RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Popelka Rakovník 2025 pohledem dětských skupin. Online. Divadelník.cz 27. 10. 2025
Popelka se stala multidruhovým festivalem divadla pro děti, mládež a rodiny s dětmi. A to nejzajímavější, s čím se mohli setkat tvůrci i dospělí diváci, byla zpětná vazba od dětí. Uvádíme přepisy zpráv z dětských skupin, které vedly Eva Kodešová ml. a Veronika Syková. Ač je to neuvěřitelné, motta jsou vesměs přímými citacemi dětí. A jako P. S. uvádíme zajímavé informace, jež padly v navazujících besedách v kruhu.
Popelka Rakovník 2025, ŽUMPA Nučice, O třech bratrech a obřisku. Na snímku Jakub Pilař. Foto Tomáš Zykán.
O třech bratrech a obřisku (ŽUMPA Nučice)
Motto: „Vysvobodili princeznu a někdo si ji vzal.“
23 dětí ve věku 4 až 5 let: Pohádka se líbila na 100 %.
Příběh daly děti dohromady, vůbec neváhaly, ale vedlejší postavy a rámec dědečkovy půdy úplně zapomněly, pro ně příběh začal od ovčáka. Nejvýraznější postavy – zvířata, protože jejich loutky měly jasné výtvarné prvky (oči a uši psa, srst medvěda, ovce), ty zastínily zbylé postavy, děti se k nim pořád vracely. Dětem tři bratři splývali, charakterové odlišnosti nebyly příliš zřetelné. Tím pádem ani to, který pes patřil kterému. Děti si nebyly si jisté, jestli psi byli nezbytní pro děj – ale výtvarně se jim líbili.
Postava mámy vymizela. Obr někdy měl čepici, někdy ne a byl to talíř – zmatek v práci s rekvizitou. „Vařili mu a jemu to nechutnalo“ – děti nevnímaly gradaci, jen opakování. Větší děti: škoda, že se hned odhalilo, že jim všechno radí princezna, že se to neukázalo postupně. Ti kluci na nic nepřišli sami, všechno jim poradila ona. V příběhu jsou nejzlejší obr a medvěd. Ale jak to dopadlo? Obr odešel, vysvobodili princeznu a někdo si ji vzal. Děti neřešily kdo a nemrzelo je, že si ji nevzal některý ze tří bratrů, protože neměli charaktery, byli jako jeden. A nejsilnější byly zvířátka.
Popelka Rakovník 2025, SemTamFór Slavičín, Povídky z první a druhé kapsy. Na snímku Jan Nosek Novák a Jan Julínek. Foto Jan Švácha.
Povídky z jedné a druhé kapsy (SemTamFór Slavičín)
Motto: „Člověk si nesmí hrát na boha, nám nepřísluší soudit.“
21 mladých diváků z matematicky zaměřené 8. třídy: Zajímavé, vtipné, okouzlující, bomba – představení hodnoceno na 67 až 94,5 %.
Diváci napočítali 19 postav, 1 kachnu, 4 příběhy a 4 herce. Vnímali hlubší příběh o zásadách a hodnotách, chtěli by na ně větší důraz. Příběhy si vybavili, ale ne mezihry (bar U bílého králíka). Chtěli víc akce, drama, padala jim pozornost, když herci jen konverzovali. Z herců se líbil „pan Rybička“ Jan Nosek Novák, někteří dávali přednost detektivovi. Ženské role považovány za vedlejší.
V které době se představení odehrávalo? Určoval ji jen starý telefon – „možná za druhý světový války nebo za tý totality“.
Reakce na jednotlivé příběhy: Šlépěj – děj pochopili. Ztracený dopis – o lásce, ale negativně (neměli se rádi), o pravdě, taky tak (ohýbali ji, jak potřebovali). Proč lhát kvůli takový kravině? Vždyť to zůstalo v rodině… Selvyn – „Poslal bych ho do Ameriky rovnou, abych mu nemusel platit.“ „Dneska je za vraždu osm let – odseděl sedm, tak to měl skoro za sebou, ne?“ Zločin na poště – blbost, kdyby se něco ztratilo na poště, tak by to nikdo nevyšetřoval.
Líbilo se poslání (viz motto) a sdělení, že pravdu mají v sobě. Nevnímali linku o Čapkovi. Zato si všimli, že jim bylo několikrát doporučeno „nevdávejte se, nežeňte se“.
Popelka Rakovník 2025, HOP-HOP Ostrov, Angatar. Foto Jan Švácha.
Přihlaste si odběr newsletteru Divadelnik.cz a dostávejte 1x měsíčně unikátní a exkluzivní obsah přímo do svého mailu.
E-mail
Pokračováním, příjímáte zásady ochrany osobních údajů
Angatar (HOP-HOP Ostrov)
Motto: „Každý den je dar – ale pozor: na Severu trvá den půl roku.“
Děti příběhu rozuměly, dávaly mu 70 až 100%
Uměly ho převyprávět přesně a konkrétně (až byla režisérka Irena Konývková překvapená). Jevištní metafory pro ně byly jasné (např. padákovina – iglú nebo kra, větráky – obětiny, sníh, rituál…). Témata také: Rodina, kmen, vzájemnost. Šikana. Nepodceňovat se. Pomluva může i pomoci, vyhecovat. A každý umí něco jiného.
Otázky: Proč se Angatar na začátku nemohl naučit lovit? Samy si odpovídaly: Protože je mu líto zvířat. Je zbrklý. Nemá techniku. Nebo se nesnaží… Proč se Angatar na konci vrátil? Odpovědi: Kvůli sestře. Měl výčitky, že se o něho bojí. Jde svému kmeni ukázat, že se něco naučil. Jde jim ukázat medvědí kůži… A změnilo se pro něj něco? Měl v sobě větší hrdost. Byl sám se sebou víc v pohodě. Ale byl v něm větší smutek… Dramaťácké děti v tom buď chtěly hrát. Nebo radši ne – je za tím hrozně práce.
P. S. Reakce na dětský postřeh – je skutečně zobrazována šikana? Možná to děti vnímají přes středoevropský prostor: na Severu víc platí, že kdo je slabší, nepřežije. Bytí ve skupině je nezbytné, téměř za každou cenu. Celkově by lepší prokreslení vztahů mezi jednotlivými postavami umocnilo zážitek.
Popelka Rakovník 2025, Naivní divadlo Liberec, Červený balónek. Foto Jan Švácha.
Červený balónek (Naivní divadlo Liberec)
Dětská skupina: „Líbilo, ale dáváme tomu tak šest z deseti.“ Dospělí: „Super!“ Rozpor? Ani ne…
Děti chválily akčnost a vizuál, příběh braly jako průměrný. Představení vnímaly jako propracované (loutky, scéna, souhra vodičů, jejich výraz, spolupráce), ale bylo tam moc přestaveb, ztrácely se a děj je zajímal méně než technika. V rámci převyprávění uváděly jednotlivosti, zaujaly je spíš samostatné nápady. Ocenily poslední scénu (balónky – symbol osamělých dětí čekajících na kamarády).
Kladly otázky: Proč policajtovi vadí balónek čouhající z autobusu? Jak to, že zlé kluky zavřou do klece bez soudu? A nejde náhodou o osobní zkušenost scenáristy? Komiksový způsob vyprávění, zkratka – v pořádku. Ale představení ponořené do sebe, trošku depka ala Kuky se vrací, jako písnička před usnutím…
P. S. Děti to, co se v rámci příběhu děje, teď žijí, ještě toho tolik nepoztrácely – takže balónek vnímají jako věc, ne jako kamaráda a jeho zničení je tolik nezasáhne. Dospělé okouzluje forma i idea. Resumé: Červený balónek je artistní představení, které stojí na atmosféře a je vhodné pro rodiče s dětmi, jako základ pro společný zážitek a povídání.
Popelka Rakovník 2025, Divadlo Máj Praha, Sluncomrak. Na snímku Irena Červenková. Foto Jan Švácha.
Sluncomrak (Divadlo Máj Praha)
Místo motta: Poprvé byl Sluncomrak hrán pouze pro děti, nikoli pro děti doprovázené rodiči. A na Popelce byl velký rozdíl mezi prvním a druhým představením.
5 dětí z 1. a 2. třídy: První dojem – líbilo velmi. Ale děti se „odvařily“ už u včelky rozdávající bonbóny (chápaly to jako výzvu, že bude divočina a interakce) a dál víc řádily, než vnímaly.
Jako alfa a omega představení pak bylo vnímáno telátko, které je bavilo a trochu se ho bály, a bobek – i když hlavním by měl být příběh kytek. Dějová fakta dávaly dohromady jen horko těžko. Starší děti na druhém představení: Příběh pochopily, ale bylo tam moc písniček. Představení by doporučily menším dětem, v tom případě může zůstat i bobek (který by ony samy daly pryč, nepřišel jim ani jako sranda, ani po smyslu – nespojí si to s humusem). A pro děti je těžké pochopit větu na konci „ To je začátek“ (který ale nevidíme – podle vedoucí dětské skupiny by pomohlo ukázat znovu růst klíčků) a ztrácely se při písničkách.
Popelka Rakovník 2025, Divadlo Alfa Plzeň, Chcete Smetanu? Foto Jan Švácha.
Chcete Smetanu? (Divadlo Alfa Plzeň)
Motto: „I když se blbě učíš, můžeš bejt hvězda.“
Zpráva od starších dětí: Z představení přišly velmi napumpované.
Nejvíc je zaujaly loutky, výbuch, porod v přímém přenosu a malé divadlo v divadle. Z měst, ve kterých Smetana žil, si pamatovaly Litomyšl, ostatní ne, místo Švédska říkaly Švýcarsko („Švédi byli oblečení jako Ukrajinci“ – soudě dle spolužáků, se kterými chodí do školy). Nedovedou si představit, že Smetanova muzika byla pop své doby. Polovina dětí by představení doporučila kamarádům, někteří s výhradou (podle toho komu, asi dědovi, mámě…). Víc to zajímalo kluky – mohli se se Smetanou identifikovat – nenudili se, bavili se, zajímalo je to.
Mladší děti (1. a 2. třída plus čtyři třeťáci): Představení sledovaly pozorně, bavilo je.
Vůbec nevnímaly herce, loutky pro ně byly živé postavy. Smetanův život daly dohromady do odchodu od rodičů, pak dlouho nic a pak „ohluchnul, zbláznil se a umřel“, případně „ohluchnul u plakátů, na kterých byly jména těch slavnejch holek a kluků“ (= názvy Smetanových oper). 90 % malých diváků vnímalo představení jako edukaci, 10 % jako pohádku. Porod byl divný, pobyt v nemocnici na konci moc rychlý a Smetanova smrt by měla být vidět (ať se jenom nemluví). Z postav byla favoritkou žákyně Smetany (mladá Thunová), tři slečny, kašpárek a rošťáci, kteří se na něho vrhli. Jaký byl Bedřich? „Statečný, protože se postavil na vlastní nohy.“ Uctivý. Šikovný. Pětkař – někdy čtyřkař – a jedna holčička si myslí, že občas přinesl i dvojku. Zapomněly na Smetanův švédský pobyt („cvičil ve zpěvu barbarské vojáky na tý Antarktidě“).
Zajímavosti od tvůrců:
Petr Borovský, autor a účinkující, musel splnit podmínku, že zazní kompletní předehra, kterou Smetana napsal k Johannu doktoru Faustovi loutkáře Matěje Kopeckého. Smetana vystřídal skoro všechna gymnázia v českých zemích. Měl velmi rád sebe a holky, trpěl komplexem vícecennosti, chtěl být slavný jako Mozart a do Švédska si jezdil jako do kampeličky. Prostě byl ve své době popová hvězda se vším, co k tomu patří. Hybateli tehdejší doby a předními českými vlastenci byla německy mluvící šlechta. Koneckonců i Smetana mluvil hlavně německy – do konce svého života neuměl říct „Bedřich“.
Popelka Rakovník 2025, Spolek loutkářů Vozichet Jablonec nad Nisou, Ruda Hancvencl: Karmen. Foto Jan Švácha.
Karmen (Spolek loutkářů Vozichet Jablonec nad Nisou)
Motto: „Kdyby nekradla, nemusela umřít.“
Skvělý, super, moc krátké.
Děj převyprávěn. Nebylo to slušné, ale vlastně bylo. Silné momenty: televize, SK Rakovník, vysunutí Karmen z tribuny, píseň z Kauflandu, texty i hudba. Původ hudby (operu) neznaly, ale příběh podle nich nesly i písničky. Karmen byla s fotbalistou kvůli slávě, ne kvůli penězům. Děti se neztotožnily s žádnou postavou, ale byl jim sympatický výčepní. Fotbalista byl mamánek a jako Honza z Love Islandu. Chtěly by si zahrát Karmen, míč, štamgasta, kokršpaněla. První melodie je chytla (kazoo a kytara), také hravé detaily (otočná tabule).
Alternativní názvy představení: Život prosté prodavačky, Život sprosté prodavačky, Příběh milované fifleny, Trauma sekuriťáka, Karmen fotbalová, Kvůli něčemu se vzdát všeho a pak přijít o vše, Cukr a sůl vypadají stejně, tak nevěřte všemu. Z dosavadních představení na Popelce jen Červený balónek měl podle dětí lepší scénu. Ale tohle bylo lepší, protože ne tak depresivní. Ruda má skvělý hlas a je to borec.
Popelka Rakovník 2025, Divadlo Polárka – Studio PolaroID Brno, EveryBODY. Foto Jan Švácha.
EveryBODY (Divadlo Polárka – Studio PolaroID Brno)
Místo motta: Pro představení EveryBODY byli cílovou skupinou ti starší, ale i malé děti k tomu měly co říct. Pro vedoucí dětských skupin bylo náročné EveryBODY sledovat i interpretovat, co děti říkaly.
Dětská skupina od 8 do 17 let: zasáhlo mě, že nejsem sama (dívka 17 let), bylo to deep (chlapec 12 let), škoda, že tu nebyla máma (nezachyceno), neměli bychom se soudit navzájem (dívka 10 let).
Zobrazovaný problém znají všichni, přinejmenším zprostředkovaně. Zraňující poznámky paradoxně často slýcháme od babiček… Silné momenty: kluk dělající zvíře = puberta; tělocvikářka = nejen ponížení, ale i motivace postavit se svým problémům a něco s nimi udělat; holka čtoucí vlastní text do zrcadla; rozhovory u mikrofonu. Poslání: je spousta lidí, kteří se sami sobě nelíbí, ale měli by na sobě vidět to dobré; každý by měl vidět tohle představení, třeba pak starší pochopí mladé.
Vyjádřeno jedním slovem: hustý, světla, nestvůry, puberta, socky (čili sociální sítě). A skutečnost je prý přesně taková, jak ji účinkující zobrazují.
Popelka Rakovník 2025, Bald & Bold Praha, Robo erectus. Foto Jan Švácha.
Robo erectus (Divadlo performativního umění Bald & Bold Praha)
Motto: „I když máš v hlavě vztek, můžeš mít někoho rád.“
Děti 7 až 12 let (třetí den přehlídky lehce zvadlé, unavené po přespávačce) a dvě dívky 17 let): „Wow!“, spokojenost, nadšení, škoda, že to netrvalo dvě hodiny!
Triky, salta, pohyb úžasné, hudba a improvizace, když se něco zkazilo, stejně jako zapojování diváků. Začátek vypadal jako příběh, ale nakonec to příběh nebyl (nebo byl zmatečný), spíš akrobatická show. Motiv hledání nových zdrojů ve druhé části představení zcela vymizel.
Rozpory v dětských diskusích: Roboti měli emoce (zkoušeli spolu bojovat) X neměli emoce (jen zkoušeli, co všechno jim jde). Hudba je ovlivňovala X hudba na ně reagovala. Co když uvnitř robota byl člověk? X ne, byli to roboti a hotovo. Roboti ztracení v jiné zemi, možná v poušti, a hledali elektřinu X nabíjeli se přece tak, že se hýbali. Neměli žádnou mimiku, pracovali tělem.
P. S. Původně absolventská inscenace Lukáše Šimona, upravená pro venkovní hraní. Velký přínos pro děti – viděly, co dokáže tělo, k tomu prostřednictvím profesionálně zvládnutých klaunských výstupů. Jedno z představení, které na Popelce přijaly děti stejně jako dospělí.
Popelka Rakovník 2025, PND Dobříš, Čertovské pohádky. Na snímku Martin Zajíček a Marek Smatana. Foto Jan Švácha.
Čertovské pohádky (Podbrdské národní divadlo Dobříš)
Motto: „Nevěřme lidem, co nám nabízejí něco zadarmo. Třeba jsou to čerti.“
Děti 8 až 12 let plus dvě dívky 17 let: Představení bylo vtipné – pohádky i písničky, a bylo znát, že herci ho hrají rádi.
Nezvyklý formát, protože se nehraje jeden příběh, ale několik, navíc je děti vesměs neznaly. Celé dohromady to děj nemělo. Děti by chtěly víc herců, aby se pořád nepřevlíkali a aby si pomohli postavit ten most. Zmatek v mezihrách – ale je pěkné vidět i to, jak se pohádka připravuje (losování o role). Čert byl hloupý, protože chytal stín – ale bratři taky, protože pořád dokola lezli do nebezpečné jeskyně. Líbil se jim vozka, most, babička z první pohádky a nejlepší byl chasník na konci. Holky se ztrácely v soutěžích a losování o roli, kluci u skály – kde byl vchod do jeskyně?
Děti ocenily, že bylo vybráno na jedno téma více pohádek, že byly pro všechny a oba herci pro ně byli stejně sympatičtí.
Popelka Rakovník 2025, ZUŠ Rakovník, O rybáři a jeho ženě. Foto Jan Švácha.
O rybáři a jeho ženě (ZUŠ Rakovník)
Motto: „Když už bych ho využívala, tak bych na něj aspoň byla hodná.“
Děti 8 až 12 let a dvě dívky 17 let (na každém představení od začátku přehlídky, unavené): Rámec výborný – mytí nádobí.
Z nádobí vytvořený příběh funguje, je to kreativní, překvapivé, bezva koruna z napařovače a naprostý vrchol andělíčci z otvíráků. Líbily se výrazné změny moře a replika „Chceš hrát na Popelce? Tak se snaž!“ Škoda, že rybka zůstala pořád stejně flegmatická, akorát na konci se zamyslela a řekla si „nejsem tu pro srandu králíkům“.
Při opakování v situacích nedošlo ke zjednodušení, negradovalo to. Rybář za to nemohl, chudák, ale měl se na ženu vykašlat. Jak rybářka přišla na to, že rybka by měla plnit přání? Souhra skvělá, Adélka hrála tu a tam víc sebou než loutkou a Linda by zasloužila větší prostor. Na začátku špatná slyšitelnost, při bouřce taky, ale tam to nevadilo… Rybářka byla čím dál blbější. Manžel chytrý, ale přiblblý, protože se neuměl vzepřít. Problematická je poslední přestavba.
Popelka Rakovník 2025, Divadlo Drak Hradec Králové, Do hajan! Foto Jan Švácha.
Do hajan! (Divadlo Drak Hradec Králové)
Místo motta: Dospělí udělali „ach!“ – a děti jakbysmet. Děti smíchem klokotaly a dospělí vnímali téma „sto rozměrů večerního rodičovství“.
5 mladších dětí od 8 let do 12 let, dvě dívky 17 let : Podle procent – od 90 % do 1922 %…
Autentické výkřiky: Myslel jsem, že budu spát. Ale nešlo mi to, jak mě to bavilo. – Zajímavý, když to končilo, tak jsme chtěli jít spát – a teď meleme jeden přes druhého… – Jediné divadlo, kde mi nechyběl děj. Nepochopila jsem to, ale boží… Cirkus před spaním. Akrobacie, pantomima, stínová zvířátka. Polštářová bitva, padání z postele, kradu deku, boty, chodím k mámě, tajně si hraju, stíny… Všechno to známe z domova! Co jsme ještě nezkusili? Netrháme polštáře. Nesvítíme si baterkou do pusy, nehrajeme si se světlem z auta. Ještě jsem nebacil tátu polštářem – to dneska zkusím… Fantazijní pasáže (stíny, sníh, plachetnice…) zcela jasné. Pinkání se světlem – možná je to hvězda? Jak dokázali souhru s tátou – zmizel a objevil se uprostřed! Tohle se mi ale normálně stalo…
Proč je táta strašil? Aby byly hodný a šly spát. Technická otázka: Byl někdo vzadu, kdo jim pomáhal? Bylo to rozkouskované a něco natahovali, všechny situace by šly o kousek zkrátit. Dal by se přidat sen jako noční můra, aby bylo vzrůšo… „Čekal jsem výskok vleže od otce na závěr.“
Popelka Rakovník 2025, Divadlo Damúza Praha, Batosnění. Foto Jan Švácha.
Batosnění (Divadlo Damúza Praha)
Motto: Dnes jsme hledali, kudy do postýlky, včera, kudy z postýlky.“
5 mladších dětí od 8 let do 12 let, dvě dívky 17 let studující pedagogiku, všichni unaveni po maškarním plese: „A kdybychom byli mladší, užili bychom si to ještě víc!“
Méďa, slon, pták. Bavilo: protahování loutek, pozorování mladších dětí, improvizace při kontaktu s dětmi, možná se styděly a bály, ale jenom trošku.
Citoslovce, beat box, písničky, minimum slov – spíše zvuky; děti si určitě zapamatují „bé“. Zvykání na divadlo bez tlaku, že se mají nějak chovat, poskytnutí svobody při sledování představení. Strašidelné byly oči jedné z loutek a strašidelný byl polštář – ale ne zas tak moc. Škoda, že klubíčka vymizely – ale ony se vlastně proměnily v panenky. Slepice! Všichni si odnesli příjemný, něžný pocit. Skvělé, že je to pro miminka, ono se to na nich podepíše. (Doufejme, že kladně.) Luli luli luli. Ponk!
Dovětek:
V rámci besedy v kruhu fundovaná zpráva Luďka Horkého: Existuje každoroční festival Kuk, složený z batolecích představení z celého světa, a v květnu 2025 bylo otevřeno první batolecí divadlo u nás, Prostor Kuk na Kačerově. Hranice mezi divadlem a nedivadlem je velmi křehká a pro amatéry těžko uchopitelná, možná by to zvládli amatéři věnující se dramatické výchově (nutná znalost pedagogických principů). Nejdůležitější princip je sdílení a je třeba ho pěstovat vědomě. A pozor – obecně je to nejen výchova k divadlu pro děti, ale i pro rodiče.
Popelka Rakovník 2025, Popelčin maškarní ples. Foto Jan Švácha.
Poslední trik Georgese Mélièse (Divadlo Drak)
Po posledním představení – dechberoucím Posledním triku Georgese Mélièse v podání hradeckého Draku – se nekonala ani dětská skupina, ani beseda v kruhu. Ale dlouhotrvající standing ovation řeklo všechno, co bychom chtěli vědět…
Kompletní informace o rakovnické Popelce a jednotlivých představeních na FB Popelka Rakovník a na Databázi českého amatérského divadla.
RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Popelka Rakovník 2025 pohledem dětských skupin. Online. Divadelník.cz 27. 10. 2025 [cit. 2025-10-28]. Dostupné z: https://divadelnik.cz/popelka-rakovnik-2025-pohledem-detskych-skupin/
Popelka Rakovník 2025, ŽUMPA Nučice, O třech bratrech a obřisku. Na snímku Jakub Pilař. Foto Tomáš Zykán.
O třech bratrech a obřisku (ŽUMPA Nučice)
Motto: „Vysvobodili princeznu a někdo si ji vzal.“
23 dětí ve věku 4 až 5 let: Pohádka se líbila na 100 %.
Příběh daly děti dohromady, vůbec neváhaly, ale vedlejší postavy a rámec dědečkovy půdy úplně zapomněly, pro ně příběh začal od ovčáka. Nejvýraznější postavy – zvířata, protože jejich loutky měly jasné výtvarné prvky (oči a uši psa, srst medvěda, ovce), ty zastínily zbylé postavy, děti se k nim pořád vracely. Dětem tři bratři splývali, charakterové odlišnosti nebyly příliš zřetelné. Tím pádem ani to, který pes patřil kterému. Děti si nebyly si jisté, jestli psi byli nezbytní pro děj – ale výtvarně se jim líbili.
Postava mámy vymizela. Obr někdy měl čepici, někdy ne a byl to talíř – zmatek v práci s rekvizitou. „Vařili mu a jemu to nechutnalo“ – děti nevnímaly gradaci, jen opakování. Větší děti: škoda, že se hned odhalilo, že jim všechno radí princezna, že se to neukázalo postupně. Ti kluci na nic nepřišli sami, všechno jim poradila ona. V příběhu jsou nejzlejší obr a medvěd. Ale jak to dopadlo? Obr odešel, vysvobodili princeznu a někdo si ji vzal. Děti neřešily kdo a nemrzelo je, že si ji nevzal některý ze tří bratrů, protože neměli charaktery, byli jako jeden. A nejsilnější byly zvířátka.
Popelka Rakovník 2025, SemTamFór Slavičín, Povídky z první a druhé kapsy. Na snímku Jan Nosek Novák a Jan Julínek. Foto Jan Švácha.
Povídky z jedné a druhé kapsy (SemTamFór Slavičín)
Motto: „Člověk si nesmí hrát na boha, nám nepřísluší soudit.“
21 mladých diváků z matematicky zaměřené 8. třídy: Zajímavé, vtipné, okouzlující, bomba – představení hodnoceno na 67 až 94,5 %.
Diváci napočítali 19 postav, 1 kachnu, 4 příběhy a 4 herce. Vnímali hlubší příběh o zásadách a hodnotách, chtěli by na ně větší důraz. Příběhy si vybavili, ale ne mezihry (bar U bílého králíka). Chtěli víc akce, drama, padala jim pozornost, když herci jen konverzovali. Z herců se líbil „pan Rybička“ Jan Nosek Novák, někteří dávali přednost detektivovi. Ženské role považovány za vedlejší.
V které době se představení odehrávalo? Určoval ji jen starý telefon – „možná za druhý světový války nebo za tý totality“.
Reakce na jednotlivé příběhy: Šlépěj – děj pochopili. Ztracený dopis – o lásce, ale negativně (neměli se rádi), o pravdě, taky tak (ohýbali ji, jak potřebovali). Proč lhát kvůli takový kravině? Vždyť to zůstalo v rodině… Selvyn – „Poslal bych ho do Ameriky rovnou, abych mu nemusel platit.“ „Dneska je za vraždu osm let – odseděl sedm, tak to měl skoro za sebou, ne?“ Zločin na poště – blbost, kdyby se něco ztratilo na poště, tak by to nikdo nevyšetřoval.
Líbilo se poslání (viz motto) a sdělení, že pravdu mají v sobě. Nevnímali linku o Čapkovi. Zato si všimli, že jim bylo několikrát doporučeno „nevdávejte se, nežeňte se“.
Popelka Rakovník 2025, HOP-HOP Ostrov, Angatar. Foto Jan Švácha.
Přihlaste si odběr newsletteru Divadelnik.cz a dostávejte 1x měsíčně unikátní a exkluzivní obsah přímo do svého mailu.
Pokračováním, příjímáte zásady ochrany osobních údajů
Angatar (HOP-HOP Ostrov)
Motto: „Každý den je dar – ale pozor: na Severu trvá den půl roku.“
Děti příběhu rozuměly, dávaly mu 70 až 100%
Uměly ho převyprávět přesně a konkrétně (až byla režisérka Irena Konývková překvapená). Jevištní metafory pro ně byly jasné (např. padákovina – iglú nebo kra, větráky – obětiny, sníh, rituál…). Témata také: Rodina, kmen, vzájemnost. Šikana. Nepodceňovat se. Pomluva může i pomoci, vyhecovat. A každý umí něco jiného.
Otázky: Proč se Angatar na začátku nemohl naučit lovit? Samy si odpovídaly: Protože je mu líto zvířat. Je zbrklý. Nemá techniku. Nebo se nesnaží… Proč se Angatar na konci vrátil? Odpovědi: Kvůli sestře. Měl výčitky, že se o něho bojí. Jde svému kmeni ukázat, že se něco naučil. Jde jim ukázat medvědí kůži… A změnilo se pro něj něco? Měl v sobě větší hrdost. Byl sám se sebou víc v pohodě. Ale byl v něm větší smutek… Dramaťácké děti v tom buď chtěly hrát. Nebo radši ne – je za tím hrozně práce.
P. S. Reakce na dětský postřeh – je skutečně zobrazována šikana? Možná to děti vnímají přes středoevropský prostor: na Severu víc platí, že kdo je slabší, nepřežije. Bytí ve skupině je nezbytné, téměř za každou cenu. Celkově by lepší prokreslení vztahů mezi jednotlivými postavami umocnilo zážitek.
Popelka Rakovník 2025, Naivní divadlo Liberec, Červený balónek. Foto Jan Švácha.
Červený balónek (Naivní divadlo Liberec)
Dětská skupina: „Líbilo, ale dáváme tomu tak šest z deseti.“ Dospělí: „Super!“ Rozpor? Ani ne…
Děti chválily akčnost a vizuál, příběh braly jako průměrný. Představení vnímaly jako propracované (loutky, scéna, souhra vodičů, jejich výraz, spolupráce), ale bylo tam moc přestaveb, ztrácely se a děj je zajímal méně než technika. V rámci převyprávění uváděly jednotlivosti, zaujaly je spíš samostatné nápady. Ocenily poslední scénu (balónky – symbol osamělých dětí čekajících na kamarády).
Kladly otázky: Proč policajtovi vadí balónek čouhající z autobusu? Jak to, že zlé kluky zavřou do klece bez soudu? A nejde náhodou o osobní zkušenost scenáristy? Komiksový způsob vyprávění, zkratka – v pořádku. Ale představení ponořené do sebe, trošku depka ala Kuky se vrací, jako písnička před usnutím…
P. S. Děti to, co se v rámci příběhu děje, teď žijí, ještě toho tolik nepoztrácely – takže balónek vnímají jako věc, ne jako kamaráda a jeho zničení je tolik nezasáhne. Dospělé okouzluje forma i idea. Resumé: Červený balónek je artistní představení, které stojí na atmosféře a je vhodné pro rodiče s dětmi, jako základ pro společný zážitek a povídání.
Popelka Rakovník 2025, Divadlo Máj Praha, Sluncomrak. Na snímku Irena Červenková. Foto Jan Švácha.
Sluncomrak (Divadlo Máj Praha)
Místo motta: Poprvé byl Sluncomrak hrán pouze pro děti, nikoli pro děti doprovázené rodiči. A na Popelce byl velký rozdíl mezi prvním a druhým představením.
5 dětí z 1. a 2. třídy: První dojem – líbilo velmi. Ale děti se „odvařily“ už u včelky rozdávající bonbóny (chápaly to jako výzvu, že bude divočina a interakce) a dál víc řádily, než vnímaly.
Jako alfa a omega představení pak bylo vnímáno telátko, které je bavilo a trochu se ho bály, a bobek – i když hlavním by měl být příběh kytek. Dějová fakta dávaly dohromady jen horko těžko. Starší děti na druhém představení: Příběh pochopily, ale bylo tam moc písniček. Představení by doporučily menším dětem, v tom případě může zůstat i bobek (který by ony samy daly pryč, nepřišel jim ani jako sranda, ani po smyslu – nespojí si to s humusem). A pro děti je těžké pochopit větu na konci „ To je začátek“ (který ale nevidíme – podle vedoucí dětské skupiny by pomohlo ukázat znovu růst klíčků) a ztrácely se při písničkách.
Popelka Rakovník 2025, Divadlo Alfa Plzeň, Chcete Smetanu? Foto Jan Švácha.
Chcete Smetanu? (Divadlo Alfa Plzeň)
Motto: „I když se blbě učíš, můžeš bejt hvězda.“
Zpráva od starších dětí: Z představení přišly velmi napumpované.
Nejvíc je zaujaly loutky, výbuch, porod v přímém přenosu a malé divadlo v divadle. Z měst, ve kterých Smetana žil, si pamatovaly Litomyšl, ostatní ne, místo Švédska říkaly Švýcarsko („Švédi byli oblečení jako Ukrajinci“ – soudě dle spolužáků, se kterými chodí do školy). Nedovedou si představit, že Smetanova muzika byla pop své doby. Polovina dětí by představení doporučila kamarádům, někteří s výhradou (podle toho komu, asi dědovi, mámě…). Víc to zajímalo kluky – mohli se se Smetanou identifikovat – nenudili se, bavili se, zajímalo je to.
Mladší děti (1. a 2. třída plus čtyři třeťáci): Představení sledovaly pozorně, bavilo je.
Vůbec nevnímaly herce, loutky pro ně byly živé postavy. Smetanův život daly dohromady do odchodu od rodičů, pak dlouho nic a pak „ohluchnul, zbláznil se a umřel“, případně „ohluchnul u plakátů, na kterých byly jména těch slavnejch holek a kluků“ (= názvy Smetanových oper). 90 % malých diváků vnímalo představení jako edukaci, 10 % jako pohádku. Porod byl divný, pobyt v nemocnici na konci moc rychlý a Smetanova smrt by měla být vidět (ať se jenom nemluví). Z postav byla favoritkou žákyně Smetany (mladá Thunová), tři slečny, kašpárek a rošťáci, kteří se na něho vrhli. Jaký byl Bedřich? „Statečný, protože se postavil na vlastní nohy.“ Uctivý. Šikovný. Pětkař – někdy čtyřkař – a jedna holčička si myslí, že občas přinesl i dvojku. Zapomněly na Smetanův švédský pobyt („cvičil ve zpěvu barbarské vojáky na tý Antarktidě“).
Zajímavosti od tvůrců:
Petr Borovský, autor a účinkující, musel splnit podmínku, že zazní kompletní předehra, kterou Smetana napsal k Johannu doktoru Faustovi loutkáře Matěje Kopeckého. Smetana vystřídal skoro všechna gymnázia v českých zemích. Měl velmi rád sebe a holky, trpěl komplexem vícecennosti, chtěl být slavný jako Mozart a do Švédska si jezdil jako do kampeličky. Prostě byl ve své době popová hvězda se vším, co k tomu patří. Hybateli tehdejší doby a předními českými vlastenci byla německy mluvící šlechta. Koneckonců i Smetana mluvil hlavně německy – do konce svého života neuměl říct „Bedřich“.
Popelka Rakovník 2025, Spolek loutkářů Vozichet Jablonec nad Nisou, Ruda Hancvencl: Karmen. Foto Jan Švácha.
Karmen (Spolek loutkářů Vozichet Jablonec nad Nisou)
Motto: „Kdyby nekradla, nemusela umřít.“
Skvělý, super, moc krátké.
Děj převyprávěn. Nebylo to slušné, ale vlastně bylo. Silné momenty: televize, SK Rakovník, vysunutí Karmen z tribuny, píseň z Kauflandu, texty i hudba. Původ hudby (operu) neznaly, ale příběh podle nich nesly i písničky. Karmen byla s fotbalistou kvůli slávě, ne kvůli penězům. Děti se neztotožnily s žádnou postavou, ale byl jim sympatický výčepní. Fotbalista byl mamánek a jako Honza z Love Islandu. Chtěly by si zahrát Karmen, míč, štamgasta, kokršpaněla. První melodie je chytla (kazoo a kytara), také hravé detaily (otočná tabule).
Alternativní názvy představení: Život prosté prodavačky, Život sprosté prodavačky, Příběh milované fifleny, Trauma sekuriťáka, Karmen fotbalová, Kvůli něčemu se vzdát všeho a pak přijít o vše, Cukr a sůl vypadají stejně, tak nevěřte všemu. Z dosavadních představení na Popelce jen Červený balónek měl podle dětí lepší scénu. Ale tohle bylo lepší, protože ne tak depresivní. Ruda má skvělý hlas a je to borec.
Popelka Rakovník 2025, Divadlo Polárka – Studio PolaroID Brno, EveryBODY. Foto Jan Švácha.
EveryBODY (Divadlo Polárka – Studio PolaroID Brno)
Místo motta: Pro představení EveryBODY byli cílovou skupinou ti starší, ale i malé děti k tomu měly co říct. Pro vedoucí dětských skupin bylo náročné EveryBODY sledovat i interpretovat, co děti říkaly.
Dětská skupina od 8 do 17 let: zasáhlo mě, že nejsem sama (dívka 17 let), bylo to deep (chlapec 12 let), škoda, že tu nebyla máma (nezachyceno), neměli bychom se soudit navzájem (dívka 10 let).
Zobrazovaný problém znají všichni, přinejmenším zprostředkovaně. Zraňující poznámky paradoxně často slýcháme od babiček… Silné momenty: kluk dělající zvíře = puberta; tělocvikářka = nejen ponížení, ale i motivace postavit se svým problémům a něco s nimi udělat; holka čtoucí vlastní text do zrcadla; rozhovory u mikrofonu. Poslání: je spousta lidí, kteří se sami sobě nelíbí, ale měli by na sobě vidět to dobré; každý by měl vidět tohle představení, třeba pak starší pochopí mladé.
Vyjádřeno jedním slovem: hustý, světla, nestvůry, puberta, socky (čili sociální sítě). A skutečnost je prý přesně taková, jak ji účinkující zobrazují.
Popelka Rakovník 2025, Bald & Bold Praha, Robo erectus. Foto Jan Švácha.
Robo erectus (Divadlo performativního umění Bald & Bold Praha)
Motto: „I když máš v hlavě vztek, můžeš mít někoho rád.“
Děti 7 až 12 let (třetí den přehlídky lehce zvadlé, unavené po přespávačce) a dvě dívky 17 let): „Wow!“, spokojenost, nadšení, škoda, že to netrvalo dvě hodiny!
Triky, salta, pohyb úžasné, hudba a improvizace, když se něco zkazilo, stejně jako zapojování diváků. Začátek vypadal jako příběh, ale nakonec to příběh nebyl (nebo byl zmatečný), spíš akrobatická show. Motiv hledání nových zdrojů ve druhé části představení zcela vymizel.
Rozpory v dětských diskusích: Roboti měli emoce (zkoušeli spolu bojovat) X neměli emoce (jen zkoušeli, co všechno jim jde). Hudba je ovlivňovala X hudba na ně reagovala. Co když uvnitř robota byl člověk? X ne, byli to roboti a hotovo. Roboti ztracení v jiné zemi, možná v poušti, a hledali elektřinu X nabíjeli se přece tak, že se hýbali. Neměli žádnou mimiku, pracovali tělem.
P. S. Původně absolventská inscenace Lukáše Šimona, upravená pro venkovní hraní. Velký přínos pro děti – viděly, co dokáže tělo, k tomu prostřednictvím profesionálně zvládnutých klaunských výstupů. Jedno z představení, které na Popelce přijaly děti stejně jako dospělí.
Popelka Rakovník 2025, PND Dobříš, Čertovské pohádky. Na snímku Martin Zajíček a Marek Smatana. Foto Jan Švácha.
Čertovské pohádky (Podbrdské národní divadlo Dobříš)
Motto: „Nevěřme lidem, co nám nabízejí něco zadarmo. Třeba jsou to čerti.“
Děti 8 až 12 let plus dvě dívky 17 let: Představení bylo vtipné – pohádky i písničky, a bylo znát, že herci ho hrají rádi.
Nezvyklý formát, protože se nehraje jeden příběh, ale několik, navíc je děti vesměs neznaly. Celé dohromady to děj nemělo. Děti by chtěly víc herců, aby se pořád nepřevlíkali a aby si pomohli postavit ten most. Zmatek v mezihrách – ale je pěkné vidět i to, jak se pohádka připravuje (losování o role). Čert byl hloupý, protože chytal stín – ale bratři taky, protože pořád dokola lezli do nebezpečné jeskyně. Líbil se jim vozka, most, babička z první pohádky a nejlepší byl chasník na konci. Holky se ztrácely v soutěžích a losování o roli, kluci u skály – kde byl vchod do jeskyně?
Děti ocenily, že bylo vybráno na jedno téma více pohádek, že byly pro všechny a oba herci pro ně byli stejně sympatičtí.
Popelka Rakovník 2025, ZUŠ Rakovník, O rybáři a jeho ženě. Foto Jan Švácha.
O rybáři a jeho ženě (ZUŠ Rakovník)
Motto: „Když už bych ho využívala, tak bych na něj aspoň byla hodná.“
Děti 8 až 12 let a dvě dívky 17 let (na každém představení od začátku přehlídky, unavené): Rámec výborný – mytí nádobí.
Z nádobí vytvořený příběh funguje, je to kreativní, překvapivé, bezva koruna z napařovače a naprostý vrchol andělíčci z otvíráků. Líbily se výrazné změny moře a replika „Chceš hrát na Popelce? Tak se snaž!“ Škoda, že rybka zůstala pořád stejně flegmatická, akorát na konci se zamyslela a řekla si „nejsem tu pro srandu králíkům“.
Při opakování v situacích nedošlo ke zjednodušení, negradovalo to. Rybář za to nemohl, chudák, ale měl se na ženu vykašlat. Jak rybářka přišla na to, že rybka by měla plnit přání? Souhra skvělá, Adélka hrála tu a tam víc sebou než loutkou a Linda by zasloužila větší prostor. Na začátku špatná slyšitelnost, při bouřce taky, ale tam to nevadilo… Rybářka byla čím dál blbější. Manžel chytrý, ale přiblblý, protože se neuměl vzepřít. Problematická je poslední přestavba.
Popelka Rakovník 2025, Divadlo Drak Hradec Králové, Do hajan! Foto Jan Švácha.
Do hajan! (Divadlo Drak Hradec Králové)
Místo motta: Dospělí udělali „ach!“ – a děti jakbysmet. Děti smíchem klokotaly a dospělí vnímali téma „sto rozměrů večerního rodičovství“.
5 mladších dětí od 8 let do 12 let, dvě dívky 17 let : Podle procent – od 90 % do 1922 %…
Autentické výkřiky: Myslel jsem, že budu spát. Ale nešlo mi to, jak mě to bavilo. – Zajímavý, když to končilo, tak jsme chtěli jít spát – a teď meleme jeden přes druhého… – Jediné divadlo, kde mi nechyběl děj. Nepochopila jsem to, ale boží… Cirkus před spaním. Akrobacie, pantomima, stínová zvířátka. Polštářová bitva, padání z postele, kradu deku, boty, chodím k mámě, tajně si hraju, stíny… Všechno to známe z domova! Co jsme ještě nezkusili? Netrháme polštáře. Nesvítíme si baterkou do pusy, nehrajeme si se světlem z auta. Ještě jsem nebacil tátu polštářem – to dneska zkusím… Fantazijní pasáže (stíny, sníh, plachetnice…) zcela jasné. Pinkání se světlem – možná je to hvězda? Jak dokázali souhru s tátou – zmizel a objevil se uprostřed! Tohle se mi ale normálně stalo…
Proč je táta strašil? Aby byly hodný a šly spát. Technická otázka: Byl někdo vzadu, kdo jim pomáhal? Bylo to rozkouskované a něco natahovali, všechny situace by šly o kousek zkrátit. Dal by se přidat sen jako noční můra, aby bylo vzrůšo… „Čekal jsem výskok vleže od otce na závěr.“
Popelka Rakovník 2025, Divadlo Damúza Praha, Batosnění. Foto Jan Švácha.
Batosnění (Divadlo Damúza Praha)
Motto: Dnes jsme hledali, kudy do postýlky, včera, kudy z postýlky.“
5 mladších dětí od 8 let do 12 let, dvě dívky 17 let studující pedagogiku, všichni unaveni po maškarním plese: „A kdybychom byli mladší, užili bychom si to ještě víc!“
Méďa, slon, pták. Bavilo: protahování loutek, pozorování mladších dětí, improvizace při kontaktu s dětmi, možná se styděly a bály, ale jenom trošku.
Citoslovce, beat box, písničky, minimum slov – spíše zvuky; děti si určitě zapamatují „bé“. Zvykání na divadlo bez tlaku, že se mají nějak chovat, poskytnutí svobody při sledování představení. Strašidelné byly oči jedné z loutek a strašidelný byl polštář – ale ne zas tak moc. Škoda, že klubíčka vymizely – ale ony se vlastně proměnily v panenky. Slepice! Všichni si odnesli příjemný, něžný pocit. Skvělé, že je to pro miminka, ono se to na nich podepíše. (Doufejme, že kladně.) Luli luli luli. Ponk!
Dovětek:
V rámci besedy v kruhu fundovaná zpráva Luďka Horkého: Existuje každoroční festival Kuk, složený z batolecích představení z celého světa, a v květnu 2025 bylo otevřeno první batolecí divadlo u nás, Prostor Kuk na Kačerově. Hranice mezi divadlem a nedivadlem je velmi křehká a pro amatéry těžko uchopitelná, možná by to zvládli amatéři věnující se dramatické výchově (nutná znalost pedagogických principů). Nejdůležitější princip je sdílení a je třeba ho pěstovat vědomě. A pozor – obecně je to nejen výchova k divadlu pro děti, ale i pro rodiče.
Popelka Rakovník 2025, Popelčin maškarní ples. Foto Jan Švácha.
Poslední trik Georgese Mélièse (Divadlo Drak)
Po posledním představení – dechberoucím Posledním triku Georgese Mélièse v podání hradeckého Draku – se nekonala ani dětská skupina, ani beseda v kruhu. Ale dlouhotrvající standing ovation řeklo všechno, co bychom chtěli vědět…
Kompletní informace o rakovnické Popelce a jednotlivých představeních na FB Popelka Rakovník a na Databázi českého amatérského divadla.
RICHTER KOHUTOVÁ, Petra. Popelka Rakovník 2025 pohledem dětských skupin. Online. Divadelník.cz 27. 10. 2025 [cit. 2025-10-28]. Dostupné z: https://divadelnik.cz/popelka-rakovnik-2025-pohledem-detskych-skupin/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.