pouze vše z povzdálí pozorovat a zaznamenávat. A jak už to tak v komediích bývá, právě porušením tohoto pravidla se začnou dít věci, a zcela očekávaně se mezi těmito dvěma odlišnými povahami vytvoří silné pouto. Sekundují jim dvě epizodní postavy, Isakův soused Grant (Honza Škach) a Folkeho šéf Sixten Malmberg (Jan Valta).
Režisér, dramaturg, scénograf a autor světelného designu v jedné osobě Václav Polda svoji inscenaci ničím zbytečným nekomplikuje, přičemž ve výtvarné stránce se spolu se scénografkou Eliškou Hladovou inspirují estetikou skandinávské filmové předlohy. Folkeho vysoká dřevěná pozorovací židle, která se dokonce dostala na filmový plakát, je po většinu času umístěna v náznakové Isakově kuchyni vymezené linoleem, v které se každá přítomná rekvizita alespoň (ale nejčastěji právě) jednou použije. Centrální kuchyňský výsek doplňují na levém křídle scény „výsek“ podkroví domku, vpravo pak pryčna symbolizující obytný karavan, který pozorovatel používá jako zázemí. Doplňuje je ještě jeden prostor, před linoleovým kuchyňským čtvercem, kde se odehraje úvod o historii HFI a následně se zde na židlích zapůjčených z kuchyně a s volantem v ruce předstírají jízdy autem nebo na koni. Na to, že se doslova jedná o „kitchen drama“, je jich až překvapivě mnoho. Mezi těmito prostory se přesouváme výraznými světelnými změnami.
Zpočátku máme šanci obě postavy studovat beze slov. Sledujeme, jak Isak svého návštěvníka zlobí a provokuje, dělá mu naschvály, jak si z něj spolu s Grantem utahují. V těchto chvílích je Hrbek odsouzen k pouhému sezení v židli, zatímco Škach a především Milota naplno prokazují svůj komediální talent v rozehrávání poťouchlého mrzoutství. Když se konečně dostane i do interakce s Hrbkem, stane se Milotův Isak o něco milejším, ale pořád je to podivín; jejich vrcholnou scénou je pak pitka na oslavu Isakových narozenin, v níž oba dokážou výtečně pointovat a jejich cesta k opilosti je sice jevištní zkratkou, ale zcela uvěřitelnou. Sixten Jana Valty je navzdory své funkci spíše Folkeho nahrávačem, objevuje se většinou náhle a „odkudsi“ a jeho jedinou úlohou vlastně je neustále procházet sepsané protokoly, kroutit nad nimi hlavou a na závěr Folkeho vyhodit.
Inscenace stojí zejména na hereckých výkonech (a to zejména na Milotově, neboť ostatní herci z podstaty nemají moc co hrát), neboť její absurdní východisko a především chronotop není jednoduché předat. Život v padesátých letech, v době drahých telefonátů a kuřáků dýmek, nedůvěry v atomovou energii, kdesi na dálném severu, kde Norové nesnášejí Švédy a kde se musí mezi samotami cestovat na koni, je z našeho dnešního pohledu spíše žánrovou fotografií.
Kvůli vědomému východisku inscenace z filmové podoby je její celkový dojem velmi fragmentární, převod do podoby divadelního textu nepříliš nápaditý a divadelně-filmové střihy situací a členění prostoru nejsou příliš čitelné ani elegantní. Některé mikrosituace, zejména příchody a odchody postav, působí nadbytečně a je jim kladen neadekvátní prostor, jsou jen vnějším ornamentem na jinak vcelku komorním příběhu, který je sice předvídatelný, ale obsahuje právě tolik překvapivých okamžiků a gestické komiky (např. když se Isak svěří Folkemu, že má od války nakoupenou plnou komoru pepře) a hereckých reakcí, aby po celou hodinu a půl udržel diváckou pozornost až do svého překvapivého finále.
foto: Ivo Mičkal
KUBÁK, Ivo Kristián. Tichá lekce o přátelství. Recenze Iva Kristiána Kubáka na inscenaci Kuchyně. Online. Web Jiráskův Hronov 10. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/ticha-lekce-o-pratelstvi [cit. 2025-08-10]
Děj je zasazen do Norska v padesátých letech minulého století a točí se kolem mladého vědce, který přijíždí do malé norské obce Landstad provádět výzkum, jehož cílem je analýza kuchyňských návyků a efektivita domácích prací u místních samotářských mužů. Výzkumný ústav pro domácnost (HFI), založený roku 1944 ve Švédsku, skutečně existoval a zabýval se studiem efektivity a ergonomie v domácnostech, byl však tehdy zaměřen výhradně na ženy. Pozorovatel Folke Nilsson (Jakub Hrbek) je přidělen ke sledování mlčenlivého a nekomunikativního samotářského farmáře Isaka Bjørvika (Jan Milota). Folkeho práce má jedno zásadní pravidlo – nesmí s Isakem mluvit, nesmí se ho dotýkat ani mu nijak zasahovat do života, pouze vše z povzdálí pozorovat a zaznamenávat. A jak už to tak v komediích bývá, právě porušením tohoto pravidla se začnou dít věci, a zcela očekávaně se mezi těmito dvěma odlišnými povahami vytvoří silné pouto. Sekundují jim dvě epizodní postavy, Isakův soused Grant (Honza Škach) a Folkeho šéf Sixten Malmberg (Jan Valta).
Režisér, dramaturg, scénograf a autor světelného designu v jedné osobě Václav Polda svoji inscenaci ničím zbytečným nekomplikuje, přičemž ve výtvarné stránce se spolu se scénografkou Eliškou Hladovou inspirují estetikou skandinávské filmové předlohy. Folkeho vysoká dřevěná pozorovací židle, která se dokonce dostala na filmový plakát, je po většinu času umístěna v náznakové Isakově kuchyni vymezené linoleem, v které se každá přítomná rekvizita alespoň (ale nejčastěji právě) jednou použije. Centrální kuchyňský výsek doplňují na levém křídle scény „výsek“ podkroví domku, vpravo pak pryčna symbolizující obytný karavan, který pozorovatel používá jako zázemí. Doplňuje je ještě jeden prostor, před linoleovým kuchyňským čtvercem, kde se odehraje úvod o historii HFI a následně se zde na židlích zapůjčených z kuchyně a s volantem v ruce předstírají jízdy autem nebo na koni. Na to, že se doslova jedná o „kitchen drama“, je jich až překvapivě mnoho. Mezi těmito prostory se přesouváme výraznými světelnými změnami.
Zpočátku máme šanci obě postavy studovat beze slov. Sledujeme, jak Isak svého návštěvníka zlobí a provokuje, dělá mu naschvály, jak si z něj spolu s Grantem utahují. V těchto chvílích je Hrbek odsouzen k pouhému sezení v židli, zatímco Škach a především Milota naplno prokazují svůj komediální talent v rozehrávání poťouchlého mrzoutství. Když se konečně dostane i do interakce s Hrbkem, stane se Milotův Isak o něco milejším, ale pořád je to podivín; jejich vrcholnou scénou je pak pitka na oslavu Isakových narozenin, v níž oba dokážou výtečně pointovat a jejich cesta k opilosti je sice jevištní zkratkou, ale zcela uvěřitelnou. Sixten Jana Valty je navzdory své funkci spíše Folkeho nahrávačem, objevuje se většinou náhle a „odkudsi“ a jeho jedinou úlohou vlastně je neustále procházet sepsané protokoly, kroutit nad nimi hlavou a na závěr Folkeho vyhodit.
Inscenace stojí zejména na hereckých výkonech (a to zejména na Milotově, neboť ostatní herci z podstaty nemají moc co hrát), neboť její absurdní východisko a především chronotop není jednoduché předat. Život v padesátých letech, v době drahých telefonátů a kuřáků dýmek, nedůvěry v atomovou energii, kdesi na dálném severu, kde Norové nesnášejí Švédy a kde se musí mezi samotami cestovat na koni, je z našeho dnešního pohledu spíše žánrovou fotografií.
Kvůli vědomému východisku inscenace z filmové podoby je její celkový dojem velmi fragmentární, převod do podoby divadelního textu nepříliš nápaditý a divadelně-filmové střihy situací a členění prostoru nejsou příliš čitelné ani elegantní. Některé mikrosituace, zejména příchody a odchody postav, působí nadbytečně a je jim kladen neadekvátní prostor, jsou jen vnějším ornamentem na jinak vcelku komorním příběhu, který je sice předvídatelný, ale obsahuje právě tolik překvapivých okamžiků a gestické komiky (např. když se Isak svěří Folkemu, že má od války nakoupenou plnou komoru pepře) a hereckých reakcí, aby po celou hodinu a půl udržel diváckou pozornost až do svého překvapivého finále.
foto: Ivo Mičkal
KUBÁK, Ivo Kristián. Tichá lekce o přátelství. Recenze Iva Kristiána Kubáka na inscenaci Kuchyně. Online. Web Jiráskův Hronov 10. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/ticha-lekce-o-pratelstvi [cit. 2025-08-10]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.