Texty: FELZMANN Rudolf: Libochovice, opona, rkp. komentáře pro publikaci Malované opony českých divadel, 2009

Libochovice
Krajina malované opony by asi měla být uklidňující. Ostatně, když je opona ještě spuštěná, zbývá dost času do začátku představení. A tak se mohu doslova kochat pohledem: neruší mě postavy, jejich gesta či mimika, nehledám tajemství alegorie – prostě nahlížím do krajiny. Jenže tahle libochovická - právě ta na oponě – mi vůbec klidná nepřipadá, jako by předznamenávala budoucí dramatické dění. Zdejší krajina dýchá poklidem, ale na oponě se bouřlivě ženou mračna, jen v jednom okamžiku je protne reflektor slunce. Jako by tu byl podzim s dešťovou plískanicí, avšak všechno je zelené, nikde ani náznak podzimu či hřejivé barvy babího léta. Tam vzadu vykukuje kopec s hradem Hazmburkem. Vzpomínám si, jak jsem tam před lety vylezl na věž a strnul: na jedné straně výhled do oblého doznívání Středohoří a na druhé děs cementárny a chemické krajiny. Prostě drama. Ale většina zdejších diváků by ráda viděla něco laskavého a veselého. A teď jsem se zadíval na detail kostelíčka: je to tam! Útěcha a snad i radost. Nu a snad pro tohle hledání má libochovická scéna právě takovou oponu. Stačí přijít s dostatečným předstihem před prvním zvoněním a na chvíli se zahledět a hledat, hledat.