HÁBL, Milan. Jiráskův Hronov jako ustavičný proces. Online. Amatérská scéna 16. 8. 2025
Opět nastal ten čas, kdy se červenec láme se srpnem a my opouštíme část svých povinností, abychom vyrazili na Jiráskův Hronov (v textu už jen JH). Pro spoustu z nás se tato celostátní přehlídka amatérského divadla stala zvyklostí, na níž se celoročně můžeme těšit. Týden strávený v lokalitě, v níž se ocitáme jednou do roka, právě díky této události. Už je to zvyk, dobití životních baterek, možná i náznak pomyslného rituálu v polovině roku, jehož prožití je potřebné k „dožití“ zbývajícího půlroku.
Vzhledem k tomu, že jsem byl letos součástí redakce festivalového zpravodaje, nebylo možné zhlédnout veškerá představení, která byla v divácké řadě, co jsem si zvolil. Automaticky jsem se tedy řídil tím, na jakou inscenaci má být vyprodukovaný nějaký text, ať už recenze, glosa, nebo rozhovor. Další program jsem si pochopitelně volil podle toho, jak jsem daný den stíhal redakční povinnosti.
Tento rok mě silně oslovilo hned několik inscenací. Za zmínění stojí rozhodně blok Loutkářské Chrudimi, tedy inscenace Jabka a Maryša Vávrová, které svým společným poetickým a odlehčeným přístupem zpestřily náročnou půlku JH. Z oblasti studentského a dětského divadla doporučuji Ostro:vy, Ipsíka a O čem ptáci v letu sní. Co se týče klasického činoherního divadla byla pro mě potřebným komickým odlehčením Encyklopedie akčního filmu Divadla Radar.
Jako seminarista se zúčastňuji JH už několik let. Tento rok bylo obzvlášť složité si vybrat, poněvadž nabízené semináře vedli opravdu skvělí divadelníci a divadelnice. Nakonec jsem se rozhodl pro seminář REPRO vedený režisérkou a dramaturgyní Kateřinou Letákovou. Jakýkoliv workshop s ní vřele doporučuji lidem věnujícím se dramaturgii a režii, jelikož jsme se do hloubky věnovali dramatické situaci jako stavebnímu kameni klasického činoherního dramatu. Mnoho z nás bylo překvapeno a rozhozeno komplexní logikou tohoto pojmu, v souvislosti se zaměňováním tohoto termínu s dramatickou expozicí nebo dějovým zvratem.
Letošní JH byl pro mě v lecčem odlišný od těch předchozích, což může souviset hned s příjezdem do půvabného města a nepřekročením onoho mostu přes Metuji, z důvodu jeho rekonstrukce. Nečekal bych, že tak malý detail je schopen rozhodit celé mé prožití a vnímání přehlídky. Nerad bych, aby z textu vyplývalo, že v souvislosti s bohatým kulturním programem a širokou nabídkou seminářů si nebylo co užít. Organizátoři přehlídky vkládají nemalou část sebe, což je jak fyzicky, tak mentálně náročné. Tudíž jsem začal takovou menší úvahu nad mým osobním vztahem k JH.
Na JH jezdím už devět let, což se samozřejmě nevyrovná jiným stálým návštěvníkům, avšak bych se nebál konstatovat, že už na tomto festivalu mám něco zažito. Každým rokem si uvědomuji, jak se město Hronov proměňuje – není možné říct, zda k lepšímu nebo horšímu. Řada populárních podniků musela zavřít, nebo se změnil majitel (Lahůdky pod Stellou, Bašta, Prajzko, Stovka u Gurina atd.). Velká stage v Jiráskově parku se modernizovala, zmizel trávou zarostlý betonový bazén, na zimním stadionu je blackbox apod. A to ani nemluvě o naprosto rozmanité nabídce seminářů, na nichž každoročně pracuje vždy usměvavá Terezka Ondrová. Dovolil bych si říct, že rok co rok se překonává.
Zároveň mám takový pocit, že se na JH potkávám s méně a méně známými obličeji, zatímco ty nové stále přibývají. Ve většině případů se jedná o mladé divadelníky a divadelnice, kteří o této přehlídce jen dosud slyšeli a mají chuť ji zažít na vlastní kůži. Pravděpodobně všichni jsme se takto o festivalu dozvěděli, tudíž by mělo být jednoduché se vcítit do těchto „Hronovem nepolíbených duší“. Vždy je pro mě obdivuhodné kolik lidí má nahoře roku, když na setkání seminaristů zazní otázka, kdo je tu letos poprvé. Tento rok tomu byla tak jedna třetina.
Dle mého je jednoduché smutnit nad tím, jak moc se město Hronov mění, ať už něco hezkého mizí, nebo něco nového a neznámého přibývá, včetně absence některých přátel, na které se můžeme těšit. Každý ročník je bez debat jedinečný tím, co za amatérská představení můžeme zhlédnout, nebo s jakými lidmi se dá potkat. Je zbytečné porovnávat jednotlivé roky mezi sebou, jelikož tento komparativní přístup nikam, dle mého, nepovede, nýbrž budeme zaseknuti na jedné pozici, aniž bychom si dostatečně užívali v danou chvíli probíhající JH. Proto bych navrhl alternativu – vnímat JH nikoliv jako týdenní, rámcem ohraničenou, jednorázovou záležitost, ale jako jednu rozsáhlou, přerušovanou divadelní akci, která zkrátka roste a neustále se donekonečna formuje.
Dlouho jsem byl přesvědčen o tom, že se začátkem JH samy od sebe začnout dít pozoruhodné a vzrušující situace, což je pravdivé, avšak jen z části. Tato přehlídka pouze vybízí k těmto možnostem a je čistě na nás, zda jich využijeme. Všechno, ostatně jako v reálném světě, nám jen tak do klína nespadne, tudíž se musíme sami snažit, aby to za něco stálo a jít těm věcem naproti.
(Autor textu je studentem Katedry divadelních studií Masarykovy univerzity Brno. Ilustrační foto ze zahajovacího setkání seminaristů JH: Štěpán Kňákal, pozn. red.)
HÁBL, Milan. Jiráskův Hronov jako ustavičný proces. Online. Amatérská scéna 16. 8. 2025. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/jiraskuv-hronov-jako-ustavicny-proces/ [cit. 2025-08-18]
Vzhledem k tomu, že jsem byl letos součástí redakce festivalového zpravodaje, nebylo možné zhlédnout veškerá představení, která byla v divácké řadě, co jsem si zvolil. Automaticky jsem se tedy řídil tím, na jakou inscenaci má být vyprodukovaný nějaký text, ať už recenze, glosa, nebo rozhovor. Další program jsem si pochopitelně volil podle toho, jak jsem daný den stíhal redakční povinnosti.
Tento rok mě silně oslovilo hned několik inscenací. Za zmínění stojí rozhodně blok Loutkářské Chrudimi, tedy inscenace Jabka a Maryša Vávrová, které svým společným poetickým a odlehčeným přístupem zpestřily náročnou půlku JH. Z oblasti studentského a dětského divadla doporučuji Ostro:vy, Ipsíka a O čem ptáci v letu sní. Co se týče klasického činoherního divadla byla pro mě potřebným komickým odlehčením Encyklopedie akčního filmu Divadla Radar.
Jako seminarista se zúčastňuji JH už několik let. Tento rok bylo obzvlášť složité si vybrat, poněvadž nabízené semináře vedli opravdu skvělí divadelníci a divadelnice. Nakonec jsem se rozhodl pro seminář REPRO vedený režisérkou a dramaturgyní Kateřinou Letákovou. Jakýkoliv workshop s ní vřele doporučuji lidem věnujícím se dramaturgii a režii, jelikož jsme se do hloubky věnovali dramatické situaci jako stavebnímu kameni klasického činoherního dramatu. Mnoho z nás bylo překvapeno a rozhozeno komplexní logikou tohoto pojmu, v souvislosti se zaměňováním tohoto termínu s dramatickou expozicí nebo dějovým zvratem.
Letošní JH byl pro mě v lecčem odlišný od těch předchozích, což může souviset hned s příjezdem do půvabného města a nepřekročením onoho mostu přes Metuji, z důvodu jeho rekonstrukce. Nečekal bych, že tak malý detail je schopen rozhodit celé mé prožití a vnímání přehlídky. Nerad bych, aby z textu vyplývalo, že v souvislosti s bohatým kulturním programem a širokou nabídkou seminářů si nebylo co užít. Organizátoři přehlídky vkládají nemalou část sebe, což je jak fyzicky, tak mentálně náročné. Tudíž jsem začal takovou menší úvahu nad mým osobním vztahem k JH.
Na JH jezdím už devět let, což se samozřejmě nevyrovná jiným stálým návštěvníkům, avšak bych se nebál konstatovat, že už na tomto festivalu mám něco zažito. Každým rokem si uvědomuji, jak se město Hronov proměňuje – není možné říct, zda k lepšímu nebo horšímu. Řada populárních podniků musela zavřít, nebo se změnil majitel (Lahůdky pod Stellou, Bašta, Prajzko, Stovka u Gurina atd.). Velká stage v Jiráskově parku se modernizovala, zmizel trávou zarostlý betonový bazén, na zimním stadionu je blackbox apod. A to ani nemluvě o naprosto rozmanité nabídce seminářů, na nichž každoročně pracuje vždy usměvavá Terezka Ondrová. Dovolil bych si říct, že rok co rok se překonává.
Zároveň mám takový pocit, že se na JH potkávám s méně a méně známými obličeji, zatímco ty nové stále přibývají. Ve většině případů se jedná o mladé divadelníky a divadelnice, kteří o této přehlídce jen dosud slyšeli a mají chuť ji zažít na vlastní kůži. Pravděpodobně všichni jsme se takto o festivalu dozvěděli, tudíž by mělo být jednoduché se vcítit do těchto „Hronovem nepolíbených duší“. Vždy je pro mě obdivuhodné kolik lidí má nahoře roku, když na setkání seminaristů zazní otázka, kdo je tu letos poprvé. Tento rok tomu byla tak jedna třetina.
Dle mého je jednoduché smutnit nad tím, jak moc se město Hronov mění, ať už něco hezkého mizí, nebo něco nového a neznámého přibývá, včetně absence některých přátel, na které se můžeme těšit. Každý ročník je bez debat jedinečný tím, co za amatérská představení můžeme zhlédnout, nebo s jakými lidmi se dá potkat. Je zbytečné porovnávat jednotlivé roky mezi sebou, jelikož tento komparativní přístup nikam, dle mého, nepovede, nýbrž budeme zaseknuti na jedné pozici, aniž bychom si dostatečně užívali v danou chvíli probíhající JH. Proto bych navrhl alternativu – vnímat JH nikoliv jako týdenní, rámcem ohraničenou, jednorázovou záležitost, ale jako jednu rozsáhlou, přerušovanou divadelní akci, která zkrátka roste a neustále se donekonečna formuje.
Dlouho jsem byl přesvědčen o tom, že se začátkem JH samy od sebe začnout dít pozoruhodné a vzrušující situace, což je pravdivé, avšak jen z části. Tato přehlídka pouze vybízí k těmto možnostem a je čistě na nás, zda jich využijeme. Všechno, ostatně jako v reálném světě, nám jen tak do klína nespadne, tudíž se musíme sami snažit, aby to za něco stálo a jít těm věcem naproti.
(Autor textu je studentem Katedry divadelních studií Masarykovy univerzity Brno. Ilustrační foto ze zahajovacího setkání seminaristů JH: Štěpán Kňákal, pozn. red.)
HÁBL, Milan. Jiráskův Hronov jako ustavičný proces. Online. Amatérská scéna 16. 8. 2025. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/jiraskuv-hronov-jako-ustavicny-proces/ [cit. 2025-08-18]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.