Soubory: Divadlo pro 111 / Divadelní společnost D111

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1970
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 200x
Působení: 197x, 198x,199x, 200x

Z HISTORIE scény D pro 111:
1962 založena komorní scéna Divadlo pro 111 (sálek PKO),
soubor Městského domu kultury tady uvedl nejprve Romanci pro křídlovku, režie K. Neubauer, recitace O. Slavík. Šlo o profesionální soubor, který tu hrál necelé 2 sezony, uvedl ještě 5 inscenací, po nichž činnost na scéně Divadla pro 111 ukončil.

Pokusů o divadlo v tomto sálku PKO bylo víc, nikdy však neměly dlouhodobějšího trvání.
1964 ProVas (viz samostatné heslo) se tady představil vlastním pořadem Revue, o níž nikdo nevue.

Od 1964 zde začal hrát dlouholetý soubor J. Zeyer (viz samostatné heslo) pod názvem DS J. Zeyer D 111, dosáhl tady v roce 1967 největších úspěchů.

1967 - Eugéna Ionescu: Třeštění ve dvou, Plešatá zpěvačka. Účast na Divadelní máj, Krnov.
--------------------------

1970 tu začala působit parta mladých lidí zapálených pro divadlo, vedená ing. Eduardem Váňou, která chtěla obnovit v Českých Budějovicích kabaretní divadlo.
Ke spolupráci přizvali Antonína Baštu, původem ochotníka, v té době již profesionálního režiséra Malého divadla ČB, který dal jejich snažení řád a souboru jméno slavného činoherního divadélka ze 60. let – D 111 – Divadlo pro 111 (podle počtu míst v sálku, v němž se hrálo). Jeho působení bylo zaměřeno na výchovu a vedení mladých ochotníků a jeho režie vtiskla souboru osobité charisma a hravou intelektuální poetiku. Dramaturgickou úpravu textů, které režíroval, prováděl sám.
Soubor pracoval bez stálých dotací.

První společnou inscenací byla
1970 Show pro 111. Autorem textu byl Eduard Váňa, režii měl Ant. Bašta. Po 1. repríza byla stažena.

Poté se spojili s DND (Daleko nejmenší divadlo) – souborem, který zhruba za čtrnáct dní (4. března) po Show pro 111 na téže scéně uvedlo premiéru vlastního pořadu O rodný ranch aneb Padni padouchu! v režii Jana Chada a Rudolfa Píhy, kteří se posléze stali oporami společného souboru.
Následující inscenací byl Hamlet IV. (Fuks – Skála - Pantůček), který byl po první repríze zakázán.
1970 Dostál-Pogoda: Výtečníci, třetí Baštova režie a stejně tak herci využili množství gagů, improvizací i vlastních nápadů, zvlášť se prosadili herci Jan Konrád a Vlado Rozhoň, protagonisté muzikálu, první úspěchy, účast na KP v Humpolci a na ŠP.

Poté spolupráce s profes. režisérem Vladimírem Janurou z Jihočeského divadla.
To už mělo divadlo vlastní autorskou dvojici ing. Eduarda Váňu (texty) a dr. Jaroslava Peterku (skládal hudbu), kteří „souboru na tělo ušili“ muzikál ze secesní Paříže:
1971 – Eduard Váňa, J. Peterka: Čtyři ženy Alfréda Boucheta, zde se naplno projevila herecká spontánnost souboru.
1972 po Vl. Janurovi opět spolupráce s Baštou: V. K. Klicpera: Každý něco pro vlast – velký podíl souboru na vzniku inscenace („Bašta nevymyslel všechno sám, ale dovedl navodit při zkouškách takovou atmosféru, že se nápady rodily jeden za druhým.“) – úspěchy. Inscenace provokovala fantazii i smysl pro styl. KP Divadelní Třeboň, FEMAD Poděbrady, 42. JH. Účast na Divadelní máj, Krnov - držitel Putovního poháru a štítu města Krnova.
1973 – Nikolaj Vinnikov: Když rozkvete akát, režie A. Bašta, hudba J. Peterka, 43. JH – text záminkou ke kolektivní hravosti plné fantazie, kterou oceňovala i kritika. Proti inscenaci s vážnými (a v té době nebezpečnými) ideovými výhradami vystoupil V. Hrouda v Rudém právu. Účast na Divadelní máj, Krnov - držitel Putovního poháru a štítu města Krnova.

Dále vedle Bašty a Janury spolupráce s dalšími profes. režiséry St. Kopeckým, V. Dokučajevem, Milanem Fridrichem z Jihočeského divadla.
S částí členů souboru režisér a herec Ed. Váňa uváděl hudební kabarety, klauniády apod. MJF (např. přebíral Suchého semaforské texty).

1975 – Šapitó je nabito, klauniáda Eduarda Váni a spol. v MINI-GRAND CIRKUSU D111, jejíž základní inspirací byla kniha Tristana Rámyho Klaunské výstupy, účast na Šrámkově Písku.
1976 – Divadlo pro 111 při PKO, A. P. Čechov: Přetvářky. Účast na KP Honzlův Humpolec; Ivan Bukovčan: Oprátka pro dva, režie A. Bašta.
1977 - Jiří Suchý–Jiří Šlitr: Člověk z půdy, r. Antonín Bašta. Účast na Divadelní máj, Krnov - držitel Putovního poháru a štítu města Krnova.
1978 – Alexej N. Arbuzov: Irkutská historie, KP Honzlův Humpolec, NPRSDH Svitavy, 48. JH, výhrady k dramaturgické úpravě textu – okleštění postav – která nepřispěla srozumitelnosti hry, oceňován výkon J. Chada.
1979 – Vasilij M. Šukšin: Energičtí lidé, r. A. Bašta, účast na KP Div. Třeboň.
Nejúspěšnější inscenace období 1970–1980 nesly režijní rukopis Antonína Bašty. Nejvýraznějším hercem byl Jan Chad, dále Eduard Váňa, Jan Konrád, Jiří Pokorný, Ludmila Hermannová.

V 80. letech soubor procházel několika tvůrčími krizemi, pohybem v řadách členů, což poznamenalo kvalitu inscenací. Navíc mu v Jihočeském kraji vyrostla silná konkurence v podobě vodňanské Šupiny.

1980 – Jiří Suchý: Šest žen, r. E. Váňa; r. též K. Šlejhar, J. Šanda a Z. Zahradníček.
1982 – Alexandr Gelman: My, níže podepsaní. Účast na NP Svitavy.
1982 – Jiří Suchý: Lexikon pro zamilované, literární kabaret pro dvě osoby a jednu kapelu.
1983 – Calábek: Celestýna. Účast na KP Želečský div. podzim.
1984 – N. V. Gogol: Mrtvé duše, r. A. Bašta. Účast na NP Svitavy. Účast na KP Divadelní Třeboň
1984 – Eduard Váňa: Tmavomodrý motýl, leporelo ze vzpomínek na Jaroslava Ježka a Jiřího Šlitra.
1985 – Bohumil Hrabal / Václav Nývlt: Ostře sledované vlaky, r. Antonín Bašta j. h., scéna Jiří Pokorný, světla a zvuk Josef Staněk, Divadelní Třeboň.

1986 – D. I. Fonvizin: Ať žije Paříž (Brigadýr). Účast na NP Svitavy.

1988 došlo k rozdělení D 111 na dva samostatné celky: činoherní interpretační divadlo D 111 a skupinu autorského divadla Volné kabaretní sdružení Druhý dech strýčka Váni, jehož vedoucím se stal spoluzakladatel D 111 ing. Eduard Váňa. Podrobněji viz Kabaret U Váňů.

Pokračovalo i D 111 (Divadelní společnost 111), nejprve při Parku kultury a oddechu, vedoucím Jan Chad, 18 členů.
V 90. letech došlo k postupné generační výměně členů souboru.
Od 1991 vedoucí Vladimír Voldřich, režie Jaromír Hruška.

1991 – Václav Havel: Zahradní slavnost, r. Zdeněk Zahradníček ("obnovená premiéra inscenace Antonína Bašty z roku 1964, která byla s velkým úspěchem uvedena na NP JH 1964"). Účast na KP Volyňské divadelní jaro.
1992 – Francois Billetdoux: Ještě skleničku, r. Jaromír Hruška. Účast na KP Volyňské divadelní jaro (hlavní cena) – postup na NP Třebíč. Účast na NP Divadelní Třebíč (2x cena za herecký výkon, cena za režii, cena za inscenaci) – nominace na Jiráskův Hronov. Účast na NP Jiráskův Hronov.
1993 – S. I. Witkiewitz: Bláznivá lokomotiva, r. Vladimír Voldřich.
1993 – Dívka na vdávání (autor nezjištěn), r. Vladimír Voldřich.
1993 – Joao Bethencourt: Den, kdy unesli papeže, r. Vladimír Voldřich. Účast na KP Volyňské divadelní jaro.

V 90. letech došlo k postupné generační výměně členů souboru.
1993 po mnoha neshodách se zřizovatelem soubor odešel z Městského kulturního domu, stal se občanským sdružením a pod názvem D 111 začal od sezóny 93/94 působit v Malém divadle v Hradební ulici, jehož prostory si pro svoji činnost pronajímal.

1994 – Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor, r. Jaromír Hruška. Účast na KP Volyňské divadelní jaro – hlavní cena. Účast na NP Divadelní Třebíč (cena za herecký výkon, cena za režii, cena za inscenaci) – nominace na Jiráskův Hronov. Účast na NP Jiráskův Hronov.
1994 – Zdeněk Bořil: Srdce a kříž, r. Vladimír Voldřich a Zdeněk Bořil. Autorská tvorba člena souboru vychází ze života Fr. Villona a románu J. Loukotkové Navzdory básník zpívá. 1995 účast na KP Volyňské divadelní jaro.
1995 – Karl Gassauer: Casanova na Duchcovském zámku, r. Pavel Petrovský, Tomáš Stolařík. 1996 účast na KP Volyňské divadelní jaro, účast na Bechyňském Perlení.
1996 – Stanislav Ignác Witkiewicz: Bláznivá lokomotiva. Bechyňské Perlení.
1996 – podle Christophera Duranga: Běloch, 185 cm, hledá kohokoli... zn. za účelem styku, r. Tomáš Stolařík. Excelentní herecký výkon Jany Kadlecové. 1997 účast na KP Volyňské divadelní jaro – doporučení na NP Divadelní Třebíč. Účast na ObP O štít města Prachatic – hlavní cena putovní štít.
1997 – Vladimír Sulek / Zdeněk Bořil / Pavol Lukas: Těla v pastě. Účast na KP Volyňské divadelní jaro.
1997 – Jak je důležité mít svou posedlost, r. Tomáš Stolařík.
1997 – Egon E. Kisch: V přežalostné této době parníkem z Prahy do Bratislavy, r. Vladimír Voldřich.
1998 – Jaroslav Hašek: Z Karlína do Bratislavy parníkem Lanna za 365 dní, větrného mlynáře a jeho dceru i Pevnost, r. Vladimír Voldřich. Účast na KP Volyňské divadelní jaro. Účast na ObP O štít města Prachatic – cena mladému hereckému talentu, cena za režii, cena za inscenaci.
1998 – John Patrik: Kamarádi Mc Lachlena, r. Jan Chad. Účast na KP Vyšebrodské divadelní dny. Stálým hostem profes. Malého divadla. 1999 účast na ObP O štít města Prachatic. 2000 účast na KP Volyňské divadelní jaro – doporučení na NP Divadelní Třebíč.
1999 – Ladislav Stroupežnický: Naši furianti, r. Jaromír Hruška. Účast na KP Volyňské divadelní jaro. 2000 účast na přehlídce Stochovská Thalie. Účast na přehlídce Budějická Thálie. Účast na NP Divadelní Třebíč (2x čestné uznání za herecký výkon, čestné uznání za režii) – doporučení na Jiráskův Hronov.

2000 založeno Dětské studio D 111.
2001 pod názvem Dětské divadelní studio 2000, vedoucí Pavel Petrovský. Uvedeno:
D. Hevier, Jiří Žáček, P. Petrovský: Nevyplazuj jazyk na lva, KP Bechyňské Jaro.

Koncem roku 2001 odešli z Malého divadla, stali se souborem bez stálého jeviště.
Nadále vedoucí Vladimír Voldřich, režisér Jaromír Hruška.

2001 – Nikolaj V. Gogol: Hráči, r. Jaromír Hruška. 2002 účast na KP Dačické kejklování (2x cena za herecký výkon) – nominace na NP v Třebíči. Účast na přehlídkách Budějcká Thálie, Divadelní Třebíč, Jiráskův Hronov.
2003 – J. Hruška na motivy J. Bethencourta: Den, kdy unesli papeže, r. Jaromír Hruška, Budějcká Thálie. 2004 účast na KP Dačické kejklování.

Bibliografie:
BAŠTA, Ant.: O SOUBORU mladých. AS 1973, č. 5, s. 2–3. (Bašta začal hrát amatérské divadlo ve 21 letech.)

BAŠTA, Antonín: Štít města Prachatice. Amatérská scéna 1997, č. 2, s. 15.

CÍSAŘ, Jan: Svitavský čtyřúhelník. Amatérská scéna 1983, č. 2, s. 2–3.

ČERNÝ, Jiří: D 111 – okouzlená divadelnost. In: Divadla svítící do tmy. (Malé scény 70. let 20. století.) Praha, NIPOS 2006, s. 42–57.

GRIMMOVÁ, Michaela: Třeboňské inspirace. Amatérská scéna, roč. 21 (Ochotnické divadlo 31), č. 6, červen 1984, s. 3–4, 2 fot. Referát o přehlídce amatérských souborů Divadelní Třeboň, také k představením Johanka 1920 (soubor Šupiny Vodňany) v režii F. Zborníka a Mrtvých duší českobudějovických D 111 v režii A. Bašty.

GOTTWALD, T.: Raport o Volyňském divadelním jaru 91. Amatérská scéna 1991, č. 8, s. 8.–9.

GOTTWALD, Vladimír T.: Sedm zastavení Volyňkého divadelního jara. Amatérská scéna 1997, č. 2, s. 7–8.

HOUZIM, Jiří: Volyňské divadelní jaro 95. Amatérská scéna 1995, č. 2, č. 8.

CHAD, Jan: Máme divadlo rádi. AS 1973, č. 4, s. 5, foto.

JUST, Vladimír: Divadlo pro 111. Heslo Malé encyklopedie malých scén. In: Proměny malých scén. Praha, Mladá fronta 1984, s. 282.

KODEŠ, Jaroslav: Vyšebrodské divadelní dny pootevřely oponu nad jihočeským amatérským divadlem. AS 1998, č. 5, s. 22–23.

KOPECKÝ, Stanislav: Co přinesla jihočeská divadelní přehlídka. Volyně 1993. Amatérská scéna 1993, č. 7, s. 18–19. Foto.

POŠÍVAL, Zdeněk: Návrat k sousedské divadelnosti (Volyně ´96). Amatérská scéna 1996, č. 2, s. 5–6.

POŠÍVAL, Z. – ZBOŘIL, M.: Jihočeská přehlídka. Amatérská scéna 1979, č. 6, s. 3–4.

TOMAS, Karel: Jak vypadal druhý nultý ročník Bechyňského Perlení? Amatérská scéna 1996, č. 2, s. 3.

VEDRAL, Jaroslav: Hronov jubilejní-nejubilejní. Amatérská scéna 1965, č. 10, s. 5–7.

VOJÍKOVÁ, Silvie: Furianti jako tragičtí hrdinové. Budějcká Thálie. Recenze inscenace Naši furianti v podání divadelní společnosti D111.

ZAVŘELOVÁ, Marta: Po roce opět ve Volyni. Amatérská scéna 1992, č. 8, s. 16.

ZAVŘELOVÁ, Marta: Současné amatérské divadelní soubory jižních Čech. České Budějovice, Jihočeské muzeum 1988. s. 10–11.


WEBOVÉ stránky souboru – http://d111cb.sweb.cz/ – 9. 12. 2014.


Amatérská scéna 1965, č. 10, s. 2, foto Starosta – manželé Mollovi – J. Baštová a L. Huml; s. 5 – foto Starosta – Moll L. Huml, Nachtigal – A. Bašta.

Českobudějovické listy, Českobudějovicko, roč. 8, č. 263, 11. 11. 2000, s. 14.

Zpravodaj XIX. Šrámkova Písku 1.–7.6.1975.

Archivy:
Hradec Králové, Státní okresní archiv, Hradec Králové, Krajské kulturní středisko, Impuls, Svitavy, Národní přehlídka ruských a sovětských divadelních her, 1973, Ka 42, i. č. 123

Praha, NIPOS, kART:
Evidenční karta ÚKVČ, 1988 (celkem 3 kART).

A Stanislav Šmíd, Štětí:
Videozáznam představení Revizor na DT 1994, Naši furianti na DT 2000, Hráči na DT 2002.

Mapa působení souboru - Divadlo pro 111 / Divadelní společnost D111

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.