ALBRECHTOVÁ, Jana, Častolovice

Jana ALBRECHTOVÁ

Rodiče působili v ochotnickém souboru Lípa v Šachově u Borohrádku, otec jako herec, maminka herečka a režisérka.
V Šachově poprvé veřejně vystupovala s recitací, poprvé se setkala s loutkovým divadlem.
Po přestěhování do Kostelce nad Orlicí její záliba v recitaci pokračovala, účinkovala v dívčím pěveckém sboru.

1953–1956 studovala jedenáctiletou střední školu, zakončila ji maturitou. V té době měla asi 25 veřejných recitačních vystoupení, uváděla studentské pořady.
1955 první záskok v amatérském divadle – role staré uklízečky v Lutowského Noční službě.
1956 zpívala ve hře Její pastorkyňa. Rozhodla se stát se herečkou, absolvovala talentové zkoušky na AMU, ale nebyla přijata.
Od 1956 studovala na Vysoké škole ruského jazyka a literatury v Praze, kde vstoupila do právě založeného studentského souboru rolí Lidunky v Nerudově Prodané lásce.

1960–1961 ve svém prvním učitelském místě v ZDŠ Skuhrov nad Bělou založila recitační soubor, angažovala se v místním ochotnickém souboru.
1961–1964 učitelka ruštiny na Střední průmyslové škole Rychnov nad Kněžnou. Podílela se na založení Divadla poezie v RK, působila jako dramaturgyně a režisérka, připravila 4 komponované pořady. Společně s dr. Veverkovou založily při SPŠS studentský dramatický soubor Pestráda.
Od 1961 občas spolupracovala s estrádní částí rychnovského amatérského souboru Tyl na satirických a estrádních pásmech.
1961 spolurežírovala a hrála roli Evy v Karvašově Meteoru.
Absolvovala kurz amatérských režisérů při Krajském kulturním středisku, který vedl Josef Vavřička z Hradce Králové. Zakončila ho spolurežií (se Stanislavem Šrůtkem, Police n. M.) Kunderovy hry Majitelé klíčů. Účast na divadelní přehlídce v Jaroměři (červen 1963).
1963 v rychnovském souboru Tyl režírovala hru Neočekávaný host.
1964 sňatek s Františkem Albrechtem.
1964 spolurežie (s K. Rumlem) hry Zkrocení zlé ženy.
Hrávala titulní role, účastnila se divadelních přehlídek ve Slatině a Chlenech, hostovala v Brezně (Slovensko, červen 1965).
1964–1966 inspektorka kultury ONV Rychnov nad Kněžnou, počátek práce v divadelní porotě okresu Rychnov n. Kn.
1967–1970 Střední všeobecně vzděl. škola, poté Gymnázium Kostelec n. Orlicí – učitelka češtiny a ruštiny, založila zde studentský soubor ŠUT.
1969 vystoupení z KSČ (vstoupila 1959).

1970 vystoupení Schola ludus, které bylo posléze záminkou k propuštění ze školství „pro neblahý vliv na mládež“.
1972 byla propuštěna ze školství, následovaly problémy se získáním zaměstnání i další pronásledování.
1972 vytvořila pro rychnovský zámek pásmo poezie Neutržená růže.
Z interpretů pásma byl založen soubor Duha.
1973 nastudoval soubor hru Duel od Mara Bajdžijeva, režie Jana Albrechtová, 1974 účast na Šrámkově Písku.
1973–1977 pracovala jako metodička Jednotného závodního klubu pracujících v Rychnově n. Kněžnou.
Součástí úvazku bylo vedení Dětského divadelního kroužku JZKP (i mládež).
1974
– spolurežie s Josefem Bahníkem – Emil Artur Longen: Dezertér z Volšan; Vlasta Burian: Čekatel bolestného. Asi 6 repríz, vítěz krajské přehlídky.
– režie hry Ivana Bukovčana Než kohout zazpívá. Účast v kraj. soutěži (uvedeno k 30. výr. SNP, uloženo vedoucím JZKP).
1975
– představení (?) v Praze na předvýběru pro Šrámkův Písek, inscenace nepostoupila.
– účast na krajské přehlídce dětského divadla Šubertova Dobruška.

1977 po výpovědi v Jednotném záv. klubu pracujících měla zákaz činnosti v porotách.
Poradenství u insc. režiséra Vl. Frieba a Vl. Hofrichtera – spolurežie Fidlovačky (100 let Tyla – Rychnov).

1978 (1. 1. – 30. 6.) zaměstnankyně městské knihovny Vamberk. Jako vedoucí dětského odd. připravila s dětmi 3 komponované pořady k literárním výročím, nejzdařilejší byl o Julesu Vernovi.

Od 1. 9. 1978 působila jako metodička pro amatérské divadlo Okresního kulturního střediska Rychnov n. Kněžnou, kde v rámci úvazku vytvořila seriál o dějinách patnácti souborů okresu podle zápisů v kronikách obcí (uveřejňováno v Jiskře Rychnovska).
1978–1980 spolupracovala s recitačním souborem učňovského střediska potravin (RK), účast na celostátní přehlídce prezentována pod jiným jménem.
V tomto roce dostala diplom za zásluhy o zájmovou uměleckou činnost v oblasti amatérského divadla (na přímluvu kolegyně Plodkové z OKS).

1975–1980 spolupráce se soubory v Javornici (Madlenka z kovárny), Chlenech (Okénko – režie), konzultace představení v Rokytnici, Týništi n. Orl., Vamberku.

1980–1987 návrat do školství, vyučování na na Střední průmyslové škole.
Založila recitační soubor Cé (účast v krajské soutěži Polička 1982/83) a dramatický soubor Trapas, který vystupoval ve škole i na veřejnosti především s autorskými texty studentů (školní satira).

1980 se souborem Tyl Rychnov inscenovala hru J. Kákošové Sto hodin do zatmění – ryze ženská inscenace od režie přes herečky až k výtvarnici.
Po 1980 obnovila spolupráci s poradními sbory,
od 1981 opět pracovala v okresních nebo krajských porotách divadla dospělých i dětí a v porotách dětských recitací.
1986 zorganizovala včetně scénáře a režie velké vystoupení středoškoláků Rychnova (100 účinkujících gymnázia Rychnov, SPŠS a učňovské školy, vystoupení vidělo 500 diváků).
1987–1990 zaměstnána v Ústavu pro jazykovou a odbornou přípravu zahraničních studentů v Dobrušce,
1990 se zde stala ředitelkou.

1990–1995 pedagožka Obchodní akademie a Rodinné školy Kostelec nad Orlicí, režírovala zde hru Ladislava Smočka Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, účast na přehlídce mladých divadel.
1995 s dětmi ZŠ Kostelec připravila hru Karla Havlíčka Borovského Král Lávra.
Spolupracovala s učni v Kostelci nad Orlicí (vystoupení ve škole a v ZŠ Doudleby – Pohádky z krabice).
1995 odešla do důchodu,
do 1997 působila na částečný úvazek v Obchodní akademii.

Dále občasné působení v porotách, spolupráce s Volným sdružením východočeských divadelníků, publicistická činnost a pod.

Významná spolupráce s autory Místopisu českého amatérského divadla (IPOS Praha) – shromažďování informací o ochotnickém divadle okresu Rychnov nad Kněžnou.

Hromada 1993, č. VIII, s. 235; 1998, č. 23, s. 30, 2003, podzim.

ZLATÝ Tyl pro Janu Albrechtovou. Divadlo HROMADA IL – jaro 2007, s. 15–16.