Loutkové putující

Typický lidový marionetář jezdil po českém venkově z vesnice do vesnice, z městečka do městečka. Měl většinou vůz, na kterém dopravoval svou rodinu i celé své divadelní vybavení. Scéna, která byla nápodobou barokní kukátkové scény, byla z tohoto důvodu jednoduchá, skladná a lehce transportovatelná. Loutkář měl často pouze několik typových dekorací, především vesnickou náves, pokoj v chalupě, rytířský sál, zámeckou zahradu či les, jež odpovídaly tehdejšímu repertoáru. Jeho nejcennější majetkem byly loutky. Právě ony byly podstatnou složkou výtvarné působivosti jeho produkcí, na které si zakládal, proto se obracel především na profesionální řezbáře, kteří zaručovali, že jejich loutky budou jak po řemeslné i konstrukční stránce, tak s hlediska výtvarného pojetí odpovídat jeho požadavkům
Alice Dubská