Databáze českého amatérského divadla

Texty: SMUGALOVÁ, Zuzana: XIV. Otevřeno v Kolíně. Amatérská scéna 2009, č. 3, s. 10 - 12.

XIV. Otevřeno v Kolíně

Zuzana Smugalová

Město nad Labem už tradičně hostí v jarních dnech Národní přehlídku pantomimy a pohybového divadla Otevřeno, která je zároveň i jednou z mála možností prezentace pantomimy neslyšících.
Program v Městském divadle v Kolíně byl ve dnech 24.–26. dubna 2009 velmi nabitý. Po přehlídkových blocích následovala ještě buď inspirativní představení (Divadlo Cirkus Žebřík: Polévka stydne aneb Vzlety mysli Mistra Leonarda), nebo galapředstavení, kde se opakovaly nejzajímavější inscenace, které vybrala odborná porota ve složení: Antonín Klepáč, Lada Lištvanová, Josef Tichý, Zdeněk Švehla a Zuzana Smugalová. Jejich názory si mohli účastníci přehlídky samozřejmě vyslechnout a případně s nimi diskutovat na rozborových seminářích. Hostem galapředstavení pak byla Taneční konzervatoř Praha a soubor Veselé skoky s představením Baby box.
Dramaturgie přehlídky vedle sebe řadí jak soubory slyšící pantomimické, které jsou, co do počtu (čtyři soubory), pro obor trochu smutným přehledem, tak naopak poměrně slušně zastoupenou pantomimu neslyšících. Nejvíce však byly v letošním roce zastoupeny soubory pohybového divadla, respektive soubory známé z přehlídek scénického tance, které se spíše hlásí či balancují na křehké hranici těchto dvou žánrů.
Mezi nejvýraznější soubory pantomimy neslyšících určitě patří NEPAHK z Hradce Králové, jenž na přehlídku přivezl tři vystoupení: Pilné včelky, A je to, Pavučina a berušky. Soubor s velkým potenciálem jak v počtu členů, kdy spolu pracují děti a dospělí, tak v režisérských ambicích, a především v touze jít dál a hledat. Všechna tři dílka měla velmi dobře nakročeno přes víceméně dětské náměty, ovšem jednotlivé detaily tvořící celek nebyly ještě dotaženy a trochu doplácely na přílišnou popisnost rekvizit. Přesto se Pavučina a berušky staly součástí Galapředstavení.
Druhým souborem pantomimy neslyšících byla Pantomima S.I. z Brna. Představení Promiňte, poprskal jsem vás zpracovávalo příběh úředníka Níževského a jeho nadřízeného Obromského. Jemným minimalismem vyznělo velice zajímavě, bohužel časování scén z něj udělalo příliš dlouhou záležitost. Naopak velmi citlivému Setkání, druhé etudě tohoto souboru, chybělo větší rozehrání situace, ve které střet generací (mladá dívka – starý muž) mohl dostat daleko větší prostor, a více se tak mohl vykreslit charakter postav. I tato inscenace byla zařazena do programu Galapředstavení.
Posledním souborem neslyšících bylo Nepanto Praha, které ve své etudě Exekutor nadneslo aktuální téma. Dobře myšlená pointa exekutorských „polepek“ však vyzněla v časování velmi zdlouhavě, představení chyběl kontrast v přirozené dynamice. Nicméně výrazový potenciál souboru je velmi dobrý.
Slyšících souborů, které se hlásí k amatérské pantomimě, se národní přehlídky účastnilo překvapivě málo.
Soubor pod vedením Jiřího Kaftana Pantomima z Klamovky Praha přivezl do Kolína dvě etudy ve fialkovském duchu. I přes poměrně dobrou techniku projevu však oběma číslům Hráč v kostky a Sochaři chyběla větší invence zpracování, jakou by si moderní pantomima zasloužila. Je zapotřebí hledání současných témat včetně současných výrazových prostředků tak, aby se technika uplatnila, ale nepůsobila přežitě.
Podobně by se dalo mluvit i o vystoupení Václava Dostála v etudě Klaun Fifidlo, který ani ve zpracování, ani v tématu nepřekročil stín klišé.
Zajímavě si počíná soubor DS Odevšad (členové souboru jsou z celé republiky, jak název napovídá), který v představení Lampa rozehrál určitou scénku, jíž však chyběla jasnější dramaturgická koncepce. Velmi citlivě působil duet Stín, a to především ve vztahu obou protagonistek. I zde však dramaturgie lehce pokulhávala.
Jednoznačně nejvýraznějším souborem byla Pantomimická jednotka Řeč z Prahy. Ze života hmyzu (Hmyzi v krizi) jako satirická scénka splnil opravdu všechny předpoklady vtipného, vypointovaného příběhu s velmi dotaženými výrazovými prostředky a nápaditou scénografií. Bylo znát profesionální základ skupiny, která však sama o sobě tvoří jako amatérská. Jako jediná z pantomimy slyšících byla též zařazena do sobotního Galapředstavení.
Ať je to jak chce, nejvýrazněji se na XIV. Otevřenu prosadily soubory působící na pomezí tance a pohybového divadla. Je pravda, že většina ze zúčastněných choreografií se velmi úspěšně prezentovala na krajských i celostátních přehlídkách scénického tance a tato určitá zkušenost s prezentací před „konkurencí“ je znát.
Přehlídkový program otevřela choreografie ZUŠ Náchod Co s tím, zpracovávající vtipnou rovinou a nadsázkou téma vztahu chlapce mezi dívkami. Podobně i jako ve druhé choreografii Chicago vsadil soubor na skupinový tanec se slušnou technikou, kterému by slušela větší pohybová invence. U Chicaga navíc i možná jiný výběr tématu, než je náročná muzikálová skladba, ne zcela vhodná pro ploché jevištní provedení.
Soubor Tyrando z Prahy prezentoval své představení Ženy, věci, věcičky II. „Nakouknutí“ do soukromí ženského nitra postrádalo nejen větší rytmické a dynamické rozpracování, které choreografie v určitých chvílích přímo nabízela, ale i jistotu, na jakou jsme u tohoto souboru zvyklí.
Práce souboru Ayodance ZUŠ Tachov staví na výrazné tanečnosti a senzitivitě ukryté uvnitř abstraktně vyznívajících choreografií. Měla barvu, Sám, Dřív než vyšly z improvizací mladých tanečníků a jejich velkou devizou bylo i scénické zpracování, které navodilo neopakovatelnou atmosféru, jakou dokáže vytvořit právě jen Ayodance ZUŠ Tachov. Podobně jako další dva soubory, TS Magdalena Rychnov u Jablonce nad Nisou a Akordy ZUŠ Červený Kostelec, je i Ayodance pravidelným účastníkem Celostátních přehlídek scénického tance mládeže a dospělých či dětských skupin scénického tance.
TS Magdalena prezentovalo v Kolíně dvě choreografie: Každý je někdy trapný (téma dívčího dospívání) a Istanus (choreografie o rituálech, které pohlcují náš běžný život). I zde byla znát práce s improvizací, která v choreografii dochází do jasného tvaru ve velmi invenčním pohybovém zpracování. Istanus se stal i součástí Galapředstavení.
Akordy ZUŠ Červený Kostelec zatančil Jařinky, kde se velmi trefně pracuje se slovem a pohybem. Tradiční chlapecká skupina z Červeného Kostelce pak zavedla diváky do pralesa plného roztodivných zvířat a jednoho malého „hrdiny“ pod názvem Kluci počkejte!
Se slovem a jeho rytmizací pracoval i soubor ZUŠ Šumperk. Dílko V jednom domku u kina bylo nejen velmi zdařile zpracovaným pohádkovým příběhem o vránách hraným dětmi pro děti, ale především velkým překvapením v tvorbě souboru, který až do letošního roku pracoval pouze s tancem ve velmi tradičním duchu. Obě naposled zmiňované choreografie byly též součástí Galapředstavení.
ZUŠ Horní Slavkov naopak ve své práci vždy hledá nová témata a nové možnosti. Velmi kontroverzní choreografie Děti 21. století se ve snaze ukázat zrcadlo dnešní mládeži uchýlila k nadměrně volené agresivitě v použitých výrazových prostředcích, a to jak v hudbě, pohybovém slovníku či rekvizitách. Bohužel představení problémů, jakým jsou drogy, nezájem rodičů, různé poruchy osobnosti, chyběl buď důvod, nebo řešení. Samotná popisná demonstrace působila prvoplánově, a to ve snaze zaujmout a šokovat.
Práci, která je stavěna na integraci handicapovaných do prostředí běžné společnosti, ukázal soubor Cyranovy boty z Brna. Nelze než především ocenit smysl jejich práce i potenciál, který soubor i jeho vedení má. Určitá část dlouhé choreografie byla prezentována i v programu Galapředstavení. Do něj byla zařazena i NO-TA Plzeň s choreografií Leila v zemi kolotočů. Citlivý duet dvou tanečnic hledajících vlastní já je i přes svou délku výjimečným příkladem dokonalé koncentrace a zaujetí a kvalitního tance.
Ještě více snad však všechny oslovilo sólo Živočichu, které na svou autorsky vytvořenou hudbu předvedla Lucie Páchová. Dokonalost výrazu pohybových prostředků, který její tělo transformoval do těla jakéhosi hmyzu, zvířete atd., zanechalo ve všech divácích hluboký dojem.
Z přehledu národní přehlídky by se mohlo zdát, že tradiční pantomima je na ústupu. Pokud se však podíváme na profesionální scénu, není tomu tak. Stejně jako tanec čerpá inspiraci z nových zdrojů a hledá nové výrazové prostředky, tak by se měl pantomimický žánr zamyslet nad svou inspirací a budoucností a začít hledat nové cesty, ve který může uplatňovat tradiční postupy. Nespoléhat na popisnost prvků, která byla dlouhou řadu let jedinou možnou cestou, ale více se snažit o vyjádření současného světa současných lidí a jejich problémů či radostí. Byla by nesmírná chyba nechat tento žánr v amatérské rovině zahynout právě v době, kdy se profesionální nonverbální scéna odrazila ode dna
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':