Databáze českého amatérského divadla

Texty: Novák, Jan: Umělecká scéna Říše loutek, Staré Město, Rkp. pro publikaci Malované opony divadel českých zemí, 2010

Umělecká scéna Říše loutek, Žatecká 1, Praha 1 – Staré Město

Říše loutek zahájila v novém působišti pod pozměněným názvem, slavnostní zahajovací představení se konalo 18. prosince 1928. Uveden byl Strakonický dudák J. K Tyla. Divadlo určené loutkám bylo do projektu budovy Ústřední městské knihovny vkomponováno dodatečně. Jeho prostorové řešení se proto muselo potýkat s různými omezeními. Arch. František Roith při finálním řešení divadelního prostoru akceptoval připomínky členů Říše loutek a řešil hlediště jako kruhovou výseč (tzv. reformovaný divadelní prostor). Koncepční řešení zákulisních prostor vycházelo téměř beze zbytku z návrhu V. Suchardy a jeho kolegů.
Říše loutek se stala reprezentativní loutkovou scénou, na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století se o divadle psalo jako o nejmodernějším loutkovém divadle na světě. Oceňována byla především výtvarná stránka, ale i dramaturgie a režie přinesly řadu významných podnětů. Hrálo se převážně marionetami. Od konce čtyřicátých let se na repertoáru objevují stále častěji i maňáskové, později také javajkové inscenace. Kvalita herecké složky inscenací Říše loutek se stala příslovečnou, zejména díky novým podnětům Suchardových pokračovatelů Bohumíra Koubka a Hany Zezulové. O Říši loutek se začalo mluvit jako o strážci české marionetářské tradice.
Soubor působil jako spolek, v roce 1953 prošel nucenou likvidací, ale pokračoval bez přerušení jako soubor zájmové umělecké činnosti pod různými zřizovateli až do roku 1992, kdy obnovil svou právní subjektivitu. Říše loutek hraje bez přerušení od roku 1920 dodnes.
Divácké prostory Říše loutek jsou vytvořeny ve stylu art deco. Upoutají především určitou vznešeností a dá se říci i strohostí použitých výtvarných prvků. Zlacený rám jevištního otvoru je obklopen umělým mramorem, v popředí je decentní rám orchestřiště, pojednaný tmavým intarzovaným dřevem. Stejně je řešena i předprseň balkonu, zdobená třemi zlacenými reliéfy Vojty Suchardy, znázorňujícími zpěvohru, pohádku a komedii. Malovaný strop navrhl František Roith. Stěny byly pojednány zlatou tapetou, současné řešení je nouzové, jedná se o malbu imitující původní řešení.
Hlavní opona je dokonalou součástí hlediště. Navrhla a provedla ji členka souboru, dcera principálské dvojice Anna Suchardová ml. Opona je dvoudílná, shrnovací do stran. Vyrobena z tmavohnědého duvetinu, ve spodní části je zdobena leptaným ornamentem ve stylu art deco. Rozměr jednoho dílu je 270 (š) x 265 (v) cm. V roce 1977 se při neopatrně prováděných svářečských pracích opona vznítila a ohořela horní část jednoho dílu. Na pořízení nové opony nebylo pomyšlení a tak bylo začátkem osmdesátých let zvoleno náhradní řešení. Divadelní služba ušila novou oponu, na kterou byly našity části s dekorem, odstřižené z původní opony. Tato opona sloužila do roku 2005, kdy Eva Ovečková a Dana Mašková vytvořily z tmavohnědého dyftýnu repliku. Opona s původním dekorem je uložena v divadelním depozitáři.

Související Osobnosti

Související Pojmy

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':