Databáze českého amatérského divadla

Soubory: Skumafka / Divadélko na předměstí

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1961
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1965
Působení: 196x
Olomouc SKUMAFKA - SKUpina MAlých Forem KAbaretu
Vznik v září 1961, zánik 1965.

1961 vznikla SKUMAFKA - SKUpina MAlých Forem KAbaretu, prvním zřizovatelem byl Okresní dům osvěty v Olomouci,
na podzim 1963 dalším zřizovatelem se stal Závodní klub ROH Železáren Petra Bezruče.

Soubor vznikl jako první amatérské divadlo malých jevištních forem v Olomouci, zájemci o členství byli informováni náborovým letákem a prošli talentovými zkouškami.
Hrál v sále Okresní domu osvěty na Kollárově náměstí v centru Olomouce,
od r. 1963 v sále ZK ROH ŽPB (Železáren Petra Bezruče) za restaurací U Mačáků (na předměstí Olomouc – Hodolany), poslední inscenaci uvedl v sále Domu pionýrů v Olomouci.

Vedoucím souboru byl Radek Hlavsa – pseudonym Jan Ratkin, který byl současně metodikem Okresního domu osvěty a vedl soubor do roku 1963. (Nucený odchod.)
1963–1965 - v následující etapě - se jako vedoucí, režisér i autor prosadil Pavel Dostál, který tvořil od počátku autorskou dvojici s Radkem Hlavsou.
Tvůrčích osobností však měl soubor více – spolupracoval s profesionálními režiséry Vratislavem Spilkou a Jiřím Flíčkem, na hudební stránce se výrazně podílel Milan Škuca. Organizačním vedoucím byl Roman Tomeček (zajišťoval především propagaci).

Šlo o autorský kabaretní soubor na vysoké úrovni, který na počátku 60. let zastupoval netradiční divadelní linii ve městě a prosadil se i v celostátním kontextu divadel malých jevištních forem.
Vyznačoval se silným autorským zázemím – texty Radek Hlavsa, Pavel Dostál, Vratislav Spilka, autoři hudby Milan Škuca, Vladimír Ditrich, později Jaroslav Vraštil, měl vlastní doprovodnou kapelu (skupina OPUS) a silnou členskou základnu, která připravovala paralelně různé typy pořadů – kabaretní montáže, text-appealová pásma, matiné.

Skumafka se hlásila ke kabaretnímu typu divadla, které vyrůstalo na přelomu 50. a 60. let z text-appealů, hledalo inspiraci v literárním a hudebním dění doby a postupně přecházelo od literárně hudebních pořadů k autorskému satirickému divadlu nebo novodobému kabaretu.

V hnutí těchto malých divadel zastupuje SKUMAFKA svým charakterem poněkud netypický soubor - způsobem náboru i počtem členů, který se v počátcích pohyboval kolem čtyřiceti, jednu dobu objevíme dokonce údaj šedesát členů (v průměru se však na inscenacích podílelo zhruba dvacet až pětadvacet lidí), bychom ji mohli zařadit spíš k typu velkých ochotnických souborů.
Tendence k přísně dodržovanému vnitřnímu řádu byla prvkem profesionalizačním, stejně jako poměrně každodenní zkoušky, vysoká reprízovost pořadů a pravidelné vystupování v průměru dvakrát do týdne. Ani strukturální členění souboru nebylo běžné pro malá amatérská divadla, i když jeho analogii bychom našli u Semaforu (existence hudební sekce) stejně jako u Divadla Na zábradlí (rozdělení na činoherní a pantomimický soubor).

SKUMAFKA měla své autorské zázemí i své režiséry (k Radku Hlavsovi se přidal Pavel Dostál, s malou recitační skupinou pracoval Roman Tomeček), často soubor spolupracoval také s profesionálními divadelníky – režiséry Vratislavem Spilkou a Jiřím Flíčkem, s výtvarníkem Slavojem Kovaříkem.
Oficiální zázemí, umožňující plakátování (o propagaci se staral organizační vedoucí Roman Tomeček), pevný měsíční rozpis představení, probíhajících vedle téměř každodenních zkoušek - to všechno směřuje k úvaze, zda SKUMAFKA nemohla být a také nebyla potenciálním základem pro vznik stálého malého divadla v Olomouci.

Inscenace:
duben 1962 - Kaleidoskop 61, premiéra v sále ODO, Kollárovo nám. 7. Čtyřdílná kabaretní montáž skečů, blackoutů, písniček a veršů V. Nezvala vypovídala o lásce, kariérismu a dobové morálce.
Autor Radek Hlavsa, režie Vratislav Spilka, hudba Milan Škuca, výprava Slavoj Kovařík.
Hrál: Orchestr OPUS, vedoucí Jiří Krutký.

Dalším satirickým kabaretem byla Skumafka-revue, v niž zazněly nejúspěšnější písně, skeče a monology ze „skumafkovských“ titulů.)

5. 12. 1962 premiéra satirického kabaretu Čtyři karty ve hře (opět v ODO).
Čtyřdílná kabaretní montáž s použitím textů Jiřího Flíčka, Míly Maříka, Pavla Dostála, Josefa Bourka a dalších, režie Jiří Flíček. Hrála Skupina OPUS.

29. 5. 1963 premiéra Polibek z Olympu – Kabaret o muži na soklu a sebevraždě na jevišti.
Autor libreta Jan Ratkin (Radek Hlavsa), režie Zd. Rapamil (kolektivní), hudba Milan Škuca, texty písní Radek Hlavsa, hraje jazzové trio.
Tendence k otevřenosti a kritičnosti provázala i tento literárně hudební kabaret, který hned po premiéře narazil na cenzurní zákaz. Vedle textů kmenových autorů – Radka Hlavsy a Pavla Dostála – do něj byla zařazena tvorba Gabriela Lauba, Karla Michala a Sławomira Mrożka. Téma „kultu osobnosti“ ovšem bylo pro olomoucké funkcionáře nestravitelné a SKUMAFKA začala být nežádoucí i pro svého zřizovatele, který nechtěl riskovat politické problémy.
Radek Hlavsa, který současně pracoval v Okresním domě osvěty jako metodik pro divadlo, byl propuštěn, soubor ztratil zřizovatele i sál a pod patronací ZK ROH Železáren Petra Bezruče se přestěhoval na olomouckém předměstí Hodolany (sál za hostincem U Mačáků), kde přibral do názvu označení Divadélko na předměstí.
V novém působišti SKUMAFKA uvedla
20. 11. 1963 kabaret Zlý chlapeček, s podtitulem Kabaret na cestě ze školy do života, titul převzatý z repertoáru plzeňské Alfy - premiéra v sále ZK ROH ŽPB, Olomouc-Hodolany.
Autoři Josef Koenigsmark a Ivan Rehák, převzata z plzeňského divadla Alfa, úprava Radek Hlavsa, režie Pavel Dostál, texty písní Radek Hlavsa, Vratislav Spilka, Jiří Flíček,
hrála skupina The Teenagers.

11.12. 1963 Skumafka je jinde doma - Kapesní poétique-fiction-revue, premiéra v Olomouci-Hopdolanech.
Autorem libreta a režie Radek Hlavsa, choreografie René Gabzdyl, Kateřina Gasparová.
V libretu použity texty Rohlenovy, Gottliebovy, Růžičkovy, dále Grymovy a Laubovy aforismy a Flíčkova pohádka Proč kohout kokrhal o hodinu dříve.



11. 3. 1964 Mám právo pít blues, premiéra v sále Domu pionýrů v Olomouci.
Podtitul pořadu Mumrajový striptýz o jednom fantasmagorickém celku a 55 (náhradních) dílech. Soubor se jím vrátil k počáteční text-appealové inspiraci.
Autorem libreta a režisérem posledního pořadu Skumafky byl Pavel Dostál. Spoluautoři: Hlavsa, Flíček, Kundera, Škvorecký, Kramář, Fiala, Vondra, Slavíček, Göbl, Kincl, Hobza, Pohorský, Gabzdyl.
Hrála Skumafka combo, Big Beat s Jaromírem Hobzou nebo Big Beat René Gabzdyla.
Komponisté: Jaroslav Vraštil, René Gabzdyl, Straka, Hobza.
Dramaturg: Jan Ratkin (Radek Hlavsa).
Výtvarník: Jerbert Janka
Choreografie: Kateřina Gasparová, René Gabzdyl.
.................................

Během let 1962 a 1963 uvedly dílčí skupiny souboru další pořady, některé byly jednorázové a naplňovaly povinnost kmenového souboru Okresního domu osvěty (např. pořad pro mladé se zdravotně osvětovým námětem Otlačená pata, nebo k výročím Přátelství v nás), jiné byly koncipovány jako klubové pořady Skumafky, jam-session nebo matiné s hosty (Skumafka-revue – březen 1963, Setkání melodií – s hosty Hanou Vítovou a R. A. Dvorským – leden 1963, tematizované pořady Malá pouť pantomimy, Živé noviny, Step-show č. 1, Hrajeme jazz). Většinu pořadů uváděl Václav Čapek, účinkovali (četli texty, zpívali) členové SKUMAFKY.

Pozornost zaslouží i jednolistové letáky, jakýsi pokus o miničasopis, vydané k příležitosti posledních dvou premiér. Vedle ukázek písňových textů zde najdeme aforismy, minipovídky, ale také vtipné glosy na aktuální kulturní události, stejně jako pohotové propagační a programové výzvy či prohlášení.

Přehlídky:
SKUMAFKA na sebe upozornila hned v prvním roce své existence vítězstvím v okresním a krajském kole STM (soutěže tvořivosti mládeže)- 1962, v ústředním kole soutěže v Plzni získala ve stejném roce druhé místo (první místo nebylo uděleno), o další se dělilo Divadélko pod okapem společně s Kladivadlem a ostravským Tempem.

Přehlídka amatérského kabaretu a divadel poezie – Divadlo Na zábradlí 1964 (17. – 26. 5. 1964).

V roce 1965 se SKUMAFKA účastnila krajské přehlídky malých divadel v Přerově, kde zvítězila společně s přerovskou INTARSIÍ.
Bibliografie:
BLAHYNKA, Milan: Plivati na strop... Literární noviny 11, 1963, č. 19, s. 8.

BLAHYNKA, Milan: Umění montáže. Literární noviny 11, 1962, č. 19, s. 8.

bm: Mám právo pít blues. FLP revue, 1964, č. 4. (bm - Bohuslav Matyáš)

GRYM, Pavel: Satira ve státě Olomouc. Divadelní noviny 8, 1964, č. 2, s. 2.

JEDLIČKA, Jaromír: Olomoucké kabarety. Červený květ 8, 1963, č. 12, s. 368-369.

JEDLIČKA, Jaromír: Skumafka se představila. Stráž lidu, 13. 4. 1962, s. 3. JFL: O jednom polibku. Ochotnické divadlo 9, 1963, č. 9, s. 212. (JFL - Jiří Flíček)

KOKTA, Zdeněk: Skumafka a úvahy kolem ní. Červený květ 7, 962, č. 9, s. 286-287.

KOKTA, Zdeněk: Zlý chlapeček v Olomouci. Amatérská scéna 1, 1964, č. 4, s. 20.

LAZORČÁKOVÁ, Tatjana, ROUBAL, Jan: K netradičnímu divadlu na Moravě a ve Slezsku 60.-80.let dvacátého století. Praha, Pražská scéna 2003, s. 149-151. Heslo a bibliografie, foto.

LAZORČÁKOVÁ, T. a spoluautoři: Olomoucké kulturní klima v šedesátých letech. In: Oznámení o Ikarově letu. Olomouc 1998, s. 23-36.

LAZORČÁKOVÁ, T.: Čas malých divadel. Olomouc 1996. (Knižní verze disertační práce, FF UP, Olomouc 1995.)
Novotný, Ludvík: Skumafka je jinde doma. Mírová směna, 9. 1. 1965.

PÓDIA z krabičky. Praha, NIPOS 2005, s. 68-79.

soe: Mladí z Olomouce. Lidová demokracie, 22. 1. 1963, s. 3. (soe - Ivan Soeldner)

SOELDNER, Ivan: Skumafka tvrdohlavá z rodu Nezmarů. Mladý svět 5, 1963, č. 26, s.12.

SOELDNER, Ivan: Užitečné večery v Olomouci. Divadelní noviny 7, 1964, č. 13, s. 4-5.

ŠIROKÝ, Hugo: Láska nejsou jen písmena. Červený květ 8, 1963, č. 2.

-vr-: 7200 vteřin dobré nálady včetně přestávky. Osvětová práce 16, 1962, č. ll, s. 213.
Archivy:
Archiv SKUMAFKY, vytvořený v průběhu výzkumu novodobé divadelní historie (součást disertační práce T. Lazorčákové) je uložen v Dokumentačním centru Katedry teorie a dějin dramatických umění, Filozofická fakulta UP, Olomouc.

Soukromý archiv SKUMAFKY – Radek Hlavsa
Zdroj informací o souboru – Pavel Dostál, Radek Hlavsa, Milan Škuca.



Jednotlivosti, shromážděné pro příležitost výstavy "Oznámení o Ikarově letu - olomoucká šedesátá léta v zrcadle výtvarné kultury" v roce 1998, ze soukromých sbírek, jsou uloženy v Muzeu umění Olomouc.
V katalogu vystavených exponátů a dokumentačních materiálů jsou uvedeny tyto jednotlivosti:

Plakát k představení Kaleidoskop 61 v květnu 1962, ofset, papír 60x85,5 cm, soukr. sbírka;
Dopis Hany Vítové a R. A. Dvorského divadélku SKUMAFKA z 30. 1. 1963, rukopis, 29x20 cm, soukr. sbírka;
Fotografie z představení souboru SKUMAFKA, 1963, SOUKR. SBÍRKA;
Fotografie z natáčení silvestrovské zdravice „Týždeň vo filme“ na olomouckém Horním náměstí, 27. 12. 1963, 1963, soukr. sbírka;
Fotomontáž portrétů členů SKUMAFKY, 1963, 29x20 cm, soukr. sbírka;
Plakát k představení Polibek z Olympu 29. 5. 1963, ofset, papír 60,8x86,3 cm, soukr. sbírka;
Plakát k představení Setkání melodií , 1963, ofset, papír 83x68 cm, sign Grmela, soukr. sbírka;
Dopis Ladislava Utíkala souboru SKUMAFKA „Semafor ví o Skumafce“, květen 1963, 1963, papír, rukopis, 29,6x19,5 cm, soukr. sbírka;
-bm- Nejstarší kabaret – nejmladší premiéra, FLP revue/1964, soukr. sbírka;
Program představení Mám právo pít blues 11. 3. 1964, cyklostyl, papír, 20,5x14,6 cm, soukr. sbírka.

Mapa působení souboru - Skumafka / Divadélko na předměstí

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':