Databáze českého amatérského divadla

Texty: Běrunice_výpisy z pamětních knih, obecních kronik a almanachů spolků

Výpisy z pamětních knih, obecních kronik a almanachů spolků
z obce Běrunice (kraj Středočeský, okres Nymburk)

Pořídil: Milan Strotzer 18. 2. 2011

Běrunice – Obecní kronika 1354‒1945
http://berunice.webnode.cz/obecni-kronika-berunice/

Pamětní kniha obce Běrunice 1915 - 1936
http://berunice.cz/PAMĚTNÍ KNIHA.pdf

1896 - Lidovýchovně pracovalo zde od nejstarších dob nejvíce učitelstvo. Jich zásluhou byl
zde založen spolek divadelnich ochotníků , r. 1896.

1928 - Ochotnický spolek divadelní sehrál několik her více méně podařených.

1929 - I v tomto roce konáno dosti lidovýchovných přednášek, i sehráno několik divadelních her.

1931 - Sbor učitelský pořádal více lidovýchovných přednášek a pěkných divadelních her. Podobně činila i tělovýchovná jednota Sokol a spolek divadelních ochotníků.

1932 - Činnost lidovýchovná byla dobrá. Konaly se různé přednášky, divadelní hry, besídky školní a jiné přednášky.

1933 - Konáno více přednášek, akademií i divadelních her. Sbor uč. pořádal ve prospěch postavení zimní tělocvičny tyto hry: Červ, Ideály manželství, Manžel Putička.
Se školními dětmi: Princezna Zlatohvězdka ke dni 7. března. Tato hra se opakovala ve Vyklekách. Tak si děti vyhrály asi 1000 Kč. jež věnovaly na jedno okno do tělocvičny.
Několik her divadelních sehrál i spolek divadelních ochotníků.

1934 - Sjezd rodáků a přátel obce Běrunic
Sjezd byl uspořádán ve dnech 5. a 6. července 1934 „Sborem dobrovol. Hasičů“, „Spolkem divadelních ochotníků“ a jiných spolků a všech občanů pod protektorátem obecního a osadního zastupitelstva. Pozvání posláno bylo 210 rodákům běrunickým.
Pořadí slavnosti dne 5. července:
1. Budíček o 6. hod. ranní.
2. Koncert hudby běrunické dopoledne v zahradě opatrovny.
3. Slavnostní průvod obcí ve 2. hod odpoledne.
4. Vzpomínka u pomníku padlých. Přednesl p. Frant. Pšenička.
5. Uvítání rodáků v zahradě opatrovny. P Josef Mach, starosta obce.
6. Proslov. P. Josef Huňáček, nám. Starosty osady.
7. Divadlo: Slanko Vodička, vůdce rumburských rebelů. Spolek divadel. ochotníků.
8. Společná večeře a sousedská veselice.

1934 - Konány přednášky v dobách pro naši republiku důležitých, dětské i sokolské besídky a divadelní hry. Sbor uč na oslavu narozenin presidenta Masaryka dával dne 7. března dětskou divadelní hru: Kulíšek, a pro dospělé: Zelené království a Děvče od Čerchova. I spolek divadelních ochotníků uspořádal několik dobrých divadelních her.

1935 - Dne 7. března sehráno školními dětmi divadlo „Krakonoš a kmotr Kalous“. Tělocvičná jednota Sokol za vedení sboru učitelského sehrála zejména „V českém ráji“ a operetu „Lojzičku“. Venkov a opereta! Zdálo by se nemožným sehráti na venkově operetu s obtížnými zpěvy a s ještě těžším doprovodem hudebním. Ale vše překonáno, a Lojzička se povedla tak, že musila býti několikrát opakována. Práce to ovšem byla veliká, ale výsledek skvělý.

1938 - Slavnost 150letého trvání školy v Běrunicích .
Konala se v neděli dne 10. července 1938. /.../ 5. Po té byla prohlídka školní budovy a výstavy. Výstava byla upravena vkusně a věcně, a to asi takto“ A, Dole na chodbě: Vstupní síň s podpisovými archy, a exposice spolku divadelních ochotníků.



Obecní kronika 1977 - 1995 (OÚ) Kroniku vedla Antonie Zelená (1977-1978)
skan rukopisu: http://berunice.cz/kronika1977.pdf

1961 – záznam o tom, že divadelní a maňáskový kroužek zanikl (blíže neurčeno)

1977 – ve Velkých Vyklekách pořádali požárníci ples a průvod – konec masopustu

1978 – ve Velkých Vyklekách pořádali požárníci tradiční konec masopustu



100 let SDH Běrunice (sestavili Jaroslav Pánek a Ing. Milan Zima)
http://berunice.cz/100hasic.pdf

1885 - Hospodářsko-čtenářská beseda od r. 1885
? – Spolek divadelních ochotníků odštěpen od Hospodářské besedy

1895 - byla založena "Hospodářsko-čtenářská beseda v Běrunicích". Již prvního roku trvání
měl spolek 50 členů. Činnost se vyvíjela velmi slibně. Spolková knihovna čítala brzy
400 svazků. Také divadelní činnost byla velmi pěkná. Ze sehraných divadel se zvláště líbila:
Dobrý venkovan, Na dušičky, Písmákova dcera, Peníze, Sokyně atd. Činnost spolku zanikla
úplně kolem r. 1956.

1906 - fond na postavení opatrovny byl podporován i nadále z výtěžku divadelních her.

1910 - konala se oslava 30letého trvání sboru. Oslava tato se také vydařila. Za první světové
války ustala činnost téměř úplně, po převratu byla obnovena zvětšenou měrou. Sbor
kromě ostatní činnosti pořádá též divadla. Sehrál r. 1923 divadlo v přírodě ,,Jménem Veličenstva" a "Poprava J. Kudrny"

okolo 1930 - V té době byla jednota ve velké finanční tísni, kdy úrok za 40 tisíc Kčs dluhu vyčerpal všechny příjmy, pozbyla jednota cvičební místnosti a zdálo se, že musí zaniknout. Zavedli nový způsob hospodaření, ve kterém veškeré práce byly prováděny zdarma. A výsledek se zásluhou jednatele Fr. Tillmana, odb. učitele, záhy dostavil. Kino bylo aktivní, zvýšila se činnost divadelní za režie místních učitelů. Bylo sehráno mnoho představení, kupříkladu: Evropa hoří, Žluté nebezpečí, Červ, Lojzička, Na Sv. Kopečku, Na závětří pod Šumavou atd., což byl tehdy zdroj krásných příjmů.

1934 - společně se spolkem divadelních ochotníků v Běrunicích sjezd rodáků z Běrunic, za kterého bylo sehráno v přírodě divadlo "Rumburská vzpoura".

1935 - Sbor uspořádal r. 1935 sbírku na záchranu Jiráskova divadla v Hronově a r. 1936 na Fond pro československé zahraničí. Obě sbírky činily 570,- Kč.

1938 - Přibyl, vzdělavatelem Jaroslav Vilímovský, učitel zdejší školy. V r. 1942 za jeho režie bylo sehráno divadelní představení "Otec".

SPOLEK DIVADELNÍCH OCHOTNÍKŮ
Spolek po první světové válce sehrál mnoho divadel a jeho činnost byla velmi pestrá. Měl
hodně přívrženců z řad dělnické třídy. Sehrál nejvíce divadel v obcí za svízelných podmínek,
kde záleželo na náladě hostinských. Takže se museli stěhovat z hostince do druhého hostince
jako kočující společnost. Z divadel stojí za zmínku: Poprava 27 českých pánů, Mistr Jan
Hus, Naši furianti, Paličova dcera atd. Největšího úspěchu měly operety za režie Anny Hofmanové a tehdejšího kapelníka Jindřicha Hofmana: Písnička srdce, U panského dvora, Ta
naše písnička česká atd. Činnost divadelního spolku ustala úplně v r. 1955 - ke škodě občanstva!
Jaroslav Pánek


120 let SDH v Běrunicích
http://berunice.cz/120hasic.pdf

1937 - Zpráva vzdělávatele podává bratr Vilímovský na 58 řádné valné hromadě 2. ledna 1938:
28/3 sehráno divadlo „Veronika pod Lipami“ od Jiřího Hory

Spolek divadelních ochotníků vznikl roku 1908 - zanikl rokem 1955.



100 let Sokola Běrunice
http://berunice.cz/sokolik.pdf

1912 - Větší ruch nastal opěr roku 1912, kdy za spoluúčasti místního hasičstva a „Besedy“ pořádala okrskové cvičení spojené s s národní slavností. Čistý zisk ve výši 70 K. tvořil základ fondu pro postavení opatrovny. Tento fond byl jednotou podporován i nadále, zvláště výtěžky z divadelních her.

1914 - Po vypuknutí první světové války cvičící bratři narukovali, tělocvičná činnost upadla, stejně jako ve všech jednotách. Dále se provozovaly jen akce divadelní.

1919 - Počet členů sokola se zvýšil, cvičily již všechny složky a 13. dubna 1919 pořádala jednota významnou slavnost sázení Lípy Svobody. Další veřejné cvičení pořádané bylo pravým svátkem nejen pro členy sokola, ale i pro celou obec. Činnost se velmi zvýšila. Cvičilo se velmi často, pořádaly se různé akce, hrály se divadelní hry.

1921 - Kritickou situaci se podařilo odvrátit novým způsobem hospodaření, ve kterém se všechny činnosti vykonávali zdarma, šetřilo se do krajností. Také počet cvičení se zvýšil. V létě se cvičilo třeba i na polní cestě, v zimě se členové scházeli v koupené stáji na holé ušlapané půdě, při chlévských oknech, při dveřích, jimiž vítr profukoval a zanášel sníh, kam se mu jen zachtělo. A výsledek se dostavil. Tímto hospodařením se stal i biograf aktivním, divadelní činnost byla zvýšena, stala se zdrojem krásných příjmů. Morálním výsledkem tohoto obratu bylo sblížení všech občanů s naší sokolskou jednotou.

1923 - Sbor kromě ostatní činnosti pořádá též divadla. Sehrál r. 1923 divadlo v přírodě „Jménem veličenstva - Poprava V. Kudrny“


Vzpomíná prof. Mgr. Iva Plchová – Tillmanová
http://berunice.cz/plchovasokol.pdf

1939
Rok od roku naše sokolovna vzkvétala, na jejím vzhledu se odrážela usilovná práce sokolů. Tak v ní bylo postupně vybudováno jeviště a pak už všechna sokolská divadelní představení, besídky a akademie se konaly v sokolovně. Jakou radost nám všem přinášelo, když se vybralo hodně peněz a přemýšlelo se, co vše se za ně do sokolovny pořídí.

Zápis z roku 1977 - V sále sokolovny se dlouhá léta dařilo pořádat nejrůznější akce. V prvních letech se tu hojně cvičívalo, hodně úspěchů zde sklízeli běruničtí ochotníci při hraní svých divadelních her.

Vzpomínka Ivy Tillmanové: Teď zavzpomínám na naše dětská sokolská divadelní představení, různé besídky, akademie, oslavy před 2. světovou válkou. Výtěže z nich vždy pomohl k zakoupení něčeho nového. Divadelní představení: překrásné vzpomínky z mého
dětství a mládí. Vše se soustředilo u nás, v našem domě č. 163. už jako malá holčička jsem milovala ty večery, kdy se před připravovaným divadelním představením v naší kuchyni scházeli hudebníci, aby nacvičovali skladby, kterými doprovázeli herce – zpěváky.
/.../
Už jako dítě jsem vystupovala ve všech představeních. Též hodně vystupoval i můj bratr Vladimír Tillman. Bratr Zdeněk Tillman byl o dost mladší než my, ale také se pamatuji, jak při jedné akademii vystupoval a s dětmi říkal říkanku. Jmenovala se „Trstíčky“. Mám ji též celou napsanou. Zdeňkovi byly tehdy asi 3 – 4 roky (bylo to až po válce asi v roce 1947), a protože byl maličký, musel stát v první řadě. Já jsem stála v zákulisí a vše pozorovala.
Zdeněk chvíli říkal, chvíli se drbal na noze, chvíli mával na lidi v obecenstvu, zkrátka lidi se tak bavili, že si vyžádali opakování.
Naše dětské role: tehdy ještě nebylo jeviště v sokolovně a tak se hrálo buď v hostinci u Votavů, nebo v hostinci u Antošů (později u Klikarů). Vždy se postavilo provizorní jeviště, které se po představení opět složilo. Měli jsme vždy velký úspěch.
Hostovalo se též ve Výklekách, v Kněžičkách a na Dlouhopolsku a vždy byla velká návštěvnost. Škoda, že nemáme zachycena ve fotografiích různá představení, ale tehdy ještě fotografická technika
nebyla na takové výši. Dnes dotyčný vezme fotoaparát a „stříhá jeden snímek za druhým“. Tehdy to bylo složité. Musel se postavit stativ, pak dlouze zaostřovat atd. Náš tatínek už tehdy fotografoval, ale jediné co mohl udělat, tak alespoň u nás doma zachytil mne a bratra v různých rolích. Dali jsme k dispozici alespoň tyto snímky a s nimi se mi vybavují i názvy některých předválečných dětských sokolských divadelních představení.
/.../
Konečně přišel květen r. 1945 a s ním vytoužený konec války. Sokol se zvedl z prachu, teď už zase mohl volně dýchat, volně pracovat bez fašistické knuty za zády. Začaly se pořádat sokolské plesy, akademie, nacvičovat sokolská divadelní představení. Než budu psát celkově o těchto podnicích, popíši jeden velký sokolský podnik, který se uskutečnil 17. srpna 1947. Naši přišli na to, aby se uspořádaly sokolské dožínky. Tento nápad nadchl též ostatní sokoly a sokolky a všichni začali s vervou pracovat.
Já už jsem tehdy studovala v Praze na filozofické fakultě, ale se sokolským životem u nás doma v Běunicích jsem stále žila. Opět se pamatuji, že nám vypomohl zase p. statkář Václav Král. Tentokrát nám zapůjčil valník opět i s koňským potahem. Ve dvoře u Králů jsme v předvečer dožínek valník ozdobili. Posloužil nám k tomu bílý a červený krepový papír, který jsme přidělali po obou stranách valníku. V čele jsme postavili jakousi stěnu, na které bylo namalováno vycházející slunce. Stěnu jsme ozdobili zelený chvojím a fábory v národních barvách. Připravili jsme tak alegorický vůz. Před stěnou na podstavci stála Milka Haltufová z Kroutilovy ulice. Představovala naši osvobozenou vlast. Naše teta, pí. učitelka Marie Svobodová, oblékla Milku do dlouhých bílých šatů, přes tělo šerpu v národních barvách, na hlavě a v ruce vavřín. Před ní klečely malé sokolky a Láďa Kadaňů s houslemi a jako hrál. Dále jsem klečeli a stáli starší sokolové buď v sokolských nebo národních krojích.
/.../
Divadelní představení
Do příprav na plesy už zasahovaly též zkoušky a nácvik divadelních představení. Zase naše tomuto věnovali své veškeré síly. Tatínek opět měl na starosti plakáty, zhotovení kulis, se svou sestrou a naší tetou Annou Tillmanovou nacvičovali s orchestrem hudbu. Naše maminka Miloslava Tillmanová a tety Marie Tillmanová a Marie Svobodová s námi divadlo nacvičovaly. Maminka a teta M. Tillmanová dělaly při zkouškách a pak při představení nápovědy. Divadly opět ožila naše kuchyň v domě č. 163 . Dokud se divadla nacvičovala v zimě, tak ze začátku se zkoušky konaly u nás, protože v sokolovně byla ještě zima. Pak už ale bylo potřeba přejít na jeviště v sokolovně, protože se muselo přesně nacvičit, odkud kdo přijde, kam odejde, kam se na jevišti postaví atd.
Hráli jsme hodně operety a jak jsem se těšily, když už jsme uměli texty i melodie písní a na zkoušky už přišli též muzikanti a zkoušelo se dohromady! Naši chtěli, aby se v divadelních
představeních uplatnilo co nejvíce lidí. Tak u každé operety se jako vložky nacvičovala též taneční vystoupení mohlo se jich zúčastnit hodně děvčátek – sokolských žákyň či dorostenek. Maminka a tety na určitou hudbu vymýšlely taneční kroky. Pamatuji se, že i já jsem jim v tom
pomáhala, když jsem na víkendy přijela z Prahy domů. A ústroje pro baletky? Řeklo se třeba. Ladit do růžova. A už maminky malých sokolek sháněly růžový krepový papír, ze kterého se udělaly sukničky, , bílá halenka se doma našla, na ni se vyrobily umělé růžové kvítky a pentličky, stejné do vlasů, na nohy se z bílé látky ušily ťapky a bylo oblečení hotové. Malé sokolky pak zářily jedna víc než druhá, protože maminky a babičky se předháněly, aby ta jejich baletka byla ta nejhezčí. Tak přípravou na sokolské divadlo žila celá vesnice.
Tatínek narýsoval plán sedadel v hledišti v sokolovně, ten se spolu se vstupenkami dal do obchodu k Tománkovým, kde tak byl předprodej. Různou cenu sedadel tatínek na plánku odlišil barevně. A paní Tománková nestačila zatrhávat místa, která se už prodala. Mnohdy už bylo vyprodáno, ale byli další zájemci, a tak jsem za týden, či za určitou dobu, naše divadlo rádi opakovali. Na naše sokolská divadelní představení přijížděli i diváci z okolních vesnic a nás ten zájem těšil a ještě s větší vervou jsme se pustili do další práce.
Dle záznamů bratra Vlaďka mohu poznamenat, že 27. ledna 1947 byla první čtená zkouška na divadlo „Emánek to zařídí“ Zkoušky jsme měli každý druhý den, generálka byl 1. března a v neděli 2. března byl o představení. Hráli jsme odpoledne i večer. Vybralo se 5 800 Kč. Bratr zachytil i obsazení jednotlivých rolí v tomto představení. Emánek – Vladimír Tillman Eva – Raduše Kasalová Špulka – Václav Brzák Viktorie – Iva Tillmanová Amalie – Máňa Svobodová Hrabě – Ríša Havránek Služka – Máňa Pavlásková Adam - Jarka Dvořák
Po tomto představení nám někdo říkal, že přijeli i diváci z blízké vesnice na Poděbradsku (nepamatuji se její jméno) prý už během našeho představení si říkali, že si to u nich zahrají také a rozdělovali si úlohy, kdo bylého mohl hrát. Ti mladí lidé pak skutečně přijeli k nám a prosili naše o radu a též si půjčili i nějaké rekvizity. Naši jim rádi poradili a pomohli.
A my jsem se pustili do dalšího představení 10. března 1947 jsme měli první zkoušku na divadlo „Cestička ke štěstí“. Obsazení rolí: Třepáček – Slávek Steklý Mariana – Anna Hofmanová Příval – Slávek Mašiinda Láďa – Dobra Hochberger Jarka – Iva Tillmanová Mia – Zdeňka Otčenášková Paleček – Mirek Fiferna Naďa – Máňa Svobodová Vojtík – Láďa Přibyl Gréta - Líba Šulcková Polívka – Venda Brzák Filoména – Ant. Hájková Skvrna – Vladimír Tillman Bauman – Jarka DvořákČísník – Zdeněk Louda Tuto operetu jsem zahráli 6. dubna 1947. Hráli jsme odpolední a večerní představení. Vybralo se 9000 Kč. Ale pro velký zájem jsem představení opakovali v neděli večer 20. dubna. Vybraly se 4000 Kč. Jak jsem se už zmínila, naše sokolská divadelní představení se stala známá po celém Poděbradsku. Na toto naše opakované představení přijelo 27 lidí z Velenic.
Také jsme organizovali společné sokolské výlety. Bylo to v červenci r. 1947, kdy jsme si udělali společný výlet na Sněžku. Vyjeli jsme v noci už v půl třetí. Tehdy nás vezl Ota Patera náklaďákem od Kvety, to byl název spojený s firmou Matějka z Městce Králové. Na Sněžku jsem samozřejmě museli vystoupit sami, pak zase sestoupit a Ota nás přivezl zase domů asi ve 20 hodin.
V listopadu r. 1947 byla v sokolovně mikulášská zábava. Divadlo „Už je zase v Čechách jak bejvalo“ jsme poprvé zahráli na Boží Hod o Vánocích, a to 25. 12. 1947. Z odpoledního představení se vybralo 2500 Kč, z večerního 7000 Kč. Pro velký zájem se znovu opakovalo 1. ledna 1948, kdy se vybralo 6500Kč. Čili toto naše divadelní představení vyneslo Sokolu celkem 16000 Kč. Obsazení. Martin – Venda Brzák Kateřina – Jaru Pavlásková Madelaine – Líba Šulcková Rozmarýnek – Slávek Steklý Pepička – Zdenka Otčenášková Zvonimír – Vladěk Tillman Zuzanka – Iva Tillmanová Jiří Boháč – Láďa Přibyl Marcela – Máňa Svobodová Ryval – František Pavlásek Zlámal – Jarka Dvořák.
Naši se snažili vybírat vždy taková divadelní představení, aby působila též výchovně. Pamatuji si dodnes závěrečnou píseň z jednoho našeho představení, kterou jsme zazpívali všichni, když jsme se nakonec shromáždily na jevišti. Píseň oslavovala krásu naší země. Obecenstvo tehdy bouřlivě tleskalo a vyžádalo si opakování. Pamatuji se, že jsme píseň opakovali třikrát.

1958 - v květnu naposledy jeviště v sokolovně hostilo malé žáčky a žákyně, kdy naši s nimi nacvičili dětské představení Stříbrná studánka

Prof. Mgr. Iva Plchová – Tillmanová


Z dějin dalších spolků v Běrunicích:
V roce 1895 je založena Hospodářsko-čtenářská beseda zanikla 1956.
Spolek domkařů Svornost založen 1902 – zanikl. Roku 1905 založen byl v Běrunicích
Spořitelní a záložní spolek – zanikl.
Spolek divadelních ochotníků vznikl roku 1908 – zanikl rokem 1955.
Spolek pro zřízení opatrovny a zimní tělocvičny založen 1922 – zanikl.
letech popřevratových byla v několika etapách prováděna parcelace
běrunického dvora. Za tímto účelem bylo založeno Strojní družstvo r. 1925 – zanikl. Okresní sdružení chovatelů založeno 1936 – zanikl.
Odbočka Svazu čs. záložníků a bývalých vojínů – zanikl. Po 45 roce
vznikají nové spolky, ale i ty většinou svou činnost postupně ukončují.

Související Organizace

Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':