Texty: FEKAR, Vladimír: Zpívající štětky, komická monstra a krvaví hoši v Karolince - Paličova dcera. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 68 - 69.

Laskavé, až téměř muzeálně prosté nastudování Paličovy dcery Josefa Kajetána Tyla v provedení Divadelního souboru z Velkých Karlovic zaujalo naivní upřímnou čistotou. Jednoduchost řešení situací, takřka neexistující rozehrání situací v prostoru zcela paradoxně posílilo lidovost Tylovy hry. I když tato interpretace samozřejmě zplošťovala široké inscenační možnosti hry, kterou bezesporu můžeme považovat za jednu z nejlepších českých her devatenáctého století, dala vyniknout tomu, jak se Rozára nezištně obětuje za svého otce Valentu. Herecky zaujala především teta Šestáková (Anna Hořelicová), která v intencích naivního herectví vytvořila živou postavu zatrpklé a nevrlé „staré panny“, která pod obrannou slupkou nedůvěry k okolí skrývá dobré a laskavé srdce.