SVOBODA, Petr Jan. Marc Camoletti: Na správné adrese. Divadlo BLIC Ostrožská Nová Ves. Online. Web Krakonošův divadelní podzim 5. 10. 2025
Na doporučení z přehlídky Hanácký divadelní máj 2025, Němčice nad Hanou, přivezl na letošní Krakonošův divadelní podzim soubor BLIC (Blázni lovící ideje cedníkem) z Ostrožské Nové Vsi představení autora Marca Camolettiho NA SPRÁVNÉ ADRESE.
Marc Camoletti byl na českých scénách poměrně hodně hraným autorem. Jeho tituly Létající snoubenky (v roce 1991 zapsán do Guinessovy knihy rekordů jako nejhranější francouzský titul na světě), A do pyžam nebo Dva na kanapi jsou divadelnímu publiku dobře známé, a to jak v podání profesionálních souborů, tak i na amatérských scénách.
Na správné adrese není možná tou nejslavnější a nejpovedenější hrou úspěšného francouzského divadelního autora, ale nabízí určitě zajímavé herecké příležitosti pro komediálně vybavené soubory a zkušené herce a herečky.
Představení, které jsme měli možnost zhlédnout 2x – odpolední a večerní —, mě přesvědčilo, že v BLICu mají šikovné a invenční ochotníky a zejména jejich nasazení a schopnost jít až na hranu, a někdy možná i přes hranu, se jim asi v domácím prostředí zřejmě vyplácí a sklízejí za ně velký a vděčný ohlas.
Přesto se mi zdá, že některé základní atributy takovéto komedie by neměly být opomíjeny, a je třeba se u nich na chvíli zastavit. Jsem přesvědčen, že vybavenost jednotlivých herců a hereček zaručuje, že by měli být schopni je ve spolupráci s režisérkou And-reou Helmichovou dotáhnout a tím celé představení posunout minimálně o nějaký ten level výš.
Na rozborových seminářích se vrací jako bumerang téma porušování čtvrté stěny. Nechci nyní v komentáři vysvětlovat tento jeden ze základních divadelních principů. Zmiňuji ho zde proto, že včerejší představení bylo právě přehlídkou takového přístupu a mělo by být věcí režiséra, ale i jednoho každého herce, aby se s tímto principem seznámil a v každé své práci s ním také vědomě pracoval. Soubor BLIC a jeho režisérka o něm možná slyší poprvé, možná ne. V každém případě s ním ale nepracují. Seminář, na kterém tento princip probereme, může pochopitelně pomoci nejen v této inscenaci, ale zejména v těch následujících, neboť věřím, že potenciál souboru a nadšení, o kterém jsem se zmínil výše, by nemělo zapadnout, ale naopak se rozvíjet, protože schopnosti hereckého ansámblu jsou nezpochybnitelné.
Alžběta Mahdalová, Miroslava Tótová, Kamila Nekolová předvedly zejména ve večerním představení daleko propracovanější souhru než odpoledne. Rovněž i pánské části souboru se večer dařilo lépe. Jistá bezradnost se však ukazuje v nepříliš dobře vymyšlené scéně a zejména příchody a odchody hlavními dveřmi jsou nedotažené a působí doslova rušivě. Naopak bych zmínil velmi dobře domyšlené a propracované kostýmy – s výjimkou pánských trenýrek!! Tady se přímo nabízí odlišit a tím samozřejmě dokreslit jednotlivé charaktery postav. Je to škoda, protože v osobním životě má každý nějaký styl a tady jsou čtyři pánové opravdu velmi rozdílní.
A ještě se musím zmínit o hudebním doprovodu, podkresu a vlastně ani nevím, jak bych měl celou tu hudební složku pojmenovat. Zdlouhavý začátek úvodní písničky jsem v odpoledním představení považoval za chybu zvukaře nebo za nějaký nečekaný problém v zákulisí. Večer jsem však zjistil, že se jedná o narežírovaný záměr. Rušivý klavír vytáčející hned v úvodu malířku Jacqueline se po krátké pauze z ničeho nic ozve i v okamžiku, kdy na něj učitelka klavíru Jeanine rozhodně hrát nemůže, a od té chvíle se začíná v inscenaci ozývat jakási scénická hudba, patrně mající za cíl dokreslit nebo podkreslit dění na jevišti, a to tak polopaticky, že se ozve dokonce i známá skladba „Je t’aime“. Na začátku jsem zmínil porušování některých scénických prvků a tenhle je jedním z nich – na štěstí zrovna v tomto případě je jednoduše řešitelný.
Závěrem bych tedy rád konstatoval, že BLIC se s tímto „pokleslým žánrem“ statečně popasoval, ukázal nám své přednosti, zejména v hereckém obsazení, a pokud se napříště vyvaruje některých nedorazů, jako je čtvrtá stěna či nedomyšlená hudební složka, a detailně dopracuje scénu a kostýmy, můžeme se bez obav těšit na další – brzké – setkání.
SVOBODA, Petr Jan. Marc Camoletti: Na správné adrese. Divadlo BLIC Ostrožská Nová Ves. Online. Web Krakonošův divadelní podzim 5. 10. 2025 [cit. 2025-06-10]. Dostupné z: https://www.kdpvysoke.cz/2025/marc-camoletti-na-spravne-adrese/. Také Také Vysoké nad Jizerou, Krakonošův divadelní podzim, Větrník, 2025, č. 3, s. 2-3
Marc Camoletti byl na českých scénách poměrně hodně hraným autorem. Jeho tituly Létající snoubenky (v roce 1991 zapsán do Guinessovy knihy rekordů jako nejhranější francouzský titul na světě), A do pyžam nebo Dva na kanapi jsou divadelnímu publiku dobře známé, a to jak v podání profesionálních souborů, tak i na amatérských scénách.
Na správné adrese není možná tou nejslavnější a nejpovedenější hrou úspěšného francouzského divadelního autora, ale nabízí určitě zajímavé herecké příležitosti pro komediálně vybavené soubory a zkušené herce a herečky.
Představení, které jsme měli možnost zhlédnout 2x – odpolední a večerní —, mě přesvědčilo, že v BLICu mají šikovné a invenční ochotníky a zejména jejich nasazení a schopnost jít až na hranu, a někdy možná i přes hranu, se jim asi v domácím prostředí zřejmě vyplácí a sklízejí za ně velký a vděčný ohlas.
Přesto se mi zdá, že některé základní atributy takovéto komedie by neměly být opomíjeny, a je třeba se u nich na chvíli zastavit. Jsem přesvědčen, že vybavenost jednotlivých herců a hereček zaručuje, že by měli být schopni je ve spolupráci s režisérkou And-reou Helmichovou dotáhnout a tím celé představení posunout minimálně o nějaký ten level výš.
Na rozborových seminářích se vrací jako bumerang téma porušování čtvrté stěny. Nechci nyní v komentáři vysvětlovat tento jeden ze základních divadelních principů. Zmiňuji ho zde proto, že včerejší představení bylo právě přehlídkou takového přístupu a mělo by být věcí režiséra, ale i jednoho každého herce, aby se s tímto principem seznámil a v každé své práci s ním také vědomě pracoval. Soubor BLIC a jeho režisérka o něm možná slyší poprvé, možná ne. V každém případě s ním ale nepracují. Seminář, na kterém tento princip probereme, může pochopitelně pomoci nejen v této inscenaci, ale zejména v těch následujících, neboť věřím, že potenciál souboru a nadšení, o kterém jsem se zmínil výše, by nemělo zapadnout, ale naopak se rozvíjet, protože schopnosti hereckého ansámblu jsou nezpochybnitelné.
Alžběta Mahdalová, Miroslava Tótová, Kamila Nekolová předvedly zejména ve večerním představení daleko propracovanější souhru než odpoledne. Rovněž i pánské části souboru se večer dařilo lépe. Jistá bezradnost se však ukazuje v nepříliš dobře vymyšlené scéně a zejména příchody a odchody hlavními dveřmi jsou nedotažené a působí doslova rušivě. Naopak bych zmínil velmi dobře domyšlené a propracované kostýmy – s výjimkou pánských trenýrek!! Tady se přímo nabízí odlišit a tím samozřejmě dokreslit jednotlivé charaktery postav. Je to škoda, protože v osobním životě má každý nějaký styl a tady jsou čtyři pánové opravdu velmi rozdílní.
A ještě se musím zmínit o hudebním doprovodu, podkresu a vlastně ani nevím, jak bych měl celou tu hudební složku pojmenovat. Zdlouhavý začátek úvodní písničky jsem v odpoledním představení považoval za chybu zvukaře nebo za nějaký nečekaný problém v zákulisí. Večer jsem však zjistil, že se jedná o narežírovaný záměr. Rušivý klavír vytáčející hned v úvodu malířku Jacqueline se po krátké pauze z ničeho nic ozve i v okamžiku, kdy na něj učitelka klavíru Jeanine rozhodně hrát nemůže, a od té chvíle se začíná v inscenaci ozývat jakási scénická hudba, patrně mající za cíl dokreslit nebo podkreslit dění na jevišti, a to tak polopaticky, že se ozve dokonce i známá skladba „Je t’aime“. Na začátku jsem zmínil porušování některých scénických prvků a tenhle je jedním z nich – na štěstí zrovna v tomto případě je jednoduše řešitelný.
Závěrem bych tedy rád konstatoval, že BLIC se s tímto „pokleslým žánrem“ statečně popasoval, ukázal nám své přednosti, zejména v hereckém obsazení, a pokud se napříště vyvaruje některých nedorazů, jako je čtvrtá stěna či nedomyšlená hudební složka, a detailně dopracuje scénu a kostýmy, můžeme se bez obav těšit na další – brzké – setkání.
SVOBODA, Petr Jan. Marc Camoletti: Na správné adrese. Divadlo BLIC Ostrožská Nová Ves. Online. Web Krakonošův divadelní podzim 5. 10. 2025 [cit. 2025-06-10]. Dostupné z: https://www.kdpvysoke.cz/2025/marc-camoletti-na-spravne-adrese/. Také Také Vysoké nad Jizerou, Krakonošův divadelní podzim, Větrník, 2025, č. 3, s. 2-3
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.