Texty: SOPROVÁ, Jana: Zápisky z Mladé scény 2012 - Mnoho povyku pro nic. AS 4/2012, s. 19-24.

Divadla Q10 z Hradce Králové mě svým pojetím Shakespearovy komedie Mnoho povyku pro nic ve stylu kočovného „divadla na divadle“ opravdu potěšila. Přesně se totiž přibližuje nejnovějším trendům inscenování Shakespeara v jeho vlasti, tedy návratu ke kořenům renesanční divadelnosti, které si nedělá ambice na nejrůznější aktualizované filozofické, politické či experimentální výklady autora. Je to divadlo prvořadně zábavné, kontaktní a dokonale promyšlené ve všech scénických složkách. Vše začíná už u výběru překladu Jiřího Joska, který je vůči hercům vstřícný a dobře se poslouchá, přes citlivé seškrtání textu, takže v příběhu zůstává vše podstatné a důležité pro pochopení děje, až po přesnou charakteristiku jednotlivých postav (včetně vyrovnání se s „přebytkem“ hereček v souboru, tj. proměna Leonata v Leonatu, či přiznaně groteskně stylizované role strážníků klaunů) a pointování jednotlivých scén. Zarámování příběhu principálem (alias Donem Pedrem) dodává hercům jistotu, neboť jsou řízeni, hlídáni a podporováni přímo z jeviště. Nápadů, ať už slovních, pohybových, kostýmních či maskovacích, je tu bohatě, lascivita (kterou mnozí kritizovali) mě neurážela, neboť k tomuto typu divadla prostě patří.