ŠVÁCHA, Jan. Nepřemýšlím o ničem jiném. Rozhovor s režisérkou Bárou Gréeovou a členkami souboru Stonožka ve sprše. Online. Web Jiráskův Hronov 8. 8. 2025
Kolik z toho, co jsme viděli, je improvizace a kolik pevně narežírováno?
Bára Gréeová: Máme pevnou kostru a jasně dané situace, ale nemáme pevný text. Ten se vždycky trochu mění podle konkrétního představení. Důležité je, aby si holky ten moment užívaly, poslouchaly se a byly opravdu přítomné. Pak se to ani nezasekne.
Herečky: Hodně věcí vzniká přímo na scéně. Reagujeme na přítomný okamžik a podle situace si dovolíme něco změnit.
Text působí velmi autenticky. Je to opravdu z vašich životů?
Herečky: Všechno!
Kolik vám vlastně je? Na začátku bych vám řekl o pět let méně než na konci, takže jsem teď trochu zmatený…
Herečky: To je otázka, kterou dostáváme často. Příští rok nás čeká maturita… takže opravdu poslední ročník na gymplu.
A přemýšlíte už o tom, čím budete?
Herečky: Hodně. Vlastně nepřemýšlíme o ničem jiném. Někdo chce být učitelka a někdo ještě vůbec neví.
Báro, co ty jsi chtěla být, když jsi byla malá?
Bára Gréeová: Chtěla jsem být všechno možné – od veterinářky přes doktorku, herečku… až k tomu, co dělám teď. A to jsem vlastně už jako dospělá vždycky chtěla.
ZUŠ je často spojovaná spíš s výukou než s autorským divadlem. Jak se vám to daří?
Bára Gréeová: Chodím do ZUŠ od svých jedenácti let a autorské divadlo i práce s tématem mi byly vždycky blízké. Myslím, že jsem tím trochu „nakazila“ i holky. Dnes už je to hodně jejich.
Je těžké dopracovat se k tak přirozenému projevu?
Herečky: Neřekly bychom, že je to problém. Spíš radost. Víme, že se na sebe můžeme spolehnout, ať se na scéně stane cokoliv.
Jak představení vznikalo?
Bára Gréeová: Na začátku školního roku si vždycky povídáme o tématech, která nás zajímají. Protože holky čeká maturita, chtěly jsme si zkusit nějakou výzvu. Nikdy jsme spolu nedělaly drama, tak jsme začaly hledat vhodný text – například Tři sestry. Nakonec jsme ale zjistily, že nás víc baví téma budoucnosti, strachu z ní a zároveň těšení se na ni. Pustily jsme všechny původní texty k vodě a začaly tvořit autorsky.
A scénografie?
Bára Gréeová: Měly jsme tvůrčí víkend v ZUŠce. Hrály jsme si s materiály – třeba s plavenou křídou (což byla trochu katastrofa, protože v takovém množství je toxická). Strávily jsme půl dne větráním a čištěním. Nakonec jsme se dostaly k provázkům – vzniklo to přes asociace, myšlenkové mapy… a už jsme jely.
Kolikrát jste už Budu. hrály?
Bára Gréeová: Premiéru jsme měly ve Velvarech, pak jsme hrály v Divadle rozmanitostí pro rodiče a kamarády, dvakrát v Ústí nad Orlicí a teď třikrát tady. Takže dnes je to asi osmé představení.
autor: Jan Švácha / foto: Ivo Mičkal
ŠVÁCHA, Jan. Nepřemýšlím o ničem jiném. Rozhovor s režisérkou Bárou Gréeovou a členkami souboru Stonožka ve sprše. Online. Web Jiráskův Hronov 8. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/az-ja-budu-velka [cit. 202-08-09]
Bára Gréeová: Máme pevnou kostru a jasně dané situace, ale nemáme pevný text. Ten se vždycky trochu mění podle konkrétního představení. Důležité je, aby si holky ten moment užívaly, poslouchaly se a byly opravdu přítomné. Pak se to ani nezasekne.
Herečky: Hodně věcí vzniká přímo na scéně. Reagujeme na přítomný okamžik a podle situace si dovolíme něco změnit.
Text působí velmi autenticky. Je to opravdu z vašich životů?
Herečky: Všechno!
Kolik vám vlastně je? Na začátku bych vám řekl o pět let méně než na konci, takže jsem teď trochu zmatený…
Herečky: To je otázka, kterou dostáváme často. Příští rok nás čeká maturita… takže opravdu poslední ročník na gymplu.
A přemýšlíte už o tom, čím budete?
Herečky: Hodně. Vlastně nepřemýšlíme o ničem jiném. Někdo chce být učitelka a někdo ještě vůbec neví.
Báro, co ty jsi chtěla být, když jsi byla malá?
Bára Gréeová: Chtěla jsem být všechno možné – od veterinářky přes doktorku, herečku… až k tomu, co dělám teď. A to jsem vlastně už jako dospělá vždycky chtěla.
ZUŠ je často spojovaná spíš s výukou než s autorským divadlem. Jak se vám to daří?
Bára Gréeová: Chodím do ZUŠ od svých jedenácti let a autorské divadlo i práce s tématem mi byly vždycky blízké. Myslím, že jsem tím trochu „nakazila“ i holky. Dnes už je to hodně jejich.
Je těžké dopracovat se k tak přirozenému projevu?
Herečky: Neřekly bychom, že je to problém. Spíš radost. Víme, že se na sebe můžeme spolehnout, ať se na scéně stane cokoliv.
Jak představení vznikalo?
Bára Gréeová: Na začátku školního roku si vždycky povídáme o tématech, která nás zajímají. Protože holky čeká maturita, chtěly jsme si zkusit nějakou výzvu. Nikdy jsme spolu nedělaly drama, tak jsme začaly hledat vhodný text – například Tři sestry. Nakonec jsme ale zjistily, že nás víc baví téma budoucnosti, strachu z ní a zároveň těšení se na ni. Pustily jsme všechny původní texty k vodě a začaly tvořit autorsky.
A scénografie?
Bára Gréeová: Měly jsme tvůrčí víkend v ZUŠce. Hrály jsme si s materiály – třeba s plavenou křídou (což byla trochu katastrofa, protože v takovém množství je toxická). Strávily jsme půl dne větráním a čištěním. Nakonec jsme se dostaly k provázkům – vzniklo to přes asociace, myšlenkové mapy… a už jsme jely.
Kolikrát jste už Budu. hrály?
Bára Gréeová: Premiéru jsme měly ve Velvarech, pak jsme hrály v Divadle rozmanitostí pro rodiče a kamarády, dvakrát v Ústí nad Orlicí a teď třikrát tady. Takže dnes je to asi osmé představení.
autor: Jan Švácha / foto: Ivo Mičkal
ŠVÁCHA, Jan. Nepřemýšlím o ničem jiném. Rozhovor s režisérkou Bárou Gréeovou a členkami souboru Stonožka ve sprše. Online. Web Jiráskův Hronov 8. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/az-ja-budu-velka [cit. 202-08-09]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.