KUBÁK, Ivo Kristián. Quijote v nás. Recenze Iva Kristiána Kubáka na inscenaci Quijote! Quijote! Quijote!. Online. Web Jiráskův Hronov 9. 8. 2025
Přestože se v záhlaví inscenace Quijote! Quijote! Quijote!, s kterou Teátr Vaštar do Hronova docválal skrze Plzeň a Písek z Nezdic na Šumavě, skví jméno španělského básníka, dramatika, spisovatele a vojáka Miguela de Cervantes y Saavedra (a jeho překladatele do češtiny Václava Černého), ihned v jejím úvodu se dozvíme, že očekáváme-li divadelní převyprávění románu nesoucí totožné titulní jméno, můžeme raději klidně hned ze sálu odejít.
Oznámí nám to herec a dramaturg kusu Michal Ston jako pouťový vyvolávač před improvizovanou béžovou revuální oponou vzepřenou na záclonové tyči na dvou větvích uprostřed jinak prázdné scény. Na sobě má tmavé tričko a černé obtažené kamaše, takže se brzo začneme domnívat, jestlipak to nebude právě on, kdo se Quijotem být cítí a kdo nám jej vlastně bude hrát. Jak se po chvíli ukáže a stvrdí se tím i název inscenace, Quijoti tu budou dokonce tři, spolu se Stonem ještě Ondřej Sosna a Michal Bednář. Každý z těchto herců má o této literární postavě nějaké vlastní představy, resp. spíše má představy o jejím výkladu a metaforách, kterými skrze něj žijeme. Ztepilý Sosna, šedovlasý Ston i pyknický Bednář, všichni podobně ustrojení, se exponují tím největším kichotovským klišé: pokusí se svést sladkými verši náhodnou divačku v publiku. Navzájem si však do tohoto pokusu zasahují, komentují jej a pro vtip nejdou daleko („takový ucho neví, jak ručku ucho-pit…“).
Po této úvodní šarvátce následuje sedm scénických kapitol, jejichž názvy a obsah provolává opět a vždy jen Ston a počínaje čtvrtou pak každou následující s vtipnou ironií prohlašuje za vrcholnou scénu tohoto spektáklu. Zhlédneme tak postupně pasování na rytíře, provolávání před výpravou, vyplňování kichotovského dotazníku, po kterém následuje falešná, inscenovaná pauza, boj se škodnou, boj statečného Quijota se statným Quijotem, prožijeme cestu na kouzelném oři a na závěr vyslechneme Quijotovu závěť a zříme jeho smrt. To vše často ve třech verzích a/nebo ve společné improvizaci všech tří performerů. V některých situacích trojice žádá o pomoc dobrovolníky z publika (rytířské pasování nebo nesení mrtvého těla), vždy se však na nás z jeviště hrne přehršel hravé energie proložené popkulturními motivy (boj se škodnou jako parodie na Kobru 11), sebeironizujícími zcizenými momenty (let na kouzelném koni a jeho nepodařený ohnivý závěr) a pochybnostmi o smyslu tohoto konání. Ostatně závěť ve verzi Stonově a Sosnově se zvrtne ve vzájemný slib rukoudáním, že už raději budou dělat něco užitečnýho, než tohle „přiblblý bincání“.
Tenhle rozpustilý kabaret vznikl po kolektivní téměř dvouleté práci a nelze opomenout, že mimo (opět Stonem ironicky zmíněných a vědomě obecně formulovaných) témat touhy po dobrodružství a lásce nese ještě jeden důležitý motiv. A tím je odůvodněná práce právě v tomto troj-obsazení. Sosna i Bednář jsou bývalí Stonovi žáci z líhně plzeňské ZUŠ Trnka (soubor Buddeto!) a aktuálně tak trochu uvízli na tvůrčím suchu. Společně se např. ještě s Jakubem Jelínkem a Kateřinou Ratislav (tehdy Sučkovou) účastnili 86. ročníku JH s inscenací Přemnohá dobrodružství, jakož i hrdinské skutky rytířů nízkého stolu – útržky eposu, která v závěru Bednářův hendikep explicitně tematizovala. V této inscenaci je hendikep implicitním tématem všech tří a Bednáře jsme tak viděli jako takřka plnohodnotného (nebýt jeho artikulačního nedostatku) hereckého partnera Sosny i Stona, a potvrdit si tím, že ony kichotovské touhy a představy máme opravdu každý z nás.
foto: Ivo Mičkal
KUBÁK, Ivo Kristián. Quijote v nás. Recenze Iva Kristiána Kubáka na inscenaci Quijote! Quijote! Quijote!. Online. Web Jiráskův Hronov 9. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/quijote-v-nas [cit. 2025-08-09]
Oznámí nám to herec a dramaturg kusu Michal Ston jako pouťový vyvolávač před improvizovanou béžovou revuální oponou vzepřenou na záclonové tyči na dvou větvích uprostřed jinak prázdné scény. Na sobě má tmavé tričko a černé obtažené kamaše, takže se brzo začneme domnívat, jestlipak to nebude právě on, kdo se Quijotem být cítí a kdo nám jej vlastně bude hrát. Jak se po chvíli ukáže a stvrdí se tím i název inscenace, Quijoti tu budou dokonce tři, spolu se Stonem ještě Ondřej Sosna a Michal Bednář. Každý z těchto herců má o této literární postavě nějaké vlastní představy, resp. spíše má představy o jejím výkladu a metaforách, kterými skrze něj žijeme. Ztepilý Sosna, šedovlasý Ston i pyknický Bednář, všichni podobně ustrojení, se exponují tím největším kichotovským klišé: pokusí se svést sladkými verši náhodnou divačku v publiku. Navzájem si však do tohoto pokusu zasahují, komentují jej a pro vtip nejdou daleko („takový ucho neví, jak ručku ucho-pit…“).
Po této úvodní šarvátce následuje sedm scénických kapitol, jejichž názvy a obsah provolává opět a vždy jen Ston a počínaje čtvrtou pak každou následující s vtipnou ironií prohlašuje za vrcholnou scénu tohoto spektáklu. Zhlédneme tak postupně pasování na rytíře, provolávání před výpravou, vyplňování kichotovského dotazníku, po kterém následuje falešná, inscenovaná pauza, boj se škodnou, boj statečného Quijota se statným Quijotem, prožijeme cestu na kouzelném oři a na závěr vyslechneme Quijotovu závěť a zříme jeho smrt. To vše často ve třech verzích a/nebo ve společné improvizaci všech tří performerů. V některých situacích trojice žádá o pomoc dobrovolníky z publika (rytířské pasování nebo nesení mrtvého těla), vždy se však na nás z jeviště hrne přehršel hravé energie proložené popkulturními motivy (boj se škodnou jako parodie na Kobru 11), sebeironizujícími zcizenými momenty (let na kouzelném koni a jeho nepodařený ohnivý závěr) a pochybnostmi o smyslu tohoto konání. Ostatně závěť ve verzi Stonově a Sosnově se zvrtne ve vzájemný slib rukoudáním, že už raději budou dělat něco užitečnýho, než tohle „přiblblý bincání“.
Tenhle rozpustilý kabaret vznikl po kolektivní téměř dvouleté práci a nelze opomenout, že mimo (opět Stonem ironicky zmíněných a vědomě obecně formulovaných) témat touhy po dobrodružství a lásce nese ještě jeden důležitý motiv. A tím je odůvodněná práce právě v tomto troj-obsazení. Sosna i Bednář jsou bývalí Stonovi žáci z líhně plzeňské ZUŠ Trnka (soubor Buddeto!) a aktuálně tak trochu uvízli na tvůrčím suchu. Společně se např. ještě s Jakubem Jelínkem a Kateřinou Ratislav (tehdy Sučkovou) účastnili 86. ročníku JH s inscenací Přemnohá dobrodružství, jakož i hrdinské skutky rytířů nízkého stolu – útržky eposu, která v závěru Bednářův hendikep explicitně tematizovala. V této inscenaci je hendikep implicitním tématem všech tří a Bednáře jsme tak viděli jako takřka plnohodnotného (nebýt jeho artikulačního nedostatku) hereckého partnera Sosny i Stona, a potvrdit si tím, že ony kichotovské touhy a představy máme opravdu každý z nás.
foto: Ivo Mičkal
KUBÁK, Ivo Kristián. Quijote v nás. Recenze Iva Kristiána Kubáka na inscenaci Quijote! Quijote! Quijote!. Online. Web Jiráskův Hronov 9. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/quijote-v-nas [cit. 2025-08-09]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.