Databáze českého amatérského divadla

Osobnosti: GERSTNER, Miloš, Vrchlabí, etnograf, spisovatel

Datum narození: 22.2.1915
Místo narození: Vrchlabí
Datum úmrtí: 30.6.2006
Jedna z nejvýznamnějších osobností regionálního vlastivědného bádání a práce v oblasti Krkonoš a Podkrkonoší, literát a pedagog, čestný občan města Vrchlabí Miloš Gerstner.

Vyrůstal u prarodičů na Benecku.
1934 maturita na učitelském ústavu v Hradci Králové,
Poté zařizoval českou menšinovou školu Matice školské v Brodě nad Tichou u Mariánských Lázní, kde působil 3 roky.
Za války učil v Bližkovicích u Znojma, odkud jej ke konci roku 1944 okupační správa „totálně nasadila“ na obnovu chemičky v Pardubicích.
1945 se vrátil do rodného Vrchlabí. Zde začala i jeho tvorba vlastivědná, národopisná, historická i literární a dramatická. Brzy se připojil k autorům obnoveného měsíčníku Horské prameny, 1947–1949 zde na pokračování publikoval beletristicky pojaté Obrázky z dějin Vrchlabí, v nichž vylíčil podrobně historii města do konce války třicetileté a počátku protireformace.

V padesátých letech ve Vrchlabí existovaly dva folklorní soubory, které vystupovaly se scénickými národopisnými pásmy. Soubor Krakonoš s velkým úspěchem uváděl pásmo Miloše Gerstnera Krkonošská veselice neboli v Křížlicích u muziky – volný sled scének, dialogů, krkonošských poudaček, písní a tanců. Tento „národopisný obrázek ze života krkonošského lidu“, v němž role horáků přijali členové ochotnické divadelní jednoty Šír, putoval od roku 1958 několik let po jevištích všech větších obcí královéhradeckého kraje i mimo něj a vrchlabští jej hráli i na strážnických národopisných slavnostech.
Miloš Gerstner od mládí obdivoval a miloval ochotnické divadlo. Zažil a později také vylíčil jeho rozkvět na skromných, často jen improvizovaných jevištích v českých vsích západních Krkonoš před 2. světovou válkou a sám také „na prkna, která znamenají svět“ několikrát vstoupil - poprvé již na vrchlabské české menšinové škole, kde účinkoval také jako schopný recitátor, vystupoval při oslavách narozenin prezidenta T. G. Masaryka roku 1928 ve hře Tajemný dub v jedné z hlavních rolí jako král skřítků.

1959 v únoru jeho dramatickou prvotinu - pohádku v krkonošském nářečí Ďábelské klíče uvedli v premiéře nejprve vrchlabští ochotníci, o rok později ji nastudovalo profesionální divadlo v Hradci Králové a uvedlo ji v mnoha reprízách. (Úspěch hry završily její překlady do němčiny pro ochotníky ve Smržovce a do lužické srbštiny pro divadlo v Budyšíně a 1997 i televizní inscenace).
Další hry následovaly: Druhé svatořečení svatého Aloise (Dilia 1968), opět pohádkový námět, hra Kdybych byl mladý.

Na sovětskou okupaci zaregoval v září roku 1968 básní Píseň o střele, která dvakrát zabila, otištěnou v trutnovské Krkonošské pravdě. Stala se hlavním argumentem pro Gerstnerovo vyloučení z KSČ, mohl sice nadále učit, ale pouze na škole při Domově se zvýšenou výchovnou péčí ve Vrchlabí. Na novém působišti poznával osudy chovanek „pasťáku“. Napsal o nich a pro ně divadelní hru Velký motiv, v níž uplatnil nejen literární, ale i pedagogický talent a zkušenosti.. Děvčata nacvičila s nadšením a s přispěním herců divadelní jednoty Šír představení a po premiéře na vrchlabské Střelnici v dubnu roku 1971 je předvedla divákům v Malých Svatoňovicích, Kostelci nad Orlicí a Horní Branné. Vystoupila s ní i na celostátní přehlídce Šrámkův Písek, kde získala – také– první cenu.
I do odborné části Milošova tvoření však vstoupila tzv. normalizace. Zatímco v první polovině 70. let zaplňovaly Milošovy články stránky KRKONOŠ s jistou pravidelností, zhruba od poloviny roku 1975 je zde nenacházíme. „Anonymním“ zásahem vyšší politické moci se stal na více než pět let autorem nežádoucím. Publikoval sice nadále např. v deníku Lidová demokracie, avšak pod pseudonymem M. Martin.
V 2. polovině 70. let někdejší právem vysoce oceňovaný učitel musel s dosažením důchodového věku ze školství odejít a přijal místo vrátného a hlídače.
Teprve 1980 mohl nastoupit v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí jako odborný pracovník. Začalo snad nejplodnější období jeho života. Pilně vyjížděl do „terénu“ za pamětníky a zaznamenával jejich osudy a vyprávění. Jeho terénní deník z let 1980–1984 obsahuje nepřeberné množství folklorních a etnografických informací. Napsal desítky studií s národopisnou, folklorní, jazykovědnou, historickou a literárně historickou tematikou.
Miloš Gerstner až do vysokého věku pokračoval i v tvorbě literární a literárně dramatické. Vztah k milované krajině svého dětství a mládí vyjádřil v Cestách po kousku nebe, jejíž podtitul zní Netradiční průvodce po Benecku s vyprávěním o lidech, místech zajímavostech a legendách v dědinách pod Žalým. V ní se odehrávají i příběhy Vánočního snění, knihy nádherných krkonošských pohádek (1999).
V posledních letech se znovu vrátil k divadelní tvorbě.
30. září roku 2002 mohl zhlédnout svou vesnickou frašku se zpěvy Chudák strýček Jáchym, kterou sehráli ponikelští ochotníci. Premiéry hry Lupenec, město zakleté, kterou nastudoval divadelní soubor Žalý z Benecka, ani jejího uvedení ve Vrchlabí (22. listopadu 2006) se Miloš Gerstner již nedočkal.
Bibliografie:
V. národní přehlídka sokolských ochotnických divadel Boskovice - Lázně Toušeň 2007. Programová brožura, s. 42-44.

Související Texty

Související Osobnosti

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':