Texty: RICHTER, Luděk: Svitavy, Dětská scéna 2012 - Recenze - Smolíček Pacholíček. Deník Dětské scény, č. 5., str. 111, 13.6.2012.

Poetický soubor Divadla Vydýcháno, ZUŠ Liberec: Smolíček pacholíček
Osm starších dívek a jeden hoch inscenují parafrázi klasické pohádky jen pomocí košťatových tyčí, z nichž jednoduše a vtipně vytvářejí dům, nosítka, mříž, pánvičku, ale třeba i (poněkud méně přesvědčivě) jelenovy parohy. To vše v energií nabitém temporytmu, s přesnou stavbou obrazů, tvárným herectvím, které dokáže individualizovat i jednotlivé jezinky, a v lehce ironickém nadhledu.
Ten však nevychází ze zpochybňování děje, ale z rozporu mezi vážností, s níž se vše hraje a infantilními veršovánkami textu, jakož i potenciálními absurdnostmi pohádky - např. když Smolíček říká jelenovi „tatínku“ a ten ho oslovuje „synu“ (což lidová pohádka nezná, neboť jelen se zlatými parohy je v ní archetypem vychovatele - pastýře; vzpomeňme na obraz Krista v podobě jelena se zlatým křížem mezi parohy), nebo když chce „synka“ krmit senem. Na inscenaci je příjemná míra všech inscenačních dovedností, ale nejsympatičtější je poctivá, pokorou a znalostí cíle naplněná kázeň, s níž drží tento styl a nepodléhají pokušení lacině bavit.
Jedinou rezervu shledávám v poněkud falešném ideovém přílepku, v němž se jezinky, běsíci živící se dětmi, spřátelí se Smolíčkem, neboť na jeho vztahu s jelenem pochopí, že byly zlé jen proto, že nepoznaly lásku. Tady už jsme buď na půdě parodie či přihlouplých takypohádek, v nichž se čarodějnice ukáží být zlými jen proto, že je jejich maminka neměla dost ráda.
Luděk Richter