Osobnosti: ČÍHAL, Jan, Ostrava, Bílé divadlo

Datum narození: 3.3.1944
Místo narození: Křižanovice u Slavkova

Číhal, Jan
ředitel - dramaturg - režisér - herec - technický pracovník amatérského Bílého divadla z Ostravy

Vzdělání: vyšší střední odborné
Profese: rentgenový laborant

Jan Číhal maturoval na gymnáziu v Bučovicích. Již na střední škole hrál hlavní roli ve hře Kráska a zvíře.
Při rok trvající práci v brněnské Zbrojovce poznal Jana Nováka, vůdce brněnské bohémy, a také Otu Prajznera, herce a pozdějšího ředitele divadla Petra Bezruče v Ostravě. Tato setkání zásadně ovlivnila celý život J. Číhala, neboť oba zmínění ho utvrdili v rozhodnutí věnovat se divadlu jako hlavnímu zájmu.
Ve vesnickém ochotnickém souboru následně J. Číhal zrežíroval hry Princ a chuďas a Věra Lukášová.
Divadelní znalosti získával v ochotnickém studiu při divadle Bratří Mrštíků v Brně (nyní divadlo Bolka Polívky). Studio vedli herci divadla pan Lakomý a pan Dušek. Jana Číhala vedl Vilém Pfeiffer (herec legendárního D 34 E. F. Buriana). V jeho skupině byla například i Eva Tálská - spolu nazkoušeli hru Strach a bída Třetí říše Bertolta Brechta.

1965–1967 odsloužil J. Číhal základní vojenskou službu v Lounech, později ve Slaném - a tam se setkal s Vladimírem Machkem. Začalo celoživotní přátelství a celoživotní společná divadelní tvorba.

Na všech následně uvedených titulech pracuje Jan Číhal jako autor, spoluautor, dramaturg, herec (v převážné většině představitel hlavních rolí), i jako režisér.

Inscenace z let 1965–1967:
Vladimír Holan – Zrcadlení
František Hrubín – Romance pro křídlovku
Na motivy Johna Steinbecka – Vietnam, teď!

1969 – J. Číhal založil v Ostravě, v Domě kultury VŽKG divadelní ACT studio.
Následují inscenace:
Těla – společně s Petrem Nejedlým.
A. Mariengof: Magdaléna
Jean Pierre Duprey: Já neměl uváznout nohama v této galaxii
Kniha Jobova – inscenace se hrála na Wolkrově Prostějově a zvítězila na přehlídce ve Zvolenu.

1969 – J. Číhal založil v Domě kultury v Ostravě festival experimentálního divadla s názvem Generace - pozval brněnský Quidam, Divadlo Na okraji, Violu, prešovské Poetické divadlo - za rok proběhl druhý ročník tohoto festivalu, pak byl vedením Domu kultury zrušen. Na tomto druhém ročníku hrálo Act studio Mysterie a malé hry (texty Ivana Svitáka, Petra Weise), ve stejné době bylo zřizovatelem zrušeno i Act studio.

Na začátku 70. let byl J. Číhal velmi ovlivněn pracemi světových avantgardních divadelníků Jerzyho Grotowskiego, Eugena Barby , Liwing Theatru, Comuny Baires a dalšími soubory, které v té době bylo možno vidět na festivalech otevřeného divadla v polské Wroclawi.

1970–1980
J. Číhal pokračoval v divadelní činnosti prací v divadelním souboru Někde něco, který založil. Sopubor Někde něco zkoušel a vystupoval v mládežnickém K–klubu.
Tam nastudoval Milou sedmi loupežníků Viktora Dyka, s písničkami skifflového souboru Cantabile,
inscenoval s Vladimírem Machkem napsaného Antihamleta, který byl tehdy vybrán na festival do Zagrebu (jel tam ale nakonec soubor Vedeného divadla Karla Makonje).

1981
Spolupráce s ostravským souborem Aureko na inscenaci Jakou barvu má srdce (podílel se především herecky).

1982
Spolu s Luďkem Jičínským a Petrem Jičínským založil Jan Číhal další soubor - Bílé divadlo.
Společně připravili dramatizaci Knihy poesie Bohumila Hrabala a s jeho svolením a pod názvem Hráz věčnosti uváděli tuto inscenaci i na různých divadelních přehlídkách, hráli ji v Libni u automatu Svět, také v Činoherním klubu při výročích B. Hrabala - inscenace je stále na repertoáru Bílého divadla.

1983-1985
V malém sálku Osvětové besedy v Ostravě – Porubě připravilo Bílé divadlo dvě divadelní dílny - první byla věnována angažovanému divadlu a vedl ji Petr Oszlý.
S Petrem Oslzlým Jan Číhal spolupracoval při hostování Quidamu v Ostravě se hrou Archimimus. Na této dílně provedlo BD performanci s názvem Lidé ještě příliš mnoho trpí proléváním krve!
Druhá divadelní dílna byla věnována pohybovému divadlu a vedl ji Václav Martinec - na dílně sehrálo Bílé divadlo ukázku z představení z díla Tadeusze Nowaka: I když králem, i když katem budeš !
S Václavem Martincem se Jan Číhal na jevišti setkával i na profesionální scéně ostravské činohry, kde J. Číhal hostoval ve hrách Sen noci svatojánské a Cyrano (režie Jan Kačer). J. Číhal hostoval také v Kavkazském křídovém kruhu, ve hře Ať žije královna a v Juanovi v režii Radima Kovala.
V Ostravě-Porubě začalo Bílé divadlo zkoušet pohybovou verzi Tristana a Isoldy, inscenaci však dokončilo až v sálku jednotného kulturního střediska v Klimkovicích (pův. městečko kousek od Ostravy), Osvětová beseda v Porubě o experimenty Bílého divadla už neměla zájem.
Tristan a Isolda byla velmi úspěšná inscenace, hrála se na přehlídce v Brně i na Šrámkově Písku 1986.

Jan Číhal, který si z vesnického života odnesl lásku k lidové kultuře a lidovým zvykům, se v dalších inscenacích věnoval přesahům lidové kultury do divadla, připravil scénický masopust, Boží tělo - hody - vynášení smrtky, spolu s Vladimírem Machkem psal přírodní hry na lidové motivy, s lidovými písněmi a zvyky.

1985-1989
Inscenace:
Bílé sny
Morava
Máj, podle K. H. Máchy.
S těmito hrami zajíždělo Bílé divadlo na Senohrabská strašidla, hrávají se v přírodních prostředích (např. v klimkovickém zámeckém parku.
Ani v Klimkovicích Bílé divadlo nevydrželo dlouho, bylo nuceno se přesunout ještě dál od Ostravy, do Bohumína a jeho sdruženého klubu ROH ČSD - tam vznikla
inscenace Faust podle knihy lotyšského autora Margerse Zariňše,
klauniáda Dva kohouti na smetišti a hlavně
Dům mé matky - volná variace na báseň Vladimíra Holana Návrat, která se stala jednou z kultovních inscenací souboru, hrála se na všech možných přehlídkách, také na Jiráskově Hronově, a hraje se stále...
V Bohumíně vznikla provokativní Antigona, (inspirována Living Theatrem - dílny s herci Living Theatru v Brně se Jan Číhal také zúčastnil), hrála se na krajské přehlídce ve Valašském Meziříčí a také na divadelní dílně v Banské Bystrici.

Po 1989
Bílé divadlo se ustavilo jako občanské sdružení.
Na třeboňském festivalu, pořádaném Pavlem Šťouračem (Continuo) uvedlo hru Červený kohout letí k nebi podle knihy Miodraga Bulatoviče. Hru, která se hraje výhradně v přírodě (hrála se třebas i v Paříži, na zahájení české sezony ve Franci v zahradě zámku).

1997
Na festivalu Příští vlna v Praze, v klubu Roxy, měla premiéru performance podle kreseb Martina Velíška Ty, který lyžuješ - tato pohybová kreace šesti nahých lyžařů, doprovázená dívčím komorním kvartetem, měla už při prvním uvedení ohromný úspěch, zatím se hrála 170krát, procestovala během let téměř celou Evropu. Jan Číhal dokonce na variaci nahého lyžaře natočil s Petrem Zelenkou znělku karlovarského filmového festivalu.
U příležitosti 15 výročí vzniku Bílého divadla Jan Číhal se souborem připravil přehlídku s názvem Někde něco, která se převážně odehrávala na Masarykově náměstí v centru Ostravy,

1999
Jan Číhal připravil spolu s Bílým divadlem další festival Někde něco, tentokrát v technické hale chemických závodů v Hrušově.

2000–2011
Inscenace:
Poslední večeře - všichni diváci sedí u jednoho stolu, společně s herci - jsou přímými účastníky včetně hodování,
Opilý koráb - cesta argonautů za zlatým rounem,
S. Beckett: Šťastné dny a Krappova poslední páska (J. Číhal zde exceluje v roli starého Krappa).
Z tohoto obrazu už nikdy neodejdu (na texty Czeslawa Milosze a Tadeusze Kantora ). Inscenace se hraje na skutečném, funkčním, pro inscenaci vyrobeném dřevěném kolotoči - je to představení o životě a smrti.
Občerstvení (Refrigerium) - hra je inspirována onkologickým onemocněním Jana Číhala.
Zde - na ostrém rozhraní života (Postele ), úspěšné uvedení na Jiráskově Hronově.

Jan Číhal se kromě spolupráce s Petrem Zelenkou na znělce karlovarského festivalu herecky podílel na Šulíkově filmu Sluneční stát, napsal jednu z povídek do Bakalářů a natáčel s Vladimírem Menšíkem, hrál v několika televizních inscenacích (Lovec vodního ticha). Hraje v nově natočeném filmu Sedm dní.
O něm samotném byl ostravskou televizí natočen krátký dokument v cyklu Osobnosti z regionu,
o Bílém divadle byl také natočen dokument Blázni, básníci a pábitelé, olomoucká fakulta společně s berlínskou div. fakultou natočila o souboru dokument Rodinné rituály.
Jan Číhal účinkoval také ve filmu Sametoví vrazi.

Bibliografie:
ČÍHAL, Jan: Bílé divadlo Ostrava aneb Zkoumání lidského údělu, s.161-176. In: DIVADLA svítící do tmy II. Nesoustavné nahlédnutí do historie malých / autorských neprofesionálních scén 80. let 20. století. Praha, NIPOS, 2007.

ČÍHAL, Jan: Poznámky k experimentujícímu divadlu. Amatérská scéna 2008, č. 6, s. 3-4.

Praha, Činoherní klub uvádí, Redakce: V Činoherním klubu hraje Bílé divadlo Ostrava. Scena.cz – 1. kulturní portál, 14. 5. 2012, rubrika - Amatéři, http://www.scena.cz/index.php?o=1&d=1&r=7&c=16691 (viz Texty)

---
VRCHOVSKÝ, Ladislav: Heslo pro Databázi ČAD, prosinec 2011.