KUBÁK, Ivo Kristián. Nemáš (b)recht. Recenze Iva Kristiána Kubáka na inscenaci Matka Kuráž. Online. Web Jiráskův Hronov 8. 8. 2025

Divadelní hra Bertolta Brechta (s autorským přispěním Margarete Steffinové) Matka Kuráž a její děti si razí svoji cestu divadelními prkny již více než 85 let. Šly by na ni psát dějiny, režijně se jí na českých jevištích ujímali Lohniský, Grossman, Sokolovský, Kačer (dokonce třikrát!) či Pistorius, titulní Annu Fierlingovou si zahrála Štěpničková, Medřická, Chramostová, Švorcová, Durnová ad.; naposledy její káru táhnul Michal Hába s Evou Salzmannovou v Městských divadlech pražských v roce 2021. S hrou je nejen u nás spřažena silná, ale různorodá interpretační tradice, a protože se v České Lípě takovýchto výzev rozhodně nebojí, není divu, že se ji vloni na podzim rozhodl uvést ve svébytné úpravě i tamní DK Jirásek pod vedením režijního doyena Václava Klapky. V uplynulých pěti sezónách je to po Lakomci a Hamletovi již třetí ústřední dílo evropské dramatiky, které Klapka do repertoáru souboru přináší.

Uvádí ji pod zkráceným názvem Matka Kuráž, v programu se zmiňuje mimo autorství BB i překladatelka Kateřina Bohadlová (východiskem tak byl překlad pořízený právě pro inscenaci MDP). Oběma se však režisér a dramaturg v jedné osobě spíše jen inspiruje a cupuje, preparuje a přepisuje ikonický protiválečný text epického divadla k obrazu svému.

Třicetiletá válka, do níž Brecht dílo zasazuje, je první zásadní evropský konflikt, který do války zatáhnul téměř celý kontinent. Vzhledem k tomu, že hru Brecht napsal za pouhý jeden měsíc na podzim roku 1939, je očividné, před čím tahle hra o nebezpečích a hrůzách válečné mašinerie varuje. Titulní hrdinka, matka tří dětí, vnímá válku primárně jako obchodní příležitost, snaží se z ní profitovat, a právě válka jí nakonec všechny tři potomky vezme. Válka deformuje a ničí životy, přičemž nejvíce trpí prostí lidé a lidské ctnosti se stávají osudnými. Syn Eilaf je zabit za svou statečnost, Švejcar za svou poctivost a němá dcera Katrin za svou soucitnost. „Lidstvo se v míru hrozně rozcapuje,“ praví původně jedna z postav v úvodu ironicky.

Českolipská verze se více soustředí na události třicetileté války spjaté s českými zeměmi, ostatně jsme tehdy v první polovině 17. století stáli uprostřed jejího dění. Setkáme se tak z úst dvou Průvodců, verbířů (Pavel Landovský a Radka Kmochová) nejen s informacemi o pohybech švédských vojsk jako v originále, ale i o pohybu těch valdštejnských, o zavraždění Albrechta z Valdštejna a na začátku vše odstartuje známý trojlístek Slavata–Bořita–Fabricius letící z oken Pražského hradu. Některé události, situace a okolnosti z originálu úprava opomíjí zcela, rozsáhlé ironicky vyhýbavé dialogy zhušťuje do krátkých výstupů a širokou škálu rolí koncentruje do čtyřčlenné markytánčiny rodiny, prostitutky Yvetty (přesvědčivá Kristýna Kňákal Brožová), Kuchaře (režijně netematizovaný Jiří Gottlieber) a dvou již zmíněných Průvodců.

Matka Kuráž Dity Krčmářové se zpočátku projevuje svůdně chraplavým hlasem, v závěru naštěstí tento ornament opouští, ale ve vypjatých životních událostech jej nahrazuje až histrionskými výstupy. Civilně pojatí synové Štěpána Kňákala a Tomáše Kadlece dostávají logicky oproti své matce méně významnou plochu k budování svých postav, zatímco jejich němá sestra Katrin, kterou Iveta Vrabcová pojímá spíše jako efemérní naivku, se dočká nepříliš čitelné režijní hypertrofie svého skonu (je zastřelena přímo na scéně, mrtví bratři ji odnesenou nad hlavami, následuje matčina pieta s jejím šálem a inscenaci ještě vzápětí uzavírá štych právě na tento šál). Osm hereček a herců doplňuje pětičlenný chór. Ten se dle potřeby štěpí na jednotlivé vojáky a důstojníky, bezejmenné vesničany, ale i zpěvačky. Přítomni téměř po celou dobu představení, sedí většinou před zadním prospektem za železnými mřížemi a svou přítomností, (do)zvuky a pohybem po prostoru dotvářejí celkovou atmosféru, jsou jakousi válkou v pozadí. Scénografka Renata Grolmusová vytvořila především Matčin povoz, který s kolektivně vytvořenými kostýmy pojí hadrová post-apokalyptická estetika.

Přestože v úvodu a prvním objevení kantýny (která se postupně směrem k závěru dekomponuje, až se změní v podivné klecové lůžko) strhne publikum hlasitý, precizně rytmizovaný, efektně nasvícený a nakouřený děj, velmi záhy začne prosvítat na povrch, že tahle dramatická kostra sama o sobě neobstojí. Vypráví se totiž opravdu o tom, jak to mají ženy ve válce těžké, na příkladu Kuráže, která postupně přijde o své tři děti. Abstraktní inscenační záměr kritiky všech válek je tak kdesi v hloubce pouze matně tušený, a jiným (brechtovským) nuancím, cynické ironii a přesahům, kritice náboženství a historiografie z pohledu vítězů, výsměchu propagandě, zvratu hodnot a norem a dalším, je dopřán jen nepatrný prostor mezi řádky a otázkou je, zda vůbec.

‌foto: Ivo Mičkal

KUBÁK, Ivo Kristián. Nemáš (b)recht. Recenze Iva Kristiána Kubáka na inscenaci Matka Kuráž. Online. Web Jiráskův Hronov 9. 8. 2025 [cit. 2025-08-09]
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?

Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.

Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.

Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':